True power of not giving a fuck

... na mě zapomeňte, jsem nula, jsem vzduch. Já si myslím, že mají všichni pravdu,

tak zapomeňte že jsem něco řek...



V poslední době je mi nějak všechno jedno. Přišlo to v podstatě naráz. Prostě jsem si řekl, že se některými věci nebudu zabývat. Ani tomu nepředcházela nějaká filosofická uvědomění, myslím, že to jen byla automatická reakce mozku na věci, které jsem nemohl zvládat a nechtěl jsem se s nimi strachovat.



Myslím, že je to docela smutné. Až doteď jsem se snažil brát všechno vážně a stejně důležitě, najednou je mi opravdu pár věcí jedno. Myslím, že jsem překročil nějakou tu hranici, kdy už jsem nechtěl si víc věcí pamatovat a více věcem se věnovat. Ani mě to mnoho nezměnilo, cítím se trochu šťastnější, ale spíš to víc bude nezájem.


Paradoxně, nezájem je to, co nám s mojí ex­přítelkyní zachránilo soužití. Chodil jsem s ní 3 roky, kdy jsme se oba snažili navzájem přesvědčit, že budujeme něco víc, co má budoucnost. Ale zároveň jsme oba dva věděli, že to nikdy nenastane. A až po třech letech jsme prohlédli. A opravdu je vidět že síla 'not giving a fuck' nám
přinesla příjemné soužití. Nijak si nejdeme po krku, protože věci, kterém nám na druhém vadily, už vůbec neřešíme. Prostě co jsme chtěli, aby druhý dělal, už nechceme. Co chceme, aby nedělal, už taky nechceme. Což nám zaručuje volné soužití bez jakýchkoliv závazků, protože nijak nelpíme na tom, jestli to splní. Což
nám paradoxně vylepšuje i pokračující sexuální život.



Co je na tom to nejsmutnější, že síla nezájmu nás vlastně přinesla blíže dohromady. Je to smutné, že ačkoliv jsem se snažil, aby nám to nějak společně vydrželo, tak jsme nebyli dostatečně vhodní. Nakonec síle nezájmu bylo to, co jí nejvíce prospělo. Je dobré vědět, že není důležité se co nejvíc starat, ale i občas na něco kašlat. Tohle vám nikdy nikdo neřekne.



Začalo mi být ukradené i dění v práci, kromě pár výjimek. Pracuju jako tester v jedné softwarové společnosti. Začal jsem chodit do práce, pracovat na přidělené práci a odcházet. Začalo mi být ukradené, jestli pracuju dobře či špatně. Pracoval jsem prostě, abych stíhal, aby práce stála za to a abych neměl problémy. Nezajímal jsem se pak, co bude víc. Jedna výjimka sice existuje, budou nám nasazovat nový bug­trackingový systém a mě vážně zajímá, jak vypadá a jak bude fungovat. Sice se na to budu koukat ve volném čase, ale tohle je poslední věc, která má můj zájem.


Určitě jsem viděl několik podobných rad na téma 'neberte to moc vážně', ale myslím si, že je to špatná rada. Sice jsem teď poznal, že starat se o méně věcí a ostatní mít u prdele je sice trochu osvobozující (ale smutné), ale jsem přesvědčen, že v dlouhém období se mi to vymstí. Takové ty rady, že 'nejdůležitejší je v životě vědět, na co se vykašlat co nejdříve' jsou hloupé a zavádějící. Není to rada, kterou bych dal svým dětem ani nikomu jinému. U mě to prostě nastalo jako obranný mechanismus mozku před zhroucením. Člověk by měl aktivně omezovat věci, které ho nejvíce štvou, a hromadit věci, co ho baví. Neměl by ale vysloveně kašlat, ale pracovat na všem, jen s ohledem na své duševní zdraví. Protože to, co přijde, když se to přežene, je
smutné. A člověk vždy smutní sám.



Na závěr, abych vyrovnal smutnou podobu posledního článku, chci uvést pár věcí, na které ještě nekašlu. Prosím, nesmějte se, když vám to přijde divné. Jednak je to moje ex­přítelkyně, která ještě nechce, abych se odstěhoval. Opravdu nevím důvod, proč jsem se na ní nevykašlal. Napadají mě dva adepti. Jeden je setrvačnost a druhý loajalita. Dva faktory, proč stále bydlím u ex­přítelkyně, ačkoliv jsme se rozešli.



Druhá věc, na kterou ještě nekašlu, je nadcházející Larpová bitva. Hloupý důvod, že? Ale pro mě je důležitý. Není to ani lidmi či kostýmy. Obojí je směšné. Je to důvodem, že chci vyhrát. Chci si zvolit nějaký čas a místo, kde budu vyhrávat. Jsem hodně ovlivněn příběhem, nad kterým je tento larp postaven, a chci ho znovu prožívat. Chci být ten, kdo ho bude ovlivňovat, a chci si prožít vedení k vítězství.
Rozhodl jsem se tak a tak se taky stane. Možná, až bude po bitvě, dozvíte se detaily.

Na to bych si mohl najít čas.


Varování před ostatními s podobnými problémy, nekašlete na nic. Jen se vyvarujte,
ať se nestaráte až o moc věcí.

Konhi


(obrázek převzat z devianArt od umělce is-blind)