Kluci a sny

..."I have a dream that my four little children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character."... Martin Luther King

Je pěkné mít sny. A docela se liší holčičí sny od klučičích. Ty klučičí jsou docela špatně interpretovatelné. Jsou občas mlhavé, občas nejisté, ale někdy jsou konkrétní. To je pak vidět ,když se ty sny splní.

Máme kousek od nás pizzerii, která dělá pizzy na objednávku a dováží je až do domu. Pizza je velká, teplá a velice dobrá. Mají velký výběr pizz pálivých a dovážka (v rámci možností...) je včas. Je to docela nová firma a pro mě reprezentuje ukazatel, jak se dají splnit klučičí sny. Nevím, jestli někdo přímo máte sen, že si založíte pizzerii, ale je to práce, kde makáte na sebe, svoji práci hned vidíte, můžete hned ovlivňovat chod firmy a nejste vázání nějakým šéfem (nebo jsou vztahy mezi šéfem a zaměstnanci trochu více vřelé). To je docela dobrý sen.

S klukama jsem přímo nemluvil, takže část mých informací budou jen dohady, ale pokusím se osvětlit můj pohled na jejich projekt. 

Pizzerie se jmenuje pizzerie u Benedikta, sídlí v Praze-Slivenci. Dozvěděli jsme se o ní díky letáku v naší schránce. Bohužel teď budu propagovat zasílání reklamních materiálů do schránky, což nesnáším, tak prosím o prominutí. Jsme mladý pár (s přítelkyní jsme se nastěhovali čerstvě) a tak nám nabídka jídla až do domu přišla vhod. Pizzu rozváží mladý kluk v (co vypadá jako jeho osobní auto) staré Felici?? Nevím. Na autě je logo firmy. Předá vám pizzu a vy mu dáte peníze. 

Před týdnem jsme se zajeli podívat do provozovny, měli jsme auto a cestu kolem. Provozovna je větší otevřená místnost, kde je pult na obsluhu zákazníků, pult na přípravu pizzy a pec. Vzadu je sklad s materiály na přípravu. Obsluhují další dva kluci a vypadá to, jako že oba se na přípravě pizz podílejí. Provozovna je čerstvě rekonstruovaná a je vidět, že výzdobu si dělali kluci sami. Je vtipná a docela pěkně udělaná. Právě výzdoba ukazuje, jak kluci přistupují s láskou k provozovně. 

Pec mají pouze jednu, a vypadá to, že jí pravidelně čistí. I když jsme čekali na naši pizzu, vzal klučina smeták a pec vyhřebelcoval. I když si vzpomínám, že naše pizzy měly občas tmavší okraje a někdy spálené drobky jako podklad. Mně osobně by to nevadilo, obávám se o drobné křehké blondýnky, co stejně celou pizzu nesnědí. Těm by to mohlo vadit.

Vypadalo to, že kluci měli frmol. Otvíračku měli až do desíti hodin, což kvituji s nadšením. Jsem takové trochu nočnátko. Objednávky přijímají na mobil, co vypadal jako stará Nokie. Skvělá volba na služební mobil. Mobil pravidelně zvonil a obsluhující klučina ho zvedl asi třikrát, jen když jsme čekali na pizzu. Dokonce jednou přijel i chlapec, co ty pizzy rozváží, vzal matroš a odjel. Asi musí sedět za volantem celý den. Aspoň se procvičí.

Co mě na této pizzerii zaujalo? Cena je přijatelná, občas dělají pizzy velké, že se nedají sníst na jedno sezení, což je pro mě výhoda, kvalita je velmi dobrá a nepochybuji, že se dá i zlepšit. Ale nejsem odborník a pokud se jedná o pizzu na objednávku, jsem ochoten takovou kvalitu přijmout. Čekací doba je trochu dlouhá, možná  by mohli najmou dalšího řidiče. 

Co mě ale nejvíc těší, že jsem si mohl prohlédnout provozovnu a sledovat, s jakou láskou tu práci dělají. Provozovna je čistá a to je co říct, když zaměstnáváte jen muže. Je velká a světlá a přímo sledujete pracovníka, co vám tu pizzu dělá. Takové ty stánky, kde pizzu kupuju, tam je spousta mouky, šlapou v ní a chudáci se ani umýt nestihnou, protože makají na tak malém prostoru. Mají ale taky jen jednu pec. Kluky ta práce asi i docela baví, nemusí na sebe křičet, závozníka mají zažitého, dají mu pizzu, adresu a on jede. 

