...Smrt jednoho člověka je tragédie, smrt několika miliónů lidí, to je statistika...
To měl pravděpodobně říct Josef Stalin. A někdy s ním souhlasím.
Na světě je strašná spousta lidí a stále to přibývá. Kdysi jsem měl podezření, že mám takovou menší sociofobii. Bál jsem se většího množství lidí a vsadím se, že to stále přetrvává u mé sestry. Ale taky záleží, jak si to člověk udělá. Já jsem se přestal bát, sestra přestala vycházet ven.
Ve škole nás učili, že dobrý manažer dokáže řídit tak sedm lidí naráz. To samé mě učili na školení vedoucích. Je fakt, že efektivně se vážně víc lidí řídit nedá.
Na schůzce jsem se měl postarat o dvacet dětí naráz. Přesněji 18, ale i tak velké číslo. Pokud tam máme víc lidí, dalo by se o tom uvažovat, ale nakonec přišel jen N. A s tím že musí zase odejít. Tudíž jsem měl na starost celou dražbu a ještě výrobu věcí na tábor. Musel jsem na ně křičet, což se mi už dlouho nestalo. Je vždycky chyba dávat svoje problémy za vinu ostatním a hlavně dětem. Ať udělají cokoliv, většinou je to tím že to nevědí a nedělají to úmyslně. A pokud to udělají úmyslně, tak je správný je odhalit a potrestat.
Pak jsem si šel vyzvednout svůj druhý klobouk na poštu. Přišel mi balíkem a já věděl jak strašné to bude. Byla tam fronta. Asi 8 lidí na jednu přepážku a já věděl, že tam zůstanu hodinu. Zůstal jsem tam 40 minut a šel na nákup.
V jedné ruce balík, v druhé batoh, jsem viděl už jen na vozíkách, že je tu dost lidí. Žádné košíky, jen vozíky. Pro mě, co jde koupit dvě věci...
Takhle plnej obchoďák jsem dlouho nezažil. A zrovna přede mnou několik Poláků kupovalo piva. Ne jedno, dvě. Ani pár sad. Ani pár palet. Měli jich asi 100. Kolem 11 korun na plechovku tam nechali 1200,-. Slušnej účet za pivo, ne?
Jsem rád, že jsem přišel domů.... Lidí mám dneska po krk. Už nevylezu a zítra taky ne. Leda pokud by se jednalo o moji slečnu.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat