- tak snad konečně v Rumunsku
Po nádherně prospaných nocích přerušovaných jen "Passporte kontrol..." a "Hele, Arad, vystupujem" jsme se dostali do Baile Herculane. Dost zajímavé lázeňské město, kde snad nebyla ani noha. Chápu přijeli jsme mimo sezónu, ale zchátralé budovy lázní mluví za vše.
Prvně jsme se vyšplhali na 600 metrů. Značky teda tam mají příšerný, co na to říct.
Rumuni mají velice blbý zvyk psát na stromy nožem. Z toho chudáka stromu už to pak nikdo nedostane. První den jsme vlastně šli jen lesem, samé duby. Skoro jako doma. Což nebylo to co jsem chtěl vidět. Občas se zatáhlo, i sprchlo. Vylezli jsme na náhorní planinu, kde rostla jen tráva a bezvadný bedly.
Poté jsme sešli z cesty. Cesta po křížkách bohužel nevedla po hřebeni, ale zpět do údolí. To jsme zjistili až ráno. Tak jsme postavili stan, a já vyrail hledat vodu. Našel jsem jí až 200 níže, ale ten vodopád co tam byl, stál za to. Udělali jsme si večeři a šli spát.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat