Zase doma

Hvězdné datum 302.576.023

Projekt, který bych mohl nazývat můj život, se opět ocitá ve starých kolejích. Z třítýdenního tábora si přivážím opálenou postavu, nějaké svalstvo a pár naštvaných kamarádů. Nevím zda se mi bude chtít jet znovu... zvážím to. Mám už za sebou pár let v oddíle. Asi 8 celkově z toho 5 jako vedoucí. Ale stále se nedokážu odpíchnout a někam se v oddíle zařadit. Stále mě bude někdo nenávidět, za to co dělám a nevím proč.Stále se nepoučím, stále nebudu správně komunikovat, stále budu dostávat pitomé diplomy. Ztrácím tím dost lidí, na které mám vzpomínky. Ale nějak se mi to posledně nelíbí.

Na prázdniny jsem si vymyslel práci a práci, chci peníze. Mám mnoho věcí co potřebuju a bez práce to nepůjde. Ale nevím jak to bude se zábavou. Možné holky kolem mě mizí jako mávnutím pírka. Ale pojedu na vodu. Budu si užívat. Snad se mi povede i ten řidičák. Ale budu muset trochu omezit to utrácení. Budoucnost vypadá nadějně, když si vymyslím další zábavu mezi prací, bude to nejlepší.

Mám v hlavě stále takovou malou mezeru. Něco mi tam nesepne, když dělám něco spatně, když dělám stejnou chybu. Někdo mě nutí abych s lidma nemluvil. A trpím tím jen já. Tenhle vývoj bude na dlouhou trať, ale jednou dopadne úspěšně.

Konec záznamu: podpsán kapitán mého života

Konhi

Přeceněné představy

Taky jsem kdysi měl sny. Sny o budoucnosti. O něčem co dokážu a co se mi podaří. Těšil jsem se na dny kdy mám možnost to dokázat.

Včera jsem jel z Letního tábora do Prahy, abych stihnul zápis do vysoké školy.

Takové krásné sny jsem měl, že si odpočinu, najím, pokecám s kamarády...

Stal se z toho strašlivý den, na který marno vzpomínat. Na den kdy jsem neměl žádnou budoucnost. Těšil jsem se na nové věci v Praze natolik, že jsem zapoměl co na táboře nechávám. Opustil jsem jednu věc pro druhou...

Plyne z toho poučení... važte si toho co máte

Netěšte se na to co můžete mít, neboť se může stát že stratíte obě najednou.

Pokusím se dohnat to co jsem ztratil... pojedu na tábor a budu se z toho těšit...

Konhi