pátek 27. ledna 2012

Nějaké další věci...


...hospoda? Á! Veřejný podnik, kde se lidé snaží dosáhnout stavu pokročilé mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů...

Zdá se, že SOPA byla daleko. Že si jí budou schvalovat jen ve Spojených Státech. Ale my tu máme ACTA.

Kdysi jsem si říkal jestli WikiLeaks mají nějakou reálnou hodnotu. Jestli to není jen hloupé zjišťování blbostí. Ale teď když WikiLeaks dokázali odhalit utajované jednání nad zákonem ACTA (Anti Counterfeit Trade Agreement) který byl podepsán ve čtvrtek, udělali kus práce. WikiLeaks má u mě bod. Myslel jsem že neexistuje nic tak důležitého co by se dalo skrývat a aby to dokázali odhalit.

Podívejme se co to vlastně ACTA je.

Má nálepku obchodního zákona o omezování obchodu s kradeným zbožím. Avšak kradené zboží se v tomto zákoně rozumí i ukradené zboží duševního vlastnictví. Tudíž všechny nelegálně stažené filmy, hudba a ostatní. Dále dodává právní ochranu patentům na lékařské drogy a na určité druhy semen a plodů. Tudíž je bude možné zabavovat. Všechno toto zboží bude možné (podle nejnovějšího znění dohody) zabavovat na hranicích, tím způsobem, že prohlédnou vaše HDD, IPody, MP3ky, CD, DVD a kazety. Nakonec zabaví vše co není legální a vás zavřou. Není to milé, nechat svého celníka aby vám zabavil data?

To samo o sobě je docela drsné, navíc je ACTA napsaná stylem že každá země si bude muset všechny zákony vymáhat sama, což pak záleží jak tvrdě se bude zákon vymáhat. Může to dopadnout tak, že celá léta se nic nebude dít a zákon bude v platnosti, ale poté se celníci zblázní a podle platného zákona vám vše zabaví.

Je také důležité připomenout jak k tomuto zákonu zákonodárci evropského parlamentu dospěli. Veškerá jednání byla tajná a za zavřenými dveřmi. První, kdo na tuto skutečnost upozornil, byl WikiLeaks. Následně byl zákon projednáván v balíku zákonů o rybářství a rybolovu a to těsně před Vánoci. Zajímavé. A povedlo se, nezvedla se žádná vlna protestů. Přijde mi to jako velmi uhozený způsob jak schvalovat kontroverzní zákony.

V Polsku proti tomu už demonstrují. Jen je škoda, že u nás se o tom dost mlčí. Rád bych se přidal k nějakému protestu, neboť tyto věci, co se dějí, mě přivádějí slušně do varu.

Konhi

úterý 24. ledna 2012

Moje přesvědčení?


... když řeknu jeho jméno tak se to taky vystřihne, ale je to von. Kdo pane? '<'střih'>' Ten mááágor. Je to von a až ho najdu uříznu mu obě '<'střih'>' tupým nožem...

Moc věcí mě nezajímá. A ještě míň věcí mě zajímá natolik abych něco začal dělat. Ale tohle mě tedy zajímá doslova. Slova jako SOPA a PIPA zná teď každý. SOPA (Stop Online Piracy Act) a PIPA (Preventing Real Online Threats to Economic Creativity and Theft of Intellectual Property Act - z wikipedie), jsou jedny z nejvyslovovanějších slov na světě dneska. Co mají Američani s těma blbejma zkratkama? Jedná se, že americký kongres a sněmovna reprezentantů se snaží prosadit zákon, který bude moci umožnit zakázaní jakékoliv stránky která poskytuje, propaguje, obsahuje či jen odkazuje na jakýkoli nelegální obsah. Hudba, filmy, hry nebo obrázky.

V podstatě není divu, že to mnoho lidí štve. A co je horší, je to že já s tím chci něco dělat a nějak to nejde. Zavřeli Megaupload, Fileserve a další. Všechno servery které poskytovali obsah který na něj nahráli uživatelé a tudíž za ně nenese vlastník odpovědnost. Což se asi americkým průmyslníkům nelíbí. Přicházejí o peníze. Není divu. Komu by se líbilo přicházet o peníze, zvlášt tak bohatým mafiánům jako jsou oni. Čemu se divím je, jak přicházení s nápady dát do celosvětové souvislosti?

Američani mají zákonodárnou pravomoc pouze ve Spojených Státech. To co prosazují má celosvětový dopad! Pokud se jedná o firmu poskytující webhosting nebo filehosting se sídlem v jiné zemi, tak jí budou moci také smazat. Nemluvě o tom že 10/13 dns serverů je v USA. Je to hrozba proti celému Internetu, jedinému svobodnému médiu dnes. A taky hrozba proti svobodě lidského projevu.

Co mě taky dost zajímá, jak mohli zatknout šéfa Megauploadu, což je občan Nového Zélandu? A zabavit mu celý majetek, což je jeho osobní a není to předmětem podnikání či porušování autorských práv. Vzniká zajímavý precedent, můžou přijít pro každého z nás, ať jsme v jakékoliv zemi a přiznáme, že jsme pirátsky sdíleli filmy nebo hudbu. Taky mě zaráží jak dokáží prosazovat zákon, který, jak jsem pochopil, je stále ve stádiu rozhodování? Vsadím se že vím jak vypadají novinové titulky v USA. Mafiánský boss zatčen. Zabavena jeho limuzína, jeho peníze, koukejte jakej je to HAJZL! Na to řeknu jen „autocenzura“.

To co se dnes děje, je pravděpodobně test co si dokážeme nechat líbit. Internet je mocný nástroj. Dokáže odhalovat a sdílet veškeré informace, a to dokonce které určití lidé neradi vidí. Nedivím se že se ho snaží omezovat a kontrolovat, problém je jen v tom jak je necháme.

Slyšel jsem že když takový zákon zavede USA tak Evropa se bude muset podřídit. Ale proč proboha?! Co proto můžeme dělat abychom tomu zabránili?

1. Sledovat současné dění a zůstat informovaní
2. Sdílet veškeré informace a přesvědčovat ostatní
3. Pokud se podobné zákony budou schvalovat u nás, protestovat, demonstrovat....
4. Nesouhlasit s tím a zůstat pevní v rozhodnutí
5. Pokud jste dostatečně aktivní, tak se připojte k Anonymous k projektu Low Orbit ION Cannon a shazujte webové stránky. To co dělají je dostatečně hlasité, aby to slyšeli i politici a mafiáni v nahrávacích studiích
6. Podpořte jakýkoli návrh a zrušení podobných zákonů, či návrhů

Nakonec co mě mrzí nejvíc, je že v České Republice neexistuje solidní politická strana, která by měla ve volebním programu podobné body. Jako svoboda slova, internetu, vyjadřování a tvorby. A necpěte mi komunisty či socany. To jsou taky svině.

Konhi

středa 9. listopadu 2011

Menší úchylka


...pokud si neřeknu nahlas svoje jméno, vždycky mám pak celý den pocit že jsem na něco zapomněl. Dr. Kevin Casey... Dr. Kevin Casey... Dr. Kevin Casey...

Všichni máme naše malé úchylky. Naše každodenní rituály. Zpívání ve sprše, povídání si s ovocem a ta písnička co vám zní v hlavě a nejde ven.

Já nemám rád lidi. A vůbec se tím netajím. Mám rád ty malé skupinky. Mám rád jednotlivce. Některé jednotlivce miluju. Ale ta masa lidí co jde a dělá stejnou věc mi nahání hrůzu. Ta skupina co každý den chodí do školy, jezdí stejným autobusem, chodí na stejný přednášky a bydlí na stejný koleji. Navíc lidi co opravdu nemusím. S omezeným rozhledem a inteligencí.

Většina studentů VŠE (kluci i holky) mají jen omezenou představu o budoucnosti. Co je zajímá jsou kabelky, boty, hudba a nejnovější příspěvek na Facebooku. Sice to není každý ale jiná škola tohle nemá. Tohle mě děsí.

No a moje malá úchylka spočívá v tom že když mám hodinu volna mezi přednáškami, tak mojí oblíbenou kratochvílí je si někam sednout s noťasem a v klidu si hrát, nebo surfovat po Internetu. Avšak jsou zde omezení.

- musím si sednout
nejsem nijaký velký fanda pohodlnejch židlí, ale zase nebudu sedět na zemi, že
- Sedím s noťasem
moje baterka vydrží tak hodinu a půl, takže můj požadavek se rozrostl o zásuvku
- chci aby mi nikdo nekoukal na monitor
což znamená židli zády ke stěně a hlavně NIKOHO poblíž

A VŠE má katastrofální problém tyhle požadavky skloubit dohromady.
1. Moc lidí
2. Málo zásuvek
3. Moc lidí
4. Málo míst k sezení
5. Moc lidí

Proto je problém dneska si najít místo. VŠE je sice velká škola, ale před studenty není kam utéct.

Konhi

Ps. Pokud přemýšlíte odkud píšu, tak pro vaše znechucení právě sedím na záchodě s noťasem na kolenou. A vůbec mi to nepřijde blbý, neboť to splňuje dva z mých požadavků. Ale nevydržel bych tady, na WC stejně někdo dříve nebo později musí přijít. A není tu zásuvka.

úterý 8. listopadu 2011

Hrdina


...co udělá chrabrý kačer tváří v tvář přesile? (chvíle ticha) Vezme do zaječích! Kačer nikdy nebere do zaječích (chvíle ticha), ale do kačeřích!!...

Vzdejme holt této a dalším hláškám našemu nesmrtelnému hrdinovi a idolovi dětských let, Rampovi McKvákovi. On to nebyl špatnej chlapec, špatnej pilot to jó ale špatnej chlapec v žádným případě. On je ten správný hrdina. Správně praštěný a každý ho musí mít rád.

Ale já nejsem hrdina. Taky tenhle článek nebude o mně. O mně se toho moc napsat nedá. I když je zajímavý, jak mě jedna maminka oslovila do telefonu: Dobrý den, tady W., matka toho dítěte co jste zachránil. Pak mi ještě museli poděkovat na výpravě na ohni. Stejně o nic nešlo.

Kdysi dávno se mi dostala do rukou knížka od Miroslava Žambocha. Hlavní hrdinou je Koniáš, jehož přezdívka mě zaujala. Jmenovala se myslím Koniáš, muž na stezce. Nelitoval jsem, první knížka je ukázkou toho, že hlavní hrdina může být silný a zároveň uvěřitelný. Je to skvělá ukázka dobře napsané fantasy. Dokonce jsem tuhle knížku doporučil kamarádovi, abych mu ukázal jak vypadá uvěřitelný hrdina. Bohužel se mi představa zkazila druhou knihou, kde se opravdu jedná o supermana a mě už to nebavilo číst.

Je zajímavé číst o hrdinských činech, ale nic se nemá přehánět. Postavy, co stále konají hrdinské skutky, a prochází jim to, jsou nudné. Navíc, a to myslím že je jen u mě, pak fandím záporňákům, kteří jsou nakonec poraženi a já jsem zklamaný. Navíc se v knize objevilo pár prohřešků proti autorovu světu a to opravdu nesnáším.

A včera jsem se dostal k povídkové knížce ze světa fantasy. Jména jako R. E. Feist, Juraj Červeňák, Richard A. Knaak to jsem si nemohl nechat ujít. Do knížky se dostal i Miroslav Žamboch. Sice s povídkou, kterou jsem už četl, ale i tak úspěch. Zrovna tahle povídka je naprosto uvěřitelná a strhující (povídka na válečné stezce). Hlavní hrdina sice vypadá na důvěřivého prosťáčka, co chce spasit svět a provokovat divoké kmeny jen kvůli tomu, že chce, ale dobře. Co zde mě zaujalo, byl popis o autorovi.

Už jen samotná fotka mi boří zažité představy o spisovatelích. Jsou to pánové ve středním věku, co skloněni nad archem papíru píší to co je zrovna napadlo. Ale Žamboch je prostě sympaťák. Být ženská už nad ním slintám. Vystudoval ČVUT.

WTF?! Spisovatel s vysokoškolským vzdělání na technické škole? To je skoro zázrak.
V oboru fyzikálně jaderné inženýrství. WTFFF?!! Fyzik? Spisovatel? Spisovatel fantasy? Všichni máme v mysli jako fyzika předobraz Sheldona Coopera, vyhublého pomatence snícího o své nadřazené inteligenci. Ale fyzik jehož knihy a postavy dávají smysl, dobře se čtou a probouzejí závist??! Navíc při pohledu na jeho fotku nemám představu vyhublého inteligenta.

Nyní pracuje v Ústavu jaderných výzkumů v Řeži. OMG, WTF?!! PRACUJÍCÍ fyzik co píše fantasy? Co píše dobrou fantasy? To není možné. Navíc jsem před nedávnem projížděl kolem ústavu na kole. A takový pocit, že spisovatelé opravdu existují, to je docela šok. Měl jsem pocit že se skoro můžu jeho života dotknout. Potkat ho. Prostě že to není jen jméno na obalu knihy.

Rád jezdí na kole a ohání se katanou a má rád víno. (Následující zvuk je zvuk spadlé čelisti autora někam pod stůl)

...

...

...

(po třech minutách hledání čelisti, ukradené zběsilým morčetem a unesené bůhví kam, se autor vrací. S ošklivým křupnutím zasazuje čelist na místo a pokračuje)

Aktivní, Pracující Fyzik? (Prosím neopravujte velká písmena, chci jen vyjádřit odsazení každého slova) co má katanu? Tak pánové na tohohle frajera nemáte. Joker se jde sám udat na policii, Batman věší křídla na hřebík a Iron Man prodává oblek do sběrného dvora. Není divu, že v každé povídce zdůrazňuje jak je Koniáš ošklivý, nějak musí svojí dokonalost mírnit. Začínám trochu chápat proč své povídky zasazuje tak vysoko. S jeho úrovní se nedá moc kam stoupat.

Konhi

PS: Pokud se domníváte že nad ním moc slintám, tak mě omluvte, jdu si ho přidat na Facebooku, abych vidět jestli je svobodný. :) :)

pondělí 3. října 2011

Blbé koleno a bolavý zadek


...je jasné že mají mnohem vyspělejší technologii než my. To měl i albánský státní podnik na pračky...

Ani bych neřekl kolik se po vesnicích poblíž Prahy vyskytuje výzkumných ústavů a laboratoří. Národní inovativní ústav, výzkumný ústav jaderné technologie, aero vodochody. A to v takových malých vesničkách kousek na sever od Prahy, kde by člověk moc vědců nečekal. Ale je to tak. Takže pokud jsem si snad myslel že se v nějaké malé vesnici nedá najít nic zajímavého tak jsem se zmýlil. Naštěstí mě ti airsofťáci netrefili :)

Jak to vím? Byl jsem se trochu projet. Akce Zacyklení, trocha projížďky na kole a luštění šifer. Celkem asi 85 km na kole, což vysvětluje to koleno a zadek. Je to dost netradiční akce, protože spojuje dvě věci co lidi neradi dělají, přemýšlení a pohyb. Ale já jsem šel do toho.

Minulý ročník byl na západ od Prahy, kde jsem se podíval na místa která jsem dobře znal. A letošní se zaměřil na sever Prahy. Vesnice jako Čenkov, Větrušice, nebo Báštěk vám nic neříkají, ale díky této akci si je bude asi 80 lidí pamatovat. Protože jsme jimi projeli.

Účelem je dojet na určené místo, kde dostanete šifru, tu vyluštíte a pak můžete ject dál. Zdá se to jednoduché, ale po pár kilometrech se vám už moc přemýšlet nechce. Jel jsem s dvěma kamarádama ze střední školy. Nedokončili jsme ale plánujeme to příští rok. A napřesrok to vyhrajeme :)

Konhi

úterý 20. září 2011

Co dodat...

...A co rimmerova direktiva? Ani náhodou ty zmetku plechovej ( No chance, you metal bastard )...

Blogování má být návykové. No nevím.

Asi když je člověk sám, a nemá se komu vykecat, tak píše na blog. Já tuhle potřebu nějak nemám. Asi jako v Sims, můj social bar je plnej. Jen se mi prostě nechce psát, když nemám u slečny solidně rychlý internet.

24hodinovka splnila moje představy. Sice jsem neušel 100km, avšak to dal pouze jeden člověk ze 22. A to Junijorský mistr republiky v železném muži, Sysel. Dostal jsem pěknou figurku a bolest nohou, která se už snad zlepšila.

Konhi

čtvrtek 25. srpna 2011

O Zatloukání hřebíků


...samota s vámi dokáže udělat hrozné věci. Jediné, co mě drží při zdravém rozumu, je kamarádství s mojí sbírkou zpívajících brambor...


Samota s váma dělá hrozné věci. Poznáte to, až vás začne všechno nudit. Nic vás nebaví a nevíte jak se zabavit. Jen zabíjíte čas. A ne zrovna efektivně. Další stádium je to, když už začnete všechno házet za hlavu a začnete začínat jednu věc pro druhou jen abyste se zabavili. Poslední stádium je dost špatné. Přestanete mít zábrany a uděláte cokoliv. Cokoliv jen abyste udrželi nudu od těla. Pobíhat, ničit věci, zabíjet...

Já si čtu. A zatím mě to baví. Čtu historii a v poslední době jsem si začal klást otázku proč. Co mi to přinese? Jaké důležité věci se z toho naučím? Když pominu to, že budu nejzelenější guma ze všech, lepit si metály leukoplastí na holou hruď, ze zákopu v kuchyni se vrhat k promítacímu plátnu kde vařečkou budu ukazovat chyby generálů, a to vše ze znalostí z knížek, co jsem četl. A nechme stranou přísloví, vše tady už jednou bylo. A že se člověk musí poučit z minulosti. Co se děje stejně člověk pozná až když je po všem. Takže poučení taky k ničemu. Než bych si na nějaké poučení z minulosti vzpomněl, tak bude po všem.

Taky vynechám tu nejvíce nepravděpodobnou variantu, že dám dohromady skupinu lidí, kteří budou mít stejný patologický zájem na vojenské historii a budeme se na večírcích s kafem nebo pivem (nad jedem dle chuti) trumfovat, kdo zná lepší vojenskou historku. A všichni se tomu budeme smát, protože jsme všichni ujetí a víme o čem se mluví. Tyhle věci si nechávám pro sebe a nenudím tím ostatní. Možná, že budou ostatní překvapení, když zjistí kolik toho vím. Asi jako Hejkal. Zájemcům objasním.

Ne. Prostě nedokážu najít ve svém životě oblast, kde bych tyhle znalosti uplatnil. Ale přesto to čtu. Proč? Baví mě to. Je zajímavě vědět co se stalo. A vše kolem co se dělo, jak se to dělo, proč se to dělo. Pohnutky, zájmy a motivace lidí okolo. Spolubojovníků, protivníků, civilistů. Odvíjí se mi tu příběh, který dokáže vyprávět jen čas. Žádný autor tohle nevymyslí. Jen Historie. A to tak komplexně, že vám jde hlava kolem.

