Punch me in the face, Kid....

... ty to nechápeš, když jsi do někoho blázen, tak ti to sebere deset bodů z IQ. Ty jsi asi blázen do spousty lidí, viď?...

Vrátil jsem se z Krkonoš. Babička tam bydlí, tak jsem vytáhl slečnu na lyže. Sice byla na začátku trochu vyplesklá z toho, jak jí přijme příbuzenstvo, ale zdá se, že to nebyl takovej problém. Za ty 4 dny jsme si toho mnoho řekli.... a je to takové osobní. Takže to nebudu rozebírat.

V poslední době mám problém s mluveným projevem. S psaným projevem a s motorikou. Stále dělám chyby při psaní textu. Občas se nedokážu vyjádřit, hledám slova co mi vypadly. Nedokážu doříct větu, protože jsem použil špatný slovo, nebo jsem ho zkomolil. Shazuju věci. Nedávám si pozor, moje motorika šla úplně do hajzlu. Shodil jsem pár skleniček, rozbil řidiči zrcátko, málem zabil jednu paní lyžemi, rozlil oběd....

Slečna se mě pak ptala, odkdy to mám. Od té doby, co jsem s ní začal chodit.

Nadhodila, že prostě blbnu ze zamilovanosti. A kurva.

Tohle jsem nikdy nechtěl. Četl jsem, viděl jsem, a slyšel jsem o tom mnohé. Že se člověk chová jako idiot, že dělá věci které rozum nechápe, že plácá blbosti, zhloupne atd... Ale nikdy jsem netušil, že bude rozbíjet věci... Všechno to přišlo naráz, mám hlavu plnou něčeho jiného a prostě se nemůžu soustředit. Všechno to jde moc rychle.

Navíc se projevily menší události jiného rázu. Například jsem měl pocit že jí čtu myšlenky. I když vlastně šlo jen o nakopání lyžáky do zadku, a že to bude bolet, ale projevilo se že jsem v tom až po uši. Už není cesty zpět...

Celý můj přístup k holkám by se dal přirovnat k řeznickému přístupu. Seknu a čekám, která holka se poddá. O tom jsem nikdy moc nepřemýšlel, ale nedal jsem těm holkám moc na výběr, ani čas reagovat. Prostě se buď poddá, nebo ne. Na všechno jsem šel rychle, je sice fakt, že jsem byl zoufalý, ale to neomlouvá ten přístup. Není divu že jsem si nedokázal najít holku.... prostě jsem řeznicky prošel. Ale to je za mnou.

Přeju vám veselého Silvestra, jdu vymýšlet pomazánku na chlebíčky.

Konhi

Vánoční koleda

...Naše teta peče léta na Vánoce vánočku, neremcáme, aspoň máme něco pro kočku...

Je asi dost hloupé psát na Vánoce o Vánocích, ale snad to přetrpíte. Říkal jsem si, že se stále mluví o nádherných svátcích o klidu a pohodě. Já o tom psát nebudu, a tak se snad někdo ve mně shlédne.

Tohle je můj poslední záznam z mého starého netebooku. Tenhle noťas Acer, co jsem dostal za maturitu, mi sloužil ty dva roky, až vypršela záruka, a teď pomalu dochází. Ale nevadí, dávám ho mámě jako vánoční dárek. A tak je nutné udělat nějaké další úpravy.

Zálohoval jsem si fotky a dokumenty, vymazal všechno porno, internetovou historii a cookies, smazal všechny hry a nedůležité programy, a nechal tam jen to důležité, smazal jsem obrázek na ploše (...chudák slečna...) a vše, co jsem si chtěl nechat, přesunul na novou žlutou flešku. Vypadá to, jako by do mého usb nabouralo auto :).

Taky mám za sebou udělání salátu, ozdobení stromku a úpravu kapra. Docela mě mrzí, že tu s náma není táta, jedinej člověk, který zachovával klid, a dokázal si Vánoce užívat. Sice bylo vidět že trpí, jak do něj máma furt kéruje a jak mu nadává, ale vydržel to. Vždy, když přišel domů, ať už z práce nebo z hospody, tak na něj máma vždy začala křičet, že nic nedělá, že není jídlo v ledničce, že nestojí za nic atd... Teď jsem na jeho místě já.

To první ,co jsem dneska uslyšel, bylo popichování proč se probouzím v půl jedenácté, že máma už chce mít výzdobu a všechno hotový... Nebylo to příjemné probuzení. A to samé se opakovalo u sestry. Akorát ta, narozdíl ode mě, nemá takovou trpělivost. Asi by si měla zkusit vychovávat děti v dětském oddíle. Nicméně, vybuchla a začaly se zase hádat. Jak to u nás bývá vánočním pravidlem. Všichni se musí hádat.

Upřímně – Vánoce pro mě neznamenají dárky. Nebo tradice, stromeček či slavení narození Ježíška. Znamenají pro mě svátky klidu a pohody. A také, že se rodina sejde pohromadě. To, že tu s náma není táta, mi tu představu trochu nabourává. Mamka ho prostě vyhnala, a on blbec/chudák jí nechal byt pro ní a pro nás...

Ani svátky klidu a míru si tu neužiju. Protože máma stále trvá na nějaké tradici, takže musí být všechno tip-top. Uklizeno, navařeno tolik jídla že se nedá sníst, cukroví tolik že ho nikdo nespořádá, stromeček, kapr... Nic, co by pro mě bylo důležitého. Ale ona z toho pak šílí že nestíhá. Navíc hysterky tu mám doma dvě, tolik ke klidu a míru. Po tomhle blogu jdu počítač navždy vypnout, a zkusit ho dobře mámě zabalit. A taky zkusit dohnat svoje vánoční předsevzetí, že na počítač na Štedrý den nesáhnu.

... Jednou v roce na Vánoce strejda housle popadne, jeho vinou se z nich linou tóny záhadné. Strejdu vida, děda přidá "Neseme vám noviny", čím prakticky zničí vždycky večer rodinný. Jó Vánoce, Vánoce, přicházejí...

Konhi

Discuss this!

...Peterssen měl takovou teorii. Prý máš v hlavě dva chlápky tvoje sebevědomí a tvůj mindrák. Tvoje sebevědomí ti říká jsi skvělej, dokonalej prostě super. A tvůj mindrák ti říká : jsi nýmand, ubožák, nemáš na to...

Vítejte zpět. Doufám že jsem v poslední době zaujmul nějaké čtenáře, nebo to klidně mohly být čtenářky. Taky rád ocením nějaké komentáře, pokud se najde někdo, kdo mi je sem sepíše. Koukal jsem dlouhou dobu jsem měl zapnutou volbu, že pro přidání komentáře se musíte přihlásit, ale to už jsem vypnul.

Co se týká mě ...
'Ahoj, dlouho jsme spolu neluvili'
A ty jsi sakra kdo?
'To ti ještě nedošlo? Jsem hlas v tvý hlavě.... dalo by se říct že hlavně mluvím za tvoje ego, které se v poslední době nedostalo ke slovu'
Hele, mám teď něco na práci, pokud jsi si nevšiml, tak píšu...
'Jo ty vždycky děláš něco, staráš se o druhé, chceš vědet jak se mají, jak řeší svoje problémy. Vůbec jsi v poslední době nemyslel na sebe'
A to je špatně? Ty ostatní lidi to oceňujou, a mě to udělá štastným. Navíc mám teď slečnu, a ta to ocení určitě.
'Jsi hlupák. Pokud vložíš svoje naděje do ostatních, stejně ti nevydrží. Lidi jsou přelétaví a žádný nemusí u tebe stát až se ti něco zase stane'
Nebudu ze sebe dělat nějakýho hloupýho sobce...
'Nejde o to být sobecký ale přežít. To je snad tvůj plán, ne? Přežít za každých okolností... ale pokud se budeš starat o ostatní, tak se ti to nepovede. Měl bys myslet víc na sebe, na svoje touhy, sny... to ti nedošlo, že když si najdeš slečnu, tak ti zabrání v plnění tvých plánů? že tě stejně začne omezovat?'
Moje sny jsou moje věc, nevidím důvod, proč bych si je v budoucnu nemohl stejně splnit...
'Jo? Chci vidět jak by se tvoje přítelkyně tvářila na tvoje plány s L.?'
Sklapni. Byl jsem podnapilej, a navíc to co mi poslala nic neznamená. Už to nechci rozebírat, mlč už! Navíc moje slečna tenhle zápis čte...
'Ty jsi si nikdy nepřemýšlel, že máš na něco víc? Takovej chytrej člověk, jako ty a nechává svoje ego spát? Tolik věcí co jsi mohl dokázat! Ukázat všem lidem že jsi lepší než oni! Já to chci! Probuď svoje ego proboha!'
Sklapni, sklapni, sklapni. Nenechám si o tebe kecat do života! Zalez zpátky, smrade!

...

...

Eh. Tohle bylo docela špatné intermezzo. Můj vnitřní hlas promluvil v nejhorší možnou chvíli. Možná bude chyba to nechat tak jak jsem to napsal... ale co když se to bude někomu líbit.

