Stále se učím

Psát je někdy pro mě děsivé, protože se k tomu ze strachu někdy neodhodlám. Ale.

V pondělí se mi povedla důležitá věc, že jsem udělal přijímačky, a mohu dále studovat, což považuju za ohromný úspěch ve svém životě. Věc kterou musím dodělat, jinak by byl můj život prázdný a bezcenný.

Další věc co se stále učím je jak přispůsobit svoje myšlenky svému blogu, který stejně nikdo nečte, protože jsem ho ještě nevpustil do veřejného života. Do příště ho snad zpestřím obrázky, nebo něčím zajímavějším. Prostě je toho na světě tolik k prozkoumání. Web, informatika, lidé, blogy, filmy, moje přítelkyně...

Někteří lidé považují učení za blbost a škola je pro ně nuda... nevím. Rozhodně trvá maximálně 6 let a v práci bude člověk tak 40 let, pak už se moc učit nemůže. Učení není jen o biflování vědomostí, je o vnitřním rozvoji a o vylepšování charakteru. A lidé co zatrnuli na místě, co se nechtějí zlepšovat, jsou méně zajímaví.

Další věc co mě tak napadá...

Co vlastně dělám? Nejlepší by bylo kdyby tenhle blog četli lidi co mě neznají osobně, abych se nemusel stydět. Ale to nejde, neboť jim to nemůžu nějak vnutit. Dostanou to stejně nejdříve lidi co znám.

Zadruhé. Co si o mě vlastně budou myslet? To je mi sice dost jedno, ale jak se s tím vyrovnám já? Když chci vypustit bůhví co se ve mě skrývá na povrch, jak to dopadne? A věřte mi, ze začátku půjde to co je nejníž a co se sám bojím poznat.

Konhi