Cesta do pekla...

Je dlážděná dobrými úmysly. Ale tohle velice pravdivé přísloví teď sem nepatří.

Jedu do Rumunska.

Takže tu celý týden nebudu. Proto ani nic nenapíšu. Ale třeba tam zůstanu navždy, kdo ví.

Neměl jsem na to peníze, ale chtěl jsem tam strašně moc, že jsem nakonec něco shrastil. cesta vlakem, jídlo a nějaké výdaje. Tak 4litry. Ale těším se tam. Nejen kvůli tomu jsem dlouho nikde nebyl, ale protože rád vypadnu z tohohle stresu. Ani jsem netušil, jak se mnou první den zamává. Fakt jsem byl vytresován na nejvyšší otáčky.

Potkal jsem zajímavou dívčinu se super pamětí. Ale stále jsem dost nudný, aby jí to odpudilo. Kurva, čím to je? Každá holka se semnou začne chvíli nudit. A tenhle život mě štve. Chci umřít mladej, protože vyprávět tohle někomu...

Z Rumunska se nechci vracet. Nic mě toho tady nečeká. Jen zklamání.

Takže se loučí...

Konhi

Seru na to

Seru na to, jdu domů....

Tohle nemá cenu.

Jsem naštvaný, a nejsem. Jsem unavený a nejsem. Jsem trpělivý a nejsem. Žiju a nežiju.

A budu dál. Ale třeba ne? Třeba mě v Rumunsku někdo podřeže?

Konhi

Trpělivost pavouka

A čeká.... a čeká....

čeká na kořist, která nemusí přijít. Je klidný, nehýbe se. Ale když ten čas přijde, reaguje okamžitou rychlostí.

Nevadí mu počasí. Nevadí mu vítr. Nevadí mu okolnosti. Nedává najevo emoce.

Není unavený. Není hladový. Není naštvaný. Není ospalý. Není znuděný. Jen čeká...

Trpělivost je ctnost. "Patience is virtue" Já to znám.

Moc se nenaštvávám. Částečně proto, že jsem dost věcí vzdal,za které mi už nestačí bojovat, taky proto, že se snažím uklidnit se. A pěstuji si trpělivost. Ve škole se hodí. A v životě taky. Je mnoho věcí, které se mohou přihodit. A někdy se mu sí přetrpět. Můj ideál je se někdy přiblížit pavoukovi...

Konhi

Zase první den ve škole

Jen jedno pivo. Jen jedno pivo. Nebo ráno pojedu s promilema.



Samozřejmě mluvím o autoškole, kterou jsem si fikaně dal na sedmou hodinu, před školou. Je na Chodově a do školy blízko. Učitel má se mnou trpělivost, i když má první hodinu se mnou...

Měl jsem před první hodinou chvíli čas, tak jsem koukal na preference učitelů. Jedno je jasný, angličtina bude náročná.

Učitelka koktá, zadrhává a neustále přerušuje. Udržet pozornost stojí mnoho úsilí. Přesně jak stojí v prefencích. Ale není prej špatná. Tak bych to měl udělat.

Při cestě na další hodinu jsem procházel spojovací chodbou, která spojuje obě budovy. Uviděl jsem jak se tam skládá dívka v bezvědomí a jak jí ukládá jeden student na zem. Měla na hlavě kapesník, kterým proskovala krev.

Tak jsem si vzpoměl co říkal učitel v autoškole. "Každej chce pomoct, ale když tam někoho vidí, řekne si- on to zvládne". Tak jsem mu šel pomoct. Zavolal jsem sanitku, a hned za 8 minut byli tam. Amatéři. Naštestí ta rána na hlavě nebyla nic vážného. Jen si rozsekla čelo o dveře, myslím že až jí potkám znova tak bude poznat. Docela blbý zahájení školy...

Na filosofii jsem usnul. A to tvrdě... Matemitcké základy informatiky nám zkrátili na 15 minut... prej proto, že jsme neměli přednášku. No super, čekání na matiku, kterou jsem dneska končil.

Ve škole skoro nejsou hodiny, což považuju za blbé, když mají studenti chodit včas :). Dále průchody od schodiště jsou možné jenom jedněmi malými dveřmi, kde se studenti mačkají, kousek od nich jsou druhé. Proč? To byl takový problém postavit jedny velké? další věc je, že je tam spousta holek. Docela pro kluky ráj :).

Na přednášce o AIESEC, si ke mě sedla jedna dívčina. Docela odvaha. Tak jsme šli společně do Karlose, protože nikdo jiný se mnou dneska nešel. Slovenka, z práv. Ale zase, buď je moc stydlivá, nebo já jsem nudný...

Konhi

Co tak jako píšu

Jsem vášnivým čtenářem. Přečtu vše, co neuteče. Nebo to bylo jinak to přísloví?

Ale kromě toho mojí frustraci i občas pocítí nějaký ten kus papíru. Když mám náladu, a to se stává tak většinou pooozdě v noci, (stačí se podívat, kdy posílám svoje připomínky na blog ) tak sednu a myšlenky co mě napadají, sepíšu do počítače. Většinou to je deprese, co mě takhle přepadá, ale občas je to k zamyšlení a někdy i zamilovanost...

Občas básně... Občas mě napadá dost takovej černej humor.

Ale co ze mě leze nejčastěji, jsou povídky na jednu myšlenku. Něco co mě prostě napadne a já to musím sepsat. Nemám moc dlouhou dobu, kdy udržím pozornost, a tak to je jen na dvě stránky. Delší díla, co mám tak v nich pokračuju postupně.

Zatím jsem napsal, pár povídek o Wowku. Prosím nemějte mě za úchyla, wowku jsem hrál rád a ten svět je vymyšlen senzačně. Jedno dílo s černým humorem, tři povídky na kterých vypouštím depresi, jedna zamilovaná, kterou jsem nedokončil. A pak spousta věcí, co se nedají kategorizovat, prostě jen nápad co musel ven.

Na kritiku mám svého oblíbeného kamaráda. Posílám mu to co napíšu a on posílá co napsal on. Navzájem se pěkně doplnujeme. Já mu to vždy zkritizuju, a on to moje pochválí. Heh...

Všechno se to válí v počítači na někoho, komu to můžu svěřit. Někoho komu můžu věřit.

Konhi

Rada do života

Tak milé děti, dovolte abych vám řekl pár...

Nasrat.

Stručně a jasně.


Nikdy si neberte na vyřezávání dřevo z hlohu,dubu nebo smrku. Zkurvíte si ruce a bude vás to pekelně štvát. To je to čeho se teď nemůžu zbavit. Dělal jsem to 4 hodiny dneska a vypadá to nic moc. Nikdo to asi neocení, a já jsem moc blbej na to abych řekl ne. Abych řekl ne, ... jí. Blbej na to abych to prokoukl. Moc naivní co uvěří všemu.

Blbej a není mi pomoci. Jsem prostě moc hodnej. A každej si toho využije.

Blbej a to neskutečně. Čtu teď pár cizích blogů a jsem ohromen lidskou krutostí. Překvapen, jak se dokážou holky chovat. Jak kruté mohou být, a jak si to uvědomují a jak se tím chlubí. Jak to dokazujou, kolik dokážou kluků poslat do hajzlu, a kolik kluků se stejně dennodenně snaží. Co všchno jsou schopny udělat, tomu kdo se jí líbí... Jak věří, že přežijí bez mužů.(Ne vážně, zkuste si to ...) Jak neskutečně je jejich chování kruté. Jsem blbej, že si neberu v potaz tuhle možnost...

Jsem moc tolerantní, a každej si mě využívá. Ale takovej je život... je to boj. Já veřím že tohle je ta cesta. Usmíření, pochopení, radosti, tolerance... moc naivní, abych viděl tyhle typy lidí co se vyžívají v tom jak ostatní trpí. Co se v tom trumfujou. Proti nim, moje názory nefungujou. Fungují, jen když tomu budou věřit všichni, ale lidi jsou svině.

A moje rada? Žijte podle sebe. Je tu jen jedno pravidlo, změníte jen sebe. A tak se změnte tak abyste byli štastní. Když už aspoň jeden člověk se má cítit dobře, ať jste to vy. Jděte do toho sobecky, uvidíte že ani tohle není cesta.

Kurva, to znělo jako z nějaký sekty, proboha...

Konhi v 1 ráno, bez hospody či společnosti, plodící zase blbosti

Be a little bit mad

Edit: 12:18 14.9.2010

Kdysi jsem četl studii, že nedostatek sexu ovlivňuje lidskou psychiku.

Tomu dávám za pravdu. Kdo sexuálně abstinuje nějaký čas, na tom se to projeví. Např. muži kteří mají pravidelně sex, se nemusí tak často holit ( vlastní zkušenost).

Je hodně věcí co ovlivňuje lidskou psychiku. Počasí, lidi okolo, únava... To co tady splodím bude trochu neučesané, protože mě napadá dost myšlenek, a nevím kterou dřív popsat.

Myslel jsem že mám všechny tyhle jevy zmapovaný. Že můžu být štastný, kdy se mi zachce. Ale vážně špatná nálada si najde čas kdykoliv. Třeba v pondělí. Ale pak jsem se najedl a bylo mi o dost líp... Ale stejně mě přepadla pondělní depka. A ta kjsem šel ven. S oddílem jsme šli hrát frisbee, což bylo velice zajímavé se hýbat po dlouhé době. Pak na šipky. Je vidět, že ty lidi se kterejma chodím, udělaj cokoliv, aby se zabavili. Nejvíc V. Ten je na hraně nudy dost dlouho. Divím se jak se může bavit s tolik volným čase a minimem financí. Ale je vidět že na oblibě u holek mu to neubírá.

Pro pondělní fenomén nemám vysvětlení. Ani se mi ho řešit moc nechce. Prostě vylezu s kamarádama ven a je to pryč.

Jak jsem se pohnul od posledního zápisu? Začal jsem jezdit v autoškole. Začal jsem hrát na kytaru. Stále nemám holku. Mám dost peněz na utrácení. A trochu se těším do školy, což je trochu šílené.

Zajímavé, že moje šílenství trochu ustoupilo do pozadí. Je to tím že se setkáváte s lidma a vidíte jak na ně musíte působit. Jaké mají názory, odlišné od vašich...

Jste monitorováni. Což se mi nelíbí, ale nějak se to musí udělat, aby mi ostatní věřili.

Konhi

Pohádka o dvou růžičkách

Kdysi dávno, když mi ještě alkohol nevymazal mysl, šel sličný princ Konhi nakupovat.

Princezna, která se Konhimu líbila říkala, že by chtěla květinku. Princ tedy vyrazil jí koupit. Možná byla chyba kupovat rudou růži, ale princovi to bylo jedno. Vybral si oblíbené kvěinářství, kde se na něho vždy usmívají, a koupil tu nejhezčí červenou růžičku. Ale pak mu cvaklo v hlavě. Viděl že princezna, která se princovi líbila si ho moc nevšímá, a ta růžička na tom moc nezmění. A tak ho napadlo, že kdyby se večer vyvinul zajímavě, mohl by mít záložní pro všechny příležitosti. A tak koupil i druhou.

Princezna ale o tom nesmí vědet, neboť by pak měla pocit, že není jedinná. Princ tedy předal princezně rudou růži a ona ho obdarovala objetím. Dala si jí příjemně do výstřihu, aby upoutávala pozornost. Prince potěšila i květinka za princezniným klouboukem, protože to byla kytka co jí princ vystřelil jednou na pouti. Ale prinzena si prince stále nevšímala. A princ nevědel jak na to.

Večer se nachýlil a druhá růžička stále zůstávala schovaná, a nikdo o ní snad nevědel. A princ nevědel, kdo si druhou růžičku zaslouží. A večer pokračoval. Princezna odjela od prince domů a už se neukázala. Nakonec zůstalo v paláci jen málo žen, které by si růži zasloužily.

Nakonec tam byla jedna, s příjemným úsměvem a s očima plnými malých ohýnků. Drsná dívenka, lechtivá a co si nenechávala nic pro sebe. Není tedy divu, že po ní princové šíleli. Nejvíce princ D.

Nakonec jí princ princ vzal stranou, a předal jí růžičku. I tedy druhá růžička měla novou majitelku. Protože to dívenka měla domů daleko, princ se nabídl že může přespat u něho na hradě. Šli tedy spolu a na hradě spali spokojeně až do rána.

A tak milé děti se nakonec dvě růžičky dostaly k těm, které byly krásné a zajímavé.

princ Konhi

Národ Sadismu a zabíjení

Zabíjení - Štepán Kopřiva
Punisher - Garth Ennis
Hanební pancharti - Quentin Tarantino
Lobo - Crew
Noční klub 1,2 - Jiří Kulhánek
a další...

Padl mi zrak na zajímavou knihu na pultu. Už samotný název, naznačuje něco výjmečného. Zabíjení - pod pultem sci-fi. To bude určitě jeden z těch zajímavých a předsudky bořících literárních skvostů, řekl jsem si. Tak jsem se do toho z chutí začetl. Masový vrah, 4000 bodycount, najednou propuštěn, bez dozoru a dohledu dostane úkol na zabíjení. Navštíví svoji bývalou ženu, která už má jiného. "Mla jsi na mě počkat" "Bylo to 16let" "Měla jsi na mě počkat" "Dostal jsi doživotí!" "Měla jsi na mě počkat", jaká vynikající stylistika nemyslíte? Prvních 30 stran mi vážně stačilo.... Už samotný nápad mě přesvědčil o tom že je to brak.

Ale pak jsem začal uvažovat o posledních titulech, co jsem četl. O tom jak se tam mnohdy nesmyslně zabíjí. Bez účelu, jen proto aby divák viděl, že to jde. Ať už jde o mafiány, nacisty, wietkong či obyčejné lidi. A já si říkám k čemu to je?

Upřímě nebudu nic zastírat. Líbilo se mi to.

Punishera jsem shltal na posezení, Loba taky a Noční klub jsem dočetl pod lavicí ve škole za 45 minut výuky. Ale pak jsem dočetl a ... nic. Měl jsem jen v puse pachuť nechuti a v mysli pocit marnosti. Nad všemi, kteří nesmyslně zahynuli, jen proto že hlavní hrdina má přebytek kulek a je nesmrtelný. Vždycky pak přemýšlím, kdo si vzpomene na toho kdo dostal kulku do čela. Jestli vyrůstal, nebo se spawnul (pro nepařany spawnul = vyskytl se na místě kam ho autor postavil, zničeho nic)? Zabíjení má ve skutečnosti hlubší smysl.

Já to nechápu. Co se nám autor snaží říct? Proč jen zabít, zabít, a ještě silnějšího zabít? Je v tom nějaké poselství? Lobo občas hází vtipné hlášky, a jeho motivace je chlast, peníze, děvky a zbraně. Punisher vraždí mafiány z nějakého důvodu osobní msty, za zabití ženy a dětí, ale sám někdy přiznává, že vlastně nemá cíl. V nočním klubu hlavní hrdina zabíjí. Zabíjí pro dobrou věc. Pak je unesen a zabíjí pro svobodu. Pak vraždí pro pomstu. A když se pomstí... tak zase vraždí pro dobrou věc. Všechno má společné jedno. Je to jedno, tohle nezastavíme, stále budeme zabíjet. Nemá to smysl, ale proč ne.

Také Hanební pancharti. Každej je miluje. Já ne. Říkám to furt, připravte si na mě kameny. Mě se ten film nelíbil. Zajímavej nápad na začátku, pak tuny nudy, několik krvavých zabijaček a nesmyslný konec. Plus pár historických chyb, jako když autor považuje všechny německé vojáky za nacisty.Navíc opravování válečné historie, nemám rád, neboť už jen sestavit jí správně dá dost práce. Já se o to zajímám, a tak vím jakou práci dá sestavit pravdu, když každá velmoc lže jinak a jindy. A pak se natočí jeden tenhle film a školáci hned vidí tvář toho kdo zabil hitlera...

Kdyby se vypustili všechny krvyvé scény, co by z filmu zbylo? Jen nudné rozhovory. Já vážně takovému nesmyslnému zabíjení neholduju, ať už jsou mrtvoly sebe víc špatné. Zombie, šílenci, nacisti nebo mafiáni.

Ještě bych se mohl zmínit o seriálu Metapocalypse, ale radši ne. Místa málo, a navíc ho mám docela rád. Tam jsem se opravdu zasmál, co za peníze, násilí a hloupost se dá koupit.

Tenhle styl tu byl, je a bude. O tom žádný pochyby nejsou. Je potřeba aby si lidi odpočinuli a vypustili agresivitu. Ale v uměleckém slova smyslu, autoři dávají víc důraz na samotné zabíjení, než aby se snažili svoje dílo vylepšit. Holt stačí neohrožený hrdina, několik zbraní a hloupá kupa nepřátel a máte veledílo, kteří všichni budou obdivovat. Já ne.

Konhi

Já a nakupování

Nakupování je pro holky. Teda z mého pohledu. Já si ho moc neužívám.

Ale taky jak co.

Co děsně nerad nakupuju. Tak zaprvé to je oblečení. Nedovedu si najít jinej horror, než nakupovat oblečení. Co na tom koukat na nechutné "trendy" "módní" věci za vysoký ceny. V Obchodech kde to smrdí tak že se zvedá žaludek a kde je lidí že mám klaustrofobii. Tak když je to bezpodmínečně nutné, tak vlézt, popadnout a vystřelit co nejrychleji.

Nerad nakupuju nábytek, ozdoby a dárky. Holt nevidím v tom ten pravej užitek.

Ale zase jsou věci co nakupuju rád. Dřevo ( výroba různých věcí ), Elektroniku, jídlo (taky si rád uvařím podle sebe) a knihy.

To především. Tak jednou za mesíc, čí dvakrát, mě najdete v Luxoru jak prohlížím comixy, který si nekoupím. Prohlížím nové sci-fi, abych vědel co si v knihovně pak půjčit. Detektivky, fantasy, historii, válečnou literaturu...

Jedinné co pravidelně kupuju jsou comixy o garfieldovi. Těch mám doma tunu.
Naposledy co jsem byl nakupovat oblečení, přesněji mikinu, jsem prošel krámů asi deset. Ale nikde neměli nic přijatelnýho. Tak jsem se rozhodl že to prubnu, ale padlo mi do oka knihkupectví. Svatostánek ducha a svobody slova. Mnohem lepší než ty pomníky konzumu - NewYorker, H&M, Levi's atd... Tak jsem tam zašel, a odnesl si kvalitní literaturu. A jsem spokojený.


Konhi

Tak uvidíme

Co z tohohle může vzniknout dobrého?

Jsem stále víc a víc vtahován do světa lidí. Stále víc a víc lidí o mě ví víc a víc informací. Píšu si s lidma, které neznám, říkám věci lidem, kterým na 100% nevěřím. Volám do světa volání o mě...

Co z toho?

Prvně zjištění, že nejsem na světě takový sám. Že je mnohem víc lidi a že moje problémy má každý druhý. Další věc je, že když dokážu s lidma otevřeně mluvit, dokážu si uvědomit, jak se na mě lidi dívají. Jaké mám možnosti. Jaké mám řešení. Ale tohle prostě nedokážu.

Je tu prostě strach.

Mám strach z těch co mě znají. Mám strach z toho co všechno o mě ví. Mám strach cokoliv jim říkat, bůhví co se z toho stane. Mám strach vůbec s někým si povídat. Mám strach se někomu otevřít natolik, aby viděl jaký opravdu jsem.

Už jen to že tady dávám příspěvek na blog, co si může každý přečíst, je znamení toho, že snad jednou ten strach zmizí, ale stále mi dělá problémy. Ten strach tu je. A někdy mě vede špatným směrem.

Věřím, že někde uvnitř jsem skvělej chlápek, co nemá problém. Problém co mám je lidem to říct.

Konhi

Jak jsem skončil na návnadu

Aneb, jak taky může dopadnout páteční večer...

Vracel jsem se domů po náročném sledování seriálů u kamaráda. Najednou mi píšou kamarádi, že mám jít s nima do Karlose. Třetí párty během 5 dnů? No páni... rozhodoval jsem se, trošku dýl, neboť mi kámoš psal že se tam objeví i Yuki a já nechci dělat problémy. Ale kdysi jsem si dal předsevzetí, že žádné pozvání odmítat nebudu. Tak jsem šel. Po shánění kamarádek ... po diskuzi s uvaděčkou že stále není děvět, a po hledání stolu k sezení, nás oblkopily kamarádky a modré světlo u stolu.

Nakonec jsme se tam vešli. A to nás bylo asi devět. Dnes, měli v Karlosovi speciální nabídku křídel za 30korun, ale jen pro holky. Tak jsme je trochu využívali. Zvlášt, když byli jen tři u stolu. Večer pokračoval.

Při jednom motání se na parketu, tomu se u mě nedá říkat tanec, se na mě začala dívat jedna holka. Ukazovali, společně s jedním klukem na mě. Když jsem sešel s parketu, koutkem oka jsem viděl, jak se ke mě blíží. Zastavil jsem a koukal jsem na mobil. Dal jsem jí čas ať ke mě přijde. Ale ona to neudělala. Zastavila se a dělala jako by nic a vrátila se. Sebral jsem svoji odvahu, a šel jí oslovit, pro tanec. První reakce, smích, mě teda absolutně vykolejila. Nejenom, že se zasmála ona, ale i ten kluk co s ní byl. Dostali mě...

Posléze jsem z ní dostal, že se jedná o sázku. Její kámoš jí vybral obět, tedy mě, a ona měla s ním tancovat. Když jsem se teda sám nabídl, vyhrál jsem jí sázku. Ale pozvání na panáka odmítla. Říkala, že řídí a že celou dobu pije kolu. Nějak jsem jí to nevěřil... Spíš bych řekl že byla ostýchavá, nebo jsem jí nesedl. Její smůla...

Seděli s náma tři holky u stolu. Yuki, volná a posléze zabraná. M. zabraná a posléze volná a Anča zabraná a ... zabraná, s přítelem. Zase jsem málem dostal přes hubu, jen kvůli tomu že jsem trochu prudil Anču a snažil se jí dostrkat na pódium k tyči. Její přítel to moc nepochopil. Opět jsem se z toho vykecal. Buď mám na takový věci talent, nebo štestí.

Celej večer byl takovej dostávací...
Sledovat jak se Yuki a M. společně líbají, mě taky dostal. To jak se Yuki má ke kámošovi mě dostal. To jak se M. snažně obnažuje a trsá, mě taky dostal. To že se jakákoliv holka co se mnou tancuje odtáhne, mě taky dostal. Můj šarm, tím že se někam schoval, mě dostal. Byl jsem úplně dostanej, ale v hloubi duše jsem si to připouštěl, že to tak skončí.

Na tenhle večer budu vzpomínat. V dobrém? Ve zlém? S nadšením či rezignací? To se nikdy nedozvíte... Omluvte mě, půjdu si lehnout a vás tu nechám si můj vyžblept přečíst.

Konhi

Kolik toho člověk vydrží?

Jak moc si dokážete zničit den?

Nepůjdete do školy? Nepůjdete do práce? Odseknete přítelkyni? Neuklidíte si v pokoji?

Jak moc si dokážete zničit Týden?

Onemocníte? Provedete nějakou blbost? Zatknou vás? Budete soustavně chlastat?

Jak moc si dokážete zničit Život?

Necháte si useknout ruku? Rozejdete se? Zabijete někoho? Zabijete sebe?

Kolik z toho dokážete udělat? Radši nedělejte nic. Ale život vás může takhle zkoušet. Srazit až na dno. Ponížit, zničit, odepsat, rozebrat. Kolik toho se dá vydržet? Kolik nehod, náhod a bolesti jste ochotni snášet? Tak člověk toho vydrží dost. Lidské tělo je jedno z mnoha věcí, které dokáží opravit i strašná poškození. A lidský duch vydrží cokoliv. Zkuste to. Jděte a běžte do parku a jen běžte. Jste povaleči? Tohle bude váš test. Jak dlouho vydržíte běžet bez zastavení? Určitě víc než si myslíte.

Kolik dokážete snést útrap? Ponížení? Pokoření? Zklamání? Kolik vydrží vaše srdce než to vzdá? Víc ,mnohem víc než si připouštíte. Tak to nezvdávejte. Sebevrazi, jaké jsem viděl v televizi jsou smutní. Jen proto, že jim nikdo neřekl, že jsou tak dobří že vydrží víc než si připouští si berou život.

Nevzdávejte to....

Nevzdávej to Konhi.

Konhi

Dámská jízda + Pondělní depka

Dneska skloubím dvě téma na jednou. O dámské jízdě jsem chtěl napsat stejně, ale nevím jak bych to zaplnil, tak doplním menší info o jednom fenoménu, co mám jen já.

Začnem o Pondělí.

Pokud vím, tak tím trpí Garfield, ale tomu se stává, že každé pondělí má smůlu. Spadne na něj květináč, trefí ho dort nebo se mu smekne pelíšek. Já to mám trochu jinak. Každé pondělí, pokud sedím doma, mě přepadne úzkost. Nevysvětlitelně, z ničeho nic, zrovna v pondělí. Začne mě všechno štvát, život je na ..iču a podobně. Pokud se snažím mluvit s kamarádama, vycítěj to a radši se omluvěj, aby mě nemuseli utěšovat. Vždy v pondělí tak radši někam vyrážím, abych se doma nezabil.

Pokud jde o tu Dámaskou jízdu...

Říkal jsem vám že jsem muž? Ne? Tak to říkám teď. Jsem chlap. A nepřijde vám divné že píšu o zrovna DÁMSKÉ jízdě? Ne? Tak čtěte dál.

Pánská jízda se vyznačuje několika znaky. Je zásadně v hospodě. V hospodě co máte blízko u baráku, kam chodí kámoši. Pije se většinou pivo a chlapi se baví. O všelijakejch zajímavostech o věcech co slyšeli, o politice, zábavě, televizi a jiném. Pak přejde řeč na holky a u toho to zkončí. A povídá se, nebo se někdo vsadí... ale stále jde o ženský.

Dámská jízda, pokud vím, tak je všude. V bytě, v kavárně, v hospodě, v restauraci, v rychlém občerstvení... A tam se drbe. Nehorázně a nepředstavitelně. Probírají se muži, ženy, vztahy, věci, názory, zážitky... Dívky se propírají, poštuchují navzájem, navzájem se drobně urážejí... Nic co by chlap dokázal pochopit.


To není konec, mám tu jistou skrytou část, nepřístupnou veřejnosti/mladistvým, kterou můžu někomu poslat, ale musí si o ni sám/sama říct. Víte kde mě najdete. Nevíte? ... smůla

Konhi

Klíč k dívčím srdéčkům

Dneska jsem potkal Tukana.

Trochu offtopic, ale musím se pochlubit, protože vystopovat redaktora SCORE Tomáše Tučka není tak jednoduchý. Byl poznat na první pohled. Obličej, kapuca, aby mu lidi neviděli do tváře, a časopis Nintendo v rukou ho prozradil.

Ale k tématu.

nedávno se mi jedna kamarádka svěřovala, říkejme jí třeba andílek, že má zase problém s tím svým jedním. S prvním klukem, s její první láskou. Rozešli se a ona na něj stále myslí. Udělala by pro něj cokoliv, a on by chtěl aby mu dala pokoj. Tak to chodí.

Včera oslavovala dredatá kámoška narozeniny. Není nic lepšího než si vynahradit pondělní depku. O tom snad jindy. Spousta jejích kámošek, nezadaných a alkohol. Ráj pro svobodné kluky. Ale proč o tom píšu. Oslavenčina nejlepší kamarádka - třeba Téra - přišla taky. A kdo přišel taky? Její bývalý kluk s přítelkyni. Téra v pokročilé části večera odběhla. Šel jsem si k ní sednout a popovídat si. Nevím proč to dělám, ale tyhle duše v nesnázích potřebují oporu. Už musela odject, její přítel pro ní přijede. Povídala zajímavý věci. Nemůže vidět bývalého přítele jak sedí s novou láskou. Její první láska. Chtěla by to napravit.

Pak jsem šel zpět k zábavě. Sednul jsem si k zadané kamarádce, - Lenka - chyba. Mám ve zvyku říkat co si myslím, chyba. Jejímu příteli jsem to docela zavařil, nebude mě mít rád. Jinak co jsme se bavili. Tak je ráda že se k ní zase vrátil, že nechal Téru a je zase s ní.

To jsou fakta. Co mají Andílek, Téra a Lenka společného?

První kluk holkám dost poblázní hlavu. Pak se s nima stejně rozejde, tak to chodí. Proč se přes to holky nedokážou přenýst? Kluci jsou vykreslováni jako hovada, když tohle dělaj. Ale to prostě chodí. Kluk si taky musí vybrat, a ta první holka mu většinou nesedne. Filosofovali na toto téma i jiní, já jen rozebírám co jsem slyšel. Lepší než sedět doma.

Konhi