Nějak mě to vyčerpalo, ani nevím co jsem chtěl prvně napsat...

Konhi

Partying...gaučing

... Petersen měl takový chytrý boty. Pokud jsi byl ožralej jako dělo, vždycky tě dovedly domů....
Partying...

Slečna mě navedla na nápad napsat něco na téma toho gauče... nemá někdy špatný nápady. Tenhle se mi docela líbil. Ano, slečna čte můj blog. A docela si ho pochvaluje. Budu to brát, jako že moje propagace sílí.

Naše guilda měla zase v Brně sraz. A já nevzal foťák. Což je veliká škoda, nebudou z toho žádné fotky. Tak jsem si zapltatil dopravu a těšil se na ně, když jsem je skoro rok neviděl. Těšil jsem se na známé tváře. A opravdu dorazily.
Kodl - hipík od pohledu, o kterém jsem se pak dozvědel, že je to zničená fetka :)
Corra - stále stejný dobrák
Twilight - který snad s náma už nehraje, tak taky přišel.
Fenris - stále stejný historický šermíř, s problémy s holkama
Stryx - tupec, a ignorant, ale nějak ho mám rád
Lenča - Stryxova holka, která není vůbec charakterově špatná
Morris, Malfurion, Blackdeath - druidi :)
Ravík, Feneček, Killy - všichni z kolína, nebo tam odněkud
A pár dalších, které moc neznám.

V hospodě, která byla i pod moje standarty, jsme pili. S trošku nepříjemnou servírkou, kterou naštestí vytřídal docela solidní číšník. Dobře jsme se bavili, vzpomínali, plánovali... Kodl si pak odešel odskočit do strip-baru a uviděli jsme ho až ráno. Dopíjeli jsme a když dorazila druhá skupina od nádraží, slušně jsme to zaplnili. No bude na co vzpomínat. S Fenrem jsem řešil zase staré záležitosti... zase o dívkách, jak o něj nemají zájem...

Ochutnal jsem na nádraží chutný gyros ve tři hodiny v noci a šli jsme zpět. Dozvěděl jsem se co vlastně Lenča na našem Stryxovi vidí...

Dojel jsem do Prahy, skoro mi přišlo že jsem od nich zdrhl, protože jsem se těšil na slečnu. Ke které jsem se měl dostat a těšit se na celou neděli.

Gaučing...

No, co to obnáší? Lenošení to nebylo, nemyslete si. Museli jsme opravit gauč, který se uprostřed propadal. Byla tam lišta ze dřeva, která se v půlce prolomila. V Bauhausu jsme koupili ocelovou lištu, kterou jsme chtěli to dřevo vyztužit. Zjistili jsme, že podšívka je připevněná mnoha, mnoha a mnoha svorkami, které odstraňovat, byla nehězká práce. Navíc tam byly dvě řady potahů. No což, naštestí máme nastřelovací pistoli.

Po odstranění jsme koukali, lišta je veprostřed vyztužená napříč položenou (svírající 90°) jinou lištou, navíc zpevněná dvěma hranoly. A v liště je díra pro nějaký kolík, kterým se gauč stahuje...a přesně v něm to prasklo. IKEA měla nějakou podnikovou zásadu, do všeho cpát svorky. Svorky zničily i to, co z lišty zbylo. Měli jsme co dělat. Odstranili jsme svorky, přidali železo, přišroubovali a doufali, že to bude držet. Lišta ale byla prasklá celá, a tak se už toho moc dělat nedalo.

Po přišroubování jednoho hranolku, co se taky rozpadal, a po nastřelení tisíců svorek... ( díky bohu za tu pistoli ) jsme to dodělali. No aspoň se nemusíme bát že se hned zničí. Až za chvíli. Gauč poté vydržel zátěžovou zkoušku nás dvou, takže snad jsme to spravili.

Přiště ale musíme na noc zatopit... nechci zase nastydnout. Nebo nespát nahý :)

Konhi

Chtít něco dokázat vs. Nikomu neublížit

...to bolí! Ta bolest je jenom v tvé hlavě, můj učedníku... Ale tady mě to bolí mnohem víc...


Přemýšlel jsem o tom, kdo jsem. Kdo je "<"insert name here">"?. Kdo ponese moje jméno, a komu řeknu... ano, to jsem byl já. Je to špatný, protože jsem na nic nepřišel. Jsem nikdo.

Dokážu říct jak vypadám, co rád dělám, kde bydlím, kde studuju... takový věci na okraj. Ale nikomu nedokážu říct, co bych chtěl dokázat. Nemám nějaký vyšší plán, co by mě mohl řídit, co by mě hnal kupředu... mám věci co mám rád, věci co chci udělat a to je vše...

Dozvídám se mnoho věcí. Učím se víc a víc každým dnem. V lidské společnosti dokážu odhadovat lidi, vidět je v pravém světle. Vidět jejich úmysly, jejich záměry... odhadovat jejich sny...

A co jsou moje sny? Původně jsem se snažil dostat se ven, přestat se bát, najít si holku... Což se mi snad podařilo. Dal jsem si malé sny. Jen něco, co se dá hned dokázat. Ale nedivte se. Mám z toho radost. Jen... už není kam jít dál...

Takže když jsem nad tím znovu uvažoval, rozhodl jsem se, že si nějaký vytyčím. Začnu tím, že si řeknu kdo jsem.

Jsem génius :)

Trochu sebedůvěry nikdy neškodí. Chápu věci rychle, moje IQ je vysoko, dokážu mnoho věcí vidět, odhadnout... Ale zase na druhou stranu. Jsem línej, bez ambicí a snahy. A co bych chtěl rád dělat? Můj tajný sen je stát se vědcem v nějakém výzkumu. Dělat důležitou práci, která všem něco přinese. Práci, která nikomu, jako taková, nemůže uškodit. Samozřejmě se najdou lidi, co toho zneužijí, vezmeme si například atomovou energii. Stejně se nakonec vynalezne atomová bomba.

Ale tahle práce je skvělá. Dozvídat se něco nového, studovat věci do hloubky... jsem ale vážně zvědavý. Jen se do toho dostat a mít na to peníze, to se nestane...

Docela by mě taky lákalo rozjet si vlastní projekt. Na to bych si našel i lidi, jen prostě jsem na to dost línej. Ale až budu muset vstávat každej den do práce, tak se to možná změní :)

A ještě poznámku k záhlaví článku. Mým snem bylo vždy nikomu neublížit. Vypadá to jako největší hrdinství, ale opak je pravdou. Pokud nechcete nikomu ublížit, musíte jen být líní a nic nedělat. Jako já. Protože někomu pomáhat stojí to největší úsilí, co si dokážete představit... Je to ostuda.

Ještě poslední věc. Tyhle věci, které píšu, na které přicházím... které se o životě učím... to už můj děda dávno zná. Jen proto, že už tu je poněkud déle než já... zkuste se někdy svého dědy zeptat. Nebo pokud jste dívka, tak babičky. Jste stejná krev a lišíte se od sebe méně, než se dá čekat.... A určitě najdete i podobné zkušenosti.

Konhi

...when the sun started shinning...

...Jak říká mirek dušín, nikdy není problém začít znova...

První poznámka na začátek. Návštevnost mírně poklesla, možná v důsledku, že nejsem tak aktivní na psaní. Ne že by byla nouze o témata, jen prostě si na to nenajdu tolik času. Stejně jako hraní na kytaru. Leží mi doma, naladěná a jen čeká až se něco naučím....

Tolik ztraceného času.

Asi to bude tím že netrávím moc času doma. Po čem vlastně toužím už od 18cti. Dostat se pryč. Více času trávím se svojí slečnou, většinou když nespím doma.

To by asi bylo.

Zdá že nějak život nějak zvládám. Všechny testy ve škole, balancování na utrácení a vydělávání... Životní vztahy, nedostatek času.... To jsou jen takový bláboly na začátek.

Tak tomu přídáme trochu organizace.

Umyvadlo. Zasvědcení vědí, ti nezasvědcení tuší. Událost na kterou bych nerad vzpomínal, ale v sobotu to někdo vytáhl. Ani jsem netušil, že by mě tak mohlo naštvat. A bylo krásně vidět, jak to všechny napadlo, ale nechtěli to říct první. Škoda, že jsem jim to nemohl říct, jak moc mi to vadí. Že jsem se přes svojí chybu ještě nepřenesl. ALe co. Jednou jim to řeknu a za pár měsíců se snad budu smát taky...

Po dlouhé době se vážně těším na budoucnost, ať už bude jakkákoliv... Je to u mě docela neobvyklé. Jsem spíš pesimista. A moje životní příhody tomu odpovídají. Klidně se mě zeptejte. Jsou i ...věci... které bych vám mohl říct. Ale nikdy není problém začít znova. Nikdy.

To jsou jen myšlenky co se mi honí hlavou. Nedokážu psát smysluplně, omluvte to. Jednou rukou píšu do chatu, druhou blog, třetí programuju... Navíc mám strach. Příští týden se čeká na nový test ze španělštiny, kterej podělám, pokud se nebudu snažit. Uvidíme.

Konhi

Shivering...

...in my boots

Třesu se strachy.

A jsem ve stresu.

Je mi zima, zhubnul jsem asi 4 kila, pořádně nespím a stále se jen strachuju.

Proč?

Do konce týdne jsem měl udělat esej ze španělštiny a dodělat semestrální práci z programování. Pak jsme museli poslat návrh etapovky do oddílu, protože hoří termín. Nic, co by se nedalo zvládnout. Chci si koupit boty, ale zrovna moje peněžní situace je docela těsná... Ale na boty se peníze ještě najdou.

Jen taková vsuvka... před několika měsíci jsem půjčil kámošovi flešku a on mi jí ještě nevrátil. Místo toho mi koupil novou... ale bez dat co jsem tam měl, ty tam nejsou.

Esej jsem dodělal a nechal opravit od slečny, která umí španělsky. Ve středu jsem začal semestrálku na programování.... vše vypadalo skvěle...

Pak mě naštvala sněhová kalamita, když jsem šel z Husinecké na Floru pěšky... v tom hrozném sněhu, a proti mě jezdily tramvaje jedna za druhou. Jen tím mým směrem nejela žádná. Na radu jsem dojel až o hodinu a půl později než jsem měl...Trochu mě nakrkli, když si ze mě jen dělali srandu.

Posléze můj počítač zkolaboval. Poškozené systémové registry...

Esej byla v háji. Semestrálka byla v háji. Fotky za 7 let byly v háji. Všechny byly na flešce...
A Etapovka byla taky v počítači. Korunu tomu nasadila Růža, když řekla, že stejně nemáme s etapovkou šanci.... Kurva to byl den.

Neměl jsem dobrou noc.

Ale pak jsem si řekl, že bootovací CD má táta u dědy, a já jsem tam stejně měl jet. Navíc děda mi vždycky dává nějaký peníze na přilepšenou, možná proto že ho navštěvuju? :). A taky se stalo. Docela mi pomohl z toho, abych měl co jíst. Něco, co si můžu uvařit jen já sám, protože nikdo jinej to za mě neudělá. A pak jsem koupil boty. Docela solidní a levný.

A to nejlepší na konec. Bootovacím CD jsem nahradil poškozené soubory. A všechno zase klape. Radši si jdu vše zazálohovat. Třeba stihnu i doprogramovat adventuru.

Ale mojí středu bych vám zažít nepřál.

Konhi

I am CEO, Bitch!

...takhle ukazuje Mark Zuckelberg, že ačkoliv je mladý a peníze mu nic neříkaj, že dokáže najít uznání se svým výtvorem Facebookem.

Tak jsem si zašel na Sociální sítě a vůbec nelituju. Je to skvělej film. Vlastně jen o výtvoru Facebooku, co tomu předcházelo, a jak vznik. Nic nového, ale film vznikl parádní. Uvede vás do děje a nepustí vás to ven, dokud neskončí.

Z filmu jsem si odnesl zajímavé pojetí elitářství ve Spojených státech na vysokých školách. Proč je někdo tak důležitý, že je bohatý nebo hezký...? Proč by se kvůli tomu musel stranit ostatních lidí? Je zajímavé, že se můžete dostat do klubu jen na pozvání. Mark má na začátku pravdu, v Číně je víc géniů než v USA populace. Dokonce i v Indii. Z toho, jak se někteří Američané povyšují, je mi na zvracení. Nosit kuře celý týden...? Jenom kvůli tomu, že mě vzali na školu? WTF? Stát na sněhu a odpovídat na kruté a zničující otázky od sloužáků, jen proto že se chci někam dostat? WTF? Tohle je zvrácený...

Další zajímavý moment je, že ti největší milionáři v IT začínali v obnošených džínách a trepkách :) (Gates, Zuckelberg, Jobs...). Stačí mít jen nápad, sílu ho realizovat, a nechtít peníze :). A tohle jde jednoduše. Ale vždycky se najdou lidé, kteří vás chtějí ožebračit o poslední dolar, jen kvůli tomu že máte nápad...

Já mám občas takový nápady. A sním o tom, že dokážu nějaký z nich protlačit a vydělám nějaký balík. Není to tak těžký. Lepší než sedět v kanclu a modlit se až skončí pracovní doba.

Jsem Kurva mladej, plnej nápadů, a nechci peníze. Základ pro to, abych byl jedním z nich...

Konhi