...you sir, you are a worthless peon and always be a worthless peon! Dr. Kelso, do you know our band, The Worthless Peons?...
Nedávný žážitek mě konečně donutil k napsání článku, nad kterým přemýšlím už dlouho. Uvažuju, co vám říct dříve. Buď začátek nebo konec. Zkusíme začít od konce.
Byli jsme s kamarády na Zacyklení, o čemž se možná dozvíte v dalším článku. Jeli jsme na kole a měli jsme vyluštit jednu šifru. V šifře bylo několik měst které bylo nutno na mapě spojit čarou. Výsledné čáry dávaly dohromady písmeno, písmena dávaly dohromady zprávu. Zní to jednoduše, ale počkejte. Zkuste třeba tohle: Quito, Caracas, Paramaribo... nebo Shanghai, Peking, Hong Kong, Soul... Už to vidíte tak jasně jako já? Ty písmena? :)
Teď si to zkuste uprostřed lesa. A to když zrovna nemáte signál na mobilu. To jsme jako blbci jeli i dalších 8 km na nápovědu v domění, že nás vyvede z míry a my nebudeme muset vymýšlet ty města jako idioti zpaměti. Kdo si taky pamatuje kde leží Sydney, Canberra, Merra... a další města. No a jako na potvoru na místě s nápovědou nebyl signál taky. Ještě nutno dodat, že nápověda byla k ničemu. No a v této chvíli jsem se odhodlal využít mých prachmizerných možností poprosit kamarády a známe o pomoc.
( Taková vsuvka, pro případ, že někdo z účasněných to bude číst. U jednoho to předpokládám, protože to má jako úkol :), ale pro ostatní. Nikdo mi nemusí zvedat telefon. Nejsem ničí šéf. Nikomu to nevyčítám. Jen mi to přišlo trochu hloupé)
Zavolal jsem svého nejlepšího kamaráda, který by sice mohl být na chatě, ale jinak sedí stále u počítače. Ten by mi mohl poradit. Volám... a nezvedá to. OK, co se dá dělat. Zavolám kamarádovi z oddílu, známému pařanovi. Ten si na mě určitě najde čas, pokud nebude na kole. Volám ... a nic. Hm. Zavolám druhému kamarádovi, snad nebudou spolu někde, a pokud ano aspoň vím co se děje. Volám.... Oukej.... nic. Tak kdo z mého naprosto prořídlého okolí známých bude v sobotu v půl druhé odpoledne sedět u počítače? Zkusíme sestřenici, známou závislačku na Facebooku. Volám... a nic. Eh, to si ze mě někdo opravdu dělá dobrý den. Nehledě na mé dva kolegy cyklisty, co už marně čekají, že se mi někdo ozve. Poslední možnost jeden známý počítačový mág. Snad bude mít u sebe mobil s rychlejším připojením než my. No a ten mi to taky nezvedl. Nakonec jsem zavolal přítelkyni, která nám pomohla pomocí mobilního internetu ( se stejným signálem).
No a jaké je poučení z článku? No, asi si někdy přijdu docela přehlížený. Až mě to někdy udivuje. Občas se stává že na mě lidé zapomínají, že si mě nepamatují. Vůbec se jim nedivím. Tuhle vlastnost jsem i trochu pěstoval. Ve škole se to docela hodilo, být neviditelný, když učitel vyvolává. Nebo když vybírá náhodně domácí úkoly. Ale někdy to zamrzí. Ve chvílích když má člověk oslavovat.... Když luštíte v oddíle šifru, přijdete na to a pak to za vás vezme někdo jiný, posléze se tím chlubí. Dodneška nemám v oddíle přezdívku, asi nejsem ničím významný. Ale co to způsobuje?
Mám jednu vzpomínku a ta je vážně štavnatá. Hráli jsme fotbal a mě se, naprostou schodou okolností, konjukcí všech planet a tisíciletým proroctvím, podařilo dát gól. V takové chvíli se vždy otočíte na svoje družstvo a dáte najevo nadšení. Ostatní řvou gól nebo tak podobně. Ale moje družstvo se dívá jen do země a odchází na svoji půlku. Proč? Já nevím. Po zápase někdo pronesl poznámku jak to vlastně zkončilo. A kdo vlastně toho góla dal. ( Padl jedinný gol za celý zápas) Někdo pronesl jméno místního favorita družstva. OK
K tomuto zatím všechno. Jenom by si dále stěžoval, navíc si myslím že nejsem jedinný, jen určitá statistická vyjímka. Víc lidí má tyto pocity, jen doufám že jsou ještě naživu.
Konhi
Kdo nepoznal úvodní citát, nezná seriály. Resp. nezná Scrubs, což je seriál, který se mi hodně líbil, plný krásných odstrčených postav. Přesně něco pro moje ego.
Ps. Doufám že se v nejbližších dnech rozepíšu a sepíšu něco o Zacyklení...
Žádné komentáře:
Okomentovat