Under new management

...Bat-man, Spider-man, Superman, Zeman...

Tak máme nového prezidenta, paní Nováková. Nemám z toho radost, ale nechci si tady vylévat nějaké radikální názory, volba byla už tak jako tak vypjatá. Volil jsem Schwarzenberga a to skoro z donucení, neboť můj kandidát nepřežil první kolo voleb. Vola volba byla o tom nenechat zvítězit Zemana. Zeman je hnus.

Tenhle článek berte jako můj pohled na volby, možná se s ním někdo ztotožní.

Zeman je přežitek starých dob, největší korupční sprostředkovatel, lhář, hlupák a nepříjemná osobnost. Volby mě obecně znechutili a to z pár důvodů

1, Zemanova podpora

Divím se, jak člověk co má na triku tolik průserů, může být ještě zvolen... Zkoušel to v parlamentních volbách a to mu moc nevyšlo. Nyní to zkouší znovu ve volbách prezidentských. Se stejnými sponzory, kteří jsou zčásti nejistí, zčásti napojeni na Rusko. Se stejným volebním týmem, někteří nejsou známi, někteří mají temnou minulost ( Miroslav Šlouf ). A Zeman se s nimi nikde nechlubí. Jak je možné že ten člověk není za nic odpovědný? Řekne lež, zbagatelizuje to a tím to končí. Provede průser, trochu to okecá, zamete pod koberec a tím to končí. Jak tomuto člověku všechno projde? Nechtějte po mě abych vůbec začínal s podporou Klause.... Tím se to jen zhoršuje a vyplývá na povrch mocenská dvojka z minulosti opoziční smlouvy.

2, Radikální postoje

Česká společnost se při volbě hodně rozdělila. A to zas tak špatné není. Problém je spíš společenská radikalizace. A to bohužel z obou stran. Jen možná hesla "Knížete" že shání podporu inteligentních a slušných lidí, držela voliče zpět. Bohužel jejich radikalizace rozproudila krev i podporovatelům Zemana. A jejich vychovanost nebyla na výši. Vyplynuly po povrch takové věci jako slepý nacionalismus ( Schwarzenberg žil dlouho v Rakousku), čecháčkovství ( Schwarzenberg neumí hymnu...) a podpásové taktiky, ve kterých si Zeman tak vyžívá... Stačilo si přečíst diskuzi pod jedinným článkem na Aktuálně.cz a hned jsem byl anonymně označen jako člen "zaslepených a zmanipulovaných mladých, kteří volí cizáka..."
No aspoň, že to lidi dokopalo k volbách, účast 64% v prvním kole značí, že konečně jsme se o volby začali zajímat. A to proč? Protože konečně jsou přímé! Konečně máme možnost si dosadit člověka, kterého volíme.

3, Podpora mojí rodiny

Až na mojí sestru, která ze strachu, že by musela si vybrat, jsem byl názory zklamán. Všichni volili Zemana a to je jejich právo. Trošku se mi příčí motivy volení Zemana jen proto, že nechtějí Schwarzenberga na Hradě, ale já jsem dělal skoro totéž. Jen je hloupé se rozhodovat jen podle osočení který někdo na někoho vyřkne. Slušní lidé to asi opominou... Další pitomost je dělat si z celých voleb legraci, zlehčovat je, posmívat se lidem kterým na to záleží nebo je urážet. Chápu že mediální masáž byla velice náročná při těchto volbách, ale spíš bychom měli mít radost jak se mladí ( kteří k volbách chodí málo ) nadchnuli pro jednu věc.
Prohlášení že někdo radikalizuje studenty, nebo mladé je smutné a nepromyšlené. Rodina mi zkrátka rozumí :).

Celkově bychom potřebovali rozhled, aby se dal vytipovat správný kandidát a zbavit se předsudků k určitým lidem.

A jak to vidím do budoucna? Česká Republika je na dalších 5 let zaseklá ve stejném čase. Bude hodně dašlích korupčních afér. Zeman se svojí tajnůskařinou před novináři udělá z Hradu ještě větší stát ve státě, neprůhlednou skořápku. Udělá zemětřesení ve všech úřadech kde může. A to jen proto, že může.

Ale já už s tím nic nenadělám.... jen to budu sledovat a smutnit jak jsme se rozhodli...

Konhi

Kluci a sny

..."I have a dream that my four little children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character."... Martin Luther King

Je pěkné mít sny. A docela se liší holčičí sny od klučičích. Ty klučičí jsou docela špatně interpretovatelné. Jsou občas mlhavé, občas nejisté, ale někdy jsou konkrétní. To je pak vidět ,když se ty sny splní.

Máme kousek od nás pizzerii, která dělá pizzy na objednávku a dováží je až do domu. Pizza je velká, teplá a velice dobrá. Mají velký výběr pizz pálivých a dovážka (v rámci možností...) je včas. Je to docela nová firma a pro mě reprezentuje ukazatel, jak se dají splnit klučičí sny. Nevím, jestli někdo přímo máte sen, že si založíte pizzerii, ale je to práce, kde makáte na sebe, svoji práci hned vidíte, můžete hned ovlivňovat chod firmy a nejste vázání nějakým šéfem (nebo jsou vztahy mezi šéfem a zaměstnanci trochu více vřelé). To je docela dobrý sen.

S klukama jsem přímo nemluvil, takže část mých informací budou jen dohady, ale pokusím se osvětlit můj pohled na jejich projekt. 

Pizzerie se jmenuje pizzerie u Benedikta, sídlí v Praze-Slivenci. Dozvěděli jsme se o ní díky letáku v naší schránce. Bohužel teď budu propagovat zasílání reklamních materiálů do schránky, což nesnáším, tak prosím o prominutí. Jsme mladý pár (s přítelkyní jsme se nastěhovali čerstvě) a tak nám nabídka jídla až do domu přišla vhod. Pizzu rozváží mladý kluk v (co vypadá jako jeho osobní auto) staré Felici?? Nevím. Na autě je logo firmy. Předá vám pizzu a vy mu dáte peníze. 

Před týdnem jsme se zajeli podívat do provozovny, měli jsme auto a cestu kolem. Provozovna je větší otevřená místnost, kde je pult na obsluhu zákazníků, pult na přípravu pizzy a pec. Vzadu je sklad s materiály na přípravu. Obsluhují další dva kluci a vypadá to, jako že oba se na přípravě pizz podílejí. Provozovna je čerstvě rekonstruovaná a je vidět, že výzdobu si dělali kluci sami. Je vtipná a docela pěkně udělaná. Právě výzdoba ukazuje, jak kluci přistupují s láskou k provozovně. 

Pec mají pouze jednu, a vypadá to, že jí pravidelně čistí. I když jsme čekali na naši pizzu, vzal klučina smeták a pec vyhřebelcoval. I když si vzpomínám, že naše pizzy měly občas tmavší okraje a někdy spálené drobky jako podklad. Mně osobně by to nevadilo, obávám se o drobné křehké blondýnky, co stejně celou pizzu nesnědí. Těm by to mohlo vadit.

Vypadalo to, že kluci měli frmol. Otvíračku měli až do desíti hodin, což kvituji s nadšením. Jsem takové trochu nočnátko. Objednávky přijímají na mobil, co vypadal jako stará Nokie. Skvělá volba na služební mobil. Mobil pravidelně zvonil a obsluhující klučina ho zvedl asi třikrát, jen když jsme čekali na pizzu. Dokonce jednou přijel i chlapec, co ty pizzy rozváží, vzal matroš a odjel. Asi musí sedět za volantem celý den. Aspoň se procvičí.

Co mě na této pizzerii zaujalo? Cena je přijatelná, občas dělají pizzy velké, že se nedají sníst na jedno sezení, což je pro mě výhoda, kvalita je velmi dobrá a nepochybuji, že se dá i zlepšit. Ale nejsem odborník a pokud se jedná o pizzu na objednávku, jsem ochoten takovou kvalitu přijmout. Čekací doba je trochu dlouhá, možná  by mohli najmou dalšího řidiče. 

Co mě ale nejvíc těší, že jsem si mohl prohlédnout provozovnu a sledovat, s jakou láskou tu práci dělají. Provozovna je čistá a to je co říct, když zaměstnáváte jen muže. Je velká a světlá a přímo sledujete pracovníka, co vám tu pizzu dělá. Takové ty stánky, kde pizzu kupuju, tam je spousta mouky, šlapou v ní a chudáci se ani umýt nestihnou, protože makají na tak malém prostoru. Mají ale taky jen jednu pec. Kluky ta práce asi i docela baví, nemusí na sebe křičet, závozníka mají zažitého, dají mu pizzu, adresu a on jede. 

Verdikt? Pizzu nemají nejlepší, ale firma jim šlape a já jsem potěšen, když jim můžu dát peníze za jejich obětavou práci. A to nemůžu říct o mnohých firmách.

Konhi

Sbohem spořitelno

...jak ty jsi se dostal na uměleckou školu? No jak se na takovou školu dostává? Prošel jsem úmorným přijímacím řízením, pak stačilo napsat odvolání... a chňapli po mě...

Zavolal mi šéf, že to, že jsem měl v pondělí nastupovat na projekt, že se to změnilo. Že je nás moc a že mi nemůže zaručit další práci ve spořitelně. Takže jsem skončil. Pracoval jsem tam Od září, takže 3 měsíce.

Proč asi?

Jsem takový zaměstnanec, který chodí někdy pozdě o 5-15 minut, protože autobus má zpoždění. Větší výpadky si odepisuju z odpracovaných hodin. Jako tester, v pořadí vystavených chyb se pohybuju vždy na čtvrtém místě. V práci jsem 3 dny z týdne a většinou 9 hodin. Pracuju usilovně, ačkoliv první týdny jsem si musel zvykat na pracovní režim, takže jsem často v práci usnul. Takový ten mikrospánek, kde zalomíte na židli a probudíte se se šokem, že jste zaspali.

Nejsem moc bystrý typ, co se týká chování k ostatním lidem. Takže k šéfové. Možná jsem řekl něco, čeho jsem mohl později litovat. K ostatním zaměstnancům se chovám vstřícně, doufám, že oni to taky tak berou. V práci jím, vždy něco malého dlabu. Jablko, mandarinku, sušenku. Pomáhá mi to neusnout a soustředit se. Občas, při konci pracovní doby vypnu a přečtu si zprávy nebo chvíli bezcílně pozoruju obrazovku.

Naprosto jsem nepochopil kdo z našich manažerů výš ve služební hierarchii, tak jsem nemohl správně cílit na správné lidi.

No a teď je to asi na vás. První práce a nebyl jsem dost dobrý, aby si mě nechali. Je otázkou co je třeba zlepšovat.

Konhi

O Pravdě

...šla pravda světem a na chudý duchem se smála...

Na naší prezidentské standartě se skví heslo - Pravda vítězí. Když by na hradě ještě Havel, něco to heslo znamenalo. Vizi. Budoucnost. Svět kde si může každý říkat co chce a kdy chce. Kdy se každá událost, kterou člověk udělá, projeví, zobrazí a lidé jí uvidí. V tom největším světle. Prezident nemyslel na jednu věc. Že pravdu nikdo moc slyšet nechce.

Pravda by měla být nepoztižitelná, všemocná, všepřemáhající a nakonec by měla vyvstát na světlo. Měla by být konečným šetřením všech činů. Měla by dokončit všechno správné.

Taky jsem kdysi věřil v pravdu. Myslel jsem že když nebudu vědět, tak se stačí držet pravdy a bude to vždy správné. Že každý by měl říkat to co si myslí, pravdivě a nakonec se vše vyrovná do správné roviny. A to není pravda. A už nevěřím. Né, od té doby co jsem začal pracovat.

Pravda je zbraň. Zbraň v rukách toho kdo má větší moc. Toho kdo toho víc dokáže a kdo dokáže způsobit více problémů. Zbraň v rukách nadřízených. Zbraň v rukách politiků, šéfů a vedoucích. Těch kdo mohou si pravdu upravit jak chtějí. A ublížit tím tomu koho nemají rádi.

Pravda je nástroj, a kdo jí používá hloupě, někomu ublíží.

Něco o závisti

...co motivuje lidi co mají všechno k tomu aby měli víc...?

 Nemluvím tady o závisti nad nějakou věcí, kterou má někdo jiný. Taková závist je sobecká a pro mě trochu nepochopitelná. Když tu věc tak hrozně chci, tak se budu snažit víc a pokud se budu snažit dobře, dostatečně dlouho a silně, tak jí nakonec taky dostanu. Pokud usiluju o moc, slávu, ženu nebo majetek, tak to není taková spalující nenávist. A závist taky. Jde jen o pohled na to co bych sám také chtěl mít.

Když ale chcete něco co nikdy nebudete mít, když usilujete o něco co jste vždycky moc chtěli, když usilujete o věc co vám nikdo nedá, nevěnuje, nepůjčí a která je naprosto nedosažitelná, to už je věc jiná. Pak když vidíte že tu věc někdo má už od přírody a nemusel se s tím vůbec namáhat, co uděláte?

( Heh, takhle když o tom píšu tak mě napadá, že ženy to musí zažívat vždy, když potkají nějakou hezčí holku :)

Pokud jde jen o tu závist, tak ta se dá ztlumit, uklidnit, uspat. Dá se na to jít rozumně, vědecky a chytře. Ale v první chvíli jen cítíte tu spalující nenávist jen proto, že víte že to nikdy nebudete mít. To je všechno známé. Každý má něco co chce a co má někdo jiný. Mozek, krásu, vlasy nebo pěkné oči. A každý se s tím vyrovná nějak jinak. A jak se pak vyrovnat s tím člověkem? Je možné ho mít jako blízkého přítele? Každou chvíli vidět jak se váš sen deformuje, jen proto že je nošen někým jiným?

Tohle je asi věc co já nikdy nedosáhnu. Tohle jsou bitvy co nejdou dohrát. Můžu předstírat, že mi to nevadí. Můžu předstírat že tu vlastnost mám. Můžu se s tím smířit. Můžu na to zapomenout. Ale jedno je jisté, v první chvíli nad vámi ten člověk vyhrál. Ani o tom neví. Vy co závidíte jste v první chvíli prohráli. A to vás, nás i mě hrozně štve. A pak záleží jak dopadne další kolo. Jak se utkáte v penězích, v bytech, v dětech, v intelektu a nebo něčem jiném. Pak se dá vyhrát.

Ale aby to tak nebolelo, tak chci říct, že pokud někdo v tomto měření vlastností vyhrajete, nikdy si toho nevšimnete, než bude pozdě. Ostatní si uvědomí že s vámi prohráli, až dlouho poté co se poznáte.

Konhi

Retuše a Photoshop

...možná se tak narodila, a možná je to photoshop...

V poslední dekádě se tato móda hodně rozmnožila. Už jen kvůli tomu, že počítačová technika je přístupná dnes i poslednímu návrhářskému studiu a také kvůli dnešní hysterii po dokonalosti. Na každé obálce časopisu se musí objevit fotka, která prošla nějakou, byť menší úpravou. Viz obrázek:

Což ale neříkám že je špatně. Ale taky neříkám že je to dobře. Podle mě měnění nějakého detailu, maskování vrásek, odstranění nepřesností v pokožce a retuše pih je prostě měnění člověka. Pokud takový není neudělá to z něj ani photoshop. Je to taková velká lež pro ty co tento obrázek uvidí. A v dnešní době se to dostává do extrémů. Pokud se jedná jen o změnu, tak je to lež. A všichni co mají oči a jsou natolik inteligentní si řeknou, že je to photoshop, a že tak ten člověk nevypadá.

Viz obrázek. Pro ty co neznají Jiří Paroubek (60) Ale co si řeknete, až uvidíte člověka, kterého nepoznáte, právě kvůli tomu, že prošel photoshopem. V souvislosti mě nápad napadl s plakátem Miloše Zemana (68), kterého jsem v první chvíli nepoznal.

Což mi vůbec nevadí, protože si za to tvůrci můžou sami. Sami zašli tak daleko, že ze 68 letého důchodce udělali 40cátníka a já ani nevím kdo to je. Pokud má být na bilboardech, tak je důležité abych věděl o koho jde. A to na první pohled. Pokud tam visí někdo koho neznám, tak ani nechci vědět jestli omládl nebo ho trošku upravili. Tohle je dotažené do takové délky, že si retušéři na sebe sami ušili boudu. A tomu se vážně můžu jen usmát a podělit se.

 Konhi

Jak začít prázdniny ... nebo jak ne

 Tak jsem se vrátil z dětského tábora asi jako po 11 té. A je to stejná zátěž jako vždycky. Ale tentokrát je to jiné. Tentokrát jsem byl já hlavní fackovací panák. Hlavní boss přes etapovku, ten co všechno ví. A také ten co dostává sprďana za všechno co selže. Taky jsem to nikdy nechtěl dělat. Měl to dělat V a já jsem měl být ten druhý, co jen doplňuje. Ale také to nevyšlo. Jen další problémy... Co mě tedy dokonale dostalo, byla naprostá ignorace a nezájem lidí, co se tam s námi vezli. Jen prostě chtěli nás vidět jak se do toho potápíme více a více. A já nemůžu dělat dělat tolik věcí najednou. Nejsem z toho nadšen, a o to víc mě štve že mi skoro nikdo nechce naslouchat. Jen se mám vykecat, ale nikdo mě nechce pochopit. I poslední diplom co jsem dostal byl jen takový generický, co mohl dostat každý. Asi mě moc naštvat na poslední chvíli nechtěli. Nechce se mi dneska moc psát, tak to tímto ukončím. Konhi