Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

... když je ti tak 23-24 tak si jíš co chceš, piješ co chceš. Ale pak přijde ten rok pětadvacet, šestadvacet a je z tebe rázem tlustý dědek...

Velice moudré přísloví. Říká nám že zážitky se nebudou nikdy opakovat. Máte řeku která teče. Můžete ji překročit na jakémkoliv místě. Ale i když budete přecházet na přesně samém místě jako posledně, tak ta voda nebude stejná. Uteče jinam. Ani vaše zážitky nebudou stejné. Což je škoda.

V posledních pár měsících jsem chtěl zkusit rekonstruovat pár hezkých událostí z minulosti. To ještě předtím. Třeba to jak jsem  jel na LARP, o kterém jsem psal minule. Možná si pamatujete, že jsem byl naštvaný. To se mi stává poslední dobou často. Nemám radost. Z nějak ničeho... Nějak mě ty události nijak netěší. Určitě jsem nevyzkoušel všechno, ale poslední ukazatele nevypadají dobře. Výlety do hospody taky dopadají nějak divně. Nedokážu se s kamarády o ničem vážně bavit. A nedokážu správně definovat své problémy tak aby je někdo pochopil. Protože pak by se mohl ozvat a ulehčit mi.

Poslední týdny byly únavné. Přípravy na tábor... změny počasí... náročná práce... připadám si unavený.

Unavený a starý, to je v 25 trochu brzo.

Zítra odjíždím na dvoutýdenní tábor, jedna z dalších pokusů uchopení ztraceného, šťastného dětství. Uvidíme zda to vyjde. Nedávám si naděje.

Konhi

Za hordu život položím

...take a sword, fight the horde...

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Takhle by se dalo nazvat motto celé akce. No, ale jak to začalo.

 V roce 2009 jsem se zúčasnil jednoho LARPu v Doloplazech u Olomouce. Zval se Soumrak Draenoru. Pozvali mě na něj kamarádi spoluhráči z Guildy na WoWku. Zdálo se to logické, neboť Soumrak je motivovaný hrou WARCRAFT 2, což je hra, ze které Blizzard vycházel při tvoření WoWka. Jel jsem tam s nadšením a myslím, že naše nadšení pomohlo tento rok vyhrát. Proto jsem také kývl na nabídku kamaráda Stryxe, který chtěl jet i letos. Prvním varováním mělo být, když jsem zjistil, že z původní party tam budu jen já a on. Plus jeho slečna a skautíci. Nebude to stejný zážitek, jako když jsem byl omámen WoWkem a nic jiného jsem neznal. A taky nebyl. Bylo to neskutečně nasírací.

 Proto jsem 3 měsíce tvořil helmu a ramena, které jsem použil jen při hodnocení kostýmů a první bitvě. Zasraná ztráta času a námahy. Stryx dostal místo náčelníka klanu Blackrock (nebudu zde vysvětlovat jemné nuance světa WoWka, protože by mě to nebavilo a o tomto ten článek není) a mě chtěl jmenovat seržantem pro ženisty. Na čemž se trochu ukázala jeho krátkozrakost, protože nevymyslel nic, co by minule nebylo.
 Ale stejně se špatným pocitem jsem sbalil batoh, vyzbrojil se po zuby zbraněmi a štítem a jel do Olomouce. Zde jsem potkal Stryxe a jeho slečnu. Jak se mu podařilo ji okouzlit je mi záhadou, ale hlavně, že jim to vyhovuje. Stryx, slečna, její bratr a dva skautíci tvořili skoro polovinu našeho klanu. Po dojetí na místo a registraci jsme potkali zbytek Hordy. Potkali jsme všechny důležité postavy. Našeho Náčelníka, Zul'jina, Cho'Gala, Maima, Kilrogga, trolly a zbytek orků. Všichni byli natěšení, jen já jsem měl divný pocit.

 Trochu mě nadchnula předváděčka postav, kde bylo vidět, že opravdu máme nějaké postavy. Ale i na straně Aliance byly nějací prasáci, kteří vyčnívali nad tu droboť, která byla tak naivní, že jela za Alianci. V tuto chvíli jsem ještě chtěl moc vyhrát. A vypadalo to, že se nám to i podaří. Avšak později se ukázalo, že náčelníkovi Hordy něco chybělo. A to správní lidé na velení Hordy.

 Dovolte mi malou odbočku k zamyšlení, co vlastně vyhrává tyto bitvy. Vzhledem k tomu, že nesmíte nikoho zabít ani zranit, většinou se v boji krotíte. Zároveň se člověk bojí zásahů, které dostane. Pokud tedy bojují dvě stejné skupiny tváří tvář, rozhoduje jen úroveň morálky. Tu získáte postupem vpřed v řadě, postupem vzad ji ztrácíte. Toto rozhodují pojmenované postavy, které mají stát uprostřed a svým pohybem vpřed motivovat své bojovníky, aby bojovali. S tímto měla Horda trochu problém. Tedy pokud toto nemáte, je to asi 50/50, že vaši bojovníci mají dost odvahy, aby neztráceli pole. Proto musí být ve skupině spousta takových vykuků, kteří tuto řadu obejdou a budou mlátit chudáky do zad. Kdo má víc lidí, kteří myslí takto, vyhraje. Také musí využívat herních možností a vlastností.

 Nuže začal boj. První úkol pro Hordu byl dobytí Pobřeží, které bránila Aliance. Bylo to krvavé, ale kousek po kousku jsme získávali území. Poté, co jsme dobyli průsmyk vedoucí do zad Alianci, jsme začínali vyhrávat. Bohužel nám Náčelník neřekl, že úkolem je  dobytí co nejvíce měst. A také proto, že organizátoři odpískali hru dřív, než bylo nutné, Horda prohrála. Což bylo na začátek dost nefér. Od té doby se to jen vezlo a naše frustrace rostla.

 Po několika pokusech o dobytí více Aliančních měst (což se povedlo jen jednou) byl další úkol a to vypálení Quel'Thalasu. Náčelník přivedl Gronna z Draenoru, což bylo sice fajn, ale nevzal pro něj jídlo, aby ho mohl krmit. Také nám neřekl, že při tomto úkolu se lidé oživují podstatně blíže než obvykle a proto jsme to rychle prohráli. Nasralo mě nejvíc to, že se to náčelník snažil zachránit a zvednout Hordě morálku, ale orgové to odpískali, aby se předešlo dalším zdržovačkám. Chápu, byla to naše chyba.

 Pak jsme vytáhli na Dalaran, na který jsme chtěli použít katapult, který nám rozhodl minulý LARP. Kvůli zmatkům mezi obchodníky jsme chvíli nevěděli, jestli nám vůbec někdo bude schopný ho prodat. Ale povedlo se. Vypadalo to nadějně. Snažili jsme se metat šutry (z molitanu) do města, ale katapult vyrobený z klád nebyl zrovna majstrštik a tak to létalo hlavně zpátky obsluze na hlavu. Aliance se ztrátami bránila, ale oživení bylo příliš mnoho. Bitva asi trvala příliš krátce, neboť brzy byl konec. Zmatky při začátku, kdy jsme chtěli sehnat katapult, ale nikdo nám ho nechtěl prodat, poté se samozřejmě rozbil. Taková somařina! Po odpískání bitvy chybělo Alianci posledních 17 oživení a Hordě 70. Kurva! Tak to kdyby nám někdo řekl, zabíjíme urputněji. Zatímco takhle jsme měli pocit, že to jde špatně. Museli jsme tedy odtáhnout s nepořízenou. Další prohra nás pořádně otrávila.

 Dali jsme si menší trénink, což napadlo asi jen mě, a snažili se pokračovat dál. Koupili jsme si žebříky, které se dobře osvědčily, o čemž svědčilo dobyté město Aliance, které jsme zbavili jídla a zlata. Museli jsme dobýt Fialovou citadelu, kterou nám měl vydat zrádce v řadách Aliance. Ale proč tam byly nějaké příšery, a proč nakonec vpustil do města Alianci místo nás, nechápu dodnes. A myslím, že nejsem sám. Toto byla poslední kapka.

 Poslední velká bitva nastala pár minut před koncem, kdy konečně Aliance dostala rozum a začala dobývat, což jí moc nešlo. Bylo vidět, že nám dochází síly. Oblehli naše jediné město (Aliance měla dvě po celou hru od začátku), ale dobýt se jim ho nepodařilo. Odešli jsme do tábora s pocity naštvanosti a podráždění.

 Celou dobu nám měl pomáhat Gul'Dan, který se na začátku ztratil a poté nám nikde nepomohl, kouzelníci si chodili po vlastních questech. Náčelníci klanů se jen nechávali zmasakrovávat a Náčelník Blackhand Ničitel to moc nezvládal. Já po mnoha hodinách běhání a řvaní na hráče jsem byl unavený. Dostal jsem několik zásahů do hlavy a byl jsem dehydratovaný. Večer tedy proběhl klidně. Jen jsem měl pocit, že mě už nic nebaví. Celý den jsem se snažil zachraňovat, co se dalo. Vedl jsem vojáky, cvičil je, cepoval a hecoval. Stavěl do latě a řval na ně. Ale nějak to nestačilo. Určitě se dalo udělat více, neboť jsem nebyl v bitvě vždy v první linii, abych byl vidět. Avšak zas tolik šermovat neumím, abych se předvedl. Jsou tu i jiní, kteří to umí.

 V neděli tedy byla konečná bitva. Gul'dan nás zradil a my jsme ho museli zabít. To představovalo projití labyrintem a řešení hádanek. V dražbě jsme koupili všechny předměty, které by se nám k něčemu hodily. Ale náčelník je někde zapomněl. Hádanku jsme řešili věčnost a tak se do dungu dostala dříve Aliance. Obelisky jsme bránili statečně a dobře, což bylo fajn. Ale bylo vidět, že Alíci jsou vyzbrojení ze soboty přece jen lépe, a to asi rozhodlo. Odešli jsme tedy poraženi.

 A já byl fakt nasranej! Většinou to bylo jen z nedorozumění nebo z nešťastných proher, ale přece jen.
 Tenhle článek mě má uklinit a ujistit, že jsem udělal pro vítězství Hordy, co se dalo v lidských silách. Ale holt člověk je jen jeden a nemůže být všude. Myslím, že podobně to měl i Blackhand Ničitel, který měl plné ruce práce s organizováním tří klanů a questů. Nechci, aby to vyznělo moc kriticky, je mi naprosto jasné, že nejde uhlídat vše. Jen to chce víc lidí na správných místech.

 Možná příště přijdu s radostnějším článkem na téma vítězství. Zatím Konhi