... když je ti tak 23-24 tak si jíš co chceš, piješ co chceš. Ale pak přijde ten rok pětadvacet, šestadvacet a je z tebe rázem tlustý dědek...
Velice moudré přísloví. Říká nám že zážitky se nebudou nikdy opakovat. Máte řeku která teče. Můžete ji překročit na jakémkoliv místě. Ale i když budete přecházet na přesně samém místě jako posledně, tak ta voda nebude stejná. Uteče jinam. Ani vaše zážitky nebudou stejné. Což je škoda.
V posledních pár měsících jsem chtěl zkusit rekonstruovat pár hezkých událostí z minulosti. To ještě předtím. Třeba to jak jsem jel na LARP, o kterém jsem psal minule. Možná si pamatujete, že jsem byl naštvaný. To se mi stává poslední dobou často. Nemám radost. Z nějak ničeho... Nějak mě ty události nijak netěší. Určitě jsem nevyzkoušel všechno, ale poslední ukazatele nevypadají dobře. Výlety do hospody taky dopadají nějak divně. Nedokážu se s kamarády o ničem vážně bavit. A nedokážu správně definovat své problémy tak aby je někdo pochopil. Protože pak by se mohl ozvat a ulehčit mi.
Poslední týdny byly únavné. Přípravy na tábor... změny počasí... náročná práce... připadám si unavený.
Unavený a starý, to je v 25 trochu brzo.
Zítra odjíždím na dvoutýdenní tábor, jedna z dalších pokusů uchopení ztraceného, šťastného dětství. Uvidíme zda to vyjde. Nedávám si naděje.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat