Where is the son, your father always want to have?

… Já to věděl. Proto také otec vždy tvrdil, že má alibi pro svoje spermie z doby početí. Maminka mě měla ráda, jen neměla čas…

Tak jsem asi 3 měsíce bez přítelkyně a nějak se mi chce bilancovat.

Co jsem se naučil? Naučil jsem se dávat prádlo do koše na prádlo. Ne NA koš s prádlem, ale DO koše s prádlem. Naučil jsem se prát. Naučil jsem se nespoléhat, že mě sebelepší člověk spasí. Naučil jsem se, že říkat věci, co chci, je důležité. Naučil jsem se, že ve vztahu jsou vždy společné zájmy to hlavní. Naučil jsem se, že se lidé nemění. Přestal jsem se bát telefonovat lidem. Zjistil jsem, že svěřovat své psychické problémy jednomu člověku je veliká zátěž. Naučil jsem se, že nejsem hrdina.

Ale já jsem se taky nezměnil. Po rozchodu, když jsem zjišťoval, co budu dělat, jsem poznal, že jsem stále ten samý člověk před vztahem. Moji kamarádi se významně nezměnili, moje zájmy se také významně nezměnily. Tedy mohu nově opakovat své chyby zase a zase jak jsem dělal předtím.

Zase jsem na stejné úrovni komunikace. Messenger, chat, sms… Zase mám stejný pocit, že jsem sám. Teď se k tomu ale váže další věc. Nějak jsem ztratil zájem o ostatní lidi. Přestávají mě zajímat jejich problémy, přestává mě zajímat, o čem se baví, co dělají… Nemám sebemenší důvod se jich ptát, nebo se s nimi bavit. Jsem neustále unavený a smutný. Dělám stejné věci dokola a dokola…

Ale všechno zlé je pro něco dobré, třeba budu mít zase čas na nějaké psaní…

Konhi

Jsou herní scénáře reálné aneb. zamyšlení nad Xcomem

...Chci se stát důstojníkem, mužem dbalým cti. Říkáš, že já nemám tyhle kvality? Listere, muž dbalí cti, když trochu přebere, muž dbalý cti většinou na konci večera nehraje na kazoo zasunutou mezi hýždě...

Právě jsem dohrál Xcom. Je to báječná hra plná těžkých rozhodnutí. Má i některé nedostatky, ale o tom dneska mluvit nechci. 
V souvislosti s touto hrou, a protože jsem předtím hrál původní Xcom, tak mě napadá několik myšlenek. 
Většina jich je trochu geopolitických, tak se omlouvám předem, jestli někoho nedopatřením urazím nebo unudím k smrti. 

- Vznik a široká podpora
Ale chtěl jsem si rozebrat, jak by mohl takový projekt jako Xcom vzniknout ve skutečnosti. Vždycky jsem přemýšlel, jak je to možné, že všechny země světa do projektu Xcom cpou peníze a nic za to nechtějí.
Dávají vám peníze a vy můžete létat jejich vzdušným prostorem, honit po obloze UFA a zasahovat na jejich území, když nějaké sestřelíte. A vyrabujete ho do posledního kousku masa, šroubu nebo počítače. 
To si země, nad kterými sestřelíte UFO, nekladou nároky na to, že co spadne na jejich území je jejich? Nevadí jim, že když zasahujete proti emzákům, tak rozstřílíte budovy, benzínky nebo observatoře? Kdo platí tyhle extra výdaje? 
Visceral Space cleaners?

Jak se takový projekt dal vůbec dohromady? V originálním UFO to dávalo trochu větší smysl. Jsou devadesátá léta, rozpadl se Sovětský svaz, Čína je relativně slabá, demokracie zvítězila. Dovedu si představit že se pár zemí dalo dohromady, 
daly hlavy (a hlavně peněženky) a vymyslely program chránící Zemi před mimozemskou hrozbou. Dávají na to minimum peněz (na začátku máte ze všech zemí asi milion dolarů na měsíc) a nikdo vás v podstatě nebere vážně.
Asi jako muže v černém. To dává trochu smysl. Najednou projevíte neuvěřitelnou výkonnost v sestřelování ufo, že než někdo zjistí, že si necháváte vetřelecké zbraně pro sebe, letíte na Mars to s nima skoncovat. 
Celá hra trvá v herním čase maximálně rok, to když jste lůzr. Po příletu z Marsu vás asi zavřou, ale co se dá dělat. Většina ufo totiž přistává v neobydlených částech planety, nebo na poušti a tak. 
Kromě terror misí si vás stejně nikdo nevšimne. Takže je to vysvětlení trochu vachrlaté, ale více uvěřitelné, než Xcom z roku 2014. 

Protože ten začíná rokem 2015. 2015! Myslíte si že někdo v roce 2015 vás nechá létat vzdušným prostorem Ruska? Nebo Číny? Nebo severní Koree? Navíc vás platí nějaká temná skupina finančníků. 
Když jsem to hrál, tak jsem si připadal, že hraju Mass effect 2 znovu. Jsem na špatné straně a nemůžu to změnit. Navíc útoky mimozemštanů vysílají do televize! To ty lidi z Xcomu nikdo neidentifikoval? 
Zelené mužíčky na Krymu by odhalili později než operativce z Xcomu. Všichni mají na sobě logo! Používají mimozemskou technologii a zasahují přímo uprostřed měst. Dokonce si je jednotlivé vlády zvou na mise, to si nikdo nepoloží otázku, co bude s těmi ničivými mimozemskými zbraněmi?
Jasně, necháme je skupině nájemných žoldnéřů, které financuje skupina 18 finančníků, které nikdo nezná jménem. Naprosto průhledné. Nikdo si nepoloží otázku, kdo zaplatí ty rozstřílené zdi budov? 
Na konci hry dokonce dostanete k dispozici těžké zbraně, které vám rozstřílejí zeď budovy hned. A nikdo se neptá, proč je to problém? Zasahujete na terror misi, necháte 9 lidí zemřít, 4 budovy v katastrofálním stavu, ale panika se v zemi sníží. 
Jasně, když přijdou neznámí vojáci, začnou mi střílet na barák, synka mi zabijí mimozemštani a auto vyhodí do vzduchu granátem, jsem hned klidný.  

- Financování
Nikdo se neptá, kdo financuje tuhle organizaci? V originálním Xcomu se všechny země složí a řeknou, že tyhle peníze by stejně šly do zdravotnictví nebo na školy, takže takhle je vyhodíme stejně lépe a popřejí vám hezkou nudu. 
V novém Xcomu neznáte své finančníky. Nějakých 14 starých plešatých páprdů, co mají hluboko do kapsy. Proč tenhle projekt financují? Pro záchranu Země? Když vám mise nejde, místo toho aby vám přidali peníze, tak vám to ještě zkrouhnou, protože nemáte výsledky. 
A když selžete úplně? Vzdají to a jdou si za mimozemštanama na kafe. 

Stejně tahle parta staříků netvoří ani 20% vašich příjmů. Víte, co tvoří těch zbylých 80%? Prodej zbraní na černém trhu! To je tak etické jako když vás pozve Stalin na střílení zajatců k Husajnovi. Totálně v mezích slušnosti. 
V původním Xcomu tím vyděláte naprostý majlant! V novém xcomu to není zas tolik, ale tady zase ty zbraně prodáváte své skupině staříků, co vás financuje. A vy jste si mysleli, že chtějí zachránit svět. 
Co se také dá dělat s mimozemskými zbraněmi, granáty a mrtvolami. Já nevím jak vy, ale já bych z toho udělal lázně.  


