...ty nemůžeš být já. Ale to víš že je. To je ten malý kluk co trhal broukům nožičky. To je ta tvá část která kamrádům ubližuje. To je ta tvoje součást co se nejraději dívá na horrory. To je ten malej spratek co v létě držel lupu na krku nejlepšímu kamarádovi a sledoval jak .. hoří. To je tvá součást co láká nevázanej sex. Ale on vraždí, to já bych nemohl. No tak to se ještě uvidí...
Kdesi jsem četl že život je jako oceán špatných skutků. Někde je sice mělčina ale někde je mnohem hlubší. Přesto se stejně najdou lidé, kteří budou stavět lodě a tvrdit "ano, tohle je budoucnost". Když jsem to četl, tak jsem tomu nevěřil. Ale jak se nořím více a více do skutečného života tak to dokážu vidět.
Každý máme v sobě zlo. Každý konáme špatné skutky. Je jen na naší morálce aby jsme si to uvědomili a nečinili tak aby to někomu ubližovalo. Taky jsem špatný člověk. Dělám špatné věci. Nikdy jsem nedal žádnému bezdomovci peníze. Nikdy mě nepřesvědčili že svoje peníze dávám na dobrou věc. Nectím matkou svou. Nemám úctu k určitým lidem. Jsem arogantní, sprostý a neukázněný. Když to vyjde tak i najednou. Naštěstí si to dokážu uvědomovat a krotit se, aby svět toho nebyl mockrát svědkem. A doufám že dělám správně.
A co ostatní lidé? Mají také své mouchy. Kradou, lžou, jsou agresivní a páchají zločiny. A to dělá mnoho lidí. Teď je otázka co s tím mohu dělat já? A potažmo co s tím můžete udělat i vy? No kromě toho, že se člověk bude dostatečne krotit a zastavovat špatné skutky tam kde je uvidí, může dělat i něco jiného. Může o tom dát správu. Dát někomu vědět. Oznámit světu že se něco děje. To je to co chci dnes udělat.
Existují protě věci o kterých se nemluví. Zlé a špatné věci. Věci která nejsou sice proti zákonu, ale jsou proti morálce. Věci které nejsou košér. Věci které vám způsobí nepříjemné lechtání v žaludku, když se o nich dovíte. Nejvíc tyto věci posiluje to, když se o nich neví. A kdo o nich ví, tak o nich nemluví, protože se bojí. Ideální situace.
Můj šéf nevěři na dodělávání věcí druhý den. Věří že se vše musí dodělat v kanceláři ten den kdy se to začalo. Proto děláme presčasy. Zůstáváme dlouho v práci. Nejen testeři, ale i vývojáři, dokud to nebude k jeho spokojenosti. Proto jsme v práci dlouho. V úterý je standart 10 hodin. Ale mnohdy i víc. 12, 14, 16... Končíme v noci. Ve dvanáct, v jednu, ve dvě, ve tři v noci.
Vím že mi v tom v tuto chvíli nemůžete pomoct, ale já chci jen říct, že tohle není OK. Není to dobře. Ničí to mysl a vůli pokračovat. Ostatní kteří pracují nedobrovolně přesčas, by si měli také říct, že to není OK.
Konhi
