... odložím to na zítra. Včera jsi říkal, že to odložíš na zítra...
Mám před zkouškama.
Před důležitýma zkouškama. Před těma, co rozhodnou o mém žití a nežití na škole. Zatím se mi povedlo pokazit dvě, které musím opakovat, a ta nejtěžší mě teprve čeká.
Ono by to bylo v pohodě, kdybych nemusel stíhat milion dalších věcí. Začíná to totiž na mě docela doléhat...
Mám práci do oddílu, neboť mě čeká hra ve městě, kterou musím organizovat. Musím všechno vymyslet, rozdělit role a udělat kostýmy. Dojít na radu a všechny o tom seznámit. Budu muset jít na schůzku a vymyslet jí, vymyslet hry co budem hrát...
Musím doma vařit. Což mě štve nejvíc, protože tím porušuju svojí zásadu nevařit pro ostatní. Což mi zase zabere nějakou hodinu.
Dále se chci taky vidět se slečnou, nejmíň v úterý. Čeká mě autoškola a další věci.
Není to ani tím, že bych si vymýšlel další věci na práci, či prokrastinoval... ale prostě ten život jede dál a věci, které jsem si na sebe vzal, když jsem ještě neměl zkoušky, jedou dál a nabalují se jako sněhová koule. Ne že bych to nezvládal, ale moje myšlenky jsou odrazovány od učení....
Ale já to dám.
Já to musím dát.
Já to chci dát.
Konhi
Žádnou paniku!
OdpovědětVymazatPokud se ti nabaluje moc věcí vedle učení, začal bych je rušit. Ne nutně všechny naráz, ale hezky pomaloučku polehoučku. Deleguj schůzku na jednoho kamaráda z oddílu, kostýmy na druhého, hru na třetího atd. Požádej mamku aby jednou uvařila, nebo nakup jídlo z fastfoodu. Slečnu bych neochuzoval, ale třeba by ti mohla pomoci se španělštinou.
Okolí musí respektovat, že máš jednou za čas hektické období, a tudíž méně času na obvyklé věci než bys chtěl ty sám, natož oni. Takže směle shoď ze svých zad vše, co není životně nutné vyřešit do konce zkouškového, a s úsměvem (brrr) se vrhni do učení. A především...
Žádnou paniku! :)