Historie

...Jako v tý Turecký báji o tom Odysseovi. Myslím, pane že to byla Řecká báje. prostě země, co je plná Gyrosů a sandálů...

Historie mě zajímá. Cokoliv z historie. Historie Evropy, Asie, Ameriky, Afriky, Vaření, Válečnictví, Druhá světová, Sociální vztahy, Hospodářství, Ekonomika, Automobilismus.... prostě skoro všechno co se najde. A jsem v tom docela dobrej.

Mám totiž dobrou pamět. Nepamatuju si sice žádná čísla, ale na události si toho pamatuju hodně. Dokázal bych se o něčem, co mě hodně zaujalo vypovídat hodiny. Pokud by ten někdo měl zájem. Většinou teda otravuju náhodné známé, které můžu otravovat.

Zajímá mě docela dost druhá světová válka. A, přiznám si to, jsem tak trochu Germanofil. Snad za to může poslední dobou vydávaná literatura a historické práce. Poslední dobou se objevují práce popisující válku očima němců. Na tom není nic špatného. Po desetiletích, kdy do nás cpali jak byli Američané a Rusové stateční a odvážní, zjištuju, že Němci byli mnohem šikovnější. Postupně si znechutíte jak vám všichni říkají jak je nějaký národ dobrý s nejlepší...

Kdekdo ví, že Německá přednost je jejich přesnost. Američané jsou motivovaní, odvážní a Rusové houževnatí a schopní pracovat s málem, ale nikdo nedokázal to co Němci. Němci dokázali porážet až 3x větši uskupení armád a to po 2-3 roky soustavně za sebou.

Stali se otroky a vykonavateli nacistické ideologie, o tom žádné spory nejsou. Ale nesouhlasím s tím že všichni němci tomu věřili. Příslušníci SS a Gestapa byli všichni silně věřící nacisti. Ale příšlušníci Heeru(pozemní vojsko) a Luftwafe (letectva) nijak prolezlí nacismem nebyli. Dokonce v těch nejvyšších kruzích ( měřeno počtem sestřelů) leteckých es naleznete jen málo nacistů.

Proto můj obdiv k němcům nezastírám. Někteří jsou jistě ovlivnění tím, jak Němci okupovali zabrané území a jaké křivdy se dopustili na konci války, ale pokud se chci považovat za znalce, nesmím se tím nechat ovlivnit. Zvěrstva tu byly, ale berme to s čistě inforamtivního hlediska.

Němci prokázali vysoký cit pro technologii. Jejich tanky, byly naprosto neporazitelné jakýmkoliv strojem srovnatelným na nepřátelské straně. Jako první vynalezli první proudové letouny, těžké minomety. Jejich koncept těžkého Kulometu MG 42 je tak propracovaný, že modifikovanou verzi MP 50 používá americká armáda. Skvělé koncepty minových polí, opěvnovací prací. První prototypy dálkově ovládaných bezpilotních strojů (Tank Goliath).

Ale takhle se válka nevyhrává.

Válka je především ekonomická záležitost. Pokud nevyhrajete válku rychle, silnější státy vás převálcují. To vše nás historie učí. Jen hlupák by v ní nenašel poučení.

Konhi

Miss you...

...Neudělala bych to, ani kdybys byl poslední muž na světě! Ale já jsem poslední muž na světě! No, co se dá dělat...

Poslední záznam jsem přidával přesně před týdnem. Ou. Na blogu to muselo vypadat, že to tu docela nežije. Prostě jen nemám ten drahocenný klidný čas, kdy mohu něco klidně splodit. Kdy píšete vy?

Já píšu, když mám volný stůl, tmu a ticho. Pokud se vyskytne něco velice důležitého, nebo nutkavého, tak můžu psát hned. Ale, prostě se snažím držet lidí, být s nimi co nejdéle.To zase nejsem k dispozici. A pokud nejsem nikde, zase doma nemám klid. Nechci rozebírat svoje osobní problémy, už jen o nich mluvit mě ničí.

Ale zpět k tématu, které se píše v záhlaví.

Miss you. Chybíš mi. Postrádám tě. Ztrácím tě. Hm, doslovný anglický překlad si udělejte sami. Stejně chci myslet jen v češtině. Jen to anglické slovo vyjadřuje více významů, což mi vyhovuje.

Začněme trochu filosofovat. Miss you. Už jste to někomu řekli? Ten někdo musí být důležitý. Někdo koho postrádáte. Někdo u kterého chcete mít naději, že ho znovu uvidíte. Ale zase mu dáváte docela důvěřu. Určité břímě. To, že se s vámi chce znovu potkat. Že udělá cokoliv aby se znovu vrátil.

No, další význam je třeba ztrácet, postrádat. Že nemáte něco co byste mít chtěli. Nebo že nechcete aby se někomu něco stalo. To slovo má určitě mnoho významů. Jestli vás někdo postrádá, určitě jste něco co by něchtěl aby se znovu ztratilo....

Jen samé prázdné kecy. Ale není filosofie o tom? Mluvení o věcech aby se nám zesložitil život? Upřímě uspěch filosofie vidím v tom, v ustanovení si životních bariér. Ospovědnosti za svoje činy, a přinesení nějakého řádu do společnosti. Zvýšení úrovně vzdělanosti, když vytvoříte nějaké hranice, například křestanské příkázání. Berte to jen s mírou. Křesťanství přineslo také více škody než užitku.
Měl bych se taky někdy rozepsat o historii...

Ale jinak Je to jen mlácení prázdné slámy, pokud jde jen o mě.

Moji duši technika raní vše co nemá praktický význam. Filosofování, o tom jestli máme odpovednost za činy svých dětí a podobně je plýtvání časem a prostorem. Ale je vidět že každý si na to čas najde. Dokonce i já.

Konhi

Červená horečka

....láska, to je to čím se lišíme od zvířat. Ne, Listere od zvířat se lišíme tím, že nepoužíváme jazyk k čištění genitálií...

Už jsem se zmiňoval, že nebudu spát v sobotu doma?

Domlouval jsem se se slečnou, že půjdeme do bazénu, uvaříme si večeři a budeme koukat na Červeného Trpaslíka. Dovedete si to představit? Koukat s opačným pohlavím na oblíbený seriál? Snad nejlepší den mého života.

Do bazénu jsme šli na Barrandov. Docela malý kus koupaliště, ale slušně vybaven. Několik tobogánů, pára, vířivka, a zase spousta dětí. Pak mě slečna překvapila, že bydlí jen kousek odsud. Jen pár stanic autobusem. Konečně jsem se podíval na ateliéry Barrandov, na mapě taky zabírají kus místa.

Večeři jsem vařil já. Mohl jsem konečně uplatnit své znalosti nabyté v oddílu. Už jste slyšeli, že muži za plotnou jsou sexy? Divím se, že se více kluků nenaučí vařit... při lovu ženských je to opravdová výhoda. Něco jako mít svůj vlastní byt, nebo skvělou práci, jako pilot nebo důstojník.

Další události jsou nepublikovatelné. Jak miluju tuhle větu :). Spíš mě zaráží, že to je všechno jako pohádka. Všechno tak nesmírně vychází, až mě to děsí... Kde je háček? No radši nad tím neuvažovat. Protože je lepší si to užít, než to všechno skončí. I když bych byl nejradši, aby to trvalo co nejdéle.

Myslím, že spát v noci nahý mě mělo přesvědčit. Než jsem dojel domů, tak mě přepadla horečka a celou neděli jsem proležel. Není to dobré načasování. Čeká mě test z matiky, musím se naučit na španělštinu, a nebudu mít brzo peníze.

Proč mi to nevadí? Protože se mám na co těšit.

Poznámka na závěr. Instruktor v autoškole měl zajímavou poznámku, když jsem se zmiňoval, že mi nejde španělština. Zmiňoval se, že si mám najít holku, která bude mluvit španělsky, a kvůli ní se to naučím. Je vidět že je ze života zkušený, ani nevěděl jak blízko je pravdě.

Doufám že moje gramatická kontrola udělá svojí práci, hrozně mě bolí hlava... třeba si to přečte a najde moje skryté poděkování :)


Konhi

Nikomu se nechce nic dělat

Pravděpodobně za to může počasí...

Začneme chronologicky? To bude asi nejlepší.

Zašel jsem si do čajovny s kamarádkou, kterou jsem už dlouho neviděl. Konečně si udělala na mě čas. A já zrovna jsem měl dobrou náladu, tak jsem se mohl dokonale vykecat. Ona je opravdu taková bezelstná duše, které se můžu s čímkoliv svěřit. Dokonce na ní můžu mluvit blbosti, co mě zrovna napadají, a nevadí jí to. Dívka se studenýma rukama :). Tudíž jí nevadí, když jí vezmu za ruku a snažím se jí třením zahřát. Mě tak baví ženský provokovat. Doporučil bych jí pít ginkgo bilobu.

A pro ostatní, Dalé Masala, vařej opravdu v Dejvické čajovně dobrou. Nebo zkuste překvapení čajovníka. To bych si mohl dát příště :).


Dneska jsem měl jít pracovat, abych si vydělal nějaké peníze, a abych zaplácl tu černou díru, pátek, kdy nikdy nemám nic vymyšlenýho. Nakonec to jeden pracant odřekl, tak jsem se aspoň vyspal. Práce sice žádná, ale moje finance drží. Po díře, kterou způsobila káča, privát a umyvadlo, mi ještě něco zbylo. Holt si neudělám radost více věcma. Dneska jsem teda doma, sice tu přes pátek zůstáváme všichni, ale zatím to jde. Mám i nějaké fotky ...





Konečně mám kde skladovat své krámy, sešity a komiksy. To také znamená konec dětství :). Všechno, co jsem tu měl, jsem dokonale protřídil. Už žádné vzpomínky na krámy z oddílu. Stejně se možná za pár let budu stěhovat. A tohle sebou nepotáhnu. Tak jsem to vše vyházel. Iva měla poznámku, že se chovám jako velký dítě, tak tohle byl krok správným směrem. A už se mi na zemi nic neválí.

Další věc, která mě poslední dobou trápí, je pomalý Internet. Kvůli tomu trvalo mnohem dýl napsat můj článek ... čím to je? A na zítra se taky těším. Řeknu jen dvě věci. Dort a slečna.

Dneska poprvé u nás doma padlo, že jdu se slečnou ven, a že nebudu spát doma. Takže čekám, že až přijdu v neděli ráno, že mě zbombardují dotazy.

Konhi

A day of my life

A to jsem si myslel že mě to psaní přestane bavit.

Ale asi jsem jen neměl co psát.Nutit se do toho vážně nedá. Spíš zase počkám, až mě potká nějaká událost hodná sděllení. Po tom pátečním incidentu jsem nechtěl ani vystrkovat hlavu. Opravdu byla odvaha tam znova jít. Na každém rohu by mohl být někdo kdo by dokázal mě zesměšnit. No nicméně.

V pondělí jsem přežil setkání s paní Stránskou. Asi platí rčení že jablko nepadá daleko od stromu. Ale aspoň jsem od ní nedostal pár facek. Vypadá že mě to bude stát nějaký peníze ale už se s tím nebudu trápit. Člověka na to jsme sehnal, ale už se z té události nevyvlěču, což je mi docela jedno. Ještě poslední návštěva, v tom jejich zámku hrůzy, a budu moct svobodně dýchat. Dokonale se mi tím uvolní život.

Dneska jsem si zaperlil ve škole. Všem jsem opravoval jejich projekty, aby jim to chodilo, a aby to měli bez chyb. Dostal jsem takový epic pocit. A ještě nám Pecinovský zadával adventuru, na což jsem si vymyslel dost nápadů. Vážně super pocit. Že snad ten život za něco stojí.

V autoškole mě instruktor překvapil svojí znalostí zvyků policie a poznávačkou radarů, když ho odhalil na červené oktávii. Kde samozřejmě policajti stavěli řidiče v protisměru, který jel moc rychle. Zjistil jsem že za deště se docela blbě brzdí.

Na schůzce jsme se sice všichni překřikovali, ale moje hlava to vydržela. Asi tréning z domova. Taky jsme na to byli tři, na jedenáct dětí. A to jsem myslel že se tam dneska ještě nevrátím. Ještě si s ní užijeme srandy :)

Nakonec na rande. Si říkám proč jsem s těma holkama nezačal dřív? Teď je otázka do jakých detailů zacházet. Už víte že mám holku. Ale nevíte snad jinak nic. Asi bych řekl jen pár věcí. Že to byla jedna z mála věcí, na co jsem se celou dobu těšil. Další věc je, že se uvidíme znovu.

Konhi

Dám si týden pauzu

s pitím. Do nedělní půlnoci.





Vždycky jsem si myslel, že chlastat umím, a taky jo. Večery si pamatuju, hlava mě nebolí, vstávám normálně. Málo zvracím. V opilosti se neperu, nejsem agresivní, vedu jen chytré řeči a nenechám holky na pokoji. Jen tenhle prochlastaný týden za to nestál. Ne vážně, když člověk přichází epickou rychlostí o peníze, rozmyslí si to. Navíc pokud pak udělá nějakou blbost.

S kamarádama budu chodit dál, ale nemusím při tom pít. Dají se dělat i zajímavější věci.

To umyvadlo nebyla moje chyba, to už jsem si připustil. Ale zaplatím to. To, co mi nejvíc vadilo, jsou ty lidi. Co tam stojí a civí. Co říkají, jak po vás chtějí zázraky, a vy víte že se zrovna nedá nic dělat. Pak jsem jen stál a nevědel jsem. Dále je pak vidět, kdo je váš opravdový kamarád. I když V. možná chtěl jen udělat dojem na M.

Po minulém článku jsem zase zkouknul to video od Leva Yilmaze - tady je odkaz

http://www.youtube.com/watch?v=-76SfgmRCFw

a dostala mě další připomínka - Not get mad at me when I call her, being drunk. Nenaštve se na mě, když jí volám opilý. Přesně tehdy jsem si řekl, ano, to je vždy pěkná blbost. Ale udělal jsem to, teda nevolal jsem, ale napsal jsem smsku. Samozřejmě jsem si to ráno nepamatoval, až poté co mi zavolala a já zjistil, co jsem udělal. Jen další hloupoučká chyba, za kterou brzo zaplatím. I když hned následuje - Will not get scared off when I get really attached - Nebude vystrašená, když k ní hluboce přilnu, což je skoro důležitý předpoklad toho opilého telefonátu.

Hrozně rád bych nebyl tím, kdo za všechno platí. Člověkem, na kterého rádi řvete. Kterému nikdy nic neodpustíte. Proto už nehraju fotbal. Vždy to byla moje vina. Rád bych byl takovej hajzl, na kterýho se utrhovat nedovolíte, ale nejsem. Jsem hodnej. Ale to je taky velká chyba. Dělám si brzo dobré přátele, ale vždy jsem ten, kdo zaplatí.

Dneska jsem uspořádal slavnostní pohřeb jednoho mého modelu. Ponořil se do hlubin mého koše za slavnostní salvy kuličkovkou, co jsem taky vyhrabal. Příčina smrti? Sestra.

Když už si člověk udělá místo pro sebe, vlastní koutek, vlastní pokoj, je zajímavé jak to lidi berou. Sestra například prohlásila, že když už mám vlastní pokoj tak tam budu mít i vlastní věci, a začlaa je sem házet. Chudák model to nevydržel. Je hysterická a projde jí to. Naštestí se mě nedotkla, stále se mě trochu bojí. To bych se pak musel ohradit a ona by dokonale zdivočela. Možná bych pak schytal i několik řezných ran a kousanců jako posledně.

Já jí nemůžu zmlátit, ani vychovávat. Za to, co mi dělá, by si to zasloužila, ale pak by matka zavolala policii a komu by věřili více? Klukovi s nožem v břiše, nebo holce?
Známe odpověd. A pokud to bude eskalovat dál, ten nůž, kterým mi hrozí, jednou i použije.

Při psaní tohohle článku se mi klepou ruce. Cítím se starý, hodně starý.

Konhi

...vent from "single" to "in a relationship"

Heh...

Co na to říct, než jen "Sláva". V mojí osobní histroii je to poprvé, předtím nebyl facebook :). Jsem z toho osobně nadšen. Konečně jsem se dostal z toho pochybování, že na nic nemám a že mě nikdo nemá rád. Nebylo to lehké, ale ani nepřekonanelné.

Dokončení toho o co jsem tak dlouho usiloval. Vpravení se do dostatečně normálního života. Začlenění se do skupiny normálních lidí. A hlavně konečně být štastnější. Vůbec to nezatracuju. Ale je to stále takový experiment. Musím se v tom trochu mírnit, dokázal bych jí stále zarhnovat komplimenty, nebo něčím jiným, ale to není moc moudré. Lepší si to schovat na lepší příležitosti.

v mysli mi utkvěla jedna věta z příběhů obyčejného života od Lev Yilmaze - My Darling

"She will allways hold my hand in the public"
Stále mě bude na veřejnosti držet za ruku. To se mi docela líbí, ať už je to nepohodlné jak chce. Vyjdařuje to nádherné souznění.

Ale jsou tu i negativa. Ostatní kamarádi už se na mě koukají zkrz prsty. Skoro s nima nemůžu moc mluvit, což mě trochu mrzí. Hodně jsem o tom slyšel, viděl, ale jěště nazažil. Přijde mi že jsem kamarády zklamal, hlavně teda kamarádky. I když co já vím. Třeba se jen už nesnažím tolik jako dřív.

No ale nevyměnil bych to, jsou tu prostě věci pro který žiju. A ty pozitiva jsou lepší než negativa

Konhi

Nikdy se nevzdávat

To je rada, co bych chtěl všem dát. Snadno se to říká, velice těžko se to dodržuje. Máte spoustu věcí, které chcete splnit. Spoustu věcí co dokázat. A jen málo z nich opravdu uděláte. Ale na tom nezáleží. Záleží na tom jak dokážete vydržet k svému cíli, jak jste vytvrvalí.

Kdysi dávno jsem si dal předsevzetí, že na prodavačku/prodavače za pokladnou se budu vždy usmívat. Vycházel jsem z premisy, že oni toho už mají dost, a kdyby se na ně ještě někdo mračil, nic by jim to nepřineslo. A snažil jsem se to dodržovat, ať už je mi dobře, nebo je mi strašně.

Spousta lidí myslí jen na sebe. Kdo by jim to zazlíval. Všichni chceme přežít, dokonce i já. Ale já se občas snažím myslet jak to vlastně ostatní vidí. Strašně rád, bych těm lidem pomohl, něco dal... až to bude můj konec, a někdo mě zničí.

To je myslím jedna z mých výhod. Trpělivost. A to že se nevzdávám. Sice moje síla vůle je malá, ale snažím se. Další věc je, že už mi skoro nikdo nedokáže ublížit. Pokud si to vezmete kolem a kolem, neexistuje nic co by vám ostatní udělat, pokud se nenecháte. Prostě to nevezmete na vědomí a nic vám nikdo nemůže udělat.

Dneska jsem rupl z testu ze španělštiny. A to jsem docela v prdeli. Pak jsem jel na chodov si koupit něco k jídlu. U pokladny jsem se usmál na pokladní, a ona se usmála zpátky.

Po celou dobu, co tohle dělám, se mi to nikdy nepovedlo. A proč zrovna dneska, když mi bylo opravdu mizerně? Prostě jsem v tom dokázal vytvrvat, až se mi to povedlo. Až do dne, kdy to opravdu pro někeho něco znamenalo. Určitě paní hezká pokladní bude mít lepší den.

Konhi

Události posledního týdne

Trošku jsem se rozepsal při psani úkolu na programování a tak jsem si řekl, že můj blog potřebuje další záznam. Protože mě nenapadlo nic moudrého, o němž bych se chtěl s váma podělit, napíšu jak se mi v posledních dnech vede.

Poslední dobu s náma bydlí mámin přítel. A v už tak malým bytě je ještě méně místa. Kdybych překousl, že znesvětil můj oblíběný stůl, rozházel všechno nářadí po bytě a snad si i půjčuje moje oblečení, dá se říct, že by se to dalo vydržet. Možná bych i překousl ten anální gel, co teď straší na jejich nočním stolku.

Hned po návratu z Podzimky, byl v bytě bordel. Posunulo mě to více k hranici zoufalství... Je vidět, že když něco dělá máma, nebude to nikdy včas.

Zdá se že mě tyhle okolnosti drží venku, abych trávil méně času doma. Celé pondělí jsem tedy strávil ve škole a pak se stavil v Karlosovi. Zde jsem přišel opět o své iluze. Je sice fakt, že jsem stejně naivní blbec, ale vidět to na vlastní oči... Proč jsem jedinnej kluk co nedostal pusu? :)

V úterý jsem měl autoškolu, školu a oddíl. Vše jsem stíhal opravdu naknop. Ale kde mě doprava zradila, je až když jsem jel na rande. PROČ zrovna v tu nejdůležitější dobu? Asi jeden ze zákonů schválnosti. No hlavně, že se to vydařilo a já jsem mohl předat zajímavý dárek.

Středu jsem plánoval, taky zůstat ve škole a těšit se na jednu příjemnou spolužačku, která mi zpříjemní poslední přednášku. Ráno posilovna, odpoledne vydatná polévka s klobásou :). A pak řetez přednášek, kde jsem stáhl fotky, upravil fotky, upravil časové kódy fotek, a mnohé další. Studentka přišla, ale s někým jiným... konec starých časů?

Čtvrtek, byl den flákací. Nejdříve jsem se dostatečně vyspal, pak chvíli zuřil na zvukovkou a autoCadem. Ale pak sem vyrazil si pro ladičku, za příjemnou cenu. Musím jí vyzkoušet :). Večer jsem si domluvil doučování ze španělštiny a doufal že mě nikdo neuvidí s touto pohlednou slečnou. Aby si neřekl, proč zrovna s ní někam jdu. A večer jsem šel na sraz informatiků, do jedné špatné hospody. Dokonce tam byla i jedna informatička, což je skoro vymírající plemeno. Zklamal mě jeden spolužák co se mnou chodí na programování, a nepamatoval si na mě.

A dneska je pátek. Uvidíme co den přinese.
Konhi

Otroctví

Follow me ...



I jiní velcí filosofové, učitě větší než já, přirovnávali muže a ženy ke psům a kočkám. Tohle přirovnání, má jistou pravdu.

Muži jsou jako psi věrní, pokud je někdo krmí a má je rád. Jsou tvrdohlaví, baví je jednoduché věci. Pokud je někdo zaopatří, tak u něho zůstanou. Psi jsou většinou líní, ale běhat je baví. Jen prostě nedělají věci, které stojí větší úsilí, pokud je k tomu nedonutí jejich ctižádost.

Ženy jsou taky jako kočky. Vybíravé, namyšlené, nezkrotné. Dovedou si vybírat. A případně i odehnat. Některé jsou líné, některé nebezpečné. Většinou nedokážou být věrné stále, neboť si nedokážou moc vážit věcí, co pro ně někdo udělá.

Avšak obě tyto přirovnání pokulhávají v reálném životě. Pravděpodobně proto, že v něm neexistuje člověk, ke kterému by se to dalo vztáhnout. Zvířata se chovají takhle k člověku, avšak jinak se chovají mezi sebou. Divíte se proč většina manželství se rozpadá? Viděli jste někdy psa a kočku spolu, po celý život?

To co jsem tady zplodil, většinou nevystihuje název mého článku, a tak k tomu přejdu.

Muži i ženy jsou otroci svých pocitů. Někdo si myslí, že je díky tomu dokáže ovládnout, ale to se nikomu nepodaří.

Muži jsou ovládaní svojí ctižádostí, svým egem. Svým sebevědomím, sebeúctou, nebo namyšleností, pokud to pojmete takhle. Nic jiného nedokáže chlapa motivovat, než když mu žena řekne, tohle nedokážeš... Slyšel jsem pověst, jak vzikl hrad Dívčí kámen. To si jeden šlechtic vyjel na projíždku k Vltavě. Potkal tam krásnou pradlenu, jak pere prádlo. Zalíbila se mu. Tak tam jezdil týden co týden, a postupně se do ní zamiloval. Když se jí pak otázal, jestli si ho vezme, řekla vychytrale: "Vezmu, ale ne dokuď nebude stát na skále nad řekou pevný hrad". No a šlechtic šel a postavil ho. A byli štastní až do smrti.

Ženy si myslí že tak jednoduše můžou s muži manipulovat. Muž se dá docela dobře tahat za fusekli, ještě navíc, pokud je zamilovaný. Ale každá sranda někdy končí, a chlapi vždy nakonec prokouknou.

Naopak ženy jsou ovládány svými city. Pro ně by dokázali udělat cokoliv. Něco jako ješitnost v tom zas takovou roli nehraje. Muži si myslí, že jsou středem světa. ženy to vědí, že jsou středem světa, ale neříkají to nahlas. Stalo se vám někdy, že když jste byli mladí, tak s vámi holkami zamávala jedinná pusa? Jedinný pohled? A přitom o nic nejde. Navíc, pokud vezmete matku s dítětem, tak ta by dokázala cokoliv pro svoje dítě.

Muži ( trošku protřelejší ovšem ) to vědí. A tak jde i manipulovat se ženami. Avšak nedělejme si iluze. Žena není jednoduchá, naopak si to sama zesložituje. A muži nemají rádi problémy, tak je to nakonec přestane bavit.

Všichni na sobě máme tyhle okovy. Nemusí být ze železa, ostatého drátu, nebo z byrokracie. Pokud se narodíme, tak nás tyhle okovy čekají. Pokud nás za ně bude tahat, ať už po lehoučku, nebo tvrdě ... záleží jestli se necháme.

Konhi