Worthless Peon

...you sir, you are a worthless peon and always be a worthless peon! Dr. Kelso, do you know our band, The Worthless Peons?...

Nedávný žážitek mě konečně donutil k napsání článku, nad kterým přemýšlím už dlouho. Uvažuju, co vám říct dříve. Buď začátek nebo konec. Zkusíme začít od konce.

Byli jsme s kamarády na Zacyklení, o čemž se možná dozvíte v dalším článku. Jeli jsme na kole a měli jsme vyluštit jednu šifru. V šifře bylo několik měst které bylo nutno na mapě spojit čarou. Výsledné čáry dávaly dohromady písmeno, písmena dávaly dohromady zprávu. Zní to jednoduše, ale počkejte. Zkuste třeba tohle: Quito, Caracas, Paramaribo... nebo Shanghai, Peking, Hong Kong, Soul... Už to vidíte tak jasně jako já? Ty písmena? :)

Teď si to zkuste uprostřed lesa. A to když zrovna nemáte signál na mobilu. To jsme jako blbci jeli i dalších   8 km na nápovědu v domění, že nás vyvede z míry a my nebudeme muset vymýšlet ty města jako idioti zpaměti. Kdo si taky pamatuje kde leží Sydney, Canberra, Merra... a další města. No a jako na potvoru na místě s nápovědou nebyl signál taky. Ještě nutno dodat, že nápověda byla k ničemu. No a v této chvíli jsem se odhodlal využít mých prachmizerných možností poprosit kamarády a známe o pomoc.

( Taková vsuvka, pro případ, že někdo z účasněných to bude číst. U jednoho to předpokládám, protože to má jako úkol :), ale pro ostatní. Nikdo mi nemusí zvedat telefon. Nejsem ničí šéf. Nikomu to nevyčítám. Jen mi to přišlo trochu hloupé)

Zavolal jsem svého nejlepšího kamaráda, který by sice mohl být na chatě, ale jinak sedí stále u počítače. Ten by mi mohl poradit. Volám... a nezvedá to. OK, co se dá dělat. Zavolám kamarádovi z oddílu, známému pařanovi. Ten si na mě určitě najde čas, pokud nebude na kole. Volám ... a nic. Hm. Zavolám druhému kamarádovi, snad nebudou spolu někde, a pokud ano aspoň vím co se děje. Volám.... Oukej.... nic. Tak kdo z mého naprosto prořídlého okolí známých bude v sobotu v půl druhé odpoledne sedět u počítače? Zkusíme sestřenici, známou závislačku na Facebooku. Volám... a nic. Eh, to si ze mě někdo opravdu dělá dobrý den. Nehledě na mé dva kolegy cyklisty, co už marně čekají, že se mi někdo ozve. Poslední možnost jeden známý počítačový mág. Snad bude mít u sebe mobil s rychlejším připojením než my. No a ten mi to taky nezvedl. Nakonec jsem zavolal přítelkyni, která nám pomohla pomocí mobilního internetu ( se stejným signálem).

No a jaké je poučení z článku? No, asi si někdy přijdu docela přehlížený. Až mě to někdy udivuje. Občas se stává že na mě lidé zapomínají, že si mě nepamatují. Vůbec se jim nedivím. Tuhle vlastnost jsem i trochu pěstoval. Ve škole se to docela hodilo, být neviditelný, když učitel vyvolává. Nebo když vybírá náhodně domácí úkoly. Ale někdy to zamrzí. Ve chvílích když má člověk oslavovat.... Když luštíte v oddíle šifru, přijdete na to a pak to za vás vezme někdo jiný, posléze se tím chlubí. Dodneška nemám v oddíle přezdívku, asi nejsem ničím významný. Ale co to způsobuje?

Mám jednu vzpomínku a ta je vážně štavnatá. Hráli jsme fotbal a mě se, naprostou schodou okolností, konjukcí všech planet a tisíciletým proroctvím, podařilo dát gól. V takové chvíli se vždy otočíte na svoje družstvo a dáte najevo nadšení. Ostatní řvou gól nebo tak podobně. Ale moje družstvo se dívá jen do země a odchází na svoji půlku. Proč? Já nevím. Po zápase někdo pronesl poznámku jak to vlastně zkončilo. A kdo vlastně toho góla dal. ( Padl jedinný gol za celý zápas) Někdo pronesl jméno místního favorita družstva. OK

K tomuto zatím všechno. Jenom by si dále stěžoval, navíc si myslím že nejsem jedinný, jen určitá statistická vyjímka. Víc lidí má tyto pocity, jen doufám že jsou ještě naživu.

Konhi

Kdo nepoznal úvodní citát, nezná seriály. Resp. nezná Scrubs, což je seriál, který se mi hodně líbil, plný krásných odstrčených postav. Přesně něco pro moje ego.

Ps. Doufám že se v nejbližších dnech rozepíšu a sepíšu něco o Zacyklení...

Kapitán Zucco

„... já že se mám uklidnit? JÁ že se mám uklidnit?! Já ti ukážu, jak jsem klidný!" Kapitán Zucco tasil zbraň a s každým slovem "Tak" vystřelil přesně tam, kde jsem měl rozkrok. Třináctkrát. Já vím. Počítal jsem to. Každé prázdné cvaknutí. Poté vypadal, že se mu mozek zchladil aspoň na bod varu. "Tak ty svině, máš štěstí, že jsem dneska zapomněl nabít," řekl. "Nic se nestalo". Ne nic se nestalo, jen vyprázdnil 13 výstřelů přímo do rozkroku euro policisty, který se tu objevil...

***WARNING***WARNING***WARNING***WARNING***WARNING***WARNING***

Tento článek opravdu, ale opravdu není vtipný. Nečtěte pokud jste naštvsaní, uražení, smutní, nasraní či frustrovaní. Nepomůže vám. Ostatní, čtěte na vlastní riziko.

***WARNING***WARNING***WARNING***WARNING***WARNING***WARNING***

Víte, jak vypadá pořádný vztek? Opravdu pořádný vztek? Takový, že nevíte, co děláte a jen se později probudíte a nevíte, co se stalo? Já ne. 

Ale vím, jak vypadá se pořádně rozčílit. Důvody jsou různé, ale většinou je to kombinace více věcí. Únava z nedostatku spánku, frustrace z pracovního vytížení, věci, co se vám nedaří, absťáky, lidi, které nemáte rádi, a další. 

U mě se k tomu přidává i pocit z naprosté destrukce činnosti, co jsem vykonával 12 let. Čemu jsem obětoval svůj volný čas, spánek, myšlení a citovou vazbu. Viděl jsem to procházet pády a vzestupy, smíchem i pláčem, zábavou i nudou, přátelstvím i šikanou. Je to moje nesmazatelná stopa v mém mládí. A pocit, že to asi budu muset opustit, mě naplňuje vztekem. 

Neskutečnou zuřivostí. Zlobou a vzkypěním. Dostává mě to do varu. Sere mě to. Když tak jdu, mám hodně nutkání. Kopat do věcí, co se mi dostanou pod nohy. Práskat s dveřmi. Bušit do tvrdých předmětů. Praštit přímo do úsměvu toho, co se na mě podívá. Zlomit v pase člověka, co mluví rusky. Popohnat špičkou boty ty, co chodí pomalu či pomalu nastupují do autobusu. Lámat větve, bořit popelnice... Je toho docela dost. 

Mám jen pár zásad, co nedělat nasranej. Nikomu neublížit a nezpůsobit velké materiální škody. Nevím, jestli se mi to bude dařit, ale můžeme doufat. 

Konhi 

Pokud se zajímáte, odkud úryvek z počátku článku pochází, přečtěte si Neschopnost od Roberta Granta, to uvidíte pořádnýho vzteklouna,

Spravedlnost

...takže ať uděláš cokoliv, jeho následky postihnou tebe. Jasně, zkus to. Ale jak? Jednoduše, zapal tohle prostěradlo. No páni. Takže když něco ukradneš, tvoje věc zmizí. Ten systém je dokonalý, vězni se pak chovají jako beránci. Donutí tě to dodržovat zákon....
Nad tímhle článkem jsem přemýšlel dlouho. Jen jsem neměl chuť ho napsat. Poslední události mě ale trochu rozhýbaly.

Začalo to volbou prezidenta. To, že jsme si zvolili toho největšího hajzla a šmejda, co touží po moci, co existuje v ČR, mě zas tak neštve. Zvolili jsme si ho? Zvolili. Jeho kampaň byla útočná, nesnášenlivá a hrubá. To uznal i Ústavní soud. Jen ho nijak nepostihl. A jak nás všechny vošulil s placením prezidentské kampaně... No, bylo to nemorální. Jen se trochu pozastavuju nad soudním systémem. Ústavní soud je nejvyšší instance, nejvyšší autorita, neodvolatelná autorita. Proč tedy neslouží jako nejvyšší morální maják? Jeho rozsudky jsou neodvolatelné, nepopiratelné. Proč tedy nedělají správné věci? Proč nevidíme rozsudky odsuzující nemorální, nesprávné chování? Chápu, že se drží v mezích zákona, ale je to snad jediný úkol pro Ústavní soud? Ústavní soud má ve své moci spoustu možností, jak udržovat chování veřejných činitelů v morálních mezích. Když vydá rozsudek, že se někdo choval nemorálně a postihne ho, nikdo si nedovolí tomu odporovat. Rozhodně to bude lepší než tohle tiché potvrzování.

Další je propuštění Bárty a Škárky. To jsou další dva lidi, co rozhodně nejednali správně. Prošlo jim to jen kvůli tomu, že na politiky se nemá šahat.

No spousta další rozsudků nás ještě čeká – Rath, Nagyová a ty tři šoumeni z ODS. Tak doufám, že se moje víra v práci soudů navrátí. A to v době, kdy se mladá generace začíná více zajímat o politické dění. Jen doufám, že vše nezůstane při starém, protože to bych musel čekat dalších dvacet let.

Konhi    
 

Prison Break

...s touhle celou si Derek Caster hladce poradí. Stačí když vybereme maltu kolem této cihly a vytáhneme ji. Z prostěradel uděláme lano, na strážného narafičíme drát, navlékneme Rimmera do jeho uniformy, ukradneme pár mečů a probojujeme se ke Kosmikovi! ... Nebo použijeme teleportér...

Dostat se z vězení je těžké. Jsou konstruovaná, aby to vůbec nijak nešlo. Počítají s tím, že se někdo dříve nebo později pokusí utéct. Pokud jste sledovali seriál jmenovaný v nadpisu článku, víte, že v tomto seriálu to chtělo jednoho génia a hodně velkou dávku štěstí a schopností. Takže co zmůže člověk jako vy nebo já?

No, pokud si vezmete počítačové hry, tak to jde docela snadno, ne? V hodně hrách vás zavřou do vězení a pak vás donutí utéct. No a tak jsem si řekl, že zaznamenám tolik útěků vězení ve hrách, co si pamatuju. Nebudu uvažovat nespočet flashových her na útěky z vězení, to bych tu byl dlouho. Taky zde budu uvažovat jen hry, kdy vás tvůrci hodí do místnosti bez věcí a nepřijde vás nikdo zachránit. Což je pak obtížné udělat řešení a to otestuje kreativitu tvůrců.

1. Three golden skulls of the toltecs

Three golden skulls of the toltecs je starší počítačová westernová hra. Má svůj nezaměnitelný humor, který má pravá adventura mít. Proto je první útěk asi nejvtipnější. Ve hře vás šerif zavře do vězení poté, co jste podváděli v pokru. Bohužel stejně jako hlavní záporňák (ne často se ve hře sejde 8 es), tak jste zavřeni spolu. Seberou vám všechny věci, tak nemáte nic. V cele jste spoutáni s banditou provazem k háku ke stropu, na oknech jsou mříže a zamčené dveře v mřížích. Z toho by se nedostal ani Hudini. Ale! Pomocník šerifa si hází šipky na terč. Co by vás napadlo k úspěšnému útěku? No přece sebrat cihlu, strefit pomocníka do hlavy, čímž on strefí šipku do banditova zadku. Vytáhnete šipku a vydlabáte hák od stropu a pak propadnete zdí. Jasné jak facka, ne?

