...v poslední době jsi na té hře celé dny, všichni ví, že ti
slouží jen k sexuálnímu uspokojení. Člověku je z tebe špatně, jak se celý dny
pachtíš sám, jsi jako pes, co mu chybí pánova noha. Já nehraju jen adventury,
ale taky kick-box a wimbledon. Wimbledon hraješ jen kvůli tomu, že tam klátíš
holku pod zákonem. Není pod zákonem, je jí sedumnáct...
V poslední době mám víc času na hraní počítačových her. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale zjišťuju, že některé hry nedostály mým očekáváním. To samé je se seriálama, ale o tom možná příště.
Dishonored
Dishonored dostalo od kritiků vysoké hodnocení a i sami hráči vypadali nadšení. Taky jsem si říkal. Moje oblíbené hry jsou hororové, kam sice Dishonored moc nepatří, ale má budovat nějakou podobnou atmosféru. První dojmy byly velice dobré. Hra má neskutečně jiný vhled než ostatní. Postavy jsou ošklivé. A to opravdu všechny. Muži, ženy i zvířata. Lokace jsou steampunkové, národ říznutý Brity a Prušáky ve mně vzbuzuje dojem Čapkova Ocelového Města. Všude ocelové stroje, světlomety, injekce, krysy a technické vynálezy, všechny pocházející z jedné choré mysli. A proč, když máte vědce, který se jmenuje Sokolov, proč by to nemohl být věčně opilý zarostlý Rus, že?
Úvod je pěkný, jen jsme to všichni čekali, z trailerů a tak.
Příběh není nic moc. Tady máš cíl - zabij ho. Jsou jen dvě mise, které mají
jiné zadání. A to dostaň se z místa A na místo B. Zato lokace jsou nádherné ...
některé. Díky enginu se můžete dostat na vrcholky budov a obdivovat
architekturu. Lokace, kde svítí slunce, jsou opravdu nádherné, dostáváte se z
pochmurné ulice na vrcholky střech ozářené světlem. Hledání různých postupů je
opravdu zábavné. Jen levely jsou krátké. Nejsou moc velké, ale mnoho stráží vás
donutí hledat delší cesty. Problém je, že když už jste se na střechu dostali,
nikdo vás nemůže zastavit. Ani zpozorovat, je to pak lehčí.
Postupy levelem jsou v podstatě dva. Tichý a nezpozorovaný, nebo zabijácký
stroj. Nebo je to kombinace obou. Musím tvrdit, že když budete zabíjet vše
okolo, tak si užijete víc srandy. Chybí mi víc schopností na tichý postup. Je
tu blink, který dokáže přenést za záda nepřítele, uspávací šipky a škrcení.
Nevím, co se dá více využít, když člověk nechce nikoho zabít.
Ve vedlejších úkolech hra exceluje, donutila mě nad úkolem
přemýšlet, neboť kulisy jsou opravdu nádherné a donutilo mě to starat se o
město, aby přežilo. To dokáže jen málo her. Je fajn poznat všechny postavy, které
potkáváte na hledaných plakátech.
Ale bohužel musím říct, že mě hra nedostala k opakovanému
odehrání. Konec je opravdu slabý. Na konci máte čelit třem lidem, kteří vás
zradili a zabarikádovali se v pevnosti, do které musíte proniknout. A poznáte,
že dva z nich zemřeli a poslední se vás bojí. A neprokáže jakýkoliv odpor, nic.
A žádné stráže u něj, žádná elitní garda. Měl jsem pocit, že hra svého vrcholu
už dosáhla dříve a vy jen se snažíte se konečně doklopýtat do konečných
titulků. Poslední úroveň je opravdu nejtěžší, ale ten konec je patetický.
Nemám moc rád mise, kde musíte zachránit dítě. Tady ho musíte
zachránit dvakrát.
No ukončil bych to tím, že Dishonored má impozantní atmosféru,
kolem které by se dala vybudovat dokonalá hra. Ale hra je krátká, úrovně malé a
konec je tristní. Jsou tu určité chytré volby, které vám svět mění, ale moc
jich není. Hra mě nakonec k opakovanému hraní nedohnala.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat