Národ Sadismu a zabíjení

Zabíjení - Štepán Kopřiva
Punisher - Garth Ennis
Hanební pancharti - Quentin Tarantino
Lobo - Crew
Noční klub 1,2 - Jiří Kulhánek
a další...

Padl mi zrak na zajímavou knihu na pultu. Už samotný název, naznačuje něco výjmečného. Zabíjení - pod pultem sci-fi. To bude určitě jeden z těch zajímavých a předsudky bořících literárních skvostů, řekl jsem si. Tak jsem se do toho z chutí začetl. Masový vrah, 4000 bodycount, najednou propuštěn, bez dozoru a dohledu dostane úkol na zabíjení. Navštíví svoji bývalou ženu, která už má jiného. "Mla jsi na mě počkat" "Bylo to 16let" "Měla jsi na mě počkat" "Dostal jsi doživotí!" "Měla jsi na mě počkat", jaká vynikající stylistika nemyslíte? Prvních 30 stran mi vážně stačilo.... Už samotný nápad mě přesvědčil o tom že je to brak.

Ale pak jsem začal uvažovat o posledních titulech, co jsem četl. O tom jak se tam mnohdy nesmyslně zabíjí. Bez účelu, jen proto aby divák viděl, že to jde. Ať už jde o mafiány, nacisty, wietkong či obyčejné lidi. A já si říkám k čemu to je?

Upřímě nebudu nic zastírat. Líbilo se mi to.

Punishera jsem shltal na posezení, Loba taky a Noční klub jsem dočetl pod lavicí ve škole za 45 minut výuky. Ale pak jsem dočetl a ... nic. Měl jsem jen v puse pachuť nechuti a v mysli pocit marnosti. Nad všemi, kteří nesmyslně zahynuli, jen proto že hlavní hrdina má přebytek kulek a je nesmrtelný. Vždycky pak přemýšlím, kdo si vzpomene na toho kdo dostal kulku do čela. Jestli vyrůstal, nebo se spawnul (pro nepařany spawnul = vyskytl se na místě kam ho autor postavil, zničeho nic)? Zabíjení má ve skutečnosti hlubší smysl.

Já to nechápu. Co se nám autor snaží říct? Proč jen zabít, zabít, a ještě silnějšího zabít? Je v tom nějaké poselství? Lobo občas hází vtipné hlášky, a jeho motivace je chlast, peníze, děvky a zbraně. Punisher vraždí mafiány z nějakého důvodu osobní msty, za zabití ženy a dětí, ale sám někdy přiznává, že vlastně nemá cíl. V nočním klubu hlavní hrdina zabíjí. Zabíjí pro dobrou věc. Pak je unesen a zabíjí pro svobodu. Pak vraždí pro pomstu. A když se pomstí... tak zase vraždí pro dobrou věc. Všechno má společné jedno. Je to jedno, tohle nezastavíme, stále budeme zabíjet. Nemá to smysl, ale proč ne.

Také Hanební pancharti. Každej je miluje. Já ne. Říkám to furt, připravte si na mě kameny. Mě se ten film nelíbil. Zajímavej nápad na začátku, pak tuny nudy, několik krvavých zabijaček a nesmyslný konec. Plus pár historických chyb, jako když autor považuje všechny německé vojáky za nacisty.Navíc opravování válečné historie, nemám rád, neboť už jen sestavit jí správně dá dost práce. Já se o to zajímám, a tak vím jakou práci dá sestavit pravdu, když každá velmoc lže jinak a jindy. A pak se natočí jeden tenhle film a školáci hned vidí tvář toho kdo zabil hitlera...

Kdyby se vypustili všechny krvyvé scény, co by z filmu zbylo? Jen nudné rozhovory. Já vážně takovému nesmyslnému zabíjení neholduju, ať už jsou mrtvoly sebe víc špatné. Zombie, šílenci, nacisti nebo mafiáni.

Ještě bych se mohl zmínit o seriálu Metapocalypse, ale radši ne. Místa málo, a navíc ho mám docela rád. Tam jsem se opravdu zasmál, co za peníze, násilí a hloupost se dá koupit.

Tenhle styl tu byl, je a bude. O tom žádný pochyby nejsou. Je potřeba aby si lidi odpočinuli a vypustili agresivitu. Ale v uměleckém slova smyslu, autoři dávají víc důraz na samotné zabíjení, než aby se snažili svoje dílo vylepšit. Holt stačí neohrožený hrdina, několik zbraní a hloupá kupa nepřátel a máte veledílo, kteří všichni budou obdivovat. Já ne.

Konhi