Sergej Vojcechovský (28.10.1883 - 7.4.1951) - Důkaz nesmrtelné komunistické nenávisti
Dnes tu mám velice pikantní příběh. Příběh, na který bychom nejen neměli zapomínat, ale za který by měli všichni Češi (a možná částečně Slováci) zpytovat svědomí. Protože nejen, že Sergej Vojcechovský je zapomenutá postava, ale je to i příklad, jak může být něčí život dokonale zrazen. Zrazen svým státem, za který člověk celý život bojoval, zrazen politikou, která si nevážila lidských životů.
Doobře, musím uznat, že je to další výjimka z mých pravidel, protože Sergej Vojcechovký není typický Čech (narodil se v carském Rusku), ale velkou část svého života zasvětil službě české armádě, tak mě určitě omluvíte. Navíc to, jak se mu za to český stát odvděčil, si zmínku na tomto místě určitě zaslouží.
Sergej Vojcechovský se narodil 28.10.1883 ve Vitebsku v carském Rusku (dnes součástí Běloruska). No vida, jak symbolické je to datum pro člověka, který k Čechům tak přilnul. Rodí se do rodiny, která má velkou spojitost s carskou armádou, a také po absolvování akademie do ní nastupuje. Svůj první bojový křest si odpykává hned za rok (1905) v rusko-japonské válce. Jen připomenu, že tam dostali Rusové na prdel jak na zemi, tak na moři. Proto je pro mě tato válka bohatou studnicí pro studium ruských neúspěchů, což je moje personální úchylka.
Za první světové války zasahuje na Haličské frontě, kde bojuje proti Rakousko-Uherským vojskům. A to až do roku 1917, kdy se nechává převelet k formujícím se československým legiím. Čechové v houfných počtech přebíhali frontu, ale většinou jen vojíni či poddůstojníci. Tedy carská armáda měla eminentní zájem, aby legie měly schopné důstojníky, a tak je doplňovala z řad Rusů. Mnoho těchto Rusů pak po skončení občanské války emigrovalo. Což je také Vojcechovského případ.
První světová válka na východě skončila, ale začala nová, více chaotická – občanská válka. Zde jsou legionáři uvězněni v Rusku, ze kterého se jen těžko dostávají, protože je Rudí chtějí nejdříve odzbrojit a poté zničit. Proto se chopí vlády nad Transibiřskou magistrálou a bojují o dosažení Vladivostoku. Sergej Vojcechovský bojuje s legiemi až do dubna 1918, kdy požádá o vyčíslení z armády (tedy vyřazení z evidence). Bojuje v jednotkách admirála Kolčaka na Sibiři, když ten je poražen, prchá na Krym k jednotkám generála Wrangela. A když je poražen i on, v roce 1921 se vrací do Československa a vstupuje opět do jejich služeb.
Protože už kdysi v československých jednotkách sloužil, je okamžitě přijat a rychle postupuje v hodnostech. Až dosáhne na zemského velitele v Brně (1927-1935) a v Praze (1935-1939). Tento rychlý postup ukazuje jeho vynikající organizační schopnosti. Jeho přátelé také vyzdvihovali jeho morální integritu, odvahu a vynikají sebekontrolu. Dokázal prý i několik dní nespat s vynikající pílí a pracovitostí a v největších dobách ohrožení na frontě podávat nejvyšší výkon. To se také podepsalo na jeho zdravotním stavu.
Byl vždy hlasitým a důsledným odpůrcem ustupování jakéhokoliv území Německu. Ale ani on nedokázal zabránit Mnichovu a odstoupení pohraničí. V následné okupaci se účastní podzemního odboje, ale pro svojí všeobecnou známost musí být vyškrtnut. To ale nebrání Gestapu, aby ho celou válku sledovalo.
Tragický konec jeho kariéry přichází v roce 1945. Proběhne pražské povstání (05-08.05.1945) a Němci opouštějí prahu. Prahu pročesávají revoluční gardy, kteří hledají a zatýkají domnělé či skutečné kolaboranty. Šestého května je také zatčen Sergej Vojcechovský, kterého propustí až dvanáctého května. Avšak hned poté ho zatkne sovětská SMĚRŠ (Ruská kontrarozvědka) a okamžitě ho odveze do Sovětského svazu. Nabízí se myšlenka, že české revoluční gardy se SMĚRŠ čile spolupracovaly a Vojcechovského jim prostě vydaly. Sovětští soudruzi s ním prostě měli nevyřízené účty a svým nepřátelům provinění nikdy nezapomínají.
Sergej Vojcechovský je souzen, i když se jednalo o občana cizího (v té době ještě svobodného) států a odsouzen na 10 let nucených prací. Je také okamžitě odvlečen do SSSR, aby ho nikdo nemohl okamžitě najít. Oficiální protest poválečné Československo nikdy nevydalo a tento únos svého občana si nechalo prostě líbit. Jeho nová vlast ho prostě a jednoduše zradila.
Sergej Vojcechovský umírá v pracovním táboře 07.04.1951. Jako oficiální stanovisko je tuberkulóza a sešlost věkem, ale protože je to hláška, kterou se Sověti oháněli často, je tak docela možné, že ho prostě upracovali k smrti. Komunistická nenávist vykonala své a odvážného člověka, který před 20 lety bojoval proti nim, definitivně utýrala k smrti.
Sice se mě tato situace osobně nijak netýká, ale stydím se, jak se československý stát ke generálu Vojcechovskému zachoval. A přeju si, aby se to nikdy neopakovalo a nikdy jsme nemuseli zrazovat své spoluobčany. Ani kdyby si na nich chtěl vylévat nenávist jakýkoliv stát či ideologie.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat