neděle 29. srpna 2010

Nářek nad ztraceným dětstvím

Trocha nostalgie...

Moje dětství nebylo ideální. Ale vaše třeba jo. Rozhodně jsem měl dost momentů na které vzpomínám. Momentů, které mi nikdo nevrátí. Vzpomínek na dětství bez starostí, radosti a zážitků. Táta kdysi zpíval jednu písničku, myslel to jako srandu, když vařil krupicovou kaši. "Krupicová kaše, pohádka mládí, ta ze všech pohádek ta nejsladší"

Bylo mi asi 12 když jsem to slyšel. Vědel jsem že jsem dost mladý, na to že jsem ještě nic nepromarnil, ale ty slova mi říkají vždy to samé. Mládí uteče. Dětství uteče. Zůstanou jen vzpomínky na ztracený čas. Jen vzpomínky na činy co jsme udělali.Ztracené sny, co jsme chtěli udělat. Vše utíká rychle a každý stárne. Nevím jak vy ale já se stáří bojím. Chci udělat co nejvíc v mládí, abych nelitoval ztracených vzpomínek. Ještě nejsem dost starý na to abych říkal, "Za mých mladých let...." ale už tak vzpomínám na časy, které utekly.

Spousta mých vzpomínek se týká her na počítači. Ani nevíte, jak jednoduchá hudba, která je chytlavá ovlivňuje dětskou duši. Zrovna nedávno jsem si zahrál Tyriana, a přepadla mě nostalgie. Vzpomínky na to jak byla barevná, skvělá hudba a jak jsem se radoval z každého skrytého levelu, byly silné. Až skoro bolestné. Dny které jsem nad tím strávil, byo nespočet.... Takové hry jako Jazz Jackrabit, Raptor nebo Warcraft 2 si s chutí zahraju i dnes. Jen je škoda těch vzpomínek.

To je vše ještě umocněno tím, že jsem ještě plně nevyrostl. Nejsem dospělý, cítím to. A dneska už dokonce vidím, kdo je za to zodpovědný. Ten kdo mi nedá volnost a nedovolí mi vyrůst. Nedovolí, abych se z dítěte stal dospělým. A tím, že jsem ztratil schopnost snít. Já nic nechci, po ničem netoužím. Jsem tak vyprahlý, že nesním o ničem. A Ztratit sen, sny, je to nejhorší co zažijete. Život se pak smrskne na otevřené okno a tmu pod sebou.

Na konec se trochu omluvím. Jestli čtete tento blog, asi jsem vám zkazil náladu. Tehnle článek je ten nejvíc depresivní co cítím. Kdo víte kdo jsem, hoďte si kamenem, jestli mě najdete. Je to můj blog a budu se vykecávat jak chci. Dále mě omluvte, za délku. Ono se to pak špatně čte.

smutný Konhi

Žádné komentáře:

Okomentovat