...pokud si neřeknu nahlas svoje jméno, vždycky mám pak celý den pocit že jsem na něco zapomněl. Dr. Kevin Casey... Dr. Kevin Casey... Dr. Kevin Casey...
Všichni máme naše malé úchylky. Naše každodenní rituály. Zpívání ve sprše, povídání si s ovocem a ta písnička co vám zní v hlavě a nejde ven.
Já nemám rád lidi. A vůbec se tím netajím. Mám rád ty malé skupinky. Mám rád jednotlivce. Některé jednotlivce miluju. Ale ta masa lidí co jde a dělá stejnou věc mi nahání hrůzu. Ta skupina co každý den chodí do školy, jezdí stejným autobusem, chodí na stejný přednášky a bydlí na stejný koleji. Navíc lidi co opravdu nemusím. S omezeným rozhledem a inteligencí.
Většina studentů VŠE (kluci i holky) mají jen omezenou představu o budoucnosti. Co je zajímá jsou kabelky, boty, hudba a nejnovější příspěvek na Facebooku. Sice to není každý ale jiná škola tohle nemá. Tohle mě děsí.
No a moje malá úchylka spočívá v tom že když mám hodinu volna mezi přednáškami, tak mojí oblíbenou kratochvílí je si někam sednout s noťasem a v klidu si hrát, nebo surfovat po Internetu. Avšak jsou zde omezení.
- musím si sednout
nejsem nijaký velký fanda pohodlnejch židlí, ale zase nebudu sedět na zemi, že
- Sedím s noťasem
moje baterka vydrží tak hodinu a půl, takže můj požadavek se rozrostl o zásuvku
- chci aby mi nikdo nekoukal na monitor
což znamená židli zády ke stěně a hlavně NIKOHO poblíž
A VŠE má katastrofální problém tyhle požadavky skloubit dohromady.
1. Moc lidí
2. Málo zásuvek
3. Moc lidí
4. Málo míst k sezení
5. Moc lidí
Proto je problém dneska si najít místo. VŠE je sice velká škola, ale před studenty není kam utéct.
Konhi
Ps. Pokud přemýšlíte odkud píšu, tak pro vaše znechucení právě sedím na záchodě s noťasem na kolenou. A vůbec mi to nepřijde blbý, neboť to splňuje dva z mých požadavků. Ale nevydržel bych tady, na WC stejně někdo dříve nebo později musí přijít. A není tu zásuvka.
Žádné komentáře:
Okomentovat