Overcrowded

...Smrt jednoho člověka je tragédie, smrt několika miliónů lidí, to je statistika...

To měl pravděpodobně říct Josef Stalin. A někdy s ním souhlasím.

Na světě je strašná spousta lidí a stále to přibývá. Kdysi jsem měl podezření, že mám takovou menší sociofobii. Bál jsem se většího množství lidí a vsadím se, že to stále přetrvává u mé sestry. Ale taky záleží, jak si to člověk udělá. Já jsem se přestal bát, sestra přestala vycházet ven.

Ve škole nás učili, že dobrý manažer dokáže řídit tak sedm lidí naráz. To samé mě učili na školení vedoucích. Je fakt, že efektivně se vážně víc lidí řídit nedá.

Na schůzce jsem se měl postarat o dvacet dětí naráz. Přesněji 18, ale i tak velké číslo. Pokud tam máme víc lidí, dalo by se o tom uvažovat, ale nakonec přišel jen N. A s tím že musí zase odejít. Tudíž jsem měl na starost celou dražbu a ještě výrobu věcí na tábor. Musel jsem na ně křičet, což se mi už dlouho nestalo. Je vždycky chyba dávat svoje problémy za vinu ostatním a hlavně dětem. Ať udělají cokoliv, většinou je to tím že to nevědí a nedělají to úmyslně. A pokud to udělají úmyslně, tak je správný je odhalit a potrestat.

Pak jsem si šel vyzvednout svůj druhý klobouk na poštu. Přišel mi balíkem a já věděl jak strašné to bude. Byla tam fronta. Asi 8 lidí na jednu přepážku a já věděl, že tam zůstanu hodinu. Zůstal jsem tam 40 minut a šel na nákup.

V jedné ruce balík, v druhé batoh, jsem viděl už jen na vozíkách, že je tu dost lidí. Žádné košíky, jen vozíky. Pro mě, co jde koupit dvě věci...

Takhle plnej obchoďák jsem dlouho nezažil. A zrovna přede mnou několik Poláků kupovalo piva. Ne jedno, dvě. Ani pár sad. Ani pár palet. Měli jich asi 100. Kolem 11 korun na plechovku tam nechali 1200,-. Slušnej účet za pivo, ne?

Jsem rád, že jsem přišel domů.... Lidí mám dneska po krk. Už nevylezu a zítra taky ne. Leda pokud by se jednalo o moji slečnu.

Konhi

Každému klukovi to sluší v uniformě...

...Hmm fajnová uniforma, nevěděl jsem že máš nějaké medaile, za co jsou? Tříletá služba, šestiletá služba, devítiletá služba, dvanáctiletá služba...

V sobotu bylo vedro i na bílý oblek. Ten jsem si na sebe oblékl kvůli tomu, že budu hrát, společně s jedním kámošem, anglického vojáka.

Košile, bílé kalhoty, pásek, červený kabát a dvě zkřížené kšandy. Taky bílé. Na hlavu třírohý klobouk, pevné boty a do ruky pušku. A nyní můžeme vyrazit na Malou Stranu chytat děti.

Vypadalo to pěkně, viz obrázek. Ale co není vidět je kolik se do toho muselo dát úsilí. Práce jak na kostele. Kamarád dělal pušky, já dělal kabátce. Jak vidíte, je tam kombinace červené, bílé a černé. Červený základ vzniklý přišitím dvou kusů k sobě a doděláním rukávů a pak bíločerná ozdoba. Myslím, že to šití bylo nejtěžší. První uniforma mi trvala ušít deset hodin čistého času, což jsem si rozložil do dvou dní, nepočítaje shánění látky a knoflíků.

To bylo před srazem, a před hrou ve městě jsem šil druhou. V tom mi pomáhala moje slečna. Je zajímavé, že to trvalo taky deset hodin, i když jsme na to byli dva a střih už jsem si nemusel kreslit a vymýšlet. Bylo to tím, že slečna pracuje pomaleji a pečlivěji. Pečlivěji než já. Vše, co jsem měl přišívat, mi sešpendlila a oentlovala. Proto ta druhá uniforma vypadá líp, a určitě víc vydrží. Ale nemám jí na sobě já...

Nakonec, když jsme si v sobotu obě uniformy oblékli, vypadalo to úžasně. Turisti zírali, fotili si nás a natáčeli na kameru. Je dobře, že naše hra vyšla perfektně, i když s ní byla dost práce. Vymýšleli jsme to dva, ale nakonec jsem na tom odvedl víc práce než jsem musel. Naložil jsem si toho solidně, zvlášt, když se připravuju na svoje opravy zkoušek. Nalomilo mě to.

Avšak snad včerejšek přinesl uklidnění. Horší je to dneska.

Možná jsem už říkal, že nemám stabilní zázemí, ale kdo ho má. Moje problémy nejsou finanční, či fyzické. Jsou psychické, což je zákeřné tím, že to není vidět. Nechce se mi říkat víc.

Kvůli tomu, že moje Gramatická kontrola čte moje příspěvky (kvůli gramatické kontrole, očividně) musím mu tady poděkovat. Nejen kvůli kontrolám, které dělá docela důsledně, ale taky kvůli tomu že se s námi zúčastnil naší sobotní hry ve městě. Měli jsme vážně málo lidí...

Konhi