Lev Prchala (23.03.1892 - 11.06.1963) - Zapomenutý bojovník za svobodnou Evropu
Ou, dneska pro vás nemám žádný pěkný příběh s radostným koncem. Ale bohužel to je u těchto zapomenutých velikánů trochu předpoklad. A příběh Lva Prchaly je ještě tragičtější v tom, že proti němu nestála žádná kriminální ideologie, která by se ho snažila sprovodit z povrchu zemského. Stála proti němu sama doba, která jeho myšlenkám nepřála. Lev Prchala je osobností dokazující, že i když vaše myšlenky jsou správné, ne vždy jim doba přeje.
Lev Prchala se narodil 23. března 1892 ve Slezské Ostravě jako syn horníka. Po vystudování vysoké školy se v roce 1913 dobrovolně přihlásil do Rakousko-Uherské armády. V roce 1916 je na východní frontě zajat Rusy. V zajetí vstupuje do nově vytvářených legií, kde nejprve bojuje proti německé armádě, poté i proti bolševikům. Ti vypíšou odměnu za jeho hlavu ve výši milionu rublů, což jim ale není nic platné, protože Lev Prchala se probije se svými vojáky až do Vladivostoku.
V roce 1920 se vrací do Československa. Zde je asi důležité připomenout, že v nově vytvořené československé armádě bylo velké napětí při přidělování míst. Staří generálové, kteří bojovali ještě za císaře pána, byli podezřívání a z velké části odsouvání do důchodu. Na jejich místa byli jmenovaní noví, většinou Čechové, kteří sloužili v legiích. Problém je, že legie se vracely nestejně. První se vracely italské legie, poté francouzské a až teprve poté ruské (poslední navrátilci z Ruska přišli v roce 1920). Proto pro navrátilce z Ruska se mnohdy nenašlo místo vhodné pro jejich hodnost. Československo prostě nemělo dostatek divizí pro všechny své divizní generály. Řešilo se to různě… generálové se posílali jako vojenští přidělenci na zahraniční konzuláty, k prezidentovi jako vojenští poradci, do důchodu nebo na studia. To byl také úděl Lva Prchaly. Ten je poslán na studia do Paříže.
Postupně také postupuje v hodnostech. V roce 1925 se stal brigádním generálem, v roce 1928 divizním generálem a v roce 1936 armádním generálem. V době Mnichovské krize velel 4. armádě, která měla bránit jižní Moravu.
V roce 1926 je jmenován náčelníkem hlavního štábu generál Jan Syrový. Zde by bylo zajímavé vědět, co by se stalo, kdyby tuto funkci dostal Lev Prchala. Protože totiž Jan Syrový přišel o jedno oko, byl veřejnosti svojí podobností k Janu Žižkovi nakonec jmenován i předsedou vlády, když se ta předchozí rozpadla. Ale nakonec Jan Syrový nebyl schopen uvažovat jinak, než poslouchat své nadřízené a po Mnichovu vydat pohraničí Němcům. Lev Prchala byl ale známým odpůrcem jakéhokoliv ustupování Němcům a pokud by se on stal náčelníkem generálního štábu, možná by se odehrál první vojenský převrat v moderních českých dějinách. Nebo nějaká další defenestrace. :)
Nicméně po vydání Sudet Německu organizuje obranu proti Maďarům na Slovensku a Podkarpatské Rusi – která ovšem trvala jen 3 dny. Poté Prchala ustupuje do Polska, kde organizuje české legiony. Ale už není první světová válka a Němci se svojí technologickou převahou Polsko válcují. Z druhé strany se také připojí Rusové, ukrojí si část Polska pro sebe a Prchala musí opět ustupovat. Bohužel se musí jeho vojáci rozdělit, takže velká část odchází s plukovníkem Svobodou do Sovětského Svazu (vstříc uvěznění) a malá část důstojníku přechází přes Rumunsko do Francie.
Bohužel Francii Němci vyřídí opět překvapivě rychle. Takže Prchala dochází do Británie ke svému největšímu politickému odpůrci, Edvardu Benešovi. Největší problém je ten, že Beneš podepíše souhlas s Mnichovskou dohodou, ale bez souhlasu parlamentu. Hned poté emigruje, čímž se dle platných zákonů vzdává funkce prezidenta. V Prchalových očích se tedy stává soukromníkem, a nemá tedy jakékoliv právo organizovat zahraniční odboj. Prchala tedy vystupuje jako vedoucí představitel demokratického odboje bez Beneše. Ale Churchill raději naslouchá Benešovi, protože Beneš má od svého šéfa rozvědky nejlepší údaje o odboji v Protektorátu. Prchala se tedy stává zbytečným. Beneš ho také postaví mimo službu (což legálně nemohl, když nebyl dle platných zákonů prezidentem, ale koho by to zajímalo).
Prchalův vliv tedy slábne. Nemá pod sebou vojáky, stává se politikem. Kritizuje Beneše za jeho příklon k Sovětskému svazu, např. za jeho porušení slibu obnovit samostatné Československo v předválečných hranicích. Sovětský svaz tento slib poruší okupací Podkarpatské Rusi.
Po válce se tedy Prchala ani nemůže vrátit do nového Československa, bůh ví, co by ho čekalo po roce 1948. Stává se tedy politikem v západním Německu, obhajuje práva sudetských Němců, čímž si tedy zadělává na to, že už ho nikdo nebude poslouchat. Protože těsně po válce se zastávat Němců by byla politická sebevražda. Ale Prchala to dělá, protože mu to tak nakazuje jeho svědomí.
V květnu roku 1958 obdrží od sudetoněmeckého spolku cenu Karla IV., kde je titulován jako 'Bojovník za svobodnou Evropu'. Ale v Čechách ho nikdo skoro nezná. Komunisté mu nemohou přijít na jméno za kritiku Sovětského svazu, Beneše kritizoval také a prostí občané jsou rádi, když jim nikdo zvěrstva spáchané na Němcích krátce po skončení války nepřipomíná.
Lev Prchala umírá v roce 1970 ve Feldbachu v Rakousku. Za celý svůj život bojoval za věc, kterou považoval za správnou… problém byl v tom, že dobu mu moc nepřála…
Konhi
