Punch me in the face, Kid....

... ty to nechápeš, když jsi do někoho blázen, tak ti to sebere deset bodů z IQ. Ty jsi asi blázen do spousty lidí, viď?...

Vrátil jsem se z Krkonoš. Babička tam bydlí, tak jsem vytáhl slečnu na lyže. Sice byla na začátku trochu vyplesklá z toho, jak jí přijme příbuzenstvo, ale zdá se, že to nebyl takovej problém. Za ty 4 dny jsme si toho mnoho řekli.... a je to takové osobní. Takže to nebudu rozebírat.

V poslední době mám problém s mluveným projevem. S psaným projevem a s motorikou. Stále dělám chyby při psaní textu. Občas se nedokážu vyjádřit, hledám slova co mi vypadly. Nedokážu doříct větu, protože jsem použil špatný slovo, nebo jsem ho zkomolil. Shazuju věci. Nedávám si pozor, moje motorika šla úplně do hajzlu. Shodil jsem pár skleniček, rozbil řidiči zrcátko, málem zabil jednu paní lyžemi, rozlil oběd....

Slečna se mě pak ptala, odkdy to mám. Od té doby, co jsem s ní začal chodit.

Nadhodila, že prostě blbnu ze zamilovanosti. A kurva.

Tohle jsem nikdy nechtěl. Četl jsem, viděl jsem, a slyšel jsem o tom mnohé. Že se člověk chová jako idiot, že dělá věci které rozum nechápe, že plácá blbosti, zhloupne atd... Ale nikdy jsem netušil, že bude rozbíjet věci... Všechno to přišlo naráz, mám hlavu plnou něčeho jiného a prostě se nemůžu soustředit. Všechno to jde moc rychle.

Navíc se projevily menší události jiného rázu. Například jsem měl pocit že jí čtu myšlenky. I když vlastně šlo jen o nakopání lyžáky do zadku, a že to bude bolet, ale projevilo se že jsem v tom až po uši. Už není cesty zpět...

Celý můj přístup k holkám by se dal přirovnat k řeznickému přístupu. Seknu a čekám, která holka se poddá. O tom jsem nikdy moc nepřemýšlel, ale nedal jsem těm holkám moc na výběr, ani čas reagovat. Prostě se buď poddá, nebo ne. Na všechno jsem šel rychle, je sice fakt, že jsem byl zoufalý, ale to neomlouvá ten přístup. Není divu že jsem si nedokázal najít holku.... prostě jsem řeznicky prošel. Ale to je za mnou.

Přeju vám veselého Silvestra, jdu vymýšlet pomazánku na chlebíčky.

Konhi

Vánoční koleda

...Naše teta peče léta na Vánoce vánočku, neremcáme, aspoň máme něco pro kočku...

Je asi dost hloupé psát na Vánoce o Vánocích, ale snad to přetrpíte. Říkal jsem si, že se stále mluví o nádherných svátcích o klidu a pohodě. Já o tom psát nebudu, a tak se snad někdo ve mně shlédne.

Tohle je můj poslední záznam z mého starého netebooku. Tenhle noťas Acer, co jsem dostal za maturitu, mi sloužil ty dva roky, až vypršela záruka, a teď pomalu dochází. Ale nevadí, dávám ho mámě jako vánoční dárek. A tak je nutné udělat nějaké další úpravy.

Zálohoval jsem si fotky a dokumenty, vymazal všechno porno, internetovou historii a cookies, smazal všechny hry a nedůležité programy, a nechal tam jen to důležité, smazal jsem obrázek na ploše (...chudák slečna...) a vše, co jsem si chtěl nechat, přesunul na novou žlutou flešku. Vypadá to, jako by do mého usb nabouralo auto :).

Taky mám za sebou udělání salátu, ozdobení stromku a úpravu kapra. Docela mě mrzí, že tu s náma není táta, jedinej člověk, který zachovával klid, a dokázal si Vánoce užívat. Sice bylo vidět že trpí, jak do něj máma furt kéruje a jak mu nadává, ale vydržel to. Vždy, když přišel domů, ať už z práce nebo z hospody, tak na něj máma vždy začala křičet, že nic nedělá, že není jídlo v ledničce, že nestojí za nic atd... Teď jsem na jeho místě já.

To první ,co jsem dneska uslyšel, bylo popichování proč se probouzím v půl jedenácté, že máma už chce mít výzdobu a všechno hotový... Nebylo to příjemné probuzení. A to samé se opakovalo u sestry. Akorát ta, narozdíl ode mě, nemá takovou trpělivost. Asi by si měla zkusit vychovávat děti v dětském oddíle. Nicméně, vybuchla a začaly se zase hádat. Jak to u nás bývá vánočním pravidlem. Všichni se musí hádat.

Upřímně – Vánoce pro mě neznamenají dárky. Nebo tradice, stromeček či slavení narození Ježíška. Znamenají pro mě svátky klidu a pohody. A také, že se rodina sejde pohromadě. To, že tu s náma není táta, mi tu představu trochu nabourává. Mamka ho prostě vyhnala, a on blbec/chudák jí nechal byt pro ní a pro nás...

Ani svátky klidu a míru si tu neužiju. Protože máma stále trvá na nějaké tradici, takže musí být všechno tip-top. Uklizeno, navařeno tolik jídla že se nedá sníst, cukroví tolik že ho nikdo nespořádá, stromeček, kapr... Nic, co by pro mě bylo důležitého. Ale ona z toho pak šílí že nestíhá. Navíc hysterky tu mám doma dvě, tolik ke klidu a míru. Po tomhle blogu jdu počítač navždy vypnout, a zkusit ho dobře mámě zabalit. A taky zkusit dohnat svoje vánoční předsevzetí, že na počítač na Štedrý den nesáhnu.

... Jednou v roce na Vánoce strejda housle popadne, jeho vinou se z nich linou tóny záhadné. Strejdu vida, děda přidá "Neseme vám noviny", čím prakticky zničí vždycky večer rodinný. Jó Vánoce, Vánoce, přicházejí...

Konhi

Discuss this!

...Peterssen měl takovou teorii. Prý máš v hlavě dva chlápky tvoje sebevědomí a tvůj mindrák. Tvoje sebevědomí ti říká jsi skvělej, dokonalej prostě super. A tvůj mindrák ti říká : jsi nýmand, ubožák, nemáš na to...

Vítejte zpět. Doufám že jsem v poslední době zaujmul nějaké čtenáře, nebo to klidně mohly být čtenářky. Taky rád ocením nějaké komentáře, pokud se najde někdo, kdo mi je sem sepíše. Koukal jsem dlouhou dobu jsem měl zapnutou volbu, že pro přidání komentáře se musíte přihlásit, ale to už jsem vypnul.

Co se týká mě ...
'Ahoj, dlouho jsme spolu neluvili'
A ty jsi sakra kdo?
'To ti ještě nedošlo? Jsem hlas v tvý hlavě.... dalo by se říct že hlavně mluvím za tvoje ego, které se v poslední době nedostalo ke slovu'
Hele, mám teď něco na práci, pokud jsi si nevšiml, tak píšu...
'Jo ty vždycky děláš něco, staráš se o druhé, chceš vědet jak se mají, jak řeší svoje problémy. Vůbec jsi v poslední době nemyslel na sebe'
A to je špatně? Ty ostatní lidi to oceňujou, a mě to udělá štastným. Navíc mám teď slečnu, a ta to ocení určitě.
'Jsi hlupák. Pokud vložíš svoje naděje do ostatních, stejně ti nevydrží. Lidi jsou přelétaví a žádný nemusí u tebe stát až se ti něco zase stane'
Nebudu ze sebe dělat nějakýho hloupýho sobce...
'Nejde o to být sobecký ale přežít. To je snad tvůj plán, ne? Přežít za každých okolností... ale pokud se budeš starat o ostatní, tak se ti to nepovede. Měl bys myslet víc na sebe, na svoje touhy, sny... to ti nedošlo, že když si najdeš slečnu, tak ti zabrání v plnění tvých plánů? že tě stejně začne omezovat?'
Moje sny jsou moje věc, nevidím důvod, proč bych si je v budoucnu nemohl stejně splnit...
'Jo? Chci vidět jak by se tvoje přítelkyně tvářila na tvoje plány s L.?'
Sklapni. Byl jsem podnapilej, a navíc to co mi poslala nic neznamená. Už to nechci rozebírat, mlč už! Navíc moje slečna tenhle zápis čte...
'Ty jsi si nikdy nepřemýšlel, že máš na něco víc? Takovej chytrej člověk, jako ty a nechává svoje ego spát? Tolik věcí co jsi mohl dokázat! Ukázat všem lidem že jsi lepší než oni! Já to chci! Probuď svoje ego proboha!'
Sklapni, sklapni, sklapni. Nenechám si o tebe kecat do života! Zalez zpátky, smrade!

...

...

Eh. Tohle bylo docela špatné intermezzo. Můj vnitřní hlas promluvil v nejhorší možnou chvíli. Možná bude chyba to nechat tak jak jsem to napsal... ale co když se to bude někomu líbit.

Nějak mě to vyčerpalo, ani nevím co jsem chtěl prvně napsat...

Konhi

Partying...gaučing

... Petersen měl takový chytrý boty. Pokud jsi byl ožralej jako dělo, vždycky tě dovedly domů....
Partying...

Slečna mě navedla na nápad napsat něco na téma toho gauče... nemá někdy špatný nápady. Tenhle se mi docela líbil. Ano, slečna čte můj blog. A docela si ho pochvaluje. Budu to brát, jako že moje propagace sílí.

Naše guilda měla zase v Brně sraz. A já nevzal foťák. Což je veliká škoda, nebudou z toho žádné fotky. Tak jsem si zapltatil dopravu a těšil se na ně, když jsem je skoro rok neviděl. Těšil jsem se na známé tváře. A opravdu dorazily.
Kodl - hipík od pohledu, o kterém jsem se pak dozvědel, že je to zničená fetka :)
Corra - stále stejný dobrák
Twilight - který snad s náma už nehraje, tak taky přišel.
Fenris - stále stejný historický šermíř, s problémy s holkama
Stryx - tupec, a ignorant, ale nějak ho mám rád
Lenča - Stryxova holka, která není vůbec charakterově špatná
Morris, Malfurion, Blackdeath - druidi :)
Ravík, Feneček, Killy - všichni z kolína, nebo tam odněkud
A pár dalších, které moc neznám.

V hospodě, která byla i pod moje standarty, jsme pili. S trošku nepříjemnou servírkou, kterou naštestí vytřídal docela solidní číšník. Dobře jsme se bavili, vzpomínali, plánovali... Kodl si pak odešel odskočit do strip-baru a uviděli jsme ho až ráno. Dopíjeli jsme a když dorazila druhá skupina od nádraží, slušně jsme to zaplnili. No bude na co vzpomínat. S Fenrem jsem řešil zase staré záležitosti... zase o dívkách, jak o něj nemají zájem...

Ochutnal jsem na nádraží chutný gyros ve tři hodiny v noci a šli jsme zpět. Dozvěděl jsem se co vlastně Lenča na našem Stryxovi vidí...

Dojel jsem do Prahy, skoro mi přišlo že jsem od nich zdrhl, protože jsem se těšil na slečnu. Ke které jsem se měl dostat a těšit se na celou neděli.

Gaučing...

No, co to obnáší? Lenošení to nebylo, nemyslete si. Museli jsme opravit gauč, který se uprostřed propadal. Byla tam lišta ze dřeva, která se v půlce prolomila. V Bauhausu jsme koupili ocelovou lištu, kterou jsme chtěli to dřevo vyztužit. Zjistili jsme, že podšívka je připevněná mnoha, mnoha a mnoha svorkami, které odstraňovat, byla nehězká práce. Navíc tam byly dvě řady potahů. No což, naštestí máme nastřelovací pistoli.

Po odstranění jsme koukali, lišta je veprostřed vyztužená napříč položenou (svírající 90°) jinou lištou, navíc zpevněná dvěma hranoly. A v liště je díra pro nějaký kolík, kterým se gauč stahuje...a přesně v něm to prasklo. IKEA měla nějakou podnikovou zásadu, do všeho cpát svorky. Svorky zničily i to, co z lišty zbylo. Měli jsme co dělat. Odstranili jsme svorky, přidali železo, přišroubovali a doufali, že to bude držet. Lišta ale byla prasklá celá, a tak se už toho moc dělat nedalo.

Po přišroubování jednoho hranolku, co se taky rozpadal, a po nastřelení tisíců svorek... ( díky bohu za tu pistoli ) jsme to dodělali. No aspoň se nemusíme bát že se hned zničí. Až za chvíli. Gauč poté vydržel zátěžovou zkoušku nás dvou, takže snad jsme to spravili.

Přiště ale musíme na noc zatopit... nechci zase nastydnout. Nebo nespát nahý :)

Konhi

Chtít něco dokázat vs. Nikomu neublížit

...to bolí! Ta bolest je jenom v tvé hlavě, můj učedníku... Ale tady mě to bolí mnohem víc...


Přemýšlel jsem o tom, kdo jsem. Kdo je "<"insert name here">"?. Kdo ponese moje jméno, a komu řeknu... ano, to jsem byl já. Je to špatný, protože jsem na nic nepřišel. Jsem nikdo.

Dokážu říct jak vypadám, co rád dělám, kde bydlím, kde studuju... takový věci na okraj. Ale nikomu nedokážu říct, co bych chtěl dokázat. Nemám nějaký vyšší plán, co by mě mohl řídit, co by mě hnal kupředu... mám věci co mám rád, věci co chci udělat a to je vše...

Dozvídám se mnoho věcí. Učím se víc a víc každým dnem. V lidské společnosti dokážu odhadovat lidi, vidět je v pravém světle. Vidět jejich úmysly, jejich záměry... odhadovat jejich sny...

A co jsou moje sny? Původně jsem se snažil dostat se ven, přestat se bát, najít si holku... Což se mi snad podařilo. Dal jsem si malé sny. Jen něco, co se dá hned dokázat. Ale nedivte se. Mám z toho radost. Jen... už není kam jít dál...

Takže když jsem nad tím znovu uvažoval, rozhodl jsem se, že si nějaký vytyčím. Začnu tím, že si řeknu kdo jsem.

Jsem génius :)

Trochu sebedůvěry nikdy neškodí. Chápu věci rychle, moje IQ je vysoko, dokážu mnoho věcí vidět, odhadnout... Ale zase na druhou stranu. Jsem línej, bez ambicí a snahy. A co bych chtěl rád dělat? Můj tajný sen je stát se vědcem v nějakém výzkumu. Dělat důležitou práci, která všem něco přinese. Práci, která nikomu, jako taková, nemůže uškodit. Samozřejmě se najdou lidi, co toho zneužijí, vezmeme si například atomovou energii. Stejně se nakonec vynalezne atomová bomba.

Ale tahle práce je skvělá. Dozvídat se něco nového, studovat věci do hloubky... jsem ale vážně zvědavý. Jen se do toho dostat a mít na to peníze, to se nestane...

Docela by mě taky lákalo rozjet si vlastní projekt. Na to bych si našel i lidi, jen prostě jsem na to dost línej. Ale až budu muset vstávat každej den do práce, tak se to možná změní :)

A ještě poznámku k záhlaví článku. Mým snem bylo vždy nikomu neublížit. Vypadá to jako největší hrdinství, ale opak je pravdou. Pokud nechcete nikomu ublížit, musíte jen být líní a nic nedělat. Jako já. Protože někomu pomáhat stojí to největší úsilí, co si dokážete představit... Je to ostuda.

Ještě poslední věc. Tyhle věci, které píšu, na které přicházím... které se o životě učím... to už můj děda dávno zná. Jen proto, že už tu je poněkud déle než já... zkuste se někdy svého dědy zeptat. Nebo pokud jste dívka, tak babičky. Jste stejná krev a lišíte se od sebe méně, než se dá čekat.... A určitě najdete i podobné zkušenosti.

Konhi

...when the sun started shinning...

...Jak říká mirek dušín, nikdy není problém začít znova...

První poznámka na začátek. Návštevnost mírně poklesla, možná v důsledku, že nejsem tak aktivní na psaní. Ne že by byla nouze o témata, jen prostě si na to nenajdu tolik času. Stejně jako hraní na kytaru. Leží mi doma, naladěná a jen čeká až se něco naučím....

Tolik ztraceného času.

Asi to bude tím že netrávím moc času doma. Po čem vlastně toužím už od 18cti. Dostat se pryč. Více času trávím se svojí slečnou, většinou když nespím doma.

To by asi bylo.

Zdá že nějak život nějak zvládám. Všechny testy ve škole, balancování na utrácení a vydělávání... Životní vztahy, nedostatek času.... To jsou jen takový bláboly na začátek.

Tak tomu přídáme trochu organizace.

Umyvadlo. Zasvědcení vědí, ti nezasvědcení tuší. Událost na kterou bych nerad vzpomínal, ale v sobotu to někdo vytáhl. Ani jsem netušil, že by mě tak mohlo naštvat. A bylo krásně vidět, jak to všechny napadlo, ale nechtěli to říct první. Škoda, že jsem jim to nemohl říct, jak moc mi to vadí. Že jsem se přes svojí chybu ještě nepřenesl. ALe co. Jednou jim to řeknu a za pár měsíců se snad budu smát taky...

Po dlouhé době se vážně těším na budoucnost, ať už bude jakkákoliv... Je to u mě docela neobvyklé. Jsem spíš pesimista. A moje životní příhody tomu odpovídají. Klidně se mě zeptejte. Jsou i ...věci... které bych vám mohl říct. Ale nikdy není problém začít znova. Nikdy.

To jsou jen myšlenky co se mi honí hlavou. Nedokážu psát smysluplně, omluvte to. Jednou rukou píšu do chatu, druhou blog, třetí programuju... Navíc mám strach. Příští týden se čeká na nový test ze španělštiny, kterej podělám, pokud se nebudu snažit. Uvidíme.

Konhi

Shivering...

...in my boots

Třesu se strachy.

A jsem ve stresu.

Je mi zima, zhubnul jsem asi 4 kila, pořádně nespím a stále se jen strachuju.

Proč?

Do konce týdne jsem měl udělat esej ze španělštiny a dodělat semestrální práci z programování. Pak jsme museli poslat návrh etapovky do oddílu, protože hoří termín. Nic, co by se nedalo zvládnout. Chci si koupit boty, ale zrovna moje peněžní situace je docela těsná... Ale na boty se peníze ještě najdou.

Jen taková vsuvka... před několika měsíci jsem půjčil kámošovi flešku a on mi jí ještě nevrátil. Místo toho mi koupil novou... ale bez dat co jsem tam měl, ty tam nejsou.

Esej jsem dodělal a nechal opravit od slečny, která umí španělsky. Ve středu jsem začal semestrálku na programování.... vše vypadalo skvěle...

Pak mě naštvala sněhová kalamita, když jsem šel z Husinecké na Floru pěšky... v tom hrozném sněhu, a proti mě jezdily tramvaje jedna za druhou. Jen tím mým směrem nejela žádná. Na radu jsem dojel až o hodinu a půl později než jsem měl...Trochu mě nakrkli, když si ze mě jen dělali srandu.

Posléze můj počítač zkolaboval. Poškozené systémové registry...

Esej byla v háji. Semestrálka byla v háji. Fotky za 7 let byly v háji. Všechny byly na flešce...
A Etapovka byla taky v počítači. Korunu tomu nasadila Růža, když řekla, že stejně nemáme s etapovkou šanci.... Kurva to byl den.

Neměl jsem dobrou noc.

Ale pak jsem si řekl, že bootovací CD má táta u dědy, a já jsem tam stejně měl jet. Navíc děda mi vždycky dává nějaký peníze na přilepšenou, možná proto že ho navštěvuju? :). A taky se stalo. Docela mi pomohl z toho, abych měl co jíst. Něco, co si můžu uvařit jen já sám, protože nikdo jinej to za mě neudělá. A pak jsem koupil boty. Docela solidní a levný.

A to nejlepší na konec. Bootovacím CD jsem nahradil poškozené soubory. A všechno zase klape. Radši si jdu vše zazálohovat. Třeba stihnu i doprogramovat adventuru.

Ale mojí středu bych vám zažít nepřál.

Konhi

I am CEO, Bitch!

...takhle ukazuje Mark Zuckelberg, že ačkoliv je mladý a peníze mu nic neříkaj, že dokáže najít uznání se svým výtvorem Facebookem.

Tak jsem si zašel na Sociální sítě a vůbec nelituju. Je to skvělej film. Vlastně jen o výtvoru Facebooku, co tomu předcházelo, a jak vznik. Nic nového, ale film vznikl parádní. Uvede vás do děje a nepustí vás to ven, dokud neskončí.

Z filmu jsem si odnesl zajímavé pojetí elitářství ve Spojených státech na vysokých školách. Proč je někdo tak důležitý, že je bohatý nebo hezký...? Proč by se kvůli tomu musel stranit ostatních lidí? Je zajímavé, že se můžete dostat do klubu jen na pozvání. Mark má na začátku pravdu, v Číně je víc géniů než v USA populace. Dokonce i v Indii. Z toho, jak se někteří Američané povyšují, je mi na zvracení. Nosit kuře celý týden...? Jenom kvůli tomu, že mě vzali na školu? WTF? Stát na sněhu a odpovídat na kruté a zničující otázky od sloužáků, jen proto že se chci někam dostat? WTF? Tohle je zvrácený...

Další zajímavý moment je, že ti největší milionáři v IT začínali v obnošených džínách a trepkách :) (Gates, Zuckelberg, Jobs...). Stačí mít jen nápad, sílu ho realizovat, a nechtít peníze :). A tohle jde jednoduše. Ale vždycky se najdou lidé, kteří vás chtějí ožebračit o poslední dolar, jen kvůli tomu že máte nápad...

Já mám občas takový nápady. A sním o tom, že dokážu nějaký z nich protlačit a vydělám nějaký balík. Není to tak těžký. Lepší než sedět v kanclu a modlit se až skončí pracovní doba.

Jsem Kurva mladej, plnej nápadů, a nechci peníze. Základ pro to, abych byl jedním z nich...

Konhi

Historie

...Jako v tý Turecký báji o tom Odysseovi. Myslím, pane že to byla Řecká báje. prostě země, co je plná Gyrosů a sandálů...

Historie mě zajímá. Cokoliv z historie. Historie Evropy, Asie, Ameriky, Afriky, Vaření, Válečnictví, Druhá světová, Sociální vztahy, Hospodářství, Ekonomika, Automobilismus.... prostě skoro všechno co se najde. A jsem v tom docela dobrej.

