Trocha psychologie? Asi ano...
Možná je to tím, že mě život nepřestane překvapovat. A myslím, že je to dobře. Aspoň se můžu radovat z toho, že je stále něco nového...
Je jedna nádherná scéna ze seriálu SCRUBS. Ta, kde místní nemocniční psycholožka tvrdí, že každý má v sobě měkké jádro, které způsobí, že se někdy snaží dělat radost. A tak si to vyzkouší na dvou největších tvrďácích v nemocnici. Na primáři a doktoru Coxovi. A je to tak, oba dva nakonec změknou...
Proč to říkám?
Jen že mám podobnou zkušenost. Každý má v sobě nějaké měkké jádro, a vyplatí se ho hledat. Kdysi jsem znal jednu zlou a hnusnou dívku. Každýmu tvrdila, že je hnusná, nevěrná, divoká a zákeřná. Zajímavý, že mě tak nepřišla. Chvílema jsme se bavili, a když mi řekla, že má za sebou tvrdou minulost, už jsem její image nevěřil vůbec. Nic není tak, jak to vypadá.
Nedávno jsem taky jednu mrchu potkal. Prohlašující o sobě, že touží jen po penězích, city jí nezajímají, nějaká ta rebelská minulost, punk, tetování, propichování... že jí baví psychologicky odhadovat a posléze ničit lidi, vše možné co si můžete představit na tvrdé holce :).
Taky jsem jí to nevěřil. Ani se mě nesnažila odkopnout, a tak jsme se taky pobavili. Nakonec jsme došli k tomu, že by mě vůbec nenapadlo jí dát kytku. A z ní vypadlo, že už jí dlouho nikdo žádnou nedal. A že dostává kytky ráda...
Překvapen!
No, o holkách a jejich stylech se nemá smysl bavit. Ať už to má příčiny jakékoliv, jak moc je to dočasné, jak moc je to hrané....
Jen chci říct, že kytky asi dostává každá. Ať už je to mrcha, nebo ne. Představa, že jí dávám kytku, mě docela láká. Už jen vidět výraz její tváře. Ale zase je to vypočítavá holka, takže z toho vytřískám co nejvíc :).
Přejte mi štěstí, půjdu nějakou vybrat.
Konhi
A to by mě zrovna zajímalo, jak vnímáš holčičí styly kolem sebe a vůbec tvůj klučičí pohled na holky obecně. Jen se tý psychologie neboj, je to zajímavý čtení :)
OdpovědětVymazatDostávat kytky je vroucný přání snad každý ženský, ať si řiká co chce. Mně když někdo jednou za uherák věnuje ze srdce vybranou kytku (třeba i luční kvítí nebo sedmikrásku), vlhnou mi z toho oči (dojetí + alergie :D). Je to prostě krásný. Škoda, že většině kluků to musíme doslova nakázat, protože jinak je to ani nenapadne nebo si řeknou, že by to bylo blbý nebo že by se ztrapnili
Já dávám kytky rád. Spíš je tady jinej problém. Dám jí kytku, ona si jí vezme, řekne děkuji... A co pak? Nic. Nic se nezměnilo, jenom celej večer sedí s kytkou, která jí překáží. Opravdu jsem nikdy neměl pocit, že měla radost. Tohle mě odrazuje, sice nejsem ještě zkaženej, abych toho nechal, ale přece. A to už jsem jich pár dal.
OdpovědětVymazatTak zase nemůžeš očekávat, že se z toho holka podělá a vrhne se ti vášnivě kolem krku. Tu radost má, ale vnitřně. Chce to naučit se dávat a nic naoplátku nečekat, pak nad tím nebudeš muset tak přemýšlet a bude ti stačit vědomí, žes ji potěšil ;)
OdpovědětVymazatTak když to bereš takhle, tak se ani nedivím, že musíš kluky do toho dávání kytek nutit. Do tvýho nitra nikdo nevidí, tak ani nevidí, jestli máš radost.
OdpovědětVymazatNa to nepotřebuješ vidět do nitra, každá holka ti za tu kytku poděkuje a bude mít radost, když bude vědět, že to bylo upřímné gesto.
OdpovědětVymazatNemluvíme o tom, jak to beru já. Konkrétně jsem vzpomněla na bývalého, který mi kytky a další radosti prokazoval kdykoli se mu zachtělo a nepotřeboval ode mě nějaké extrémní reakce. Když toho druhého máš rád, tak na něm tu radost poznáš. A když tě má rád nazpátek, tak ti ji projeví.
A já nikoho do dávání kytek nenutím, to by pak ztratilo veškerý smysl. Kytku má kluk přinést proto, že chce on, a ne že si o to holka řekla.