Barevná hra

...a co kdybych tě střelil paintballovou zbraní? Počítá se že bych se domaloval a šel do školy za klauna?...



Záda mě bolí a zásahy modrají.

Tak jsem strávil zase další víkend. Šli jsme v sobotu odpoledne si zahrát (pro některé) paintball. Prostě si po sobě zastřílet barevnými kuličkami. Proběhat se a objevit, jak se moc bojíme.

Organizoval jsem to já, a některý změny mě docela vystrašily. Ale nakonec se našlo 13 odvážlivců, kteří si to chtěli zkusit. Nakonec jsme se i vešli do aut a jeli všichni autmo. Všichni kamarádi z hospody nebo ze školy. První věc, co bych asi dodal, je šok. Docela malé hřiště, ještě umocněné tím, že v něm je i zóna kde se doplňují kuličky a plyn. Další zajímavá věc byly propocené uniformy, rukavice a masky. A doplňující starým areálem, s ještě zasklenými okny a barvou z kuliček všude okolo.

Prostě to na mě neudělalo dobrý první dojem, ale což.

Nakonec jsme teda nehráli jen my, nás třináct, ale ještě jedna skupina v počtu dvanácti lidí. A ještě jsme se půl napůl promíchali. Škoda.

Vysvětlili nám pravidla, označili nás rozlišováky a my vyrazili do pole. V první chvíli byl vidět na našich hráčích strach. A to vážně. A bylo na mě, abych jim ukázal jak se to hraje. Začali jsme a první věc, kterou člověk musí udělat na začátku, je dostat se co nejdál dopředu. Zabrání tak soupeřům, aby se dostali tak daleko a udělá bezpečné místo spoluhráčům. Díky tomu jsme první dvě hry vyhráli.

Další byla hra o bombu. Bylo důležité sebrat bombu a nechat jí na několika barelech. Oboje bylo na půlce hřiště. Věděl jsem, že důležitá je rychlost, a tak jsem se přihlásil že půjdu pro bombu. První pokus mi nevyšel, trefili mě do ruky. Ale podruhé jsem jí popadl bez problémů a donesl jí až do cíle. Pak zbylo jen se držet a odstřelovat soupeře, aby se nedostal blízko.

Po této hře jsme se setkali s nepříjemným problémem, docházely nám kuličky. První stovku každý během dvou her vystřílel. A další stojí 100. Každý viděl, že ho to vyjde víc než těch 200, co stálo vstupný. Ale všichni museli doplnit. Po této události se ukázalo, že krycí palba je velice žravá na kuličky. A taky každý už neplýtval kuličkami jako předtím.

Druhou hru o bombu jsme taky vyhráli. Ale tím způsobem, že soupeřovo družstvo jí doneslo až skoro k cíli, ale nechali se tam zastřelit. Proto jsme jí ukořistili a tím pádem vyhráli.

Další hra o kanystry byla nerozhodně. Museli jsme donýst kanystry do naší základny. Já jsem ukořistil dva, a to všechny co jsme měli. Naštěstí v druhé hře jsme se všichni domluvili kolik jich ukořistíme, a dokázali jsem přinést tři. To nám zajistilo vítězství.

Kromě hry na mediky, kterou jsme prohráli, kvůli tomu že jsme vsadili na obranu. A to medici nezvládali. Museli vždy oživovat toho člověka, který byl zabit. A kvůli tomu přibíhat na místo, které měl nepřítel na mušce. Škoda, že jsem byl medik i já :).

Další prohra soupeře dokonale rozložila, tak jsme hráli bez problémů. Kvůli nedostatku kuliček, samým prohrám a bolesti ze zásahů, se soupeř morálně rozložil. Dokonce už někteří ani nešli hrát.

Po hře nás pak bolelo všechno... zásahy, nohy, svaly...

Na cestě zpátky ještě kamarádku, která řídila, stavili policajti, s pokutou. Vida, co se může stát.

A doma jsme si se slečnou spočítali zásahy, které jsme měli po těle... vypadají krutě. Ale to ke hře patří...

Konhi