Mám totiž dobrou pamět. Nepamatuju si sice žádná čísla, ale na události si toho pamatuju hodně. Dokázal bych se o něčem, co mě hodně zaujalo vypovídat hodiny. Pokud by ten někdo měl zájem. Většinou teda otravuju náhodné známé, které můžu otravovat.

Zajímá mě docela dost druhá světová válka. A, přiznám si to, jsem tak trochu Germanofil. Snad za to může poslední dobou vydávaná literatura a historické práce. Poslední dobou se objevují práce popisující válku očima němců. Na tom není nic špatného. Po desetiletích, kdy do nás cpali jak byli Američané a Rusové stateční a odvážní, zjištuju, že Němci byli mnohem šikovnější. Postupně si znechutíte jak vám všichni říkají jak je nějaký národ dobrý s nejlepší...

Kdekdo ví, že Německá přednost je jejich přesnost. Američané jsou motivovaní, odvážní a Rusové houževnatí a schopní pracovat s málem, ale nikdo nedokázal to co Němci. Němci dokázali porážet až 3x větši uskupení armád a to po 2-3 roky soustavně za sebou.

Stali se otroky a vykonavateli nacistické ideologie, o tom žádné spory nejsou. Ale nesouhlasím s tím že všichni němci tomu věřili. Příslušníci SS a Gestapa byli všichni silně věřící nacisti. Ale příšlušníci Heeru(pozemní vojsko) a Luftwafe (letectva) nijak prolezlí nacismem nebyli. Dokonce v těch nejvyšších kruzích ( měřeno počtem sestřelů) leteckých es naleznete jen málo nacistů.

Proto můj obdiv k němcům nezastírám. Někteří jsou jistě ovlivnění tím, jak Němci okupovali zabrané území a jaké křivdy se dopustili na konci války, ale pokud se chci považovat za znalce, nesmím se tím nechat ovlivnit. Zvěrstva tu byly, ale berme to s čistě inforamtivního hlediska.

Němci prokázali vysoký cit pro technologii. Jejich tanky, byly naprosto neporazitelné jakýmkoliv strojem srovnatelným na nepřátelské straně. Jako první vynalezli první proudové letouny, těžké minomety. Jejich koncept těžkého Kulometu MG 42 je tak propracovaný, že modifikovanou verzi MP 50 používá americká armáda. Skvělé koncepty minových polí, opěvnovací prací. První prototypy dálkově ovládaných bezpilotních strojů (Tank Goliath).

Ale takhle se válka nevyhrává.

Válka je především ekonomická záležitost. Pokud nevyhrajete válku rychle, silnější státy vás převálcují. To vše nás historie učí. Jen hlupák by v ní nenašel poučení.

Konhi

Miss you...

...Neudělala bych to, ani kdybys byl poslední muž na světě! Ale já jsem poslední muž na světě! No, co se dá dělat...

Poslední záznam jsem přidával přesně před týdnem. Ou. Na blogu to muselo vypadat, že to tu docela nežije. Prostě jen nemám ten drahocenný klidný čas, kdy mohu něco klidně splodit. Kdy píšete vy?

Já píšu, když mám volný stůl, tmu a ticho. Pokud se vyskytne něco velice důležitého, nebo nutkavého, tak můžu psát hned. Ale, prostě se snažím držet lidí, být s nimi co nejdéle.To zase nejsem k dispozici. A pokud nejsem nikde, zase doma nemám klid. Nechci rozebírat svoje osobní problémy, už jen o nich mluvit mě ničí.

Ale zpět k tématu, které se píše v záhlaví.

Miss you. Chybíš mi. Postrádám tě. Ztrácím tě. Hm, doslovný anglický překlad si udělejte sami. Stejně chci myslet jen v češtině. Jen to anglické slovo vyjadřuje více významů, což mi vyhovuje.

Začněme trochu filosofovat. Miss you. Už jste to někomu řekli? Ten někdo musí být důležitý. Někdo koho postrádáte. Někdo u kterého chcete mít naději, že ho znovu uvidíte. Ale zase mu dáváte docela důvěřu. Určité břímě. To, že se s vámi chce znovu potkat. Že udělá cokoliv aby se znovu vrátil.

No, další význam je třeba ztrácet, postrádat. Že nemáte něco co byste mít chtěli. Nebo že nechcete aby se někomu něco stalo. To slovo má určitě mnoho významů. Jestli vás někdo postrádá, určitě jste něco co by něchtěl aby se znovu ztratilo....

Jen samé prázdné kecy. Ale není filosofie o tom? Mluvení o věcech aby se nám zesložitil život? Upřímě uspěch filosofie vidím v tom, v ustanovení si životních bariér. Ospovědnosti za svoje činy, a přinesení nějakého řádu do společnosti. Zvýšení úrovně vzdělanosti, když vytvoříte nějaké hranice, například křestanské příkázání. Berte to jen s mírou. Křesťanství přineslo také více škody než užitku.
Měl bych se taky někdy rozepsat o historii...

Ale jinak Je to jen mlácení prázdné slámy, pokud jde jen o mě.

Moji duši technika raní vše co nemá praktický význam. Filosofování, o tom jestli máme odpovednost za činy svých dětí a podobně je plýtvání časem a prostorem. Ale je vidět že každý si na to čas najde. Dokonce i já.

Konhi

Červená horečka

....láska, to je to čím se lišíme od zvířat. Ne, Listere od zvířat se lišíme tím, že nepoužíváme jazyk k čištění genitálií...

Už jsem se zmiňoval, že nebudu spát v sobotu doma?

Domlouval jsem se se slečnou, že půjdeme do bazénu, uvaříme si večeři a budeme koukat na Červeného Trpaslíka. Dovedete si to představit? Koukat s opačným pohlavím na oblíbený seriál? Snad nejlepší den mého života.

Do bazénu jsme šli na Barrandov. Docela malý kus koupaliště, ale slušně vybaven. Několik tobogánů, pára, vířivka, a zase spousta dětí. Pak mě slečna překvapila, že bydlí jen kousek odsud. Jen pár stanic autobusem. Konečně jsem se podíval na ateliéry Barrandov, na mapě taky zabírají kus místa.

Večeři jsem vařil já. Mohl jsem konečně uplatnit své znalosti nabyté v oddílu. Už jste slyšeli, že muži za plotnou jsou sexy? Divím se, že se více kluků nenaučí vařit... při lovu ženských je to opravdová výhoda. Něco jako mít svůj vlastní byt, nebo skvělou práci, jako pilot nebo důstojník.

Další události jsou nepublikovatelné. Jak miluju tuhle větu :). Spíš mě zaráží, že to je všechno jako pohádka. Všechno tak nesmírně vychází, až mě to děsí... Kde je háček? No radši nad tím neuvažovat. Protože je lepší si to užít, než to všechno skončí. I když bych byl nejradši, aby to trvalo co nejdéle.

Myslím, že spát v noci nahý mě mělo přesvědčit. Než jsem dojel domů, tak mě přepadla horečka a celou neděli jsem proležel. Není to dobré načasování. Čeká mě test z matiky, musím se naučit na španělštinu, a nebudu mít brzo peníze.

Proč mi to nevadí? Protože se mám na co těšit.

Poznámka na závěr. Instruktor v autoškole měl zajímavou poznámku, když jsem se zmiňoval, že mi nejde španělština. Zmiňoval se, že si mám najít holku, která bude mluvit španělsky, a kvůli ní se to naučím. Je vidět že je ze života zkušený, ani nevěděl jak blízko je pravdě.

Doufám že moje gramatická kontrola udělá svojí práci, hrozně mě bolí hlava... třeba si to přečte a najde moje skryté poděkování :)


Konhi

Nikomu se nechce nic dělat

Pravděpodobně za to může počasí...

Začneme chronologicky? To bude asi nejlepší.

Zašel jsem si do čajovny s kamarádkou, kterou jsem už dlouho neviděl. Konečně si udělala na mě čas. A já zrovna jsem měl dobrou náladu, tak jsem se mohl dokonale vykecat. Ona je opravdu taková bezelstná duše, které se můžu s čímkoliv svěřit. Dokonce na ní můžu mluvit blbosti, co mě zrovna napadají, a nevadí jí to. Dívka se studenýma rukama :). Tudíž jí nevadí, když jí vezmu za ruku a snažím se jí třením zahřát. Mě tak baví ženský provokovat. Doporučil bych jí pít ginkgo bilobu.

A pro ostatní, Dalé Masala, vařej opravdu v Dejvické čajovně dobrou. Nebo zkuste překvapení čajovníka. To bych si mohl dát příště :).


Dneska jsem měl jít pracovat, abych si vydělal nějaké peníze, a abych zaplácl tu černou díru, pátek, kdy nikdy nemám nic vymyšlenýho. Nakonec to jeden pracant odřekl, tak jsem se aspoň vyspal. Práce sice žádná, ale moje finance drží. Po díře, kterou způsobila káča, privát a umyvadlo, mi ještě něco zbylo. Holt si neudělám radost více věcma. Dneska jsem teda doma, sice tu přes pátek zůstáváme všichni, ale zatím to jde. Mám i nějaké fotky ...





Konečně mám kde skladovat své krámy, sešity a komiksy. To také znamená konec dětství :). Všechno, co jsem tu měl, jsem dokonale protřídil. Už žádné vzpomínky na krámy z oddílu. Stejně se možná za pár let budu stěhovat. A tohle sebou nepotáhnu. Tak jsem to vše vyházel. Iva měla poznámku, že se chovám jako velký dítě, tak tohle byl krok správným směrem. A už se mi na zemi nic neválí.

Další věc, která mě poslední dobou trápí, je pomalý Internet. Kvůli tomu trvalo mnohem dýl napsat můj článek ... čím to je? A na zítra se taky těším. Řeknu jen dvě věci. Dort a slečna.

Dneska poprvé u nás doma padlo, že jdu se slečnou ven, a že nebudu spát doma. Takže čekám, že až přijdu v neděli ráno, že mě zbombardují dotazy.

Konhi

A day of my life

A to jsem si myslel že mě to psaní přestane bavit.

Ale asi jsem jen neměl co psát.Nutit se do toho vážně nedá. Spíš zase počkám, až mě potká nějaká událost hodná sděllení. Po tom pátečním incidentu jsem nechtěl ani vystrkovat hlavu. Opravdu byla odvaha tam znova jít. Na každém rohu by mohl být někdo kdo by dokázal mě zesměšnit. No nicméně.

V pondělí jsem přežil setkání s paní Stránskou. Asi platí rčení že jablko nepadá daleko od stromu. Ale aspoň jsem od ní nedostal pár facek. Vypadá že mě to bude stát nějaký peníze ale už se s tím nebudu trápit. Člověka na to jsme sehnal, ale už se z té události nevyvlěču, což je mi docela jedno. Ještě poslední návštěva, v tom jejich zámku hrůzy, a budu moct svobodně dýchat. Dokonale se mi tím uvolní život.

Dneska jsem si zaperlil ve škole. Všem jsem opravoval jejich projekty, aby jim to chodilo, a aby to měli bez chyb. Dostal jsem takový epic pocit. A ještě nám Pecinovský zadával adventuru, na což jsem si vymyslel dost nápadů. Vážně super pocit. Že snad ten život za něco stojí.

V autoškole mě instruktor překvapil svojí znalostí zvyků policie a poznávačkou radarů, když ho odhalil na červené oktávii. Kde samozřejmě policajti stavěli řidiče v protisměru, který jel moc rychle. Zjistil jsem že za deště se docela blbě brzdí.

Na schůzce jsme se sice všichni překřikovali, ale moje hlava to vydržela. Asi tréning z domova. Taky jsme na to byli tři, na jedenáct dětí. A to jsem myslel že se tam dneska ještě nevrátím. Ještě si s ní užijeme srandy :)

Nakonec na rande. Si říkám proč jsem s těma holkama nezačal dřív? Teď je otázka do jakých detailů zacházet. Už víte že mám holku. Ale nevíte snad jinak nic. Asi bych řekl jen pár věcí. Že to byla jedna z mála věcí, na co jsem se celou dobu těšil. Další věc je, že se uvidíme znovu.

Konhi

Dám si týden pauzu

s pitím. Do nedělní půlnoci.





Vždycky jsem si myslel, že chlastat umím, a taky jo. Večery si pamatuju, hlava mě nebolí, vstávám normálně. Málo zvracím. V opilosti se neperu, nejsem agresivní, vedu jen chytré řeči a nenechám holky na pokoji. Jen tenhle prochlastaný týden za to nestál. Ne vážně, když člověk přichází epickou rychlostí o peníze, rozmyslí si to. Navíc pokud pak udělá nějakou blbost.

S kamarádama budu chodit dál, ale nemusím při tom pít. Dají se dělat i zajímavější věci.

To umyvadlo nebyla moje chyba, to už jsem si připustil. Ale zaplatím to. To, co mi nejvíc vadilo, jsou ty lidi. Co tam stojí a civí. Co říkají, jak po vás chtějí zázraky, a vy víte že se zrovna nedá nic dělat. Pak jsem jen stál a nevědel jsem. Dále je pak vidět, kdo je váš opravdový kamarád. I když V. možná chtěl jen udělat dojem na M.

Po minulém článku jsem zase zkouknul to video od Leva Yilmaze - tady je odkaz

http://www.youtube.com/watch?v=-76SfgmRCFw

a dostala mě další připomínka - Not get mad at me when I call her, being drunk. Nenaštve se na mě, když jí volám opilý. Přesně tehdy jsem si řekl, ano, to je vždy pěkná blbost. Ale udělal jsem to, teda nevolal jsem, ale napsal jsem smsku. Samozřejmě jsem si to ráno nepamatoval, až poté co mi zavolala a já zjistil, co jsem udělal. Jen další hloupoučká chyba, za kterou brzo zaplatím. I když hned následuje - Will not get scared off when I get really attached - Nebude vystrašená, když k ní hluboce přilnu, což je skoro důležitý předpoklad toho opilého telefonátu.

Hrozně rád bych nebyl tím, kdo za všechno platí. Člověkem, na kterého rádi řvete. Kterému nikdy nic neodpustíte. Proto už nehraju fotbal. Vždy to byla moje vina. Rád bych byl takovej hajzl, na kterýho se utrhovat nedovolíte, ale nejsem. Jsem hodnej. Ale to je taky velká chyba. Dělám si brzo dobré přátele, ale vždy jsem ten, kdo zaplatí.

Dneska jsem uspořádal slavnostní pohřeb jednoho mého modelu. Ponořil se do hlubin mého koše za slavnostní salvy kuličkovkou, co jsem taky vyhrabal. Příčina smrti? Sestra.

Když už si člověk udělá místo pro sebe, vlastní koutek, vlastní pokoj, je zajímavé jak to lidi berou. Sestra například prohlásila, že když už mám vlastní pokoj tak tam budu mít i vlastní věci, a začlaa je sem házet. Chudák model to nevydržel. Je hysterická a projde jí to. Naštestí se mě nedotkla, stále se mě trochu bojí. To bych se pak musel ohradit a ona by dokonale zdivočela. Možná bych pak schytal i několik řezných ran a kousanců jako posledně.

Já jí nemůžu zmlátit, ani vychovávat. Za to, co mi dělá, by si to zasloužila, ale pak by matka zavolala policii a komu by věřili více? Klukovi s nožem v břiše, nebo holce?
Známe odpověd. A pokud to bude eskalovat dál, ten nůž, kterým mi hrozí, jednou i použije.

Při psaní tohohle článku se mi klepou ruce. Cítím se starý, hodně starý.

Konhi

...vent from "single" to "in a relationship"

Heh...

Co na to říct, než jen "Sláva". V mojí osobní histroii je to poprvé, předtím nebyl facebook :). Jsem z toho osobně nadšen. Konečně jsem se dostal z toho pochybování, že na nic nemám a že mě nikdo nemá rád. Nebylo to lehké, ale ani nepřekonanelné.

Dokončení toho o co jsem tak dlouho usiloval. Vpravení se do dostatečně normálního života. Začlenění se do skupiny normálních lidí. A hlavně konečně být štastnější. Vůbec to nezatracuju. Ale je to stále takový experiment. Musím se v tom trochu mírnit, dokázal bych jí stále zarhnovat komplimenty, nebo něčím jiným, ale to není moc moudré. Lepší si to schovat na lepší příležitosti.

v mysli mi utkvěla jedna věta z příběhů obyčejného života od Lev Yilmaze - My Darling

"She will allways hold my hand in the public"
Stále mě bude na veřejnosti držet za ruku. To se mi docela líbí, ať už je to nepohodlné jak chce. Vyjdařuje to nádherné souznění.

Ale jsou tu i negativa. Ostatní kamarádi už se na mě koukají zkrz prsty. Skoro s nima nemůžu moc mluvit, což mě trochu mrzí. Hodně jsem o tom slyšel, viděl, ale jěště nazažil. Přijde mi že jsem kamarády zklamal, hlavně teda kamarádky. I když co já vím. Třeba se jen už nesnažím tolik jako dřív.

No ale nevyměnil bych to, jsou tu prostě věci pro který žiju. A ty pozitiva jsou lepší než negativa

Konhi

Nikdy se nevzdávat

To je rada, co bych chtěl všem dát. Snadno se to říká, velice těžko se to dodržuje. Máte spoustu věcí, které chcete splnit. Spoustu věcí co dokázat. A jen málo z nich opravdu uděláte. Ale na tom nezáleží. Záleží na tom jak dokážete vydržet k svému cíli, jak jste vytvrvalí.

Kdysi dávno jsem si dal předsevzetí, že na prodavačku/prodavače za pokladnou se budu vždy usmívat. Vycházel jsem z premisy, že oni toho už mají dost, a kdyby se na ně ještě někdo mračil, nic by jim to nepřineslo. A snažil jsem se to dodržovat, ať už je mi dobře, nebo je mi strašně.

Spousta lidí myslí jen na sebe. Kdo by jim to zazlíval. Všichni chceme přežít, dokonce i já. Ale já se občas snažím myslet jak to vlastně ostatní vidí. Strašně rád, bych těm lidem pomohl, něco dal... až to bude můj konec, a někdo mě zničí.

To je myslím jedna z mých výhod. Trpělivost. A to že se nevzdávám. Sice moje síla vůle je malá, ale snažím se. Další věc je, že už mi skoro nikdo nedokáže ublížit. Pokud si to vezmete kolem a kolem, neexistuje nic co by vám ostatní udělat, pokud se nenecháte. Prostě to nevezmete na vědomí a nic vám nikdo nemůže udělat.

Dneska jsem rupl z testu ze španělštiny. A to jsem docela v prdeli. Pak jsem jel na chodov si koupit něco k jídlu. U pokladny jsem se usmál na pokladní, a ona se usmála zpátky.

Po celou dobu, co tohle dělám, se mi to nikdy nepovedlo. A proč zrovna dneska, když mi bylo opravdu mizerně? Prostě jsem v tom dokázal vytvrvat, až se mi to povedlo. Až do dne, kdy to opravdu pro někeho něco znamenalo. Určitě paní hezká pokladní bude mít lepší den.

Konhi

Události posledního týdne

Trošku jsem se rozepsal při psani úkolu na programování a tak jsem si řekl, že můj blog potřebuje další záznam. Protože mě nenapadlo nic moudrého, o němž bych se chtěl s váma podělit, napíšu jak se mi v posledních dnech vede.

Poslední dobu s náma bydlí mámin přítel. A v už tak malým bytě je ještě méně místa. Kdybych překousl, že znesvětil můj oblíběný stůl, rozházel všechno nářadí po bytě a snad si i půjčuje moje oblečení, dá se říct, že by se to dalo vydržet. Možná bych i překousl ten anální gel, co teď straší na jejich nočním stolku.

Hned po návratu z Podzimky, byl v bytě bordel. Posunulo mě to více k hranici zoufalství... Je vidět, že když něco dělá máma, nebude to nikdy včas.

Zdá se že mě tyhle okolnosti drží venku, abych trávil méně času doma. Celé pondělí jsem tedy strávil ve škole a pak se stavil v Karlosovi. Zde jsem přišel opět o své iluze. Je sice fakt, že jsem stejně naivní blbec, ale vidět to na vlastní oči... Proč jsem jedinnej kluk co nedostal pusu? :)

V úterý jsem měl autoškolu, školu a oddíl. Vše jsem stíhal opravdu naknop. Ale kde mě doprava zradila, je až když jsem jel na rande. PROČ zrovna v tu nejdůležitější dobu? Asi jeden ze zákonů schválnosti. No hlavně, že se to vydařilo a já jsem mohl předat zajímavý dárek.

Středu jsem plánoval, taky zůstat ve škole a těšit se na jednu příjemnou spolužačku, která mi zpříjemní poslední přednášku. Ráno posilovna, odpoledne vydatná polévka s klobásou :). A pak řetez přednášek, kde jsem stáhl fotky, upravil fotky, upravil časové kódy fotek, a mnohé další. Studentka přišla, ale s někým jiným... konec starých časů?

Čtvrtek, byl den flákací. Nejdříve jsem se dostatečně vyspal, pak chvíli zuřil na zvukovkou a autoCadem. Ale pak sem vyrazil si pro ladičku, za příjemnou cenu. Musím jí vyzkoušet :). Večer jsem si domluvil doučování ze španělštiny a doufal že mě nikdo neuvidí s touto pohlednou slečnou. Aby si neřekl, proč zrovna s ní někam jdu. A večer jsem šel na sraz informatiků, do jedné špatné hospody. Dokonce tam byla i jedna informatička, což je skoro vymírající plemeno. Zklamal mě jeden spolužák co se mnou chodí na programování, a nepamatoval si na mě.

A dneska je pátek. Uvidíme co den přinese.
Konhi

Otroctví

Follow me ...



I jiní velcí filosofové, učitě větší než já, přirovnávali muže a ženy ke psům a kočkám. Tohle přirovnání, má jistou pravdu.

Muži jsou jako psi věrní, pokud je někdo krmí a má je rád. Jsou tvrdohlaví, baví je jednoduché věci. Pokud je někdo zaopatří, tak u něho zůstanou. Psi jsou většinou líní, ale běhat je baví. Jen prostě nedělají věci, které stojí větší úsilí, pokud je k tomu nedonutí jejich ctižádost.

Ženy jsou taky jako kočky. Vybíravé, namyšlené, nezkrotné. Dovedou si vybírat. A případně i odehnat. Některé jsou líné, některé nebezpečné. Většinou nedokážou být věrné stále, neboť si nedokážou moc vážit věcí, co pro ně někdo udělá.

Avšak obě tyto přirovnání pokulhávají v reálném životě. Pravděpodobně proto, že v něm neexistuje člověk, ke kterému by se to dalo vztáhnout. Zvířata se chovají takhle k člověku, avšak jinak se chovají mezi sebou. Divíte se proč většina manželství se rozpadá? Viděli jste někdy psa a kočku spolu, po celý život?

To co jsem tady zplodil, většinou nevystihuje název mého článku, a tak k tomu přejdu.

Muži i ženy jsou otroci svých pocitů. Někdo si myslí, že je díky tomu dokáže ovládnout, ale to se nikomu nepodaří.

Muži jsou ovládaní svojí ctižádostí, svým egem. Svým sebevědomím, sebeúctou, nebo namyšleností, pokud to pojmete takhle. Nic jiného nedokáže chlapa motivovat, než když mu žena řekne, tohle nedokážeš... Slyšel jsem pověst, jak vzikl hrad Dívčí kámen. To si jeden šlechtic vyjel na projíždku k Vltavě. Potkal tam krásnou pradlenu, jak pere prádlo. Zalíbila se mu. Tak tam jezdil týden co týden, a postupně se do ní zamiloval. Když se jí pak otázal, jestli si ho vezme, řekla vychytrale: "Vezmu, ale ne dokuď nebude stát na skále nad řekou pevný hrad". No a šlechtic šel a postavil ho. A byli štastní až do smrti.

Ženy si myslí že tak jednoduše můžou s muži manipulovat. Muž se dá docela dobře tahat za fusekli, ještě navíc, pokud je zamilovaný. Ale každá sranda někdy končí, a chlapi vždy nakonec prokouknou.

Naopak ženy jsou ovládány svými city. Pro ně by dokázali udělat cokoliv. Něco jako ješitnost v tom zas takovou roli nehraje. Muži si myslí, že jsou středem světa. ženy to vědí, že jsou středem světa, ale neříkají to nahlas. Stalo se vám někdy, že když jste byli mladí, tak s vámi holkami zamávala jedinná pusa? Jedinný pohled? A přitom o nic nejde. Navíc, pokud vezmete matku s dítětem, tak ta by dokázala cokoliv pro svoje dítě.

Muži ( trošku protřelejší ovšem ) to vědí. A tak jde i manipulovat se ženami. Avšak nedělejme si iluze. Žena není jednoduchá, naopak si to sama zesložituje. A muži nemají rádi problémy, tak je to nakonec přestane bavit.

Všichni na sobě máme tyhle okovy. Nemusí být ze železa, ostatého drátu, nebo z byrokracie. Pokud se narodíme, tak nás tyhle okovy čekají. Pokud nás za ně bude tahat, ať už po lehoučku, nebo tvrdě ... záleží jestli se necháme.

Konhi

Obsah mého batohu

Spacák - ten je až dole
Krojová košile
Krojový šátek
Karimatka - na vrchu
Ešus - s hrnečkem, lžící a deskovými hrami
Zelená košile - na vojáky
Vzduchovka - na vojáky
Bajonet - originál z Italský fronty, asi 90 let starej
Meč - obřadní od hasičů, to nikdo nepozná :)
Maskovaná větrovka - na vojáky
Spodní prádlo - no musí to bejt :)
Tepláky - do chaty
Kraťasy - taktéž
Baťůžek - nebudu tahat velkej
Kroužkovka + kleště 2x + štípačky - to kdybych se nudil
Triko - jako rezerva
Varkoč červená - na rytíře
Varkoč černá - na vraha
Černý plášt - na vraha
Černý šátek - na vraha, přes obličej
Rukavice - na rytíře
Pásek - taktéž, aby mi na tom držel meč
Umělé vousy - jsou vážně nádherný :)
Nesesér - a hygienické potřeby
Helma, se zástavama
Trubka - jop, trubka musí bejt
Španělština - holt učení...
Kuličkovka 9mm
Kuličkovka Parabellum - s kuličkama!
Meč, dlouhý
Meč střední
Štít - až úplně navrchu
Zpěvník :)
a ještě Kytáru do ruky

Pokud máte někdo nějaké dotazy na to kam jedu, nebo na co to potřebuju, nechte vzkaz.

Konhi

Soft core

Trocha psychologie? Asi ano...

Možná je to tím, že mě život nepřestane překvapovat. A myslím, že je to dobře. Aspoň se můžu radovat z toho, že je stále něco nového...

Je jedna nádherná scéna ze seriálu SCRUBS. Ta, kde místní nemocniční psycholožka tvrdí, že každý má v sobě měkké jádro, které způsobí, že se někdy snaží dělat radost. A tak si to vyzkouší na dvou největších tvrďácích v nemocnici. Na primáři a doktoru Coxovi. A je to tak, oba dva nakonec změknou...

Proč to říkám?

Jen že mám podobnou zkušenost. Každý má v sobě nějaké měkké jádro, a vyplatí se ho hledat. Kdysi jsem znal jednu zlou a hnusnou dívku. Každýmu tvrdila, že je hnusná, nevěrná, divoká a zákeřná. Zajímavý, že mě tak nepřišla. Chvílema jsme se bavili, a když mi řekla, že má za sebou tvrdou minulost, už jsem její image nevěřil vůbec. Nic není tak, jak to vypadá.

Nedávno jsem taky jednu mrchu potkal. Prohlašující o sobě, že touží jen po penězích, city jí nezajímají, nějaká ta rebelská minulost, punk, tetování, propichování... že jí baví psychologicky odhadovat a posléze ničit lidi, vše možné co si můžete představit na tvrdé holce :).

Taky jsem jí to nevěřil. Ani se mě nesnažila odkopnout, a tak jsme se taky pobavili. Nakonec jsme došli k tomu, že by mě vůbec nenapadlo jí dát kytku. A z ní vypadlo, že už jí dlouho nikdo žádnou nedal. A že dostává kytky ráda...

Překvapen!

No, o holkách a jejich stylech se nemá smysl bavit. Ať už to má příčiny jakékoliv, jak moc je to dočasné, jak moc je to hrané....

Jen chci říct, že kytky asi dostává každá. Ať už je to mrcha, nebo ne. Představa, že jí dávám kytku, mě docela láká. Už jen vidět výraz její tváře. Ale zase je to vypočítavá holka, takže z toho vytřískám co nejvíc :).

Přejte mi štěstí, půjdu nějakou vybrat.

Konhi

21.10.2010

Co je, sakra, špatně s tímhle dnem?

To je zase nějaký šílený výročí? Nebo je zase nějaký den gumových medvídků? Interně bych to nazval, jako den erotického napětí. Možná je to silné slovo... Možná den feromonů? Je to divný... Prostě vážně něco viselo ve vzduchu.

Do 4 hodin to bylo ještě v pohodě. To jsem pracoval, což není zrovna zajímavé, až na to že jsme tahali dvě auta z bahna. Obě.

Ale pak jsem vyrážel do města, koupit plavky (které mi záhadně zmizely). A proč, proboha, se na mě všichni koukali? Všechny holky, slečny co jsem potkal? No, většina... Co se to sakra stalo? I když si připustím, že nakonec snad na mně může být něco, co holky přitahuje, proč zrovna tenhle den?

Navíc mi napíše kamarádka/sousedka že mám jít se sestrou a s ní do čajovny. Což jsem musel trochu odříct, neboť jsem už slíbil L. že s ní půjdu plavat. Ale že sestru tam doručím :). Tři roky nebyla venku, tak ať si užije.

Pak mi píše V. že mám jít s ním do kina. Co tak najednou? Zdvořile jsem odmítl.

Když jsem na ní čekal, tak si ke mně přišel jeden trošku opožděný student, že potřebuje 30 korun na svorky na poznámky... Proč zrovna já? Zdvořile jsem se odpoutal.

Pak jsem potkal T. (další kamarádka ), zrovna blbá náhoda... Bohužel jsem neměl čas...

Pak si mě vzali stranou dva lidé, na sobě cedulky "Církev Ježíše Krista". Proč zrovna mě? Zdvořile jsem je poslal do...

Škoda že už si nevedu couple spotting statistiku, dneska bych si smlsnul – dvojnásobně bych překročil průměr... Pamatoval jsem si deset dvojic, a to jich mohlo být víc. Co se to s lidma dneska děje? Vážně, kdybych to dělal od začátku dne, tak by se mi to na ruku nevešlo...

Ještě že jsem nakonec skončil s kamarádkou L., která je naštestí dostatečně chladná na to, abych neprovedl nějakou nepodloženost. Což se mi na ní také líbí.

No jsou prostě dny, kdy se toho dost děje :). Vysvětlení těchto dnů... nechme historikům a filosofům :).

Konhi

Dnes mám rande s dívčinou tak žhavou...

... že by se s ní daly propalovat bankovní trezory

-- Robert Grant, Neschopnost

Kurva kdo mi tu knihu sebral? Podezřívám Honzu :)

Nachylující se počasí mi trochu pokazilo náladu, ale zdá se, že tím netrpím jen já. Zdá se mi, že když se jen trošku ochladí, tak všichni zalezou. To se pak těžko loví dívky, když je všude prázdno. Poslední týden byl na to mnohem horší. Nikdo nikam nejde, a všichni sedí doma. Taky bych chtěl... kdyby bylo kde.

Nebojte se, žádné rande se nekoná. To by bylo moc jednoduchý.

A holky přinášejí jen starosti. Ale bez toho by to nebylo ono. Ony samotné nám to mají vždy chuť komplikovat. Jen proto, aby se cítili více dobývané. A taky aby nás naštvaly. Bohužel to jinak nejde. A někdy to opravdu jde těžko. Ale co, život už je holt takový.

A někdy se stane, že se vám dívčina vyloupne před nosem. Pokud se tak stane, máte problém :). Místo aby věci byly jednodušší, stávají se naopak velice náročnými. Nejen že máte problém dívku získat, dostanete i úkol si jí udržet...

Kdysi jsem našel jeden zajímavý citát:

"Koho dívka nahání, ten před ní utíká, Ten kým opovrhuje, ten jí pronásleduje"

Tohle dokonale vystihuje ten nekonečný kolotoč. Dívka někoho chce, a nevidí toho, kdo chce jí. Ten, koho chce, jde za jinou, ona začne opovrhovat třetím. A s tím pak chodí.

Nazývejte mě pesimistou, ale život takhle funguje.

Dobrou noc, optimisti.

Konhi

Couple spotting - co z toho

No, vydrželo mi to dva týdny...



pro ty, co to nesledovali v článku, který jsem pravidelně aktualizoval, to dopadlo takhle:

Po 4.10 - 1
Út 5.10 - 2
St 6.10 - 13
Čt 7.10 - 7
Pá 8.10 - 3
So 9.10 - 2
Ne 10.10 - 1
Po 11.10 - 3
Út 12.10 - 2
St 13.10 - 1
ČT 14.10 - 2
Pá 15.10 - 1
So 16.10 - 2
Ne 17.10 - 7

Nyní už s tím skončím. Moje zvědavost byla ukojena, a zjistil jsem, že to skoro nemá smysl. Můj mozek ale takhle nefunguje. Prostě dělám to, co mě baví, a moc se nezamýšlím jestli to má smysl. Což vysvětluje některé (blbé) nápady, které někdy mám. Co z toho je, když vidím někoho jak je šťastný? Já mu to přeju. Asi prožívá jedny z těch nejlepších okamžiků svého života, kdo by mu to bral?

Poslední dobou mám pocit, že se snažím lidem pomoct a nějak mi to nejde. Asi nechtějí uvěřit, že když budou mít radost, já budu mít radost? Nevím.

Další věc, trošku mimo obsah článku – udělal jsem si guláš. Ani bych nevěřil, co za vzpomínky mi to vyvolá. Táta s náma už asi půl roku nebydlí. Já ho měl vždycky rád, a guláš byla jedna z věcí, na které vzpomínám. Připomínka toho, že už tu ta vůně nebude.... Rozvod jsem nikdy neřešil, nikdy se mě to skoro nedotýkalo. Až teď, při připomínce na banalitu, jako je jídlo.

No, omluvte mě, jdu ho sníst :)

Konhi

Amores perros

aneb láska je kurva...


Viděli jste ten film? Já jo. Sice moc o lásce není, ale jsou tam náznaky. Ten kluk, co beznadějně miluje ženatou holku s dítětem, jejíž manžel jí podvádí a bije, je dojemný. Ten kluk se lásky nezbaví. Navíc, že ona to nevidí a radši má manžela. Krutý koloběh...



Teda, já se s tím neztotožňuju. Láska .. není kurva. Nebudu nic říkat, protože jsem to stejně nezažil.

Jen mě přepadla jiná věc. A to zamilovanost. A jak vám zastírá úsudek. Jak vám zastírá schopnost správně hodnotit lidi. Jak jste v jejím uzavření, a nemůžete ven, nemůžete prohlédnout. A pak zamilovanost zmizí, nebo se přesune na jinou osobu, a vy to najednou vidíte. To co jste si nechtěli nikdy přiznat.

Ve všech těhle "vztahových" věcech jsem stále trochu nováček, ale o to víc mě to občas překvapuje. Zjistíte, že jste vkládali naděje do osoby, co je Líná/aktivní/zlá/hodná/blbá/chytrá ... ale prostě něco co jste nečekali.

Ještě jedna poznámka na závěr. Sníte o někom? Aniž byste chtěli? Co to znamená?

Konhi

Můj Rummunský denník - den osmý

- cesta domů

Na cestě domů je vždy něco zvláštního. Jste plní zážitků, ale zase se těšíte domů. Užili jste si dovolenou, ale zase se těšíte na ty, které jste dlouho neviděli. Prostě ... domov.

U mě to bylo ještě tím, že moje boty mi zničily nohy a také už mi trochu kluci lezli na nervy. A tak jsem se domů docela těšil.

Vstávali jsme ráno, v majestátním údolí, které mělo překrásnou ozdobu. Na úplném konci údolí, tam kde se zvedal štít pohoří, rost malý listnatý stromeček. Všude kolem něj byla kleč a jehličnany. Nedokážu si představit, jak se tam dostal.... Vysadil ho nějaký ovčák? Zamilovaná dvojice? Nebo ho tam jen zavál vítr? Tady je obrázek.




Chodí k němu někdo? Pak jsme sestoupili. Přošli kolem sběračů borůvek, což bylo po dlouhé době kdy jsme někoho slyšeli mluvit. Pak jsme došli na silnici, a čekali, že nás čeká asi 20 kilometrů po silnici. No, nebyla to pěkná představa, ale utešovali jsme se tím, že někoho můžeme stopnout. První auto co kolem nás projelo, mělo nákladový prostor plný Rumunů, bylo jich tam asi 5. A oni nám zastavili!

Z přední části auta vyskákalo dalších 6 lidí a rukama nohama ukazovali že máme nastoupit... Tak jsme se tam v 8 lidech a 2 psech nacpali. To byla jízda! Řidič nekoukal moc na předpisy a kalil to devadesátkou, přejíždel plný čáry a předjížděl auta. Ale zkrátil nám utrpení, neboť jsme se v pohodě dostali na autobus, který nás odvezl do civilizace.

Dojeli jsme do Pętrosan. Tady se vyvrbil můj problém s nedostatkem peněz. Lístky jsme měli až z Aradu, 300 km daleko. A já neměl na cestu. Dohodli jsme se s Paštikou, že dostopuju do Devy, odkud už mi lístek koupí a já mu to zaplatím doma. Tak začala moje další epopej.

Asi 150 km na stopování. V Čechách by to bylo dneska nemyslitelné. Kluk s batohem a cestuje stopem. Nikdo by mi nezastavil... Ne tak v Rumunsku. Čekal jsem na okraji Pętrosanu a v hlavě jsem měl jen tři slova Hatşek, Simeria, Deva. Města kam se musím dostat. 20 minut jsem čekal, ale nakonec úspěch. Jeden Němec mě vezme na křižovatku před Simerií. Tak jsme jeli hodinu, povídali si, já neuměl německy a on neuměl anglicky, prostě jak se dalo.

Druhá část, Simeria – Deva, byla trošku kratší. Ale stopoval jsem déle. Až jsem ztratil hlavu a šel hledat jiné místo. Chvíli jsem šel podél silnice s napřaženou rukou, až mi někdo zastavil a hodil těch 13km do Devy. V 17:15 jsem byl v Deve. Vlak jel v 23:39, co budu dělat? Napadlo mě, že ještě zkusím stopovat do Aradu, abych nemusel nic platit, ale nedařilo se mi to. V duchu jsem počítal, 1,2,3, ... 23,24, ...45,46,47,48,49,50... seru na to. Dvakrát jsem se přemístil a ujelo mi asi 200 aut, než jsem to vzdal. Úkol jsem splnil, dojel jsem do Devy, ale čekalo mě 4,5 hodiny čekání. A byla zima.

Vážně, takhle jsem nepromrzl ani na Galbeně. Ani nikde jinde.

Cestu vlakem jsme všichni mlčeli a spali. Na cestu zpátky, mi zbyla malinká svačinka, asi na těch 14 hodin jízdy. Po příjezdu do Prahy jsem měl strašlivý hlad...

To je vše z mého rumunského deníku. Líbilo se vám to, smradi :)?

Konhi

Můj Rummunský denník - den sedmý

- sprint přes zamrzlé vrcholy

Zjištění, že sněží, udělal Paštika.

A to, že foukal vítr, to jsme si udělali sami. Když vám vítr nad hlavou ohýbá stan do opačných úhlů, vytrhává kolíky ze země a trhá tropiko z tyček, to se nestává často. Nakonec jsme kolíky zatížili kameny, a počkali ve spacácích do rána, kdy vysvitlo slunce a kolem nás to roztálo. Jen na vrcholcích ještě seděl sníh. To omezovalo naší další cestu.

Nahoře jsme zase nic neviděli, navíc se Hejkal obával o Barku jestli tu příšernou zimu přežije. Tu náhorní plošinu jsme přesprintovali. Šli jsme vážně rychle...
Na kopec jménem Galbena (Žlutý) dlouho nezapomenu.

Další kopec byl Paltina, kde sice nemrzlo tak příšerně, ale zase o to víc foukalo. Vítr foukal takovou rychlostí, kterou v Čechách nezažijete. Mít tu dívčinu s 40 kily, tak jí to odfoukne...

Poslední pohled na skalnaté kopce, Sturul a Skuvrul, a sestup.

Dole se udělalo teplo. Nasbírali jsme houby na polívku a dřevo na oheň. Ale údolím stále foukal vítr, takže ani teplo nebylo. Po napružené noci nahoře, tahle byla taková odpočinková. Dopili jsme Slivovici a šli spokojeně spát. Další den bude o návratu domů.

Konhi

Můj Rumunský denník - den šestý

- na nejvyšší vrchol a ještě mnohem dál

Den šestý. Probouzíme se do nádherného rána. Má jen jeddinou vadu. Fouká. A to tak že desně.

Rumunské hory, jsou plné života. I v dvou tisících metrech, najdete vodu. Roste tam tráva i na nejvyšších vrcholech. Například na Godeanu (2240m.n.m), který se tyčil nad námi. No, nevím jak tyčil, ale prostě jeho impozatních 200 metrů, kterými přečníval náhorní plošinu, se moc impozantě netvářilo. A brzo jsme ho taky zdolali. A pokračovali dál. Dnes se šlo rychle, ani nevím proč. Po pár dnech člověka přejde zvědavost, a už jen otupěle čeká na zážítky. Už se blížil konec našeho pobytu, a my čekali co se ještě stane.

Tábořili jsme u pěkného jezírka, kde zažili krušnou noc. Ale o tom příště

Konhi

Můj Rumunský denník - den pátý

- Bloudíme v mlze

Ráno pršelo. A přšelo docela dlouho, připravovali jsme se na dlouhý den. Navíc to jezírko, bylo dost vysoko, takže se dostaneme do mraků. Na tom je největší nevýhoda, že nic nevidíte. A tak jsme šli. Nebyla to zábava, bloudit v mlze.

Občas, zafoukal vítr, a my mohli vidět, kam vůbec jdeme. Bylo to dost únavné, navíc se mi udělala díra v botě. Takhle jsme šli dlouho. Až, když jsme slezli trošku níž, tam už bylo vidět.

Šli jsme po náherných horských dálnicích, okousané od ovcí, a s docela dobrou cestou. Konečně nám cesta dobře ubíhala. K večeru jsme se dostali do Hejakalova a Paštikového vysněného údolí. Protékal tam super potůček, a příroda kolem byla skvělá. Tahle noc byla docela hloupá, napětí se pomalu stupňovalo. Když teda stále prohrávám v kartách, tak mě to moc nebaví.

Konhi

Couple spotting

Budu znít jako velkej úchylák....

Začal jsem si všímat lidí kolem sebe. A zláště jedné věci co mě vždy bije do očí. A to jsou páry. Dvojice, co si vyjadřují svojí náklonost velice přívětivým způsobem. Objímají se, líbají, drží za ruku nebo si jen šeptají do ouška. Docela mě zajímalo, kolik jich tak můžu potkat. Tak jsem si to začal psát. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

Po 4.10- 1

Út 5.10- 2

St 6.10- 13

Čt 7.10- 7

Pá 8.10 - 3

So 9.10 - 2

Ne 10.10 - 1

Po 11.10 - 3

Út 12.10 - 2

St 13.10 - 1

ČT 14.10 - 2

Pá 15.10 - 1

So 16.10 - 2

Ne 17.10 - 7

Ve středu jsem byl na Strahovském open air festivalu.
Další část mého Rumunského denníku, očekávejte, až si najdu více času.

Jedna věc, co jsem tu asi neměl psát. Je důvod, proč jsem si to vymyslel. Je to kvůli tomu že tyhle páry docela bijí do očí. A je to něco co jim hrozně závidím. Někdy až tolik, že mě to dohání k zuřivosti. Proč, kurva oni se našli a já musím zůstat sám? Proč dokážou najít náklonost, aby si někoho našli a ode mě každý utíká? Nevěřím na to, že někdo někoho uvidí, a hned se do něj zamiluje. Jinak by svět byl trochu lepší.
Konhi

Ps. Jo jinak, já vím, že můj blog nečte mnoho lidí, ale ocenil bych třeba nějaké komentáře, ať mě to stále ještě baví. Jinak si přijdu, že vynakládám snahu nadarmo.

Můj Rumunský denník - den čtvrtý

- Hezký den, celý den :)

Noc v tříhvězdičkovém senníku byla luxusní. Nejen, že na nás nepršelo, ale bylo i docela teplo. Moje boty se mi podařilo docela vysušit. Dnes jsme si udělali první, a poslední vařenou snídani. Sladký kuskus. Nad námi se tyčila Argiana, jedinný vápencový vrchol v okolí. Opravdu výrazný kopec. Bohužel nás čekalo párset metrů na stoupání.

Přes louky se moc dobře nešlo, ale brzo přišli lepší kamenité stráně. Za Argianou, na který jsem byl první já :), jsme zase setoupili. Vyšli jsme z lesa a přišli jsme si jako v pohádce. Ta louka byla tak náherně zastřižená, ze stromů se staly maličkaté keříky, a to vše jen kvůli ovcím. Rumuni tam pasou přes léto ovce, a ty udržují trávu v patřičné velikosti. Vypadá to tam jak na anglickém trávníku.

Měli i udržovanou studánku, a tak jsme doplnili vodu. Zase na vrcholy. Mysleli jsme, že dneska dojdeme do údolí, kde strávili Hejkal s Paštikou svoji svatební noc :). ALe nedošli jsme tam. Došli jsme jen k jednomu jezírku, které barka žačla urputně hlídat. Večer jsme mazali karty. Hejkal mě dokonce nechal dneska vařit.

Konhi

Můj Rumunský denník - den třetí

- půlden špatně půlden hrozně

Nevstávali jsme. Pršelo. A tak jsme spali. Až do jedný hodiny, když se to vypršelo. Šli jsme na vedlejší kopec zjistit perfektní zprávu, že jsme špatně, a musíme se vrátit. Nafotili jsme co se dalo, a dali zbohem pěknému počasí. Naštestí jsme se nevraceli daleko.

Na planince, s bezvadnýma bedlama, jsme jen špatně odbočili. Pokračovali jsme lesem, a ani jsme moc nestoupali. Vysoká, mokrá tráva nás docela zdržovala. Další zdržení byly zpadané stromy, přes cestu.

V Rumunsku není Karel, ale Vladimir. A ten měl pro nás další překvapení. A to kroupy. No v tomhle nečase, nalezený senník, byl jako zázrak.

K večeři pěkně kaši s klobásou a čekat na lepší rána.

Konhi

Můj Rumusnký denník - den druhý

- tak snad konečně v Rumunsku

Po nádherně prospaných nocích přerušovaných jen "Passporte kontrol..." a "Hele, Arad, vystupujem" jsme se dostali do Baile Herculane. Dost zajímavé lázeňské město, kde snad nebyla ani noha. Chápu přijeli jsme mimo sezónu, ale zchátralé budovy lázní mluví za vše.

Prvně jsme se vyšplhali na 600 metrů. Značky teda tam mají příšerný, co na to říct.

Rumuni mají velice blbý zvyk psát na stromy nožem. Z toho chudáka stromu už to pak nikdo nedostane. První den jsme vlastně šli jen lesem, samé duby. Skoro jako doma. Což nebylo to co jsem chtěl vidět. Občas se zatáhlo, i sprchlo. Vylezli jsme na náhorní planinu, kde rostla jen tráva a bezvadný bedly.

Poté jsme sešli z cesty. Cesta po křížkách bohužel nevedla po hřebeni, ale zpět do údolí. To jsme zjistili až ráno. Tak jsme postavili stan, a já vyrail hledat vodu. Našel jsem jí až 200 níže, ale ten vodopád co tam byl, stál za to. Udělali jsme si večeři a šli spát.

Konhi

Můj Rumunský denník - den první

- jak to celé začalo

Tohle vlastně není tak docela první den naší výpravy, neboť jsme vlastně se ani nedostali z republiky ale napíšu to.

Vstával jsem brzo, neboť jsem potřeboval dodělat pár věcí. Prvně dárek pro kamarádku. Dřevěný model lodi a panáčkem, jak pádluje. Musel jsem to nabarvit, a nevědel jsem jestli to stihnu. Aby to taky stihlo ushnout.

Předal jsem to jí, dívce která mě straší ve snech. A ono se jí to líbilo. Na tuhle nepovedenou, zfušovanou karikaturu, jsem nemohl slyšet nic lepšího. Opravdu jsem rád, že jsem jako poslední viděl jí.

Musel jsem ještě cestou koupit bombu na vaření a vyměnit nějaké eura. Peněz bude ... hodně málo. Nádraží bylo dost narvaný, dokonce jsem tam viděl i nějaké larpisty.

Naše výprava byla trojčlenná. Já, Hejkal a Paštika. Podrobnosti později. Do Brna jsme stáli, kvůli lidem s místenkama Paštika nastoupil v Brně. Vlak nás dovezl až do Budapešti, kde zkončil náš první den.

Konhi

Cesta do nebe....

není pro tebe....

Jsem zpět z Rumunska. A žiju.

I když jsem inzeroval, že se nevrátím, neměl jsem to v úmyslu. Moje snaha, spíš byla motivována na to dojít se svojí existencí na hranici odvahy, smrti a hrany. Abych pocítil jak se mi moc chce žít. Z tímhle asi je problém. Já nemám rád život jaký žiju. Ale miluju život. Trošku komplikované že?

Když stojíte na hraně skály, a kolem vás fouká silný vítr, čekáte na jakou stranu vás odvaje... a vy zvolíte život, nic víc nechutná silněji. Proto občas musím vypadnout, abych si připoměl, že žiju rád.

Hory jsou velkou zkouškou síly těla a ducha. Zvlášt když tam jedete s člověkem, s kterým z celého srdce pohrdáte a on si vás neváží. Tréning trpělivosti :).

V průběhu týdne jsem si připravil takový menší denník naší výpravy, který sem budu postupně házet.

Konhi

Cesta do pekla...

Je dlážděná dobrými úmysly. Ale tohle velice pravdivé přísloví teď sem nepatří.

Jedu do Rumunska.

Takže tu celý týden nebudu. Proto ani nic nenapíšu. Ale třeba tam zůstanu navždy, kdo ví.

Neměl jsem na to peníze, ale chtěl jsem tam strašně moc, že jsem nakonec něco shrastil. cesta vlakem, jídlo a nějaké výdaje. Tak 4litry. Ale těším se tam. Nejen kvůli tomu jsem dlouho nikde nebyl, ale protože rád vypadnu z tohohle stresu. Ani jsem netušil, jak se mnou první den zamává. Fakt jsem byl vytresován na nejvyšší otáčky.

Potkal jsem zajímavou dívčinu se super pamětí. Ale stále jsem dost nudný, aby jí to odpudilo. Kurva, čím to je? Každá holka se semnou začne chvíli nudit. A tenhle život mě štve. Chci umřít mladej, protože vyprávět tohle někomu...

Z Rumunska se nechci vracet. Nic mě toho tady nečeká. Jen zklamání.

Takže se loučí...

Konhi

Seru na to

Seru na to, jdu domů....

Tohle nemá cenu.

Jsem naštvaný, a nejsem. Jsem unavený a nejsem. Jsem trpělivý a nejsem. Žiju a nežiju.

A budu dál. Ale třeba ne? Třeba mě v Rumunsku někdo podřeže?

Konhi

Trpělivost pavouka

A čeká.... a čeká....

čeká na kořist, která nemusí přijít. Je klidný, nehýbe se. Ale když ten čas přijde, reaguje okamžitou rychlostí.

Nevadí mu počasí. Nevadí mu vítr. Nevadí mu okolnosti. Nedává najevo emoce.

Není unavený. Není hladový. Není naštvaný. Není ospalý. Není znuděný. Jen čeká...

Trpělivost je ctnost. "Patience is virtue" Já to znám.

Moc se nenaštvávám. Částečně proto, že jsem dost věcí vzdal,za které mi už nestačí bojovat, taky proto, že se snažím uklidnit se. A pěstuji si trpělivost. Ve škole se hodí. A v životě taky. Je mnoho věcí, které se mohou přihodit. A někdy se mu sí přetrpět. Můj ideál je se někdy přiblížit pavoukovi...

Konhi

Zase první den ve škole

Jen jedno pivo. Jen jedno pivo. Nebo ráno pojedu s promilema.



Samozřejmě mluvím o autoškole, kterou jsem si fikaně dal na sedmou hodinu, před školou. Je na Chodově a do školy blízko. Učitel má se mnou trpělivost, i když má první hodinu se mnou...

Měl jsem před první hodinou chvíli čas, tak jsem koukal na preference učitelů. Jedno je jasný, angličtina bude náročná.

Učitelka koktá, zadrhává a neustále přerušuje. Udržet pozornost stojí mnoho úsilí. Přesně jak stojí v prefencích. Ale není prej špatná. Tak bych to měl udělat.

Při cestě na další hodinu jsem procházel spojovací chodbou, která spojuje obě budovy. Uviděl jsem jak se tam skládá dívka v bezvědomí a jak jí ukládá jeden student na zem. Měla na hlavě kapesník, kterým proskovala krev.

Tak jsem si vzpoměl co říkal učitel v autoškole. "Každej chce pomoct, ale když tam někoho vidí, řekne si- on to zvládne". Tak jsem mu šel pomoct. Zavolal jsem sanitku, a hned za 8 minut byli tam. Amatéři. Naštestí ta rána na hlavě nebyla nic vážného. Jen si rozsekla čelo o dveře, myslím že až jí potkám znova tak bude poznat. Docela blbý zahájení školy...

Na filosofii jsem usnul. A to tvrdě... Matemitcké základy informatiky nám zkrátili na 15 minut... prej proto, že jsme neměli přednášku. No super, čekání na matiku, kterou jsem dneska končil.

Ve škole skoro nejsou hodiny, což považuju za blbé, když mají studenti chodit včas :). Dále průchody od schodiště jsou možné jenom jedněmi malými dveřmi, kde se studenti mačkají, kousek od nich jsou druhé. Proč? To byl takový problém postavit jedny velké? další věc je, že je tam spousta holek. Docela pro kluky ráj :).

Na přednášce o AIESEC, si ke mě sedla jedna dívčina. Docela odvaha. Tak jsme šli společně do Karlose, protože nikdo jiný se mnou dneska nešel. Slovenka, z práv. Ale zase, buď je moc stydlivá, nebo já jsem nudný...

Konhi

Co tak jako píšu

Jsem vášnivým čtenářem. Přečtu vše, co neuteče. Nebo to bylo jinak to přísloví?

Ale kromě toho mojí frustraci i občas pocítí nějaký ten kus papíru. Když mám náladu, a to se stává tak většinou pooozdě v noci, (stačí se podívat, kdy posílám svoje připomínky na blog ) tak sednu a myšlenky co mě napadají, sepíšu do počítače. Většinou to je deprese, co mě takhle přepadá, ale občas je to k zamyšlení a někdy i zamilovanost...

Občas básně... Občas mě napadá dost takovej černej humor.

Ale co ze mě leze nejčastěji, jsou povídky na jednu myšlenku. Něco co mě prostě napadne a já to musím sepsat. Nemám moc dlouhou dobu, kdy udržím pozornost, a tak to je jen na dvě stránky. Delší díla, co mám tak v nich pokračuju postupně.

Zatím jsem napsal, pár povídek o Wowku. Prosím nemějte mě za úchyla, wowku jsem hrál rád a ten svět je vymyšlen senzačně. Jedno dílo s černým humorem, tři povídky na kterých vypouštím depresi, jedna zamilovaná, kterou jsem nedokončil. A pak spousta věcí, co se nedají kategorizovat, prostě jen nápad co musel ven.

Na kritiku mám svého oblíbeného kamaráda. Posílám mu to co napíšu a on posílá co napsal on. Navzájem se pěkně doplnujeme. Já mu to vždy zkritizuju, a on to moje pochválí. Heh...

Všechno se to válí v počítači na někoho, komu to můžu svěřit. Někoho komu můžu věřit.

Konhi

Rada do života

Tak milé děti, dovolte abych vám řekl pár...

Nasrat.

Stručně a jasně.


Nikdy si neberte na vyřezávání dřevo z hlohu,dubu nebo smrku. Zkurvíte si ruce a bude vás to pekelně štvát. To je to čeho se teď nemůžu zbavit. Dělal jsem to 4 hodiny dneska a vypadá to nic moc. Nikdo to asi neocení, a já jsem moc blbej na to abych řekl ne. Abych řekl ne, ... jí. Blbej na to abych to prokoukl. Moc naivní co uvěří všemu.

Blbej a není mi pomoci. Jsem prostě moc hodnej. A každej si toho využije.

Blbej a to neskutečně. Čtu teď pár cizích blogů a jsem ohromen lidskou krutostí. Překvapen, jak se dokážou holky chovat. Jak kruté mohou být, a jak si to uvědomují a jak se tím chlubí. Jak to dokazujou, kolik dokážou kluků poslat do hajzlu, a kolik kluků se stejně dennodenně snaží. Co všchno jsou schopny udělat, tomu kdo se jí líbí... Jak věří, že přežijí bez mužů.(Ne vážně, zkuste si to ...) Jak neskutečně je jejich chování kruté. Jsem blbej, že si neberu v potaz tuhle možnost...

Jsem moc tolerantní, a každej si mě využívá. Ale takovej je život... je to boj. Já veřím že tohle je ta cesta. Usmíření, pochopení, radosti, tolerance... moc naivní, abych viděl tyhle typy lidí co se vyžívají v tom jak ostatní trpí. Co se v tom trumfujou. Proti nim, moje názory nefungujou. Fungují, jen když tomu budou věřit všichni, ale lidi jsou svině.

A moje rada? Žijte podle sebe. Je tu jen jedno pravidlo, změníte jen sebe. A tak se změnte tak abyste byli štastní. Když už aspoň jeden člověk se má cítit dobře, ať jste to vy. Jděte do toho sobecky, uvidíte že ani tohle není cesta.

Kurva, to znělo jako z nějaký sekty, proboha...

Konhi v 1 ráno, bez hospody či společnosti, plodící zase blbosti

Be a little bit mad

Edit: 12:18 14.9.2010

Kdysi jsem četl studii, že nedostatek sexu ovlivňuje lidskou psychiku.

Tomu dávám za pravdu. Kdo sexuálně abstinuje nějaký čas, na tom se to projeví. Např. muži kteří mají pravidelně sex, se nemusí tak často holit ( vlastní zkušenost).

Je hodně věcí co ovlivňuje lidskou psychiku. Počasí, lidi okolo, únava... To co tady splodím bude trochu neučesané, protože mě napadá dost myšlenek, a nevím kterou dřív popsat.

Myslel jsem že mám všechny tyhle jevy zmapovaný. Že můžu být štastný, kdy se mi zachce. Ale vážně špatná nálada si najde čas kdykoliv. Třeba v pondělí. Ale pak jsem se najedl a bylo mi o dost líp... Ale stejně mě přepadla pondělní depka. A ta kjsem šel ven. S oddílem jsme šli hrát frisbee, což bylo velice zajímavé se hýbat po dlouhé době. Pak na šipky. Je vidět, že ty lidi se kterejma chodím, udělaj cokoliv, aby se zabavili. Nejvíc V. Ten je na hraně nudy dost dlouho. Divím se jak se může bavit s tolik volným čase a minimem financí. Ale je vidět že na oblibě u holek mu to neubírá.

Pro pondělní fenomén nemám vysvětlení. Ani se mi ho řešit moc nechce. Prostě vylezu s kamarádama ven a je to pryč.

Jak jsem se pohnul od posledního zápisu? Začal jsem jezdit v autoškole. Začal jsem hrát na kytaru. Stále nemám holku. Mám dost peněz na utrácení. A trochu se těším do školy, což je trochu šílené.

Zajímavé, že moje šílenství trochu ustoupilo do pozadí. Je to tím že se setkáváte s lidma a vidíte jak na ně musíte působit. Jaké mají názory, odlišné od vašich...

Jste monitorováni. Což se mi nelíbí, ale nějak se to musí udělat, aby mi ostatní věřili.

Konhi

Pohádka o dvou růžičkách

Kdysi dávno, když mi ještě alkohol nevymazal mysl, šel sličný princ Konhi nakupovat.

Princezna, která se Konhimu líbila říkala, že by chtěla květinku. Princ tedy vyrazil jí koupit. Možná byla chyba kupovat rudou růži, ale princovi to bylo jedno. Vybral si oblíbené kvěinářství, kde se na něho vždy usmívají, a koupil tu nejhezčí červenou růžičku. Ale pak mu cvaklo v hlavě. Viděl že princezna, která se princovi líbila si ho moc nevšímá, a ta růžička na tom moc nezmění. A tak ho napadlo, že kdyby se večer vyvinul zajímavě, mohl by mít záložní pro všechny příležitosti. A tak koupil i druhou.

Princezna ale o tom nesmí vědet, neboť by pak měla pocit, že není jedinná. Princ tedy předal princezně rudou růži a ona ho obdarovala objetím. Dala si jí příjemně do výstřihu, aby upoutávala pozornost. Prince potěšila i květinka za princezniným klouboukem, protože to byla kytka co jí princ vystřelil jednou na pouti. Ale prinzena si prince stále nevšímala. A princ nevědel jak na to.

Večer se nachýlil a druhá růžička stále zůstávala schovaná, a nikdo o ní snad nevědel. A princ nevědel, kdo si druhou růžičku zaslouží. A večer pokračoval. Princezna odjela od prince domů a už se neukázala. Nakonec zůstalo v paláci jen málo žen, které by si růži zasloužily.

Nakonec tam byla jedna, s příjemným úsměvem a s očima plnými malých ohýnků. Drsná dívenka, lechtivá a co si nenechávala nic pro sebe. Není tedy divu, že po ní princové šíleli. Nejvíce princ D.

Nakonec jí princ princ vzal stranou, a předal jí růžičku. I tedy druhá růžička měla novou majitelku. Protože to dívenka měla domů daleko, princ se nabídl že může přespat u něho na hradě. Šli tedy spolu a na hradě spali spokojeně až do rána.

A tak milé děti se nakonec dvě růžičky dostaly k těm, které byly krásné a zajímavé.

princ Konhi

Národ Sadismu a zabíjení

Zabíjení - Štepán Kopřiva
Punisher - Garth Ennis
Hanební pancharti - Quentin Tarantino
Lobo - Crew
Noční klub 1,2 - Jiří Kulhánek
a další...

Padl mi zrak na zajímavou knihu na pultu. Už samotný název, naznačuje něco výjmečného. Zabíjení - pod pultem sci-fi. To bude určitě jeden z těch zajímavých a předsudky bořících literárních skvostů, řekl jsem si. Tak jsem se do toho z chutí začetl. Masový vrah, 4000 bodycount, najednou propuštěn, bez dozoru a dohledu dostane úkol na zabíjení. Navštíví svoji bývalou ženu, která už má jiného. "Mla jsi na mě počkat" "Bylo to 16let" "Měla jsi na mě počkat" "Dostal jsi doživotí!" "Měla jsi na mě počkat", jaká vynikající stylistika nemyslíte? Prvních 30 stran mi vážně stačilo.... Už samotný nápad mě přesvědčil o tom že je to brak.

Ale pak jsem začal uvažovat o posledních titulech, co jsem četl. O tom jak se tam mnohdy nesmyslně zabíjí. Bez účelu, jen proto aby divák viděl, že to jde. Ať už jde o mafiány, nacisty, wietkong či obyčejné lidi. A já si říkám k čemu to je?

Upřímě nebudu nic zastírat. Líbilo se mi to.

Punishera jsem shltal na posezení, Loba taky a Noční klub jsem dočetl pod lavicí ve škole za 45 minut výuky. Ale pak jsem dočetl a ... nic. Měl jsem jen v puse pachuť nechuti a v mysli pocit marnosti. Nad všemi, kteří nesmyslně zahynuli, jen proto že hlavní hrdina má přebytek kulek a je nesmrtelný. Vždycky pak přemýšlím, kdo si vzpomene na toho kdo dostal kulku do čela. Jestli vyrůstal, nebo se spawnul (pro nepařany spawnul = vyskytl se na místě kam ho autor postavil, zničeho nic)? Zabíjení má ve skutečnosti hlubší smysl.

Já to nechápu. Co se nám autor snaží říct? Proč jen zabít, zabít, a ještě silnějšího zabít? Je v tom nějaké poselství? Lobo občas hází vtipné hlášky, a jeho motivace je chlast, peníze, děvky a zbraně. Punisher vraždí mafiány z nějakého důvodu osobní msty, za zabití ženy a dětí, ale sám někdy přiznává, že vlastně nemá cíl. V nočním klubu hlavní hrdina zabíjí. Zabíjí pro dobrou věc. Pak je unesen a zabíjí pro svobodu. Pak vraždí pro pomstu. A když se pomstí... tak zase vraždí pro dobrou věc. Všechno má společné jedno. Je to jedno, tohle nezastavíme, stále budeme zabíjet. Nemá to smysl, ale proč ne.

Také Hanební pancharti. Každej je miluje. Já ne. Říkám to furt, připravte si na mě kameny. Mě se ten film nelíbil. Zajímavej nápad na začátku, pak tuny nudy, několik krvavých zabijaček a nesmyslný konec. Plus pár historických chyb, jako když autor považuje všechny německé vojáky za nacisty.Navíc opravování válečné historie, nemám rád, neboť už jen sestavit jí správně dá dost práce. Já se o to zajímám, a tak vím jakou práci dá sestavit pravdu, když každá velmoc lže jinak a jindy. A pak se natočí jeden tenhle film a školáci hned vidí tvář toho kdo zabil hitlera...

Kdyby se vypustili všechny krvyvé scény, co by z filmu zbylo? Jen nudné rozhovory. Já vážně takovému nesmyslnému zabíjení neholduju, ať už jsou mrtvoly sebe víc špatné. Zombie, šílenci, nacisti nebo mafiáni.

Ještě bych se mohl zmínit o seriálu Metapocalypse, ale radši ne. Místa málo, a navíc ho mám docela rád. Tam jsem se opravdu zasmál, co za peníze, násilí a hloupost se dá koupit.

Tenhle styl tu byl, je a bude. O tom žádný pochyby nejsou. Je potřeba aby si lidi odpočinuli a vypustili agresivitu. Ale v uměleckém slova smyslu, autoři dávají víc důraz na samotné zabíjení, než aby se snažili svoje dílo vylepšit. Holt stačí neohrožený hrdina, několik zbraní a hloupá kupa nepřátel a máte veledílo, kteří všichni budou obdivovat. Já ne.

Konhi