- Genetické modifikace, Osekávání končetin
Je drsné, jak obě hry běží tak strašně rychle. Pokud máte vysokou obtížnost, tak se ze dne na den nehnete, vždycky na vás vybafne něco důležitého. V novém Xcomu jsem v herním čase strávil 129 dní. Ani ne půl roku!
Od začátku invaze do konce hry to netrvalo ani půl roku. Už jenom shromáždění jídla pro takovou skupinu vojáků, techniků a vědátorů by trvalo jak uherský rok. 
Myslím, že to vysvětluje ten spěch do vědeckých pokroků a modifikace lidských bytostí bez ohledu na etické ohledy. Tohohle vojáka jsem vybral, měli bychom se ohlížet na jeho nároky a neamputovat mu nohy a ruce a zavřít ho do konzervy s obrovskou zbraní? 
Neee, je to dobrovolník a věděl, co postupuje. Po válce nikoho nebudou děsit jeho železné ruce a nohy. Aspoň mu nechali péro a může uhánět slečny, co trpí ferofilií. 
Dáme tomuto vojákovi na vybranou. než mu zkurvíme kostní dřeň a endokrinní systém? Rovnou k tomu přidejte hyperreaktivní rohovku, ať do smrti nespí, neviditelnou pokožku, ať se může zdejchnout z jakéhokoliv rande, a udělejte mu výstupy po celém těle. Přece nebude chtít poté někdy pracovat!
Dobrolovník, kterého jsem já vybral. Vsadím se, že po skončení války spáchá většina mých vojáků sebevraždu. Doufám, že aspoň část peněz, co jsem utržil z prodeje těch Exalt bazuk, pokryje lékařské náklady do konce života. Jo, my jsme je použili na stavbu nějakého hypersonického majáku. Tak promiň.

- V podstatě hraju za zloducha srovnání s Exalt
Exalt je vpodstatě organizace, co bojuje s mimozemštany, nikdo neví, kdo ji finanacuje, neví, kde operuje, a její příslušníci podstupují genetické modifikace. 
No ale Xcom dělá to samé, ne? Jak se tedy lišíme od této organizace, o které nám hra tvrdí že je špatná? Stejně se dozvíte nakonec, že Exalt je financován z černého trhu. A Xcom... vlastně taky.

Dělám si z toho trochu legraci, protože počítačové hry musí být trochu jednodušší, aby se daly jednoduše pochopit. Jen je občas sranda se zamyslet nad důsledkama toho, co vám hra neřekla. A myslím, že původní Xcom svoje dopady zvládá lépe, než ten nový.


Konhi

Proč jsem zklamán z letošního soumraku

Všechno přebije házení šipek na prsatou rosničku…

Pro začátek nějaký kontext. Soumraky jsou Larp v lesích u Doloplaz u Olomouce, motivované světem Warcraftu od společnosti Blizzard. Pořádají je skauti z oddílu Junáka z Olomouce a letos se pořádal desátý ročník. Cílem je vyhrát hru proti soupeřově frakci, kterou tvoří druhá část účastníků. Polovina jede za Hordu a druhá za Alianci. A z tohoto ročníku jsem zklamaný.

Možná to bylo nabíhající angínou, která mě trochu otupila, možná návalem povinností jako velitele klanu. Nebo to bylo zklamání z organizátorů, kteří místo vymýšlení nových rekvizit přivezli všechno staré a rozestavěli to podél největší cesty v lese. Ale pravděpodobně to byla kombinace mnoha příčin, asi jako bitvy v reálném světě.

Prohráli jsme. A to až v závěrečné bitvě, což mě mrzí o to více, protože do té doby nám to tak šlo.

Jel jsem za žlutého náčelníka klanu Hordy Zuluheda Šílence. Věděl jsem o tom, že budu mít nejen povinnosti jako zvěstovatel toho co se bude dít, ale také jako nosič děje hry. Budu muset hrát svoji roli, posouvat příběh dál, ale také starat se o svůj klan a snažit se, aby zvítězil. Navíc dodržet, aby si náš klan Larp užil a měl příjemné vzpomínky. Nevím, zda se mi podařilo všechno, ale více jsem se soustředil na to, aby moji klanoví spolubojovníci měli mnoho životů, mnoho předmětů a mnoho zkušeností.

Tady je tedy jádro toho, z čeho jsem nejvíce zklamaný, celý Larp se táhl snahou mít více životů, zraňovat více a přežít déle. Sice obě frakce začínají na stejné úrovni, ale od začátku byl rozdíl mezi speciálními povoláními. Horda měla jednoho mága, Aliance 3 mágy a 2 kněze. Náš klan měl jednoho lučištníka, soupeřovy klany každý dva. Sice jsme měli početní převahu, ale to nakonec nemělo na výsledek efekt. Poté když jsem se dozvěděl, že na letošní ročník se dělala kouzla, aby byla více mocnější a více zraňovala, bylo mi jasné, že početní převaha nic neznamená.

Celou hru se pachtíte za více zkušenostmi, které se získávají těžko. Pachtíte se abyste plnili úkoly, za které vám bude náležet odměna. Všechno je to nakonec k ničemu, když soupeřovi mágové stejně dostanou kouzlo, které vás změní na dočista, ale dočista mrtvé během vteřiny. K čemu vám to pak je pracně získat tři životy, když soupeř najednou zraňuje také hned za tři životy? Naše životy se sice zvyšovaly lineárně, ale jejich útok se zvyšoval exponenciálně.

Názorný příklad. Začínáte se třemi životy a zraňujete za jeden. Soupeř to samé. Záleží tedy už jen na vašich schopnostech. To je zábava, snažíte se porazit soupeře svým šermířským umem, reflexy a rychlostí. V další části hry dostanete život navíc, soupeř to samé, jen soupeřův mág dostane kouzlo, které najednou zraňuje za dva a vy ho nemůžete vykrýt štítem. Najednou se nejedná o test vašich schopností, ale o to, že soupeř si na začátku vybral lepší povolání. Sice máte čtyři životy, ale paradoxně už vydržíte jen dva zásahy místo tří.

Pak si člověk připadá jako myška v bludišti, má pocit, že něčeho dosáhl, tu dostal zkušenosti, tu život. Ale souboj stejně prohraje jen proto, že organizátor přidal kouzlům více účinnosti a vaše strana má kouzelníků málo. Připadáte si jako ovce jdoucí na porážku, protože stejně s tím nemůžete nic udělat. A to není zábava.

Pokud se mám tedy oprostit od této části zklamání, vhodím ještě jedno moje osobní. Když jsem jel kdysi dávno, ohromila mě organizátorská vynalézavost s využitím rekvizit, nápady a hlavně hluboká oddanost příběhu a světu. Viděl jsem chytré využití jednoduchých rekvizit, velké herní území (které podporuje nenadálé nápady) a celkové nadšení do průběhu hry. Letos to vypadá, že organizátoři jen táhnou minulost za sebou, aby si mohli v notesu odškrtnout, že to a to udělali. Mnoho inovací jsem neviděl. Obléhací stroje, moje slabost, zůstaly nevyužity, neboť žádný úkol na dobytí města se nekonal. Města byla rozmístěna kolem hlavní cesty, což limituje vaši radost z objevování. Navíc výhodu toho, že města jsou lehce dostupná autem pro organizátory, zaplatí vaše nohy, protože cesta je sypaná žulou. Proč se snažit objevit skrytá místa, ke kterým se už nevážou specifické úkoly a na ty důležité vás stejně organizátoři odvedou? Stejně se na nich nic dělat nedá. Proč se máte rozptylovat hledáním vedlejších úkolů, když stejné množství zkušeností z úkolů získáte tím, že zůstanete ve městě a budete chvíli trénovat? Nakonec ani to není potřeba, protože druhá strana má více lidí, kteří nejsou lepší svým uměním vyrobit si zbraně a oblečení, ale přihlášením za správné postavy.

V průběhu hry se jen pak snažíte zastavit rozjetou sněhovou kouli vlastním tělem a zjistíte, že vám to jen přináší bolest.

Vsadím se, že tenhle článek bude působit jen, jako když se snažím oplakat to, že jsem prohrál, a že za to všechno mohou organizátoři. Možná ano, protože při jakékoliv hře by měl mít každý účastník pocit, že se podílí na něčem velkém a že může svojí účastí rozhodnout. A v některých případech se nějakým záhadným způsobem rozhodne, že vaše účast je důležitá jen proto, aby se vyzkoušela nová pravidla kouzel. Což jsem si potvrdil, když jsem se k nim dostal.

Jel jsem za soumrak proto, abych napravil chyby svého předchůdce jako velitele klanu. A zjistil jsem, že stejně toho moc nezměním. Proto jsem ze současného soumraku zklamaný.

Konhi