...některé jizvy se nezahojí a jen si na ně zvyknete...
K úvahám na tohle téma jsem dospěl, když jsem uvažoval jak moc ovlivňují ženy muže, když s nima chodí. Jak moc si muži dokážou ženy pustit k tělu. Dospěl jsem k závěru, že hodně. Vidím to všude kolem sebe.
Prvně mě to silně trklo, na oslavě narozenin, kdy mě na začátek doprovázela moje slečna. Sice jen na chvíli, ale i tak mohla vidět, jak se na sraz schází samé páry. A nebo zadaní jedinci. V podstatě teď máme v oddíle tři. Hejkal + Anténa, Růža + Norik, Sysel + Škubánek. Všichni mužští se, za tu dobu co s nimi holčiny chodí, změnili. A musím říct, že né vždy k lepšímu. Sysel je od té doby skoro dost zaneprázdněn. Zdá se že Škubánek (16) mu bere hodně volného času. Oddílu stále dává všechno ale ne tu špetku navíc co vždycky. A mění se, nechá si líbit věci co jinak od ostatních ne.
Norik s Růžou (24) je skoro to samé, jen rozdíl je v tom že Růža je mnohem zkušenější. Už má za sebou pár lidí z oddílu se kterými chodila a určitě jeden to nese do dnes. Norik je kvůli ní, jiný. V její přítomnosti se stává z pečlivého, skromného a šikovného člověka, na upejpavého a klidného partnera. Škoda, že Růža se více věnuje své práci než oddílu, a pokud se věnuje oddílu, tak jen dětem, ne etapové hře. Její někdy nepochopitelná logika mě nechává na rozpacích.
Největší rozdíl v chování je vidět u Hejkala (34 let, 180cm, 80kg) a Antény (16 let, 160 cm, 55kg (odhadem)). Hejkal je vysoký silný dospělý muž. Anténa je hubená, lehká (vahou :)) a mladší holka. Říká se že protiklady se přitahují. A u nich to docela platí.
Hejkal se postupně mění. Vzdal se vedoucích funkcí v oddílu, což se mu nedivím po vychování x generací. Ale takových způsobem, že je na výpravě skoro vždy do počtu. Anténa je líná, hubatá a drzá. Hejkal býval aktivní a rozhodný, a také čestný. V tom smyslu, že dodržoval všechny zásady co jsme v oddíle měli. Už takový není, je líný, jen aby měli s Anténou chvíli pro sebe, tak si lehnou někam spolu. Anténa přece nebude někam za ním chodit. Už není tak ve vedoucím postavení, neřeší problémy, porušuje zásady... Je ho škoda.
Jinak k těm jizvám. Budeme mít další dítě v oddíle co bude nadosmrti poznamenané. A to už tu pár lidí je. Nejvíc to snad odnesl Vikuč a já jsem si taky něco odnesl. Naším úkolem není děti vychovávat. To dělají rodiče. Nemáme právo je tělesně trestat. Výchova jako řemen přísluší tatínkům. Ale pokud někoho vedoucí na výpravě zmlátí, uhodí, ať už je to jakýkoliv důvod, je to špatně. Jak už jsem říkal Hejkal je rozhodný a věci řeší jednoduše, a někdy pomocí silou. Honza nebude mít po této výpravě stejně dětství jako doposud. Nevím co se tam stalo, ale mlácení dětí by se nemělo nikdy připouštět. Problém je, že o tomto problému se nesmí mluvit. Už jen tím že tady o tom píšu, tak mi Hejkal klidně dá přes hubu. Jedinnej kdo se o tom odváží mluvit je Vikuč a jeho odvahu nezměrně obdivuju. Chtěl bych to umět taky.
Úkolem našeho oddílu není děti naučit, jak si postavit stan, či jak rozdělat oheň. Jde o to, ukázat jim možnosti. Ukázat jim, že tohle jde a dodat jim jistotu že to sami dokážou. Jistotu, kteří budou ostatní následovat. Dodat jim jistotu v krajních situacích. V úterý jsem měl v náručí dítě s rozbitou hlavou, který krvácel strašlivě. A nesl jsem ho na pohotovost. Jednal jsem tak jak bych měl. Není to hrdinství, je to něco co mě uddíl naučil. Nezmatkovat, přemýšlet a mít jistotu že dělám věci dobře.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat