Jsem vášnivým čtenářem. Přečtu vše, co neuteče. Nebo to bylo jinak to přísloví?
Ale kromě toho mojí frustraci i občas pocítí nějaký ten kus papíru. Když mám náladu, a to se stává tak většinou pooozdě v noci, (stačí se podívat, kdy posílám svoje připomínky na blog ) tak sednu a myšlenky co mě napadají, sepíšu do počítače. Většinou to je deprese, co mě takhle přepadá, ale občas je to k zamyšlení a někdy i zamilovanost...
Občas básně... Občas mě napadá dost takovej černej humor.
Ale co ze mě leze nejčastěji, jsou povídky na jednu myšlenku. Něco co mě prostě napadne a já to musím sepsat. Nemám moc dlouhou dobu, kdy udržím pozornost, a tak to je jen na dvě stránky. Delší díla, co mám tak v nich pokračuju postupně.
Zatím jsem napsal, pár povídek o Wowku. Prosím nemějte mě za úchyla, wowku jsem hrál rád a ten svět je vymyšlen senzačně. Jedno dílo s černým humorem, tři povídky na kterých vypouštím depresi, jedna zamilovaná, kterou jsem nedokončil. A pak spousta věcí, co se nedají kategorizovat, prostě jen nápad co musel ven.
Na kritiku mám svého oblíbeného kamaráda. Posílám mu to co napíšu a on posílá co napsal on. Navzájem se pěkně doplnujeme. Já mu to vždy zkritizuju, a on to moje pochválí. Heh...
Všechno se to válí v počítači na někoho, komu to můžu svěřit. Někoho komu můžu věřit.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat