...jednou jsem našel falešnou padesátikorunu a radši jsem jí hned zahodil. Už jste někdy viděli padesátikorunu se dvěma nulama navíc?...
Někdy mám pocit, že jsem obklopen samýma holkama. Skoro všichni lidé, které znám na VŠE, jsou holky. Alice, Denisa, Lenča, Terka, Lada... Je snad nějaká jiná škola, kam ty holky chodí? Ne že bych si stěžoval, ale přijde mi to divné. A další věc, na některé lidi mám nehorázné štěstí. A některé nepotkávám nikdy, případně vůbec.
Nepřemýšleli jste někdy nad tím? Že některé lidi potkáte, aniž jste se s nimi domluvili, a některý nepotkáte nikdy? Že narazíte na někoho, koho si nejvíc přejet,e a na některého nikdy, ani kdybyste chtěli? Ani když třeba na ně čekáte, protože oni říkali že se tady pohybujou, a máte smůlu...?
Myslím že to nějak souvisí s vědomím. S myslí. Není v tom nějaký boží zásah, který by řídil vaše kroky, není v tom nějaká nepředvídatelná náhoda, která vás dá dohromady. Žádná společnost, která by předpověděla vaši budoucnost... Prostě si to děláte sami.
Nějak si říkáte, že teď je zrovna čas postávat na chodbě. Zrovna teď chcete jít do své restaurace, kde někoho potkáte. Nějak vám ujede tramvaj, protože se na chvíli ještě zdržíte doma. A pak propásnete schůzku s někým. S někým, s kým se nechcete potkat, tak se třeba přesně nedomluvíte, tak se třeba minete. Někoho s kým se přitahujete, tak můžete mít něco společného, například jste aktivní ve stejnou dobu. Nebo třeba máte stejné tělesné funkce, máte hlad ve stejnou dobu, nebo se ve stejnou dobu sprchujete... je to divné, ale nějak pak vypadá že k sobě patříte.
Dám příklad za sebe. Když jsem začal chodit se slečnou, tak jsem jezdil stále pozdě, vždy mi něco ujelo, byla zácpa nebo něco.... Naučil jsem se jezdit třeba i hodinu dřív, ale stejně mi většina věcí ujela. A teď jsme se nějak naučili jezdit tak, že přijedeme oba současně... prostě se člověk nějak sesynchronizuje. Nebo mám třeba kamarádku a tu jsem nikdy nemohl potkat, ani náhodou, ani když jsem jí vyhlížel. Museli jsme se domluvit, než jsme se potkali (podruhé).
Nehledejte v tom nějaký tajemství, prostě náhoda je náhoda.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat