středa 15. září 2010

Rada do života


Tak milé děti, dovolte abych vám řekl pár...

Nasrat.

Stručně a jasně.


Nikdy si neberte na vyřezávání dřevo z hlohu,dubu nebo smrku. Zkurvíte si ruce a bude vás to pekelně štvát. To je to čeho se teď nemůžu zbavit. Dělal jsem to 4 hodiny dneska a vypadá to nic moc. Nikdo to asi neocení, a já jsem moc blbej na to abych řekl ne. Abych řekl ne, ... . Blbej na to abych to prokoukl. Moc naivní co uvěří všemu.

Blbej a není mi pomoci. Jsem prostě moc hodnej. A každej si toho využije.

Blbej a to neskutečně. Čtu teď pár cizích blogů a jsem ohromen lidskou krutostí. Překvapen, jak se dokážou holky chovat. Jak kruté mohou být, a jak si to uvědomují a jak se tím chlubí. Jak to dokazujou, kolik dokážou kluků poslat do hajzlu, a kolik kluků se stejně dennodenně snaží. Co všchno jsou schopny udělat, tomu kdo se jí líbí... Jak věří, že přežijí bez mužů.(Ne vážně, zkuste si to ...) Jak neskutečně je jejich chování kruté. Jsem blbej, že si neberu v potaz tuhle možnost...

Jsem moc tolerantní, a každej si mě využívá. Ale takovej je život... je to boj. Já veřím že tohle je ta cesta. Usmíření, pochopení, radosti, tolerance... moc naivní, abych viděl tyhle typy lidí co se vyžívají v tom jak ostatní trpí. Co se v tom trumfujou. Proti nim, moje názory nefungujou. Fungují, jen když tomu budou věřit všichni, ale lidi jsou svině.

A moje rada? Žijte podle sebe. Je tu jen jedno pravidlo, změníte jen sebe. A tak se změnte tak abyste byli štastní. Když už aspoň jeden člověk se má cítit dobře, ať jste to vy. Jděte do toho sobecky, uvidíte že ani tohle není cesta.

Kurva, to znělo jako z nějaký sekty, proboha...

Konhi v 1 ráno, bez hospody či společnosti, plodící zase blbosti

Žádné komentáře:

Okomentovat