Také je zajímavé odhalovat pravdu. Zvlášť u nás, kde se spoustě lidí tvrdilo že válku vyhrál jen Sovětský svaz, že mandelinka bramborová je americký záškodní brouk a že Beatles jsou špatní. Já se směju. Směju se, když se dozvím jak to skutečně bylo. Jak se horliví sovětští soudruzi činili. Jak vymýšleli scénáře jak kterou věc vysvětlit aby to sedělo, aby to lid pochopil a aby to bylo v souladu se stranickou linií. Čest jejich horlivosti, mám zásob anekdot (kterým se budu smát jenom já) na celou zimu. Směju se co dokázali vymyslet aby zakryli svoje pokrytectví, hloupost, lenost a brutalitu. Jak zakrýt Stalinovy zločiny, Katyň, kolaboraci, český zahraniční odboj, a celou říjnovou (jen idiot dělá říjnovou revoluci v listopadu) revoluci.

Tohle jsou věci které málo lidí chápe. V mém okolí.... mám tuhle úchylku jen já.

Ale nečtu jen historii. Ale taky fantasy. Od slova fantasie. Což je nádherná věc. Inspiruje mě to k tomu abych si vymýšlel. Když se odtrhnu od knihy, najednou je ze mě rytíř, nebo arcimág, a tvořím si vlastní příběh, vlastní dobrodružství... A vymýšlím si jen abych se nenudil. A zamotané příběhy co píše Lukaněnko, mě v tom ještě podporují. Krásně konspirativní příběh, který má akci a spád. Kde ti silní se odlučují od těch slabých a vše podtrženým tím pěkným sovětským smyslem pro spravedlnost a víru v člověka... A tady silně zakořeněnou vírou v podřizování se autoritám. Takovým tím pánovysky/mužíkovským přístupem. V Rusku tohle přetrvává dodnes, ale nedovedu si tohle představit v Čechách. Ale je fakt že Češi jsou od přírody nevšímaví. Jenom slyšíš "autobus" jakej autobus? Bum.

...

Kdo si sakra vymyslel že drak je zlé stvoření...?!? V Číně jsou draci ochránci nebes, každý vítr (světová strana) má jednoho. V anglických příbězích jsou to ochránci pokladů, které najde rytíř a rozdá chudým. Symboly vítězství víry na zlem, rytířem nad drakem. Nejsou úplně zlí. Ztělesňují sílu a chamtivost. A v rumunské mytologii jsou to zlá a ukrutná stvoření co jen škodí lidem. Vyvracím sám sebe. Avšak v čínském horoskopu jsem drak. Jsem zlý či co?

Tak mě napadla spojitost mezi stvořeními a lidským charakterem. Jaká bytost je naprosto dobrá? Anděl? Archanděl? Gryf? Hipogryf? Kůň? Sysel? Jestřáb? Záleží podle národů, jak si je zidealizují. Kdo bych byl teda já?

Jistý kmen amerických indiánů věří, že každý má v sobě své duchovní zvíře. Jistou duši zvířete, od které přejímá své vlastnosti. Pozná se to prý tak, že musíte držet několik dní půst a pak vyšplhat na vysokou horu kde musíte bdít. A při prvních paprskách svítajícího slunce se vám objeví vaše zvíře jako bílý symbol na obzoru.

Plácám z cesty. Není divu. Je půl jedný v noci a já sedím v posteli a nemůžu usnout. Nemůžu usnout protože mám takové představy. A ne, hřebíky z nudy ještě nezatloukám. Ale vytahuju je. Holt tak to chodí. Někdo ty hřebíky zatluče aby je pak někdo mohl vytáhnout. Důležitý je na jak dlouho vydrží.

Konhi