Všechno přebije házení šipek na prsatou rosničku…
Pro začátek nějaký kontext. Soumraky jsou Larp v lesích u Doloplaz u Olomouce, motivované světem Warcraftu od společnosti Blizzard. Pořádají je skauti z oddílu Junáka z Olomouce a letos se pořádal desátý ročník. Cílem je vyhrát hru proti soupeřově frakci, kterou tvoří druhá část účastníků. Polovina jede za Hordu a druhá za Alianci. A z tohoto ročníku jsem zklamaný.
Možná to bylo nabíhající angínou, která mě trochu otupila, možná návalem povinností jako velitele klanu. Nebo to bylo zklamání z organizátorů, kteří místo vymýšlení nových rekvizit přivezli všechno staré a rozestavěli to podél největší cesty v lese. Ale pravděpodobně to byla kombinace mnoha příčin, asi jako bitvy v reálném světě.
Prohráli jsme. A to až v závěrečné bitvě, což mě mrzí o to více, protože do té doby nám to tak šlo.
Jel jsem za žlutého náčelníka klanu Hordy Zuluheda Šílence. Věděl jsem o tom, že budu mít nejen povinnosti jako zvěstovatel toho co se bude dít, ale také jako nosič děje hry. Budu muset hrát svoji roli, posouvat příběh dál, ale také starat se o svůj klan a snažit se, aby zvítězil. Navíc dodržet, aby si náš klan Larp užil a měl příjemné vzpomínky. Nevím, zda se mi podařilo všechno, ale více jsem se soustředil na to, aby moji klanoví spolubojovníci měli mnoho životů, mnoho předmětů a mnoho zkušeností.
Tady je tedy jádro toho, z čeho jsem nejvíce zklamaný, celý Larp se táhl snahou mít více životů, zraňovat více a přežít déle. Sice obě frakce začínají na stejné úrovni, ale od začátku byl rozdíl mezi speciálními povoláními. Horda měla jednoho mága, Aliance 3 mágy a 2 kněze. Náš klan měl jednoho lučištníka, soupeřovy klany každý dva. Sice jsme měli početní převahu, ale to nakonec nemělo na výsledek efekt. Poté když jsem se dozvěděl, že na letošní ročník se dělala kouzla, aby byla více mocnější a více zraňovala, bylo mi jasné, že početní převaha nic neznamená.
Celou hru se pachtíte za více zkušenostmi, které se získávají těžko. Pachtíte se abyste plnili úkoly, za které vám bude náležet odměna. Všechno je to nakonec k ničemu, když soupeřovi mágové stejně dostanou kouzlo, které vás změní na dočista, ale dočista mrtvé během vteřiny. K čemu vám to pak je pracně získat tři životy, když soupeř najednou zraňuje také hned za tři životy? Naše životy se sice zvyšovaly lineárně, ale jejich útok se zvyšoval exponenciálně.
Názorný příklad. Začínáte se třemi životy a zraňujete za jeden. Soupeř to samé. Záleží tedy už jen na vašich schopnostech. To je zábava, snažíte se porazit soupeře svým šermířským umem, reflexy a rychlostí. V další části hry dostanete život navíc, soupeř to samé, jen soupeřův mág dostane kouzlo, které najednou zraňuje za dva a vy ho nemůžete vykrýt štítem. Najednou se nejedná o test vašich schopností, ale o to, že soupeř si na začátku vybral lepší povolání. Sice máte čtyři životy, ale paradoxně už vydržíte jen dva zásahy místo tří.
Pak si člověk připadá jako myška v bludišti, má pocit, že něčeho dosáhl, tu dostal zkušenosti, tu život. Ale souboj stejně prohraje jen proto, že organizátor přidal kouzlům více účinnosti a vaše strana má kouzelníků málo. Připadáte si jako ovce jdoucí na porážku, protože stejně s tím nemůžete nic udělat. A to není zábava.
Pokud se mám tedy oprostit od této části zklamání, vhodím ještě jedno moje osobní. Když jsem jel kdysi dávno, ohromila mě organizátorská vynalézavost s využitím rekvizit, nápady a hlavně hluboká oddanost příběhu a světu. Viděl jsem chytré využití jednoduchých rekvizit, velké herní území (které podporuje nenadálé nápady) a celkové nadšení do průběhu hry. Letos to vypadá, že organizátoři jen táhnou minulost za sebou, aby si mohli v notesu odškrtnout, že to a to udělali. Mnoho inovací jsem neviděl. Obléhací stroje, moje slabost, zůstaly nevyužity, neboť žádný úkol na dobytí města se nekonal. Města byla rozmístěna kolem hlavní cesty, což limituje vaši radost z objevování. Navíc výhodu toho, že města jsou lehce dostupná autem pro organizátory, zaplatí vaše nohy, protože cesta je sypaná žulou. Proč se snažit objevit skrytá místa, ke kterým se už nevážou specifické úkoly a na ty důležité vás stejně organizátoři odvedou? Stejně se na nich nic dělat nedá. Proč se máte rozptylovat hledáním vedlejších úkolů, když stejné množství zkušeností z úkolů získáte tím, že zůstanete ve městě a budete chvíli trénovat? Nakonec ani to není potřeba, protože druhá strana má více lidí, kteří nejsou lepší svým uměním vyrobit si zbraně a oblečení, ale přihlášením za správné postavy.
V průběhu hry se jen pak snažíte zastavit rozjetou sněhovou kouli vlastním tělem a zjistíte, že vám to jen přináší bolest.
Vsadím se, že tenhle článek bude působit jen, jako když se snažím oplakat to, že jsem prohrál, a že za to všechno mohou organizátoři. Možná ano, protože při jakékoliv hře by měl mít každý účastník pocit, že se podílí na něčem velkém a že může svojí účastí rozhodnout. A v některých případech se nějakým záhadným způsobem rozhodne, že vaše účast je důležitá jen proto, aby se vyzkoušela nová pravidla kouzel. Což jsem si potvrdil, když jsem se k nim dostal.
Jel jsem za soumrak proto, abych napravil chyby svého předchůdce jako velitele klanu. A zjistil jsem, že stejně toho moc nezměním. Proto jsem ze současného soumraku zklamaný.
Konhi
Žádné komentáře:
Okomentovat