čtvrtek 24. února 2011

Vrána k vráně...


...a co McGruderová? Praštila se do hlavy o rumpál, měla otřes mozku! Ano ale chodila se mnou. A říkala ti „Normane“! Patří jí to, nemá se co bouchat do hlavy...

Nečekejte další pesimistické poselství. Nemám na něj náladu. Jsem zdravý, a to už definitivně. Už mě další bolesti hlavy nebudou otravovat od práce. A navíc se nechci zaplétat do dalších pesimistických debat.

Zaprvé, že už si myslím že život stojí za to žít. Že mám snad pro co žít. Sice jsou věci co nemám, ale to není důvod k zoufání, ale k tomu abych napnul síly a vytvořil si další sen, co si můžu splnit. To je právě na tom to nejhorší. To čekání na to, až zabere co jste udělali. Chce to jen sílu k životu.

Další věc, kvůli které nechci být nadále pesimista, že jsem si něco uvědomil. Pokud budu něco psát, tak to budou číst všichni, co si najdou čas. Ale, pokračovat v čtení budou ti co se s tím ztotožňují. Ti, kteří mají stejný názor na věc. Ostatní to nějak přeskočí. Pokud budete psát o sexu, tak se budou nacházet lidi co sex baví a ti vás budou číst.

Pokud budete psát jak spácháte sebevraždu, počítejte s tím že zaujmete ty, kteří se chtějí zabít. Nic proti pesimistům, ale to není psychóza, to je životní postoj. A nějak se mi je nechce podporovat... kvůli tomu, že úsměv je krásný.

Kvůli tomu, že ta hezká slečna se mohla usmívat jen na mě. A mně se zlepšil den. Jen proto, že se tady může víc lidí usmívat. Jen proto, aby tady bylo více světlovlasých slečen, usmívajících se na vás.

Další věc je, že přestanu psát o své slečně. Přece jen to nedokážu přesně popsat, a navíc to nedokážu napsat tak, aby to pochopila správně. Chybí nám komunikace, pokud nemluvíme osobně. Jen chci říct, že mi tak chybí...

A to je to jen pár dní... Měli bychom víc mluvit.

Konhi

Žádné komentáře:

Okomentovat