Kdysi dávno, když mi ještě alkohol nevymazal mysl, šel sličný princ Konhi nakupovat.
Princezna, která se Konhimu líbila říkala, že by chtěla květinku. Princ tedy vyrazil jí koupit. Možná byla chyba kupovat rudou růži, ale princovi to bylo jedno. Vybral si oblíbené kvěinářství, kde se na něho vždy usmívají, a koupil tu nejhezčí červenou růžičku. Ale pak mu cvaklo v hlavě. Viděl že princezna, která se princovi líbila si ho moc nevšímá, a ta růžička na tom moc nezmění. A tak ho napadlo, že kdyby se večer vyvinul zajímavě, mohl by mít záložní pro všechny příležitosti. A tak koupil i druhou.
Princezna ale o tom nesmí vědet, neboť by pak měla pocit, že není jedinná. Princ tedy předal princezně rudou růži a ona ho obdarovala objetím. Dala si jí příjemně do výstřihu, aby upoutávala pozornost. Prince potěšila i květinka za princezniným klouboukem, protože to byla kytka co jí princ vystřelil jednou na pouti. Ale prinzena si prince stále nevšímala. A princ nevědel jak na to.
Večer se nachýlil a druhá růžička stále zůstávala schovaná, a nikdo o ní snad nevědel. A princ nevědel, kdo si druhou růžičku zaslouží. A večer pokračoval. Princezna odjela od prince domů a už se neukázala. Nakonec zůstalo v paláci jen málo žen, které by si růži zasloužily.
Nakonec tam byla jedna, s příjemným úsměvem a s očima plnými malých ohýnků. Drsná dívenka, lechtivá a co si nenechávala nic pro sebe. Není tedy divu, že po ní princové šíleli. Nejvíce princ D.
Nakonec jí princ princ vzal stranou, a předal jí růžičku. I tedy druhá růžička měla novou majitelku. Protože to dívenka měla domů daleko, princ se nabídl že může přespat u něho na hradě. Šli tedy spolu a na hradě spali spokojeně až do rána.
A tak milé děti se nakonec dvě růžičky dostaly k těm, které byly krásné a zajímavé.
princ Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat