A to jsem si myslel že mě to psaní přestane bavit.
Ale asi jsem jen neměl co psát.Nutit se do toho vážně nedá. Spíš zase počkám, až mě potká nějaká událost hodná sděllení. Po tom pátečním incidentu jsem nechtěl ani vystrkovat hlavu. Opravdu byla odvaha tam znova jít. Na každém rohu by mohl být někdo kdo by dokázal mě zesměšnit. No nicméně.
V pondělí jsem přežil setkání s paní Stránskou. Asi platí rčení že jablko nepadá daleko od stromu. Ale aspoň jsem od ní nedostal pár facek. Vypadá že mě to bude stát nějaký peníze ale už se s tím nebudu trápit. Člověka na to jsme sehnal, ale už se z té události nevyvlěču, což je mi docela jedno. Ještě poslední návštěva, v tom jejich zámku hrůzy, a budu moct svobodně dýchat. Dokonale se mi tím uvolní život.
Dneska jsem si zaperlil ve škole. Všem jsem opravoval jejich projekty, aby jim to chodilo, a aby to měli bez chyb. Dostal jsem takový epic pocit. A ještě nám Pecinovský zadával adventuru, na což jsem si vymyslel dost nápadů. Vážně super pocit. Že snad ten život za něco stojí.
V autoškole mě instruktor překvapil svojí znalostí zvyků policie a poznávačkou radarů, když ho odhalil na červené oktávii. Kde samozřejmě policajti stavěli řidiče v protisměru, který jel moc rychle. Zjistil jsem že za deště se docela blbě brzdí.
Na schůzce jsme se sice všichni překřikovali, ale moje hlava to vydržela. Asi tréning z domova. Taky jsme na to byli tři, na jedenáct dětí. A to jsem myslel že se tam dneska ještě nevrátím. Ještě si s ní užijeme srandy :)
Nakonec na rande. Si říkám proč jsem s těma holkama nezačal dřív? Teď je otázka do jakých detailů zacházet. Už víte že mám holku. Ale nevíte snad jinak nic. Asi bych řekl jen pár věcí. Že to byla jedna z mála věcí, na co jsem se celou dobu těšil. Další věc je, že se uvidíme znovu.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat