Nářek nad ztraceným dětstvím

Trocha nostalgie...

Moje dětství nebylo ideální. Ale vaše třeba jo. Rozhodně jsem měl dost momentů na které vzpomínám. Momentů, které mi nikdo nevrátí. Vzpomínek na dětství bez starostí, radosti a zážitků. Táta kdysi zpíval jednu písničku, myslel to jako srandu, když vařil krupicovou kaši. "Krupicová kaše, pohádka mládí, ta ze všech pohádek ta nejsladší"

Bylo mi asi 12 když jsem to slyšel. Vědel jsem že jsem dost mladý, na to že jsem ještě nic nepromarnil, ale ty slova mi říkají vždy to samé. Mládí uteče. Dětství uteče. Zůstanou jen vzpomínky na ztracený čas. Jen vzpomínky na činy co jsme udělali.Ztracené sny, co jsme chtěli udělat. Vše utíká rychle a každý stárne. Nevím jak vy ale já se stáří bojím. Chci udělat co nejvíc v mládí, abych nelitoval ztracených vzpomínek. Ještě nejsem dost starý na to abych říkal, "Za mých mladých let...." ale už tak vzpomínám na časy, které utekly.

Spousta mých vzpomínek se týká her na počítači. Ani nevíte, jak jednoduchá hudba, která je chytlavá ovlivňuje dětskou duši. Zrovna nedávno jsem si zahrál Tyriana, a přepadla mě nostalgie. Vzpomínky na to jak byla barevná, skvělá hudba a jak jsem se radoval z každého skrytého levelu, byly silné. Až skoro bolestné. Dny které jsem nad tím strávil, byo nespočet.... Takové hry jako Jazz Jackrabit, Raptor nebo Warcraft 2 si s chutí zahraju i dnes. Jen je škoda těch vzpomínek.

To je vše ještě umocněno tím, že jsem ještě plně nevyrostl. Nejsem dospělý, cítím to. A dneska už dokonce vidím, kdo je za to zodpovědný. Ten kdo mi nedá volnost a nedovolí mi vyrůst. Nedovolí, abych se z dítěte stal dospělým. A tím, že jsem ztratil schopnost snít. Já nic nechci, po ničem netoužím. Jsem tak vyprahlý, že nesním o ničem. A Ztratit sen, sny, je to nejhorší co zažijete. Život se pak smrskne na otevřené okno a tmu pod sebou.

Na konec se trochu omluvím. Jestli čtete tento blog, asi jsem vám zkazil náladu. Tehnle článek je ten nejvíc depresivní co cítím. Kdo víte kdo jsem, hoďte si kamenem, jestli mě najdete. Je to můj blog a budu se vykecávat jak chci. Dále mě omluvte, za délku. Ono se to pak špatně čte.

smutný Konhi

Mámení patnáctileté dívenky

Tohle téma si prostě moje ego nemůže odpustit. Už jsem dřívě psal že tu se mnou není moc slečen a dívek mého věku. A jedna dívenka pod zákonem, tak tenhle článek je o ní.

Znáte jak mladé slečny reagují na kluky? Zálibně se koukají, přitahují je ti nehlučnejší, nejvýraznější. Pravděpodobně ještě neví co od nich chtějí. Nemohou se rozhodnout. A dělají zajímavé věci. Poslední tři dny se jí nemůžu zbavit.

Šli jsme spolu lézt do lanového centra, protože její mamka chtěla aby na ní někdo dával pozor. Ten den jsem si docela užil. Pak jsme si párkrát povídali, a nic nebylo na tom že bysme si nerozuměli. Ale stalo se to že mě skoro vyhledává pořád a nemám chvíli sám bez ní.

Nezní to špatně. Kdyby nevypadala jako moje sestřenice Anežka, byla by docela přitažlivá. Ale já moc na takhle malý holky nejsem a do vezení se mi taky nechce. Na věk jsem se jí sice neptal, ale na 15 nevypadá. To je asi moje hranice.

Radši to dopíšu rychle, bůh ví kdy se objeví. Jak se dá takové pozornosti zbavit?

Konhi

Jsem zalezlý

Tak abych vás uvedl do obrazu. Je půl jedné v noci. Je tu tma a ticho. Všichni, kteří za něco stojí už šli spát. Jsem v přízemí penzionu Laguna na Slapech, mám notebook na kolenou a cítím náladu se z toho vyspat.

Použiju trochu rekurzivní přístup psaní, takže budu postupně povídat co jsem zažil, od nejnovějšího po nejstarší. Tak začnem dneškem. Hrajeme tu bridž. Je to trochu snobská hra, co si budem povídat, hrají ji tu samí starší lidi a já si musím dávat pozor na jazyk, abych neudělal nějaké faux pass. Stačí málo a starší dámy a paní to rozkecaj.

Ále seru na to. Tyhle starý škatule mě tu docela solidně drtěj.Vopravdu hnusně se tu drbe a pomlouvá. Mladé holky jsou tu tři. Dcera hlavní vedoucí, ta se na mě ani nepodívá, recepční, která má jen škaredé pohledy a třináctiletá dívenka pod zákonem. Já tu umřu...

Dneska jsem hrál mizerně. Měl jsem pocit, že jsem zase na začátku, a je mi třináct ( když jsem začal hrát). Ráno jsme jeli do prahy, zahodil věci z vody a vyzvednout noťas, to je důvod proč vám můžu dnes psát. Docela jsem degradoval domov na dvacet minut života. Ani táta nechtěl do toho kutlochu jít... Zkončil jsem s loďákem, a mám pocit že jsem od super lidí se kterýma jsem byl na Vltavě, trochu utekl.

Asi si nemůžu představit lepší týden než tam byl. Je dobře, že jsem nemusel řešit nějaké vztahy, jako někdo. I když zase jsem tam kde jsem byl...

Voda byla super. To musím říct vždy a všude. Třeba se bude něco podobného opakovat.
To je vše co si pamatuju. Tak zpět do reality.

Sedím v penzionu Laguna, našel jsem si dobré místo se zásuvkou, křeslem a místem s wifinou. Jsem tu sám, zbytek světa spí. Jsem tak trochu úchyl, když mě tohle baví. Jen se tak schovávat. Ale zase na druhou stranu....


Konhi

Nemám nápad na nadpis...

Dobře tedy...

Právě jsem přijel z Ohře. A jsem celej vymočenej, vyprahlej a unavenej. A navíc je mi blbě. To osvětlím později. Ale pointa je v tom, že jsem doceal neschopnej cokoliv psát. Ale zase na druhou stranu svému blogu něco dlužím, takže se ještě přemůžu.

Voda byla super. Když jedete s lidma který máte rádi, a je tam pár co vás nenávidí je to vždy padesát na padesát. Celkovej dojem jsem měl pozitivní, u několika lidí mám větší respekt než předtím. A pár nových tváří se objevilo, takže jsem rád. Sice jsem dojel plesnivý, vyprahlý a špinavý ale to tak bývá.

Představoval jsem si to tak, že budu za frajera a že budu ten nejhezčí, ale to se moc nepovedlo. Hned první večer jsem zamazal nejlepší tričko, neměl jsem ručník ani sprchový gel na umytí. Druhý večer jsem se zase ožral jako prase ( tak hezká slečna, přinesla víno no)

Dopíšu později, jdu zvracet.

Návšteva chrámu nebeské úlevy ( rozuměj záchodu ) se podařila. Kde jsem zkončil, Aha!

Celej další den mě bolela hlava, a ozvala se znova angína, což bylo na pytel. Naštestí večer to už bylo vpohodě, přespal jsem to. A další den už jsem byl docela veselý a svěží. Potřeboval jsem to, neboť celej den pršelo. A to nás čekali nádherný karlovy vary. Přinesl jsem aspoň něco mámě. Ale zase pršelo. Zkončili jsme u kempu Hubertus, který si budu dlouho pamatovat. Stavěli jsme za největšího lijáku, který nepamatují ani ti největší pamětníci. Ani jsme nevařili, neboť bylo vlhko. Jen jsme si dali gorbáčikouvou hru a bowli (bowle s vodkou - fuj!). Při flašce jsem se trochu vykecal, což možná nebylo moc na škodu.

Ráno už bylo pěkně, ale čekali nás legendární peřeje. Což jsme moc nedali. Namočilo se nám všechno, i ty blbý karlovarský oplatky... Kamp u hubertusu má i další přednosti. Má vodu která se nedá pít bez převaření... budete zvracet a budete mít průjem ( jako já a jiní). Konec vody byl zase nepříjemně slunečný, takže jsem po tom průjmu vyschl. A nakonec pěkná propíkací akce ve vlaku. Je mi dost blbě.

Konhi

Naschle za týden

Nemoc je zákeřná věc.

Kromě toho co vám způsobí osobně ( teploty, ležení v posteli, nevhodná pozornost vaší matky), jsou i druhotné příznaky. Ať už veselé, když vás někdo navštíví, nebo popřeje brzkého uzdravení. Nebo smutné, že neuvidíte kamarády a že vám to nabourá program.

Já jsem si hodil týdenní abstinenci, kvůli nemoci a k tomu týdenní osamocenost. Ne doma tohle opravdu nezkoušejte, nemoc nestojí za to.

Zítra odjedu na vodu a tak nečekejte další příspěvky ode mě až do neděle. Nechápu proč zrovna já jsem dostal děravý loďák, se slovy tumáš zalep si ho. Zajímalo by mě čím asi. Doufejme že to bude držet. Připravil jsem si pro kamarády pěknou hru, snad je bude bavit.

Nevěřili byste, jak akci ovlivní to jak k ní přistupujete. Pokud někam jedete s tím že se jdete bavit, budeme mít radost a budete se opravdu bavit. Ale pokud se tam moc netěšíte, zkazíte si akci i svým kamarádům. Jen taková rada na budoucnost.

Jen tak mimo diskuzi, všimli jste si kdo nejvíc radí? Ten kdo to má nejméně v pořádku. Doufám že jsem se takovým nestal.

Konhi

Another world - another day

Zase prší a tak mám čas zase něco zplodit. Doma je prázdno, částěčně proto, že tam nejsem ani já. Není dobré zůstávat v prázdném domě, bez zásobené ledničky a bez peněz. Kdyby to bylo naopak, byl by to skvělý večer se zábavou. Ale nebyly na nevázaný život finanace.

Proto jsem vyrazil za příbuznými, respektive za otcem, kterého jsem dlouho neviděl. Nevím proč se mě máma snaží od něho odříznout, abych ho vůbec neviděl.

Nakonec jsem se na dobrou dostal. Já se nebudu chlubit. Řeknu jenom fakta. Měl jsem všehovšudy 18 korun, protože jsem půjčil 750 mámě, kolo jsem musel půjčit mámě a začalo pršet. Velká Dobrá, můj cíl je vzdálená tak 20 kilometrů od prahy, a to po silnici. A já jsem za 2 hodiny a půl tady. Jinak cesta autobusem stojí 32 korun. Já to beru jako další triumf lidského ducha. A také jako že jsem šel sám jako další důkaz toho že drak je věčný samotář.

Dnes jsem chtěl vyrazit do aquaparku se koupat. Kdybych náhodou nezjistil že má přes srpen zavřeno. Nemá to logiku a zkazilo mi to den. A tak jsem kvůli dešti zůstal doma. A spoléhám na vás moje internetové skřítky že mi poskytnete útěchu.

Konhi

I see you...

Teď mi dovolte, abych si trochu zafilosoval. Ale vzhledem k tomu, že tohle nikdo nečte, budu mluvit k prázdnému cyberprostoru... Nebudu mluvit o tom co dělám, nebo co se mi stalo, protože mám zrovna náladu uvažovat. Kdo by chtěl slyšet kydy o tom že jsem půl dne prospal, protože jsem byl unavenej, a druhou sledoval film? Možná někdy jindy, můj drahý soukromý hyperprpstore.

Dobře tedy...

Představte si že se narodíte. Je o vás postaráno. Je o vás pečováno. Nikdo vám neřekne že to není konec. Vyrostete. Říkají vám, že už jste samostatní, samostatně chodíte, mluvíte. Poprvé se projedete tramvají sami domů. Jdete sami ze školy a máte radost. Studujete, máte kamarády. Rodiče vám dávají peníze. Jste docela spokojení jak rostete, spějete. Pak už nechcete slyšet co po vás chtějí. Jste velcí. Jste dobří. Máte za sebou úspěchy. A pak někdy vám to dojde. Oni už vás nechtějí. Jste už někdo jiný než oni chtějí. A nakonec chvíle prozření. Jste sám. Jste jinný než rodiče. Jste jedinneční.

Ale co dál? Dohodnete se. Vystěhujete se na kolej. Najdete si práci. Vycestujete. Jste někdo jiný. Ale to už je na vás... a hlavně to co bude dál.


Jste z toho moudří? Hyperprsotořané?

Konhi

Stálo to za to?

Angína mě zase skoro přemohla. Nenávidím ležení doma, cítím se líný a takový nevyužitý.A to ty byly jen dva dny. Nemůžu chodit ven a nemůžu pít. Dvě věci co mě docela bavěj. Ani nemám čas na kamarády, a to je ani vidět osobně ani s nima někam zajít. Plýtvám časem.
Naštestí se mi nakonec povedlo dnes vyrazit na Okoř, kde jsem kamarády zachytil a aspoň na chvíli jsem s nima pokecal.

Člověk co se neobklopí kamarádama a lidma co zná, je snadno zranitelný a využitelný. Bože, perlím tady nějaká životní moudra a přitom nemám co radit. I když třeba to někomu pomůže. Dávno jsem se sice odepsal tomu, abych byl pro někoho zajímavej, ale to neznamená že v to nemůžu doufat.

Jak jsem to chytil? To je právě ta nejlepší historka. Je krásný čtvrteční večer a já mám rande. Po době, kdy všechny zájemnkyně o mě odpadli, je tohle docela vpruha. Vyšší blondýna, které není ani 18. A jde se mnou do čajovny. Což už by samotný stačilo na dobře strávený čas, ale ona byla i docela vzrušující. Jedinný co mi neřekla, je že přechází angínu, což jsem měl vědet než jsem jí políbil. Pak když mi to říkala jestli to stálo za to.

Z hlediska společnosti, by si asi nikdo pracující tohle na bedra nevzal. Pusa za týden pracovní neschopnosti je trochu moc. Kdyby to dostal mladý zamilovaný muž, tak by mi nevadilo nic. A když jsem to dostal já? Idiot jako já co skoro nic necítí, tomu je to jedno. Ale jedno vím, udělal bych to zase.

Konhi