Dneska skloubím dvě téma na jednou. O dámské jízdě jsem chtěl napsat stejně, ale nevím jak bych to zaplnil, tak doplním menší info o jednom fenoménu, co mám jen já.
Začnem o Pondělí.
Pokud vím, tak tím trpí Garfield, ale tomu se stává, že každé pondělí má smůlu. Spadne na něj květináč, trefí ho dort nebo se mu smekne pelíšek. Já to mám trochu jinak. Každé pondělí, pokud sedím doma, mě přepadne úzkost. Nevysvětlitelně, z ničeho nic, zrovna v pondělí. Začne mě všechno štvát, život je na ..iču a podobně. Pokud se snažím mluvit s kamarádama, vycítěj to a radši se omluvěj, aby mě nemuseli utěšovat. Vždy v pondělí tak radši někam vyrážím, abych se doma nezabil.
Pokud jde o tu Dámaskou jízdu...
Říkal jsem vám že jsem muž? Ne? Tak to říkám teď. Jsem chlap. A nepřijde vám divné že píšu o zrovna DÁMSKÉ jízdě? Ne? Tak čtěte dál.
Pánská jízda se vyznačuje několika znaky. Je zásadně v hospodě. V hospodě co máte blízko u baráku, kam chodí kámoši. Pije se většinou pivo a chlapi se baví. O všelijakejch zajímavostech o věcech co slyšeli, o politice, zábavě, televizi a jiném. Pak přejde řeč na holky a u toho to zkončí. A povídá se, nebo se někdo vsadí... ale stále jde o ženský.
Dámská jízda, pokud vím, tak je všude. V bytě, v kavárně, v hospodě, v restauraci, v rychlém občerstvení... A tam se drbe. Nehorázně a nepředstavitelně. Probírají se muži, ženy, vztahy, věci, názory, zážitky... Dívky se propírají, poštuchují navzájem, navzájem se drobně urážejí... Nic co by chlap dokázal pochopit.
To není konec, mám tu jistou skrytou část, nepřístupnou veřejnosti/mladistvým, kterou můžu někomu poslat, ale musí si o ni sám/sama říct. Víte kde mě najdete. Nevíte? ... smůla
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat