Tak abych vás uvedl do obrazu. Je půl jedné v noci. Je tu tma a ticho. Všichni, kteří za něco stojí už šli spát. Jsem v přízemí penzionu Laguna na Slapech, mám notebook na kolenou a cítím náladu se z toho vyspat.
Použiju trochu rekurzivní přístup psaní, takže budu postupně povídat co jsem zažil, od nejnovějšího po nejstarší. Tak začnem dneškem. Hrajeme tu bridž. Je to trochu snobská hra, co si budem povídat, hrají ji tu samí starší lidi a já si musím dávat pozor na jazyk, abych neudělal nějaké faux pass. Stačí málo a starší dámy a paní to rozkecaj.
Ále seru na to. Tyhle starý škatule mě tu docela solidně drtěj.Vopravdu hnusně se tu drbe a pomlouvá. Mladé holky jsou tu tři. Dcera hlavní vedoucí, ta se na mě ani nepodívá, recepční, která má jen škaredé pohledy a třináctiletá dívenka pod zákonem. Já tu umřu...
Dneska jsem hrál mizerně. Měl jsem pocit, že jsem zase na začátku, a je mi třináct ( když jsem začal hrát). Ráno jsme jeli do prahy, zahodil věci z vody a vyzvednout noťas, to je důvod proč vám můžu dnes psát. Docela jsem degradoval domov na dvacet minut života. Ani táta nechtěl do toho kutlochu jít... Zkončil jsem s loďákem, a mám pocit že jsem od super lidí se kterýma jsem byl na Vltavě, trochu utekl.
Asi si nemůžu představit lepší týden než tam byl. Je dobře, že jsem nemusel řešit nějaké vztahy, jako někdo. I když zase jsem tam kde jsem byl...
Voda byla super. To musím říct vždy a všude. Třeba se bude něco podobného opakovat.
To je vše co si pamatuju. Tak zpět do reality.
Sedím v penzionu Laguna, našel jsem si dobré místo se zásuvkou, křeslem a místem s wifinou. Jsem tu sám, zbytek světa spí. Jsem tak trochu úchyl, když mě tohle baví. Jen se tak schovávat. Ale zase na druhou stranu....
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat