Jak se vyrovnat s bolestí.

...To jste vy. Příšerní slizouni, zákeřni smraďoši. Chodíci bečky plné smrdutého hnusu... Pamatuje si nás! Jasně že si na vás pamatuju. Zničili jste moji loď. Zmasakrovali moje kamarády a nakonec jste zničili i mě...

Určitě to potkalo i vás. Neskutečná bolest co vás paralyzuje tak, že nedokážete nic udělat. Tak silná, že vás svazuje, že nedokážete přemýšlet o vůbec žádné činnosti, a jediné co dokážete, je ležet, a myslet si že když usnete, bolest poleví. Pokud jste žena, tak jednou za měsíc určitě :).

Mám něco podobného. Bolí mě hlava. A to tak, že strašně. Když to bylo nejhorší, tak jsem dokázal jen sedět u počítače a myslet na to, že nesmím pohnout hlavou o jediný milimetr, protože jinak se ozve bolest. Je uvnitř mé hlavy, nepolevuje. Když tam je, počítám momenty, kdy se musím pohnout. Záchod. Pití. Jídlo. Nedejbože když po mně někdo něco chce, nebo na mě mluví. To mě pak dohání k šílenství. Nejlépe když po mě někdo chce zbytečnosti, co se nedají vyřešit a musím se jim věnovat hned.

Vzhledem k tomu, že se snažím chovat jako aktivní člověk a neztrácet čas, mě tahle nečinnost ubíjí. Bolí to, když se pohnu. Sžírá mě to, když pomyslím kolik minut jsem promarnil....

Ano, mohl bych si vzít Ibalgin, nebo nějakou jinou drogu, ale já mám k lékům tak trochu odpor. Zastávám názor, že člověk by se měl léčit sám. Existuje tolik oblbováků, které člověku nijak nepomůžou, jenom mu to usnadní. A já chci zůstat silný. Když uvíznu v přírodě, tak mi nikdo lék taky nedá. Pokud zůstanu bez pomoci, budu zranitelný, udělám pak cokoliv pro léky. To nechci.

A možná jsem tak trochu masochista a chci trpět. Pocit sebejistoty, když dokážu překonat nemoc, je skvělý. Ibalgin je pro slabochy, co se bojí bolesti. Paralen pro ty, co se nechtějí potit. Pro nějaké workoholiky, co chtějí být zase co nejdříve aktivní.

Ale zase nepodceňuju kvalitní léčbu. Neléčená nemoc se může zákeřně vyvinout. Jen nechci letět s každou pitomostí k doktorovi. Tohle ani není nemoc. Nejsem unavený a přes den nemám horečku. Jen chci, aby ta bolest přestala.... a nechci ztratit sám sebe.

Naposledy jsem se takhle cítil, když jsem chytil housera. To mám ale od rodiny. Táta tím trpí, děda tím trpí... A je to podobné. Taky se nedokážete pohnout bez bolesti.

Konhi