Nemluvím tady o závisti nad nějakou věcí, kterou má někdo jiný. Taková závist je sobecká a pro mě trochu nepochopitelná. Když tu věc tak hrozně chci, tak se budu snažit víc a pokud se budu snažit dobře, dostatečně dlouho a silně, tak jí nakonec taky dostanu. Pokud usiluju o moc, slávu, ženu nebo majetek, tak to není taková spalující nenávist. A závist taky. Jde jen o pohled na to co bych sám také chtěl mít.
Když ale chcete něco co nikdy nebudete mít, když usilujete o něco co jste vždycky moc chtěli, když usilujete o věc co vám nikdo nedá, nevěnuje, nepůjčí a která je naprosto nedosažitelná, to už je věc jiná. Pak když vidíte že tu věc někdo má už od přírody a nemusel se s tím vůbec namáhat, co uděláte?
( Heh, takhle když o tom píšu tak mě napadá, že ženy to musí zažívat vždy, když potkají nějakou hezčí holku :)
Pokud jde jen o tu závist, tak ta se dá ztlumit, uklidnit, uspat. Dá se na to jít rozumně, vědecky a chytře. Ale v první chvíli jen cítíte tu spalující nenávist jen proto, že víte že to nikdy nebudete mít. To je všechno známé. Každý má něco co chce a co má někdo jiný. Mozek, krásu, vlasy nebo pěkné oči. A každý se s tím vyrovná nějak jinak. A jak se pak vyrovnat s tím člověkem? Je možné ho mít jako blízkého přítele? Každou chvíli vidět jak se váš sen deformuje, jen proto že je nošen někým jiným?
Tohle je asi věc co já nikdy nedosáhnu. Tohle jsou bitvy co nejdou dohrát. Můžu předstírat, že mi to nevadí. Můžu předstírat že tu vlastnost mám. Můžu se s tím smířit. Můžu na to zapomenout. Ale jedno je jisté, v první chvíli nad vámi ten člověk vyhrál. Ani o tom neví. Vy co závidíte jste v první chvíli prohráli. A to vás, nás i mě hrozně štve. A pak záleží jak dopadne další kolo. Jak se utkáte v penězích, v bytech, v dětech, v intelektu a nebo něčem jiném. Pak se dá vyhrát.
Ale aby to tak nebolelo, tak chci říct, že pokud někdo v tomto měření vlastností vyhrajete, nikdy si toho nevšimnete, než bude pozdě. Ostatní si uvědomí že s vámi prohráli, až dlouho poté co se poznáte.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat