Příběhy na které bychom neměli zapomínat II - Maršál Radecký

Josef Václav Radecký z Radče (02.11.1766 – 05.01.1858) - Český Maršál, který Čechem nikdy nebyl

Pro svůj další příběh si dovolím trochu podvádět. Vidíte, jak to jde snadno? :) Slíbil jsem, že budu psát o Češích, na které historie nebyla příliš hodná nebo na ně rovnou zapomněla. Maršál Radecký není ani zapomenutý, ani to nebyl Čech. Přesto si myslím, že je hodno se o něm zmínit.

Maršál Radecký se nikdy příliš za Čecha nepovažoval, i když měl české jméno a narodil se v Čechách. Celý život strávil ve službě Rakousku a sloužil většinou i mimo české země.

Navíc Maršál Radecký není a nikdy nebude zapomenutá postava. Jeho činy, kterými se proslavil za svého života, jsou ohromné a nedají se tak snadno vymazat z historie jako u některých jiných. Spíš jsem tento článek chtěl pojmout trochu jinak tím, že Češi na maršála Radeckého zapomněli. Tedy že maršál Radecký se narodil v Čechách, ale Češi mu nikdy nepřiznali zásluhy v české historii. Myslím si tedy, že tato česká část Maršála Radeckého je dostatečně zapomenutá, aby se o ní dalo hovořit.

Musím zmínit na začátku ještě jednu věc. Maršála Radeckého asi znáte nejčastěji z Divadla Járy Cimrmana, kdy mu tvůrci poskytli nehynoucí pomník. Nemohu se srovnávat s popularitou Járy Cimrmana, jen si myslím, že některé věci, které zpopularizovali, neposkytují celý obrázek o tomto člověku. I když idea, kterou se jim podařilo vykreslit, že když maršál Radecký umře, nepodaří se mu dostat do českého nebe, protože patří do nebe německého, je vynikající. Poskytuje výborný pohled na posmrtné zhodnocení tohoto člověka. Sice to byl Čech, ale do českého nebe nepatří.

Proto prosím neodsuzujte mé hodnocení jenom proto, že považujete maršála Radeckého jen jako českého pomahače Habsburků. I kdyby Jára Cimrman opravdu Habsburkům nikdy s ničím nepomohl.

Václav Radecký z Radče se narodil roku 2.11.1766 v Třebenicích. Jeho matka zemřela brzo po porodu, otec zase zemřel, když bylo Václavovi deset let. Ale i tak chtěl jít v otcových šlépějích a sloužit u rakouské jízdy. Po prvním odmítnutí, že je pro vojenskou kariéru moc slabý, nastupuje 1.8.1784 k rakouským kyrysníkům. A to ještě před jeho dosažením osmnácti let. Zbroj si musí kupovat za svoje, i když mu jeho strýc promrhá dědictví zděděné po dědečkovi, který ho vychovával. Je zajímavé, že mladý Václav, původně na vojenskou službu příliš mladý, si zvolí to nejnáročnější vojákování a to u těžké jízdy.

Po částečně úspěšném působení na turecké frontě, kde prodělává svůj vojenský křest, si ho všímá tehdy už dosluhující polní maršál Laudon a Radecký se stává jeho oblíbencem. Radecký si ho vždy vážil a léta strávená po jeho boku vždy považoval za dobrou školu. Když se dostává do generálního štábu rakouské armády, neustále předkládá nápady na modernizace a vylepšení, které jsou většinou pro nedostatek peněz odmítány. Ale to ho neodrazuje a předkládá je dál, i když si tím dělá mnoho nepřátel.

Poté, co je poražen Napoleon v Rusku (1812), je do čela spojených armád jmenován rakouský maršál Karel Schwarzenberg a ten si jako náčelníka štábu vybírá právě Radeckého. Co asi Radecký celou tu dobu dělal, když musel zkrotit a plánovat s několika různými králi a knížaty? Kolik jazyků musel použít (znal jich celkem 11), aby se v této multinárodnostní koalici vyznal, jak velkou armádu musel ukočírovat, aby se vůbec dokázala dopravit do pole a neumřít hladem? To, že se mu to dařilo, dokládá bitva u Lipska 1813, kterou spojenci proti Napoleonovi vyhráli. V čemž má velkou zásluhu Radecký a až do jeho stáří je to jeho největší triumf.


Po vídeňském kongresu je Radecký uklizen do Olomouce, aby dožil. V roce 1831 je mu už 73 let a všichni čekají, že se odebere na odpočinek. Přežije také svoji ženu a z osmi dětí ho přežijí pouze dvě. Nikdo nečeká, že jeho největší triumf teprve přijde. Je převelen do Itálie, kterou právě otřásají revoluce. Itálie je v té době rozdělená na čtyři kusy a každý správný Ital má velkou myšlenku Itálii spojit. Což se králům moc nelíbí a rakouskému císaři už vůbec ne. Povstání v roce 1831 sice potlačí, ale v roce 1848 se vrátí s posilami.

1848 a 1849 jsou roky Radeckého triumfu a to v jeho 82 (83) letech! Nejen, že stojí proti přesile sardinského krále, který se snaží spojit Itálii, ale stojí i proti představám rakouské monarchie, která má v plánu rakouské panství v Itálii prodat. Odvrátí velké porážky v roce 1848 a daří se mu nakonec velkolepě zvítězit nejen v bitvě u Custozy, kde nad králem Karlem Albertem zvítězí, ale i v roce 1849 zvítězí u Novarry. Rakouské panství v severní Itálii je zachováno. Alespoň na krátký čas, než další rakouský císař Benátsko Itálii prodá… no není to pech?

Maršál Radecký umírá na svém panství v Miláně 5.1.1858 ve svých 92 letech. Uklouzne na navoskované podlaze, zlomí si krček u stehenní kosti a umře na vykrvácení.

Možná se někomu vybaví Radecký marš, který na jeho počet složil Johann Strauss, ale co dalšího? Tento legendární vojevůdce si zaslouží více… a je o to větší škoda, že Češi, kteří mu za největší tísně v roce 1848 byli nejvíce věrní, na jeho památku už zapomněli…

Konhi