Verdikt? Pizzu nemají nejlepší, ale firma jim šlape a já jsem potěšen, když jim můžu dát peníze za jejich obětavou práci. A to nemůžu říct o mnohých firmách.

Konhi

Sbohem spořitelno

...jak ty jsi se dostal na uměleckou školu? No jak se na takovou školu dostává? Prošel jsem úmorným přijímacím řízením, pak stačilo napsat odvolání... a chňapli po mě...

Zavolal mi šéf, že to, že jsem měl v pondělí nastupovat na projekt, že se to změnilo. Že je nás moc a že mi nemůže zaručit další práci ve spořitelně. Takže jsem skončil. Pracoval jsem tam Od září, takže 3 měsíce.

Proč asi?

Jsem takový zaměstnanec, který chodí někdy pozdě o 5-15 minut, protože autobus má zpoždění. Větší výpadky si odepisuju z odpracovaných hodin. Jako tester, v pořadí vystavených chyb se pohybuju vždy na čtvrtém místě. V práci jsem 3 dny z týdne a většinou 9 hodin. Pracuju usilovně, ačkoliv první týdny jsem si musel zvykat na pracovní režim, takže jsem často v práci usnul. Takový ten mikrospánek, kde zalomíte na židli a probudíte se se šokem, že jste zaspali.

Nejsem moc bystrý typ, co se týká chování k ostatním lidem. Takže k šéfové. Možná jsem řekl něco, čeho jsem mohl později litovat. K ostatním zaměstnancům se chovám vstřícně, doufám, že oni to taky tak berou. V práci jím, vždy něco malého dlabu. Jablko, mandarinku, sušenku. Pomáhá mi to neusnout a soustředit se. Občas, při konci pracovní doby vypnu a přečtu si zprávy nebo chvíli bezcílně pozoruju obrazovku.

Naprosto jsem nepochopil kdo z našich manažerů výš ve služební hierarchii, tak jsem nemohl správně cílit na správné lidi.

No a teď je to asi na vás. První práce a nebyl jsem dost dobrý, aby si mě nechali. Je otázkou co je třeba zlepšovat.

Konhi

O Pravdě

...šla pravda světem a na chudý duchem se smála...

Na naší prezidentské standartě se skví heslo - Pravda vítězí. Když by na hradě ještě Havel, něco to heslo znamenalo. Vizi. Budoucnost. Svět kde si může každý říkat co chce a kdy chce. Kdy se každá událost, kterou člověk udělá, projeví, zobrazí a lidé jí uvidí. V tom největším světle. Prezident nemyslel na jednu věc. Že pravdu nikdo moc slyšet nechce.

Pravda by měla být nepoztižitelná, všemocná, všepřemáhající a nakonec by měla vyvstát na světlo. Měla by být konečným šetřením všech činů. Měla by dokončit všechno správné.

Taky jsem kdysi věřil v pravdu. Myslel jsem že když nebudu vědět, tak se stačí držet pravdy a bude to vždy správné. Že každý by měl říkat to co si myslí, pravdivě a nakonec se vše vyrovná do správné roviny. A to není pravda. A už nevěřím. Né, od té doby co jsem začal pracovat.

Pravda je zbraň. Zbraň v rukách toho kdo má větší moc. Toho kdo toho víc dokáže a kdo dokáže způsobit více problémů. Zbraň v rukách nadřízených. Zbraň v rukách politiků, šéfů a vedoucích. Těch kdo mohou si pravdu upravit jak chtějí. A ublížit tím tomu koho nemají rádi.

Pravda je nástroj, a kdo jí používá hloupě, někomu ublíží.

Něco o závisti

...co motivuje lidi co mají všechno k tomu aby měli víc...?

 Nemluvím tady o závisti nad nějakou věcí, kterou má někdo jiný. Taková závist je sobecká a pro mě trochu nepochopitelná. Když tu věc tak hrozně chci, tak se budu snažit víc a pokud se budu snažit dobře, dostatečně dlouho a silně, tak jí nakonec taky dostanu. Pokud usiluju o moc, slávu, ženu nebo majetek, tak to není taková spalující nenávist. A závist taky. Jde jen o pohled na to co bych sám také chtěl mít.

Když ale chcete něco co nikdy nebudete mít, když usilujete o něco co jste vždycky moc chtěli, když usilujete o věc co vám nikdo nedá, nevěnuje, nepůjčí a která je naprosto nedosažitelná, to už je věc jiná. Pak když vidíte že tu věc někdo má už od přírody a nemusel se s tím vůbec namáhat, co uděláte?

( Heh, takhle když o tom píšu tak mě napadá, že ženy to musí zažívat vždy, když potkají nějakou hezčí holku :)

Pokud jde jen o tu závist, tak ta se dá ztlumit, uklidnit, uspat. Dá se na to jít rozumně, vědecky a chytře. Ale v první chvíli jen cítíte tu spalující nenávist jen proto, že víte že to nikdy nebudete mít. To je všechno známé. Každý má něco co chce a co má někdo jiný. Mozek, krásu, vlasy nebo pěkné oči. A každý se s tím vyrovná nějak jinak. A jak se pak vyrovnat s tím člověkem? Je možné ho mít jako blízkého přítele? Každou chvíli vidět jak se váš sen deformuje, jen proto že je nošen někým jiným?

Tohle je asi věc co já nikdy nedosáhnu. Tohle jsou bitvy co nejdou dohrát. Můžu předstírat, že mi to nevadí. Můžu předstírat že tu vlastnost mám. Můžu se s tím smířit. Můžu na to zapomenout. Ale jedno je jisté, v první chvíli nad vámi ten člověk vyhrál. Ani o tom neví. Vy co závidíte jste v první chvíli prohráli. A to vás, nás i mě hrozně štve. A pak záleží jak dopadne další kolo. Jak se utkáte v penězích, v bytech, v dětech, v intelektu a nebo něčem jiném. Pak se dá vyhrát.

Ale aby to tak nebolelo, tak chci říct, že pokud někdo v tomto měření vlastností vyhrajete, nikdy si toho nevšimnete, než bude pozdě. Ostatní si uvědomí že s vámi prohráli, až dlouho poté co se poznáte.

Konhi

Retuše a Photoshop

...možná se tak narodila, a možná je to photoshop...

V poslední dekádě se tato móda hodně rozmnožila. Už jen kvůli tomu, že počítačová technika je přístupná dnes i poslednímu návrhářskému studiu a také kvůli dnešní hysterii po dokonalosti. Na každé obálce časopisu se musí objevit fotka, která prošla nějakou, byť menší úpravou. Viz obrázek:

Což ale neříkám že je špatně. Ale taky neříkám že je to dobře. Podle mě měnění nějakého detailu, maskování vrásek, odstranění nepřesností v pokožce a retuše pih je prostě měnění člověka. Pokud takový není neudělá to z něj ani photoshop. Je to taková velká lež pro ty co tento obrázek uvidí. A v dnešní době se to dostává do extrémů. Pokud se jedná jen o změnu, tak je to lež. A všichni co mají oči a jsou natolik inteligentní si řeknou, že je to photoshop, a že tak ten člověk nevypadá.

Viz obrázek. Pro ty co neznají Jiří Paroubek (60) Ale co si řeknete, až uvidíte člověka, kterého nepoznáte, právě kvůli tomu, že prošel photoshopem. V souvislosti mě nápad napadl s plakátem Miloše Zemana (68), kterého jsem v první chvíli nepoznal.

Což mi vůbec nevadí, protože si za to tvůrci můžou sami. Sami zašli tak daleko, že ze 68 letého důchodce udělali 40cátníka a já ani nevím kdo to je. Pokud má být na bilboardech, tak je důležité abych věděl o koho jde. A to na první pohled. Pokud tam visí někdo koho neznám, tak ani nechci vědět jestli omládl nebo ho trošku upravili. Tohle je dotažené do takové délky, že si retušéři na sebe sami ušili boudu. A tomu se vážně můžu jen usmát a podělit se.

 Konhi

Jak začít prázdniny ... nebo jak ne

 Tak jsem se vrátil z dětského tábora asi jako po 11 té. A je to stejná zátěž jako vždycky. Ale tentokrát je to jiné. Tentokrát jsem byl já hlavní fackovací panák. Hlavní boss přes etapovku, ten co všechno ví. A také ten co dostává sprďana za všechno co selže. Taky jsem to nikdy nechtěl dělat. Měl to dělat V a já jsem měl být ten druhý, co jen doplňuje. Ale také to nevyšlo. Jen další problémy... Co mě tedy dokonale dostalo, byla naprostá ignorace a nezájem lidí, co se tam s námi vezli. Jen prostě chtěli nás vidět jak se do toho potápíme více a více. A já nemůžu dělat dělat tolik věcí najednou. Nejsem z toho nadšen, a o to víc mě štve že mi skoro nikdo nechce naslouchat. Jen se mám vykecat, ale nikdo mě nechce pochopit. I poslední diplom co jsem dostal byl jen takový generický, co mohl dostat každý. Asi mě moc naštvat na poslední chvíli nechtěli. Nechce se mi dneska moc psát, tak to tímto ukončím. Konhi

Komu patří den

... Peterson měl jednou takový boty, který tě vždycky dovedly domů. Chytrý boty se jim říkalo. Ať si byl nalitej přímo jako dělo, vždycky si došel domů. Ale pak ty boty pomalu omrzelo chodit jen z hospody domů, chtěly vidět kus světa. Tak jednou šel Peterson z hospody a probudil se v Barmě...

05:00-06:00

Pokud se pohybujete v těchto hodinách na ulici, tak to moc osob nepotkáte. Pokud ano, jedná se většinou o osoby které buď paří dlouho, dlouho do noci a mají skelný pohled. Nebo se jedná o osoby co vstávají časně do práce a mají také skelná pohled. Zombie jako zombie.

06:00-07:00

V tuto dobu mají pohotovost staré babičky co nemůžou dospat, nebo malé dětičky co náhodou musejí do školy na sedmou. Nechtěl bych se v tuto dobu pohybovat Prahou. Protože pro lidi, kteří se pohybují touto dobou nejde racionálně vysvětlit. Buď Zásobovači, nebo ti co mají blbou práci.

07:00-08:00

Touto dobou je největší provoz, neboť začíná škola. No ale asi cestou do práce moc školáků nepotkáte, neboť mají tu výhodu že nemají školu daleko. Ale potkáte dost pracujících co začínají v 8:00 a nemají auto. Další dost velká skupina jsou studenti kteří z různých důvodů prchají do školy aby z ní mohli zase rychle vypadnout.

08:00-09:00

Stále rušná doba. K pracujícím začínajícím od 09:00 se přidávají studenti co mají štěstí že mohou později. Plus ti náhodou vstávají, i když nikam nemusí a snaží se stihnout co nejvíc.

09:00-10:00 a 10:00-11:00

Velice divná doba, nedoporučuji se v Praze vyskytovat. Po Praze se potulují důchodci, kteří se musí po ránu trochu rozhýbat a oběhat pochybné instituce jako poštu, úřad, obchod a kadeřníka. K nim se přidávají bezdomovci a skoro-bezdomovci (které poznáte podle ošuntělého zevnějšku, tetování, červené tváře a psa bojového plemena) kteří přece nebudou vstávat dřív než se sluníčkem, které je vytáhne z brlohů. Je zajímavé se Bezdomovec Trojský musí za svojí potravou jet až do Modřan a naopak Bezdomovec Branický musí jet až do Ďáblic. Po cestě se samozřejmě potkají, proberou drby, kde je nejlevnější krabicák, kde vykupujou suroviny a jedou po svých. To dělá poněkud problémy, neboť si najdou čas (a mají ho mnoho) aby naotravovali co nejvíce lidí, zasmradili co nejvíce tramvají a odhodili co nejvíce nedopalků. Vážně nevím kde na ty cigarety berou.

11:00-12:00

Mezi skupinu radostných dětí, které končí v 11:00 nebo je náhodou pustili dříve, se řadí skupina podnikatelů a zaměstnanců, kteří pádí na oběd. Kolem kanceláří to vypadá jako by vypustili splav. Najednou se spousta lidí jako mravenečků vyhrne ven a hledá něco k jídlu. Pak za půl hodiny se vracejí zpět do svých hnízd. Všude v centru potkáte turisty, jejichž oblíbená zábava je stát všude kde je málo místa a mnoho lidí a všechno fotit. Je zajímavé že turisti, jako skupina, nemá nikdy hlad a před orlojem jsou schopni vydržet skoro čistých 5 hodin.

12:00-13:00

Doprava je klidná. Děti radostně utíkají ze škol, aby zapadli domů k počítačům a hrám. Pokud nepočítáte malé děti co vypadnou se starostlivou maminkou na hřiště. Občas se vyskytnou nějací středoškoláci, co vypadnou ze školy brzo a jezdí po městě za oblíbenými radostmi. Bezdomovci zmizeli, důchodci zmizeli, mravenečci zmizeli, a tak se snadno pozná že ten mladý muž co bezcílně chodí po bulváru má asi na vysoké škole volno.

13:00-14:00

Pokud se v tuto dobu vyskytujete poblíž jakékoliv školy, doporučuji obezřetnost, neboť můžete:
- ohluchnout
- být odstrčeni
- být ignorováni
- vám být odepřeno místo sezení v tramvaji
- být insultováni (to pokud se o místo přihlásíte)

14:00-15:00

Pokud uvidíte ve městě člověka středního věku, co vypadá že pracuje, vězte, že je to šťastný člověk co zdrhl dřív. A pokud je pátek, tak je to regulérní pracovník. Maminky se začínají projíždět s kočárky a povídat s jinými maminkami.

15:00-19:00
Tomuto dlouhému období vévodí jedná zásadní věc. Počet pracujících mravenečků se vyhoupl z pracovišť a upaluje domů, nakoupit, do banky, do obchoďáků, prostě zařídit si své skrovné bydlení. Praha je nacpaná a každý jezdí bez cíle sem a tam dokud neuhodí 19:00, kdy každý správný rodič musí sedět doma aby se jeho ratolest stihla kouknout na večerníček.

19:00-20:00

Takzvaný čas hospody. Vysokoškoláci s unaveným výrazem ve tváři opouštějí školu a jdou sedět do hospody. Restaurační zažízenění mají pohotovost neboť každý chce po náročném dni zapít strasti. Maminky lomí rukama kde je tatínek nebo synáček/dceruška vysokoškolačka/ák. Městem putují bojovné bandy nočních turistů, které se setkávají s poklidnějšími bandami denních turistů, kteří už orloj viděli a míří spořádaně do hotelu. Noční turisté se hrnou do nejdražších hospod v Praze, domáhají se anglické/německé/ruské obsluhy a pijí co jim přijde pod ruku, na co Čech se svým platem k smíchu nemá ani pomyšlení.

20:00-22:00

V Praze je docela klid. Bojeschopní muži sedí v hospodě (stejně jako svobodné ženy). Maminky na kafi nebo doma. Mladší děti spí, starší paří videohry. Turisté okupují vnitřní Prahu a bezdomovci a nekalí živlové mají klídek. Kdekdo se připravuje chytit poslední autobus někam za kopečky do vesnice, jejíž název sice svým přátelům říká ale oni vždy zapomenou.

22:00-24:00

Taková doba uklidnění, hospody se pomalu ale jistě vyprazdňují, zůstávají jen podniky v centru a diskotéky. Všichni se plahočí do svých doupat, rušno je na stanicích autobusů na okrajové části Prahy. Smíchov, Letňany, Dejvická, Budějovická, Háje, Skalka... atd. Městem se náhodně (nezáleží na blízkostech hospod) spawnují opilci, kteří močí, smrdí a občas nechávají spropitné na zastávkách veřejné dopravy. Pochod Prahou v tento čas je úžasný v tom, že tak zanedbatelné množství populace, které nedělá nějakou pravidelnou činnost přes den (školáci, pracující, maminky, důchodci) se vždy vynoří až v tento čas. Pokud chcete poznat město do detailů, vyjděte si v tento čas.

V další hodiny se většinou spí a nemám moc dobré informace o pohybu obyvatelstva, pardon. Nejsem moc noční ptáče.

Konhi

Hodnocení Sushi restaurací I.

...trčíš tři miliony let od Země a dal by jsi sis Kari? Tak proč nezkusíš restauraci Tádž-Mahal na Titanu?...

Ahoj, vítejte u prvního hodnocení vůbec. Protože jsem nedávno ochutnal dobroty které nabízí japonská kuchyně a chtěl zkusit specialitu syrových ryb, tak jsem zkusil sushi. Pochoutka to v čechách docela netradiční a pro některé i cenově náročná, ale když máte správné cenové vouchery, tak proč ne. Na poprvé budu porovnávat dvě restaurace. Restauraci Tokyo ( http://www.restauracetokyo.cz/ ) dále jen Tokyo a Sushi bar Takahashi ( http://www.takahashi.cz/cz/sushibar/ ) dále jen Takahashi. A nyní první kategorie!

1. Cenová hladina ( obě po použití slevových voucherů ):
Tokyo: 349,-
Takahshi: 249,-

Obě restaurace jsou poměrně cenově stejné a obě nabízí podobnou nabídku. Sushi pro dvě osoby plus mořská polévka. Obě dvě zařízení získávájí 10/10 kadibudek!

2. Celková vzhled restaurace:

Tokyo: Restaurace v zapadlé žižkovské uličce, kousek od tramvaje. Upozorňuje na ní jen vývěsní štít visící nad dveřmi s decentně napsaným názvem Tokyo. Člověk se dovnitř dostane několika kroky dolů do žižkovských sklepů. Klasika. Interiér je sladěn do černa a zdoben dřevem. Občas člověk uvidí i plakáty s japonskou tématikou. Hraje zde hudba, kterou nedokážu zařadit, ale laděná do asijské tématiky. Na stolech (dřevěných) najdete činské hůlky a sójovou omáčku. 9/10 kadibudek

Takahasi: Moderně vypadající malý bar, kde náhodou někdo vecpal i sushi. Zajímavá je věc, že je hned vedle vlasový salón se stejným názvem a obě provozovny jsou průchozí. Při mé návštěvě dokonce kadeřnice procházela barem. Stoly jsou moderní a není na nich nic. Na stěnách jsou obrazy evokující drahá umělecká díla. Hraje zde hudba jazzová a to nikterak nahlas. Nevím jestli Japonci dbalí na tradici tento styl uvítali. 4/10 kadibudek.

3. Vzhled obsluhy

Tokyo: Obsluhuje mladá slečna, plynně mluvící česky, která působí trošku roztržitým dojmem, protože kmitá jak mraveneček. Kuchař je mladý muž se zástěrou a čepicí na hlavě. Co je zajímavé, že se občas kolem mihne starší asiat, což, podle toho že nic nedělal, ho pasovalo na majitele. Každý vidí na pult, kde kuchař porcuje rybu a celou restaurací je táhne vůně rybiny. Tradiční restaurace by asi měla mít nějaké kimona ale to není žádný důležitý problém. 8/10 kadibudek

Takahashi: Obsluhuje mladá žena, a kuchaře dělá mladý muž. Oba jsou neformálně oblečeni, kuchař má na rukou gumové rukavice. Co víc dodat, tady se asi na sladěnou image nehledí. 6/10 kadibudek

4. Rychlost obsluhy Tady není co dodat. Příprava trvala dlouho, ale tak to asi v sushi restauracích chodí. Obsluha možná byla v Tokyu trochu pomalejší, ale kuchař v Takahashi to trochu dorovnává. Obě 7/10 kadibudek

5. Úroveň jídla
Tokyo: Zde jsme dostali první polévku z mořských řas. Byla vynikající a hned si jí člověk mohl ochutit. Následující menu, sushi bylo obrovské a i ve dvou lidech ( já i má slečna ) jsme měli co dělat abychom to zlikvidovali. Výběr velký, od lososa, oliheň, krevety a chobotnice. Nakonec malý přípitek panáček švestkového vína. Luxus. 10/10 kadibudek

Takahasi: Menu poněkud mírnější, navíc jsem měl pocit menší ošizenosti. Maki sushi ( kotoučky zabalené v mořských řasách) bylo poněkud víc, ale polovina byla bez řas, a měl jsem pocit že náplň tvoří z části zelenina a z části krabí tyčinky. Jinak Nigri Sushi 4x a jednou losos a podruhé jiná rybička. Žádná exotika. 4/10 kadibudek

6. Úroveň záchodů
Řekněme že správná restaurace se pozná podle obsluhy a záchodů. Podle toho se pak dá měřit všechno ostatní.
Tokyo: sice možná někdy člověk vrazí do dveří do kuchyně, které jsou hned vedle, ale jinak uklizené a funkční 8/10 kadibudek
Takahashi: Zde jsem záchody bohužel porovnat nemohl, ale za předpokladu že se jedná o docela nově vypadající podnik, dejme jim šanci. Nehodnoceno.

Jak tedy tyto dvě restaurace dopadly?

Tokyo: 52 kadibudek z 60 ( 0,86)
Takahashi: 31 kadibudek z 50 ( 0,64 )

Pokud chcete si opravdu pochutnat, tak restaurací Tokyo určitě neprohloupíte. A nebo, pokud jste náhodou na stanici metra Lužiny, tak dobrou večeři vám udělají v Takahashi.

Díky za pozornost, Konhi

Internetové pirátství

...Vesmírní piráti! Vesmírní piráti? No vždyť víš.... piráti, ale ve vesmíru!...

Nejprve jsme měli hackery. Nabourali se vám do počítače a zničili ho, nebo ukradli data. Přehřáli CPU, zničili data, shodili weby. Prostě Destrukce.

Pak se vyvíjely viry, trojské koně, backdoory.... Už ne přímo k destrukci, ale k získání informací nebo ke kontrole vašeho počítače. K rozesílání spamu, detekci uživatelských jmen.

Posléze tady máme hackery, kteří se nabourají do sítě, ukradnou přihlašovací jména a pak je prodají.

A pak jsou tady piráti, kteří se nabourají na stránku a shodí ji. Nebo jí nahradí nějakým sdělením. Ale v podstatě nedestruktivní. A teď je otázka – je to dobře nebo špatně?

Pokud se bavíme o fenoménu posledních dní, hackerské skupině Anonymous, tak ti to dělají pro dobrou věc. Aby upozornili na určité politické události. Pokud si vezmeme definici FBI tak jde ve své podstatě o terorismus. Nátlak nebo ozbrojené vyhrožování s cílem získání politických výhod nebo svobod. Ale Anonymous prohlašují, že bojují proti cenzuře Internetu, s čímž se mnozí mladí lidé dokáží ztotožnit. Avšak skončí to u toho?

Pokud jde o shazování stránek OSY nebo americké asociace mediální distributorů, tak se s tím dá souhlasit. Ale pokud jde o blokování stránek ODS, které je jakákoliv svoboda na Internetu putna, natožpak nějaké schvalování zákonů o cenzuře Internetu. Jde jim jen o popularitu, jak se vyjádřil jejich mluvčí po DDoS útoku na stránky ODS. Anonymous na oplátku ukradl osobní údaje členů ODS a vyvěsil je na Internet. Nic citlivého, jak si myslím já. Ale to už trochu odbočují od jejich záměru a stává se z toho klasická odplata. Moje teorie zůstává, že pokud se v tom bude pokračovat, Anonymous zneužijí svojí sílu k získání větší moci a ne k boji za své ideály.

Takže si myslím že Anonymous, není nějaká skupina bojovníků bojujících za svatou a dobrou věc, ale prostě skupina co má přebytek moci. Trošku bych chtěl varovat ty, kteří je chtějí bezmyšlenkovitě následovat. Anonymous bojují za ideály, zatím. Ale snadno se může stát, že si budou dělat co chtějí. A pokud jsou tak decentralizovaná skupina jako tvrdí, tak k tomu dojde brzo.

Konhi

Nějaké další věci...

...hospoda? Á! Veřejný podnik, kde se lidé snaží dosáhnout stavu pokročilé mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů...

Zdá se, že SOPA byla daleko. Že si jí budou schvalovat jen ve Spojených Státech. Ale my tu máme ACTA.

Kdysi jsem si říkal jestli WikiLeaks mají nějakou reálnou hodnotu. Jestli to není jen hloupé zjišťování blbostí. Ale teď když WikiLeaks dokázali odhalit utajované jednání nad zákonem ACTA (Anti Counterfeit Trade Agreement) který byl podepsán ve čtvrtek, udělali kus práce. WikiLeaks má u mě bod. Myslel jsem že neexistuje nic tak důležitého co by se dalo skrývat a aby to dokázali odhalit.

Podívejme se co to vlastně ACTA je.

Má nálepku obchodního zákona o omezování obchodu s kradeným zbožím. Avšak kradené zboží se v tomto zákoně rozumí i ukradené zboží duševního vlastnictví. Tudíž všechny nelegálně stažené filmy, hudba a ostatní. Dále dodává právní ochranu patentům na lékařské drogy a na určité druhy semen a plodů. Tudíž je bude možné zabavovat. Všechno toto zboží bude možné (podle nejnovějšího znění dohody) zabavovat na hranicích, tím způsobem, že prohlédnou vaše HDD, IPody, MP3ky, CD, DVD a kazety. Nakonec zabaví vše co není legální a vás zavřou. Není to milé, nechat svého celníka aby vám zabavil data?

To samo o sobě je docela drsné, navíc je ACTA napsaná stylem že každá země si bude muset všechny zákony vymáhat sama, což pak záleží jak tvrdě se bude zákon vymáhat. Může to dopadnout tak, že celá léta se nic nebude dít a zákon bude v platnosti, ale poté se celníci zblázní a podle platného zákona vám vše zabaví.

Je také důležité připomenout jak k tomuto zákonu zákonodárci evropského parlamentu dospěli. Veškerá jednání byla tajná a za zavřenými dveřmi. První, kdo na tuto skutečnost upozornil, byl WikiLeaks. Následně byl zákon projednáván v balíku zákonů o rybářství a rybolovu a to těsně před Vánoci. Zajímavé. A povedlo se, nezvedla se žádná vlna protestů. Přijde mi to jako velmi uhozený způsob jak schvalovat kontroverzní zákony.

V Polsku proti tomu už demonstrují. Jen je škoda, že u nás se o tom dost mlčí. Rád bych se přidal k nějakému protestu, neboť tyto věci, co se dějí, mě přivádějí slušně do varu.

Konhi

Moje přesvědčení?

... když řeknu jeho jméno tak se to taky vystřihne, ale je to von. Kdo pane? '<'střih'>' Ten mááágor. Je to von a až ho najdu uříznu mu obě '<'střih'>' tupým nožem...

Moc věcí mě nezajímá. A ještě míň věcí mě zajímá natolik abych něco začal dělat. Ale tohle mě tedy zajímá doslova. Slova jako SOPA a PIPA zná teď každý. SOPA (Stop Online Piracy Act) a PIPA (Preventing Real Online Threats to Economic Creativity and Theft of Intellectual Property Act - z wikipedie), jsou jedny z nejvyslovovanějších slov na světě dneska. Co mají Američani s těma blbejma zkratkama? Jedná se, že americký kongres a sněmovna reprezentantů se snaží prosadit zákon, který bude moci umožnit zakázaní jakékoliv stránky která poskytuje, propaguje, obsahuje či jen odkazuje na jakýkoli nelegální obsah. Hudba, filmy, hry nebo obrázky.

V podstatě není divu, že to mnoho lidí štve. A co je horší, je to že já s tím chci něco dělat a nějak to nejde. Zavřeli Megaupload, Fileserve a další. Všechno servery které poskytovali obsah který na něj nahráli uživatelé a tudíž za ně nenese vlastník odpovědnost. Což se asi americkým průmyslníkům nelíbí. Přicházejí o peníze. Není divu. Komu by se líbilo přicházet o peníze, zvlášt tak bohatým mafiánům jako jsou oni. Čemu se divím je, jak přicházení s nápady dát do celosvětové souvislosti?

Američani mají zákonodárnou pravomoc pouze ve Spojených Státech. To co prosazují má celosvětový dopad! Pokud se jedná o firmu poskytující webhosting nebo filehosting se sídlem v jiné zemi, tak jí budou moci také smazat. Nemluvě o tom že 10/13 dns serverů je v USA. Je to hrozba proti celému Internetu, jedinému svobodnému médiu dnes. A taky hrozba proti svobodě lidského projevu.

Co mě taky dost zajímá, jak mohli zatknout šéfa Megauploadu, což je občan Nového Zélandu? A zabavit mu celý majetek, což je jeho osobní a není to předmětem podnikání či porušování autorských práv. Vzniká zajímavý precedent, můžou přijít pro každého z nás, ať jsme v jakékoliv zemi a přiznáme, že jsme pirátsky sdíleli filmy nebo hudbu. Taky mě zaráží jak dokáží prosazovat zákon, který, jak jsem pochopil, je stále ve stádiu rozhodování? Vsadím se že vím jak vypadají novinové titulky v USA. Mafiánský boss zatčen. Zabavena jeho limuzína, jeho peníze, koukejte jakej je to HAJZL! Na to řeknu jen „autocenzura“.

To co se dnes děje, je pravděpodobně test co si dokážeme nechat líbit. Internet je mocný nástroj. Dokáže odhalovat a sdílet veškeré informace, a to dokonce které určití lidé neradi vidí. Nedivím se že se ho snaží omezovat a kontrolovat, problém je jen v tom jak je necháme.

Slyšel jsem že když takový zákon zavede USA tak Evropa se bude muset podřídit. Ale proč proboha?! Co proto můžeme dělat abychom tomu zabránili?

1. Sledovat současné dění a zůstat informovaní
2. Sdílet veškeré informace a přesvědčovat ostatní
3. Pokud se podobné zákony budou schvalovat u nás, protestovat, demonstrovat....
4. Nesouhlasit s tím a zůstat pevní v rozhodnutí
5. Pokud jste dostatečně aktivní, tak se připojte k Anonymous k projektu Low Orbit ION Cannon a shazujte webové stránky. To co dělají je dostatečně hlasité, aby to slyšeli i politici a mafiáni v nahrávacích studiích
6. Podpořte jakýkoli návrh a zrušení podobných zákonů, či návrhů

Nakonec co mě mrzí nejvíc, je že v České Republice neexistuje solidní politická strana, která by měla ve volebním programu podobné body. Jako svoboda slova, internetu, vyjadřování a tvorby. A necpěte mi komunisty či socany. To jsou taky svině.

Konhi