...samota s vámi dokáže udělat hrozné věci. Jediné, co mě drží při zdravém rozumu, je kamarádství s mojí sbírkou zpívajících brambor...
Samota s váma dělá hrozné věci. Poznáte to, až vás začne všechno nudit. Nic vás nebaví a nevíte jak se zabavit. Jen zabíjíte čas. A ne zrovna efektivně. Další stádium je to, když už začnete všechno házet za hlavu a začnete začínat jednu věc pro druhou jen abyste se zabavili. Poslední stádium je dost špatné. Přestanete mít zábrany a uděláte cokoliv. Cokoliv jen abyste udrželi nudu od těla. Pobíhat, ničit věci, zabíjet...
Já si čtu. A zatím mě to baví. Čtu historii a v poslední době jsem si začal klást otázku proč. Co mi to přinese? Jaké důležité věci se z toho naučím? Když pominu to, že budu nejzelenější guma ze všech, lepit si metály leukoplastí na holou hruď, ze zákopu v kuchyni se vrhat k promítacímu plátnu kde vařečkou budu ukazovat chyby generálů, a to vše ze znalostí z knížek, co jsem četl. A nechme stranou přísloví, vše tady už jednou bylo. A že se člověk musí poučit z minulosti. Co se děje stejně člověk pozná až když je po všem. Takže poučení taky k ničemu. Než bych si na nějaké poučení z minulosti vzpomněl, tak bude po všem.
Taky vynechám tu nejvíce nepravděpodobnou variantu, že dám dohromady skupinu lidí, kteří budou mít stejný patologický zájem na vojenské historii a budeme se na večírcích s kafem nebo pivem (nad jedem dle chuti) trumfovat, kdo zná lepší vojenskou historku. A všichni se tomu budeme smát, protože jsme všichni ujetí a víme o čem se mluví. Tyhle věci si nechávám pro sebe a nenudím tím ostatní. Možná, že budou ostatní překvapení, když zjistí kolik toho vím. Asi jako Hejkal. Zájemcům objasním.
Ne. Prostě nedokážu najít ve svém životě oblast, kde bych tyhle znalosti uplatnil. Ale přesto to čtu. Proč? Baví mě to. Je zajímavě vědět co se stalo. A vše kolem co se dělo, jak se to dělo, proč se to dělo. Pohnutky, zájmy a motivace lidí okolo. Spolubojovníků, protivníků, civilistů. Odvíjí se mi tu příběh, který dokáže vyprávět jen čas. Žádný autor tohle nevymyslí. Jen Historie. A to tak komplexně, že vám jde hlava kolem.
Také je zajímavé odhalovat pravdu. Zvlášť u nás, kde se spoustě lidí tvrdilo že válku vyhrál jen Sovětský svaz, že mandelinka bramborová je americký záškodní brouk a že Beatles jsou špatní. Já se směju. Směju se, když se dozvím jak to skutečně bylo. Jak se horliví sovětští soudruzi činili. Jak vymýšleli scénáře jak kterou věc vysvětlit aby to sedělo, aby to lid pochopil a aby to bylo v souladu se stranickou linií. Čest jejich horlivosti, mám zásob anekdot (kterým se budu smát jenom já) na celou zimu. Směju se co dokázali vymyslet aby zakryli svoje pokrytectví, hloupost, lenost a brutalitu. Jak zakrýt Stalinovy zločiny, Katyň, kolaboraci, český zahraniční odboj, a celou říjnovou (jen idiot dělá říjnovou revoluci v listopadu) revoluci.
Tohle jsou věci které málo lidí chápe. V mém okolí.... mám tuhle úchylku jen já.
Ale nečtu jen historii. Ale taky fantasy. Od slova fantasie. Což je nádherná věc. Inspiruje mě to k tomu abych si vymýšlel. Když se odtrhnu od knihy, najednou je ze mě rytíř, nebo arcimág, a tvořím si vlastní příběh, vlastní dobrodružství... A vymýšlím si jen abych se nenudil. A zamotané příběhy co píše Lukaněnko, mě v tom ještě podporují. Krásně konspirativní příběh, který má akci a spád. Kde ti silní se odlučují od těch slabých a vše podtrženým tím pěkným sovětským smyslem pro spravedlnost a víru v člověka... A tady silně zakořeněnou vírou v podřizování se autoritám. Takovým tím pánovysky/mužíkovským přístupem. V Rusku tohle přetrvává dodnes, ale nedovedu si tohle představit v Čechách. Ale je fakt že Češi jsou od přírody nevšímaví. Jenom slyšíš "autobus" jakej autobus? Bum.
...
Kdo si sakra vymyslel že drak je zlé stvoření...?!? V Číně jsou draci ochránci nebes, každý vítr (světová strana) má jednoho. V anglických příbězích jsou to ochránci pokladů, které najde rytíř a rozdá chudým. Symboly vítězství víry na zlem, rytířem nad drakem. Nejsou úplně zlí. Ztělesňují sílu a chamtivost. A v rumunské mytologii jsou to zlá a ukrutná stvoření co jen škodí lidem. Vyvracím sám sebe. Avšak v čínském horoskopu jsem drak. Jsem zlý či co?
Tak mě napadla spojitost mezi stvořeními a lidským charakterem. Jaká bytost je naprosto dobrá? Anděl? Archanděl? Gryf? Hipogryf? Kůň? Sysel? Jestřáb? Záleží podle národů, jak si je zidealizují. Kdo bych byl teda já?
Jistý kmen amerických indiánů věří, že každý má v sobě své duchovní zvíře. Jistou duši zvířete, od které přejímá své vlastnosti. Pozná se to prý tak, že musíte držet několik dní půst a pak vyšplhat na vysokou horu kde musíte bdít. A při prvních paprskách svítajícího slunce se vám objeví vaše zvíře jako bílý symbol na obzoru.
Plácám z cesty. Není divu. Je půl jedný v noci a já sedím v posteli a nemůžu usnout. Nemůžu usnout protože mám takové představy. A ne, hřebíky z nudy ještě nezatloukám. Ale vytahuju je. Holt tak to chodí. Někdo ty hřebíky zatluče aby je pak někdo mohl vytáhnout. Důležitý je na jak dlouho vydrží.
Konhi