2. Inquisition

Tuto hru jsem nikdy nedohrál. Je to jedna z těch nízkorozpočtových her, tak nepředpokládám, že ji někdo hrál. Mělo by se jednat o příběh mladého zloděje, který ve Španělsku odhalí poklad od jednoho uvězněného mistra ve vězení. No, je to vězení, co nás zajímá, ne? No je to jeden z těch zábavnějších útěků. Na začátku hry jste uvězněni. Nemáte nic, a v místnosti není nic, co se dá použít. Naneštěstí hra nemá chuť vás nějak informovat, jak se hraje, takže chvíli trvá, než najdete způsob, jak použít dveře. Když zaklepete na dveře, žalářník přijde zkontrolovat, co se děje. No a místo, kam nevidí, je těsně za dveřmi. Takže zatímco on kouká do zdi (nevím proč) tak vy se mu smějíc protáhnete za dveřmi a zavřete ho tam místo sebe.

3. Chrono Trigger

Podobně jako v této hře na Super Nintendo se dostanete z vězení otravováním strážných. Jen prostě zaklepete na dveře dostatečně dlouho. Co je na tom zábavné, tak své dva (!!) strážné přemůžete jedním úderem. Nechápu, jak se jim povedlo vás dotáhnout až sem... Takoví dva chcípáčci.

4. Amnesia the dark descend

Zde vás záporňák hodí do cely pomocí svých odporných pomahačů. No, mohl by vás rovnou zabít, ale co. V cele není nic než kus tyče ,co vypáčíte ze dveří. Pomocí toho vypáčíte cihlu z protější stěny a celou jí proboříte. Tím se dostanete na svobodu. Jednoduché a základní.

5. Final fantasy VII

Nechci popisovat celou hru, jen tu část kde se snažíte se svými třemi postavami utéct. Použijete klasický manévr "někomu je špatně". Až na tu špatnou část. Zell prostě zahlásí, že někoho v cele kousl had. Strážný přikluše a vy jednoduše sejmete. No asi dostal tu práci dohozenou...

6. Ultima IX

Tato hra dovršuje celou sérii her ze série Ultima. Pobouřila mnoho fanoušků a téměř zabila celou sérii. I ten útěk z vězení je přihlouplý. Zde vás hlavní zloduch, červený Guardian, hodí do cely, místo toho, aby vás rovnou zabil. A vy utečete. Jak? No najdete tajnou stěnu a najdete oltář, který vás promění na nehmotného... což vám usnadní procházení zdí. Jaké štěstí, že zrovna vaše cela je ta pravá. A že si tu někdo udělal utíkací byznys. Asi nikoho nenapadlo, že když tato cela dlouho nikoho neudrží, tak asi nebude bezpečná.... no asi nikoho. Guardian má asi hluboko do kapsy.

7. Agent mlíčňák

Jedna z mých oblíbených. Jako nezletilý agent agentury "Hurvínkovo spasení" (zachraňte mě...) jste poslán do výcvikového tábora. A váš první úkol je utéct z vězení. Snadné... Utrhnete dráty ze stropu, zavoláte na kapitána, že máte hlad, ten vám přinese jídlo, připojíte dráty na misku, zavoláte na kapitána, ten misku sebere, v tu chvíli pustíte dráty a máte vystaráno. Drsné? To jo, ale taky zatraceně zábavné! Tato česká adventura mě vždy dokáže rozesmát. Stojí to za to.

8. Knights of the Old republic

Docela dobře promakaný útěk. Už jen z toho důvodu, že můžete utéct jako jakákoliv postava! Kromě dvou... a vás... no takže jako šest postav! Hra je z prostředí Hvězdných válek, takže přiletí křižník, zajme posádku, a jen jeden zůstane svobodný. A vy si vyberte kdo. Jako Canderous můžete využít jeho implantovaného čipu, který ho uzdravuje, že bude předstírat, že je mrtvý a čip ho oživí. Jako Juhani můžete využít její schopnosti se plížit, což nepřátelům na klidu nepřidá. Jako Mission můžete ukrást strážnému klíč. Jako Jolee Bindo můžete strážného silou ovládnout, že se sám zavře do cely. Jako HK-47 můžete využít jeho schopnosti se automaticky zapnout... a pak zmasakrovat všechny, co stojí na palubě... masňáci (meatbags...). Jako malého automatického droida T3-M4 můžete přežít vymazání paměti a vymazat pamět vašemu trýzniteli první... úžasné :). Jako wookie Zaalbar můžete... no nic vlastně, ten není moc na plížení :). Asi nejpromakanější útěk z vězení, už jen proto, že při každém hraní je jiný.

Pokud máte nějaké další nápady, o kterých nevím, napište to do komentářů, díky.

Něco více o počítačových hrách

...(1.1.) a tak jsem si začal psát deník, aby mladí a ambiciózní důstojníci mohli čerpat inspiraci a znalosti. Doufám, že se toto dílo zařadí mezi Napoleonovo italské tažení a paměti Julia Caesara. 
18.6. - Narozeniny tetičky Maggie...

Nedávno mě něco napadlo a chtěl bych se podělit se svými myšlenkovými pochody. Jde o ty události v počítačových hrách, kdy sbíráte střípky informací z počítačů, spisů, kusů papíru..., cokoliv. Jasně, jde o způsob, jak by vám tvůrci chtěli říct nějaké info nenásilnou rychlou formou, určité nedůležité střípky informací. O to vlastně jde, pustíte si záznamník a zjistíte, že X hledá Y. A to je všechno. V drtivé většině případů nejde o důležité věci.

Většinou to oceňuju a dokonce se za tím důsledně pídím. Jako člověk, co si chce vychutnat atmosféru co nejvíce, se snažím najít co nejvíce těchto věcí, aby mi nic neuniklo. Všechna videa, psané poznámky, prostě všechno. Jen některé hry to podávají stylem, který je skoro směšný. Jen zde chci uvést pár poznámek, které mě trochu trápí, jinak si myslím že nápad je to dobrý.

Začněme od začátku. Ve hře F.E.A.R (skvělá hra) se dozvídáte střípky informací z telefonních záznamníků.  V podstatě je nehledáte, všechny jsou vám výslovně dány, protože hra je naprosto lineární. V Americe, kde je určitě hysterie pro telefonní záznamníky si je dovedu představit  na každém rohu. I v přístavišti na stěně, kde očividně není kancelář. Ale ok. Pak se dost hry odehrává v kancelářích, a tak je telefonů jak nasněžíno. Ale všechny tyto hovory musely být nahrány a nepřehrány. Přehráváte hovory, které jsou aktuální a nikdo jiný si je nepřehrál, zatím. Chápu hovory typu ... "ahoj, sakra kde jsi, slyšel jsem výbuch, ozvi se mi". Jasné jak to vzniklo. Více ve hře začnete dostávat hovory typu. "Dostal jsem tvou odpověď.. bla bla bla". Sakra, dostal se k vám hovor, na který někdo odpovídá, ale nikdo si ho nepřečetl. No a největší sranda je na konci, kdy začnete číst hovory, které přímo odpovídají na hovory, které jste si poslechli dříve. Chápete, ty nepřečtené hovory? :). Zní to zajímavě. Jinak ještě sbíráte data z notebooků, které stejně po cestě potkáte. Říkám nic moc hledání.

Ve hře BIOSHOCK máte tyto roztomilé kazetové rekordéry. Taky jsem chtěl mít takového walkmana. Jen jsem nikdy neměl žádný s nahráváním... byly mnohem dražší. Ale učitě v USA byly na každém rohu. Jen... měl ho každý? A měl ho při každé příležitosti? Při průchodu hrou nacházíte záznamy Atlase, Ryana, Franka, Steinbauma... každého. To si každý zapisoval všechno, co mu přišlo na mysl? A pak to nechal někde ležet? Nekatalogizoval to? "Hej, jdu zabít Ryana, radši si to zaznamenám, aby to mohl někdo najít a usvědčit mě." Naštěstí autora této zprávy najdete o pár kroků dále, takže víte jak to dopadlo :). Nenašel jsem žádnou větší chybu v konzistenci těchto zpráv, tak to nechme být. Stejně většina z nich popisuje postavy nebo místa a moc důležitých věcí v nich není. Tento "Walkman" působí správně do svého prostředí a budete ho nalézat všude. Jen nepůsobí správně, že půlka populace si mluví pro sebe do záznamu.

Krátká zmínka o hře DEADSPACE, kterou jsem chtěl zmínit. Tady dostáváte zprávy buď přes commlink
(důležité) nebo záznamy z počítače. Tady bych chtěl vypíchnout jednu věc a to tu, která dokáže přidat těmto záznamům na důležitosti. Takhle by měly být pojaty. Celou dobu sledujete počínání jednoho technika, který utekl nekromorphům a snaží se najít svoji ženu. A cestou nechává na počítačích zprávy kam šel a kdy. Úžasné! Víte proč to dělá, kdo to dělá a ve hře postavené na tom, že jste sami a najednou zjistíte že někdo přežil, je to úžasné. Tento technik prochází loď, bojuje s nekromorphy a nakonec svoji ženu najde. Celou dobu chodíte za ním a skrytě mu fandíte. Nebo aspoň já. Se surival hramy mám vždy takový pocit, že hlavní postava přežije vše. A tak si říkám, že mě nic neohrozí. Vždy přežiju. Ale když se dozvídáte o někom jiném, o kterém nic nevíte, říkáte si (nebo já si říkám) "nechají ho tvůrci přežít, nebo ne?". Navíc hra je docela těžká, nikdo jiný nepřežil a tak víte, že je to docela výkon někde přežít. A nejen přežívá, ale dělá něco tak úžasného jako zachraňuje svojí ženu. Což si říkáte, že je úkol zbytečný, protože jeho žena musí být mrtvá. Ale ona není, dají se dohromady a hledají cestu pryč. Což je další těžký úkol.

...

A pak ho zabije šílený náboženský fanatik, jen aby vám ukázal, že zkoušet přežít je zbytečné. Když na tohle přišlo, když mi zabil důležitou osobu, která byla mým vodítkem se svobodou, zuřil jsem. Ale zároveň jsem musel ocenit důvod těchto zpráv. Máte nějaké vodítko v temnotě, něco vás varuje o tom jak je hra těžká a nakonec máte ukázku, jak je záporňák zlý a zvrácený a máte důvod zuřit. A nakonec ho zabít. Smekám nad touto koncepcí.

No a nakonec abych vás nenudil, poslední. DISHONORED.  hra která mě k tomuto článku inspirovala. Zde se info dozvídáte z psacích strojů...? Nebo čteček děrných štítků...? Nevím. Napadlo mě, že tento převratný stroj bude nákladný a proto ho bude mít jen málo lidí. Což kvituji, protože ho mají jen důležití a bohatí lidé. Admirál, Pendleton, Hiram Burroughs.... Jen mě zaráží proč si admirál píše deník i vede hlasové záznamy? To musí být práce dát fakta pak znovu dohromady... A co mě zaráží nejvíc, na děrné štítky hlas nenahrajete. Na jeden určitě ne. Děrný štítek je papír s předtištěnými číslo 0-9 v několika sloupcích, myslím že 80 řadách. A kde vytlačíte díru tam bude číslo. S tolika málo kombinace nenahrajete komplikované sdělení, jaké slyšíte ve hře. OK, možná přeháním, ale děrný šítek mi stejně evokuje 60tá léta. Ne Steampunk. Nešly by třeba cínové válečky? Desky? Možná ty ohrané magnetofonové pásky? Fungovalo to v Bioshocku tak proč ne tady? Stejně na nic moc infa není. Jen pár poznámek, jak je jedna sestra Boylová nadržená či kolik šancí vám admirál dává. No ukončím to takhle, možná pak budete vnímat počítačové hry trošku jinak.

Konhi

O počítačových hrách

...v poslední době jsi na té hře celé dny, všichni ví, že ti slouží jen k sexuálnímu uspokojení. Člověku je z tebe špatně, jak se celý dny pachtíš sám, jsi jako pes, co mu chybí pánova noha. Já nehraju jen adventury, ale taky kick-box a wimbledon. Wimbledon hraješ jen kvůli tomu, že tam klátíš holku pod zákonem. Není pod zákonem, je jí sedumnáct...

V poslední době mám víc času na hraní počítačových her. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale zjišťuju, že některé hry nedostály mým očekáváním. To samé je se seriálama, ale o tom možná příště.

Dishonored

Dishonored dostalo od kritiků vysoké hodnocení a i sami hráči vypadali nadšení. Taky jsem si říkal. Moje oblíbené hry jsou hororové, kam sice Dishonored moc nepatří, ale má budovat nějakou podobnou atmosféru. První dojmy byly velice dobré. Hra má neskutečně jiný vhled než ostatní. Postavy jsou ošklivé. A to opravdu všechny. Muži, ženy i zvířata. Lokace jsou steampunkové, národ říznutý Brity a Prušáky ve mně vzbuzuje dojem Čapkova Ocelového Města. Všude ocelové stroje, světlomety, injekce, krysy a technické vynálezy, všechny pocházející z jedné choré mysli. A proč, když máte vědce, který se jmenuje Sokolov, proč by to nemohl být věčně opilý zarostlý Rus, že?

Úvod je pěkný, jen jsme to všichni čekali, z trailerů a tak. Příběh není nic moc. Tady máš cíl - zabij ho. Jsou jen dvě mise, které mají jiné zadání. A to dostaň se z místa A na místo B. Zato lokace jsou nádherné ... některé. Díky enginu se můžete dostat na vrcholky budov a obdivovat architekturu. Lokace, kde svítí slunce, jsou opravdu nádherné, dostáváte se z pochmurné ulice na vrcholky střech ozářené světlem. Hledání různých postupů je opravdu zábavné. Jen levely jsou krátké. Nejsou moc velké, ale mnoho stráží vás donutí hledat delší cesty. Problém je, že když už jste se na střechu dostali, nikdo vás nemůže zastavit. Ani zpozorovat, je to pak lehčí.

Postupy levelem jsou v podstatě dva. Tichý a nezpozorovaný, nebo zabijácký stroj. Nebo je to kombinace obou. Musím tvrdit, že když budete zabíjet vše okolo, tak si užijete víc srandy. Chybí mi víc schopností na tichý postup. Je tu blink, který dokáže přenést za záda nepřítele, uspávací šipky a škrcení. Nevím, co se dá více využít, když člověk nechce nikoho zabít.

Ve vedlejších úkolech hra exceluje, donutila mě nad úkolem přemýšlet, neboť kulisy jsou opravdu nádherné a donutilo mě to starat se o město, aby přežilo. To dokáže jen málo her. Je fajn poznat všechny postavy, které potkáváte na hledaných plakátech.

Ale bohužel musím říct, že mě hra nedostala k opakovanému odehrání. Konec je opravdu slabý. Na konci máte čelit třem lidem, kteří vás zradili a zabarikádovali se v pevnosti, do které musíte proniknout. A poznáte, že dva z nich zemřeli a poslední se vás bojí. A neprokáže jakýkoliv odpor, nic. A žádné stráže u něj, žádná elitní garda. Měl jsem pocit, že hra svého vrcholu už dosáhla dříve a vy jen se snažíte se konečně doklopýtat do konečných titulků. Poslední úroveň je opravdu nejtěžší, ale ten konec je patetický.

Nemám moc rád mise, kde musíte zachránit dítě. Tady ho musíte zachránit dvakrát.

No ukončil bych to tím, že Dishonored má impozantní atmosféru, kolem které by se dala vybudovat dokonalá hra. Ale hra je krátká, úrovně malé a konec je tristní. Jsou tu určité chytré volby, které vám svět mění, ale moc jich není. Hra mě nakonec k opakovanému hraní nedohnala.

Konhi

Under new management

...Bat-man, Spider-man, Superman, Zeman...

Tak máme nového prezidenta, paní Nováková. Nemám z toho radost, ale nechci si tady vylévat nějaké radikální názory, volba byla už tak jako tak vypjatá. Volil jsem Schwarzenberga a to skoro z donucení, neboť můj kandidát nepřežil první kolo voleb. Vola volba byla o tom nenechat zvítězit Zemana. Zeman je hnus.

Tenhle článek berte jako můj pohled na volby, možná se s ním někdo ztotožní.

Zeman je přežitek starých dob, největší korupční sprostředkovatel, lhář, hlupák a nepříjemná osobnost. Volby mě obecně znechutili a to z pár důvodů

1, Zemanova podpora

Divím se, jak člověk co má na triku tolik průserů, může být ještě zvolen... Zkoušel to v parlamentních volbách a to mu moc nevyšlo. Nyní to zkouší znovu ve volbách prezidentských. Se stejnými sponzory, kteří jsou zčásti nejistí, zčásti napojeni na Rusko. Se stejným volebním týmem, někteří nejsou známi, někteří mají temnou minulost ( Miroslav Šlouf ). A Zeman se s nimi nikde nechlubí. Jak je možné že ten člověk není za nic odpovědný? Řekne lež, zbagatelizuje to a tím to končí. Provede průser, trochu to okecá, zamete pod koberec a tím to končí. Jak tomuto člověku všechno projde? Nechtějte po mě abych vůbec začínal s podporou Klause.... Tím se to jen zhoršuje a vyplývá na povrch mocenská dvojka z minulosti opoziční smlouvy.

2, Radikální postoje

Česká společnost se při volbě hodně rozdělila. A to zas tak špatné není. Problém je spíš společenská radikalizace. A to bohužel z obou stran. Jen možná hesla "Knížete" že shání podporu inteligentních a slušných lidí, držela voliče zpět. Bohužel jejich radikalizace rozproudila krev i podporovatelům Zemana. A jejich vychovanost nebyla na výši. Vyplynuly po povrch takové věci jako slepý nacionalismus ( Schwarzenberg žil dlouho v Rakousku), čecháčkovství ( Schwarzenberg neumí hymnu...) a podpásové taktiky, ve kterých si Zeman tak vyžívá... Stačilo si přečíst diskuzi pod jedinným článkem na Aktuálně.cz a hned jsem byl anonymně označen jako člen "zaslepených a zmanipulovaných mladých, kteří volí cizáka..."
No aspoň, že to lidi dokopalo k volbách, účast 64% v prvním kole značí, že konečně jsme se o volby začali zajímat. A to proč? Protože konečně jsou přímé! Konečně máme možnost si dosadit člověka, kterého volíme.

3, Podpora mojí rodiny

Až na mojí sestru, která ze strachu, že by musela si vybrat, jsem byl názory zklamán. Všichni volili Zemana a to je jejich právo. Trošku se mi příčí motivy volení Zemana jen proto, že nechtějí Schwarzenberga na Hradě, ale já jsem dělal skoro totéž. Jen je hloupé se rozhodovat jen podle osočení který někdo na někoho vyřkne. Slušní lidé to asi opominou... Další pitomost je dělat si z celých voleb legraci, zlehčovat je, posmívat se lidem kterým na to záleží nebo je urážet. Chápu že mediální masáž byla velice náročná při těchto volbách, ale spíš bychom měli mít radost jak se mladí ( kteří k volbách chodí málo ) nadchnuli pro jednu věc.
Prohlášení že někdo radikalizuje studenty, nebo mladé je smutné a nepromyšlené. Rodina mi zkrátka rozumí :).

Celkově bychom potřebovali rozhled, aby se dal vytipovat správný kandidát a zbavit se předsudků k určitým lidem.

A jak to vidím do budoucna? Česká Republika je na dalších 5 let zaseklá ve stejném čase. Bude hodně dašlích korupčních afér. Zeman se svojí tajnůskařinou před novináři udělá z Hradu ještě větší stát ve státě, neprůhlednou skořápku. Udělá zemětřesení ve všech úřadech kde může. A to jen proto, že může.

Ale já už s tím nic nenadělám.... jen to budu sledovat a smutnit jak jsme se rozhodli...